Plyometrie

Plyometrie - Plyometrie a děti

Obsah
Plyometrie
Plyometrie a děti
Princip
Neurofyziologické aspekty
Trénink
Použití ve fotbale
-všechny strany

Plyometrie a děti

I běžné dětské aktivity na hřišti, obsahující různé přeskoky a poskoky, mají plyometrický charakter, protože čtyřhlavý sval na přední straně stehna se excentricky protáhne, když dítě doskočí na zem a následně se při výskoku koncentricky zkrátí.
Období dětství je pro tuto aktivitu velmi vhodné, protože nervosvalový systém dítěte je plastický a snadno se přizpůsobuje tréninkovým stresům. Nervová soustava dětí je primárně připravena učit se pohybovým dovednostem, které obsahují skoky, poskoky, přeskoky, běhy a hody. Jakékoli opomenutí a zpoždění v tomto období se později nedá nahradit a znevýhodní každého, bude-li se chtít zapojovat v dospělosti do náročnějších tréninkových programů.
Přesto se i mezi odbornou veřejností občas objevuje názor, že plyometrické cviky nejsou pro děti vhodné. Dále budeme hlavně citovat z článku prof. Lubomíra Dobrého v časopise TVSM:

Někteří pozorovatelé si však stále myslí, že plyometrie je pro děti nevhodná, ba dokonce nebezpečná. Je to způsobeno jejich velmi zúženým pohledem na plyometrický trénink a plyometrii spojují jenom se seskoky s podložky vysoké 80 cm. Kromě tohoto zatížení vysoké intenzity, vhodného jen pro vrcholné sportovce, je však mnoho dalších - dá se říci stovky - jednoduchých plyometrických cviků včetně poskoků obounož s odhodem medicinbalu (1-2 kg), které mohou být součástí plyometrického tréninkového programu mládeže. O dalších mýtech se zmiňujeme v následujících odstavcích.

Mýtus: Mládež před dosažením puberty by neměla zařazovat do svého tréninku plyometrické cviky.
Fakt: Děti mohou začít s plyometrickým tréninkem, pokud se dostaly do stadia svého mentálního a emočního vývoje, který jim dovoluje přijímat doporučení a řídit se jimi. Mnoho sedmi až osmiletých chlapců a dívek se již léta věnují plyometrickému tréninku.

Mýtus: Vlivem plyometrického tréninku se mohou u dětí poškodit kostní růstové plotýnky.
Fakt: Žádná studie dosud nepotvrdila výskyt fraktury růstové plotýnky jako důsledek rezistenčního tréninku mládeže. Někteří kliničtí lékaři však zastávají názor, že riziko fraktury růstové plotýnky je u prepubescentů ve skutečnosti nižší než u starší mládeže. Jako důvod uvádějí, že u této kategorie mládeže jsou růstové plotýnky silnější a odolnější proti silám vyvolaným různým odporem (Micheli, 1988).

Mýtus: Plyometrický trénink není pro děti bezpečný.
Fakt: Při odpovědném a odborném dohledu a citlivém zvyšování objemu i intenzity tréninkového zatížení nejsou rizika spojená s plyometrickým tréninkem větší než rizika spojená s jinými pohybovými aktivitami, kterých se děti pravidelně zúčastňují. Rozhodující je začít s několika jednoduchými cviky, zajistit kvalifikovaný dozor, vykonávat tyto cviky dvakrát týdně (ne ve dnech po sobě) a spolu se zvyšující se sebedůvěrou i zlepšováním výkonu postupně zvyšovat zatížení. Tato doporučení jsou mimořádně důležitá zejména u dětí, pro něž je charakteristický sedavý způsob života a které mají podprůměrnou úroveň maximální i výbušné svalové síly.

Mýtus: Plyometrický trénink je jenom pro mladé sportovce.
Fakt: Pro děti s různými schopnostmi může být plyometrický trénink přínosný. Plyometrické cviky mohou být využity pro zvyšování sportovního výkonu a redukci rizika sportovních úrazů. U dětí se sedavým způsobem života může pravidelná účast v plyometrickém programu přispět ke zvýšení tělesné zdatnosti. V době, kdy se zvětšuje počet dětí, trávících stále více času u televizorů než na hřišti, může přinášet plyometrický program většině účastníků pozorovatelné benefity pro zdraví a zdatnost.