Po čase se vracíme k tématu koučink. Fotbalová aplikace czech made se jmenuje He-Art program.

 

 

 

 

 

 

Už jsem napsal něco o koučinku obecně (koučink je samostatný obor, věda, umění s vlastní mezinárodní federací koučů - ICF,  a přesahem do mnoha oborů, ačkoli jeho původ je ve sportu – Tim Gallwey, John Whitmore), i o zkušenostech v zavádění do fotbalového prostředí.

Poslední dobou vnímám, že je v Česku překoučováno. Za kouče se označuje spousta lidí bez jakéhokoli vzdělání v koučinku a vzniká mnoho nejasností (to se děje i ve fotbale). Z koučinku se díky tomu pro některé lidi stává až sprosté slovo. Jednu chvíli jsem vážně přemýšlel o tom, že se rozloučím se slovním spojení já-kouč. Poté, co jsem od Tima Gallweye, „otce zakladatele“ moderního koučinku, dostal svolení užívat „titul“ Inner Game Coach Practicioner, pochopil jsem, že cestou není se od koučinku distancovat, ale bojovat za jeho kvalitu a dobré jméno. I to bylo motivací pro vytvoření jednoduchého a jasného přístupu ke koučování v roli trenéra, nejen fotbalového, v rámci He-Art programu (Vorlický, Daněk, Procházka). Pro účely fotbalového prostředí bych jej pro tuto chvíli nazval KOUČOVÁNÍM 3.TYPU.

Pro objasnění:

Tento přístup nelze slovem koučink vůbec označit. Nyní ho tak označuji jen proto, že se u nás používá slovo kouč jako synonymum slova trenér. O hranicích a omezeních tohoto přístupu již nelze pochybovat a více o něm bylo v předchozích článcích. 

Tento přístup se vyznačuje zejména přehršlem instrukcí a hodnocení ze strany trenéra, motivací typu cukr a bič, která zabíjí vnitřní motivaci člověka. Hráče omezuje a případní dobří hráči vyrůstají spíše navzdory tomuto působení trenérů.

Zásadní rozdíl mezi druhým a třetím typem koučinku je v práci s vnitřním stavem hráče. Nejde o používání koučovacího přístupu směrem k naplnění představ trenéra, ale o způsob učení plně respektující originální potenciál každého člověka-hráče. 

Koučink 1. Typu: „Musíš si naběhnout sem, protože,.....(trenér předá hráči informaci, kterou považuje za správnou a očekává její opakování hráčem do budoucna, hráč se snaží splnit pokyn trenéra). 

Koučink 2. Typu: např. „Kdo si správně naběhne?“ (trenér se ptá a předpokládá stimulaci myšlení hráčů a vymýšlení variant, hráč se snaží příjít na to, co po něm trenér chce).

Koučink 3. Typu: Hrejte a všímejte si sami na sobě KAM (KDY, JAK RYCHLE) si nabíháte pro převzetí míče (trenér chce zvýšit uvědomění hráče o tom, jaká je realita, zaměřuje pozornost na to, co se opravdu děje. Hráčova pozornost směřuje sám k sobě, nikoli ke splnění požadavku trenéra. Když hráč zná realitu, může jeho přirozená složka převzít řízení a hráč začne zpravidla nabíhat daleko lépe, možná lépe, než si v tu chvíli trenér představuje).

Tím hlavním rozdílem zde není to, co říká trenér, ale vnitřní stav hráče. Naučit hráče učit se v nehodnotícím módu je velká výzva a opravdu masterkoučink trenéra. A to zejména proto, že řada hráčů po zkušenostech s trenéry může za pokynem“Všímej si, kam v této situaci nabíháš“ slyšet skrytou manipulaci trenéra (Kam, bych měl nabíhat správně? Což může brzdit vntiřní proces učení.)

Koučink 3.typu vede k nehodnotícímu zaměření pozornosti hráče, tedy k nesnažení se něco udělat dobře, ale ke sledování toho, co se opravdu děje. Vede ke zpřítomnění a „nemyšlení“. Může vést až ke flow (stav naprostého pohlcení a plynutí). Teprve tímto postupem může dojít k projevení celého vnitřního potenciálu hráče neomezeného vnitřními brzdami (vnitřní dialog: „Musím, měl bych to udělat tak a tak“).

Důležité je také komplexní chápání koučinku jako vytvoření prostředí pro rozvoj a učení. Sem tedy patří i vlastní nastavení praxe (her a cvičení), které přirozeně učí hráče kvalitním herním návykům s minimem zásahu trenéra. V tom spočívá originalita tohoto konceptu a celého He-Art programu. Hráč se ocitá v prostředí, ve kterém se učí přirozeně herním dovednostem a koučink trenéra jen citlivě ladí jeho pozornost, vnitřní stav a tím jeho činnost směrem zevnitř-ven. 

„Koučink není o tom, co a jak říká trenér.

Koučink je o tom, , co se děje v hráči a s hráčem. 

Úkolem trenéra je pomoci hráči pochopit, co se děje = pochopit skutečnost.

Vidět ji takovou, jaká je, ne jaká si myslí, že je.

Když hráč pozná, co se děje, teprve pak může správně reagovat. 

Správně = tak, aby se mohl posunout někam, kde ještě nebyl a kde být chce.“

H.E.A.R.T.M (podobnost s názvem He-Art programu opravdu čistě náhodná, ale asi to tak má být:-)

 

              

Proč tento princip? Protože nabízí otázky. 

Koho mám před sebou - Hráče nebo člověka? Jak se cítí člověk, když je mu přikazováno? Jak se cítí, když je neustále hodnocen? Jak z člověka uvolnit jeho potenciál? Jak se chová člověk, kterému je umožněno pracovat na tom, na čem pracovat chce? Co ho může brzdit? Co mu pomáhá?

Otázek je bezpočet a odpovědi si musí hledat každý dám. Já bych zde jen odkázal na sledování dětí do cca 5 let věku: Jsou tvořivé? Sebevědomé? Učí se rychle? Jsou pohlceni tím, co dělají? Rozvíjí se velkým tempem?

Chtěli bychom hráče s takovými vlastnostmi? Sebevědomí, tvořivost, schopnost se rychle učit, být pohlcen hrou a učit se z chyb, ale nenechat se jimi svazovat. Kdo by nechtěl. Jsou tyto vlastnosti lidem přirozené? Pokud ano....co se děje mezi 5 rokem věku a dospělostí? Protože hráči s takovými vlastnostmi jsou velkou vzácností.

A ještě jinak: Jak nejlépe můžeme tyto vlastnosti v lidech zničit? Neustálým řízením, přikazováním, hodnocením, instruováním, formováním? Toto uvědomění bývá na kurzech pro trenéry velkou vnitřní změnou.

Tímto principem je myšleno učení se hráče z jeho vlastní zkušenosti, prožitkem. Tak, jak se učí malé děti. Něco si vyzkouší a ihned reagují na to, co funguje a nefunguje – mechanismus vnitřní zpětné vazby. Zcela přirozeně, velmi efektivně. Když se dítě učí chodit, má vizuální představu o tom, jak to vypadá, ale samo si prožívá vnitřní zkušenost, z které se učí. Stejně tak, když se učí jezdit na kole nebo další dovednosti. Kdybychom jim u toho stále radili, instruovali atd...naučili by se? Bavilo by je to?

Tento postup zcela přirozeně podporuje u hráče sebedůvěru. Nevytváří vnitřního kritika tím, že nám nejde něco, co po nás někdo chce.

A teď: Z čí zkušenosti učíme hráče?

Klíčovým prvkem autonomie je volba. Hledání vlastních cílů a cest k nim. Volba vytváří odpovědnost. Když nemá hráč pocit autonomie, je nutné jej kontrolovat. Je nutné jej motivovat zvenčí (pocit autonomie je základním předpokladem vnitřní motivace). Třešničkou na dortu je pocit seberealizace.

Tento princip je pevně spjat s principem učení se z vlastní zkušenosti. 

Klíčem je zde vytvoření vnitřního prostředí v hráči, které je zbaveno hodnocení a vnitřního dialogu. Tim Gallwey tomu říká uvolněné soustředění na kritické proměnné.

Je to jedna z nejtěžších věcí, ale její zvládnutí přináší neuvěřitelné výsledky. 

Ještě jednou:

„Úkolem trenéra je pomoci hráči pochopit, co se děje = pochopit skutečnost.

Vidět ji takovou, jaká je, ne jaká si myslí, že je.

Když hráč pozná, co se děje, teprve pak může správně reagovat.“

Bez důvěry není sebedůvěra. Bez sebedůvěry není ani učení, ani výkon. Sebedůvěra je přirozená, ale odučená. Vnější hodnotící, soudící a radící hlasy se stanou vnitřními hlasy, pochybovači a brzdami. Výzvou pro trenéra je umožnit hráči efektivně se učit a nevytvářet u toho vnitřní brzdy, které dlouhodobě učení a výkonu škodí.

Podstata mistrů tkví v tom, že o mistrovství neustále usilují a radost pro ně tkví mnohem více ve snaze o něj, než v jeho samotném uskutečnění.

Proč je tento princip součástí koučinku? Protože sport je o mistrovství, nikoli o pouhém podání výkonu. Neustále se učit a zlepšovat a mít z tohoto zlepšování radost je nezbytným předpokladem k růstu a stabilitě dlouhodobé výkonnosti (viz. trojúhelník Výkon-Radost-učení by Tim Gallwey).

Sportovci nestačí splnit cíl (vyhrát utkání). Sportovec se musí také zlepšit, aby příště mohl být lepší. Pokud trenér a hráč hodnotí utkání jen podle výsledku, dlouhodobým výsledkem je degenerace, nikoli růst.

Úkolem trenéra je umožnit hráči probudit v sobě dřímající touhu po mistrovství.

Těchto 6 principů (H.E.A.R.T.M.) je teoretickými koncepty vzešlými z praxe a praxi dále rozvíjející. Jsou neoddělitelné a vzájemně se ovlivňují. Jsou prakticky demonstrovány na našich seminářích. Psát o nich je jako popisovat, jak  chutná víno, co tu piju:-)

PS: Na základě článků se ozvala řada trenérů. Pokud jsem někomu zapomněl odpovědět, je to jen špatnou pamětí, nikoli ignorací. Pokud jsem někoho „zazdil“, prosím ozvěte se znovu:-)

Martin Daněk, trenér a kouč, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , 724830169

ve spolupráci s Jirkou Vorlickým a Luďkem Procházkou.

www.zijemehrou.cz

www.talentkouc.cz

Komentáře

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."