Rychlost
Atletický trénink sprinterů
Pondělí, 10 Listopad 2008 07:07
| Obsah |
|---|
| Atletický trénink sprinterů |
| Zahřátí |
| Strečink, protažení |
| Rozšvihání |
| Atletická běžecká abeceda |
| Skákání přes švihadlo |
| Posilování s medicinbalem |
| Různé |
| -všechny strany |
Měli jsme možnost účastnit se atletického tréninku sprinterů dorosteneckého věku. Ve skupině trenéra Michala Černého z AC Škoda Plzeň se to hemží medailisty z republikových mistrovství a též reprezentační pozvánky nejsou ničím neobvyklým. Ideální místo kde se přiučit či nechat inspirovat. Reportáž je doplněna bohatými videoukázkami i teoretickými poznámkami !
Budeme postupovat chronologicky přesně tak, jak trénink probíhal. Stejně jako ve fotbale, i ve všech ostatních sportech, je organizace tréninkové jednotky z hlediska pořadí důležitým parametrem kvalitního tréninku. Na začátek si ještě charakterizujeme běh podle knihy: Atletická abeceda děti a dorost(Grada - Petr Jeřábek).
Běh
Běh je cyklickým pohybem. To znamená, že se opakuje stále stejný sled pohybů, které tvoří pohybový řetězec (pohybový cyklus). Nazýváme ho běžecký krok. Skládá se z fáze oporové a letové. V oporové fázi je noha v kontaktu s podložkou, v letové fázi dochází k výměně nohou (odrazová se stává švihovou a obráceně). Podle způsobu provedení oporové fáze rozlišujeme dvě základní techniky běhu - šlapavý a švihový způsob. Nejprve si popíšeme fáze běžeckého kroku a poté si vysvětlíme rozdíly mezi oběma technikami běhu.
Oporová fáze
Trvá od prvního do posledního kontaktu nohy s podložkou. Dělíme ji na fázi:
- amortizační
- odrazovou, nebo-li akcelerační.
V amortizační fázi dochází k došlapu na přední část chodidla před těžiště těla. Dochází k "utlumení nárazu nohy na zem" svalovou prací, pokrčuje se noha v koleni, těžiště těla v této fázi klesá. Pánev je mírně podsazená, trup vzpřímený a uvolněný. Paže jsou pokrčené v loktech (cca pravý úhel) a pohybují se křížem s příslušnou nohou, tj. při došlapu pravé nohy je vpředu levá paže a s došlapem se začíná pohybovat vzad. Pohyb paží je uvolněný a vychází z ramen. Druhá noha se v okamžiku došlapu stává nohou švihovou a její pohyb jde obráceným směrem vzhledem k došlapové, tj. odrazové noze. V amortizační fázi se ze zášvihu krčí v koleni, pata se "skládá" k hýždím a stehno se pohybuje vpřed. V momentu vertikály je těžiště nad místem opory a je ve svém nejnižším bodu. Stejně tak i koleno odrazové nohy je nejvíce pokrčené. Stehna obou nohou jsou vedle sebe, bérec švihové nohy je složený pod hýždí. Paže se dostávají na stejnou úroveň vedle trupu. Až do tohoto okamžiku rychlost těžiště těla klesá. Proto je také fáze amortizační někdy nazývána jako fáze brzdivá.
Ve druhé fázi kroku dochází ke zrychlení pohybu těžiště těla. Tato fáze je nazývána jako odrazová, nebo-li akcelerační. V jejím průběhu dochází k postupnému úplnému dopnutí odrazové nohy ve všech kloubech - kyčelním, kolenním i hlezenním. Odraz je zakončen i úplným "náponem" palce, který je poslední v kontaktu s podložkou. V průběhu celé této fáze je pohyb zrychlován. Těžiště se dostává před místo opory a mírně stoupá. Odrazje doprovázen švihem druhé nohy a paží. Švihová noha pokračuje v pohybu vpřed, přičemž pohyb je veden kolenem. Bérec vykyvuje jen mírně, úhel v koleni švihové nohy je ostrý. Švihový pohyb je také zrychlován až do dokončení této fáze. Obdobný je i švihový pohyb paží. Ty jsou stále pokrčené v loktech, prsty volně sevřené v pěst. Pohyb vychází z ramen. Ta jsou uvolněně svěšena. Rozsah pohybu je takový, že v konci odrazu je protilehlá paže pěstí zhruba ve výši čela, druhá pěst je u boku. Trup a hlava jsou stále vzpřímené, obličejové svalstvo je uvolněné. Protlačením pánve vpřed na konci odrazu vzniká tzv. běžecký luk.
Letová fáze
V letové fázi dochází k výměně nohou a k přípravě na další oporovou fázi. Švihová noha se svěšuje, bérec vykyvuje vpřed a připravuje se na došlap. Odrazová noha po doznění odrazu zašvihává, krčí se v koleni a bérec se začíná "skládat" pod hýždě. Paže se z krajních poloh opět začínají pohybovat opačným směrem. Uprostřed letové fáze je těžiště nejvýše. Pak začíná pozvolna klesat opět až k momentu vertikály. Prvním kontaktem nohy s podložkou je cyklus ukončen a opakuje se v zrcadlovém provedení.
Pohyb těžiště v průběhu běžeckého kroku je ukazatelem techniky. Z bočného pohledu se těžiště pohybuje po sinusoidě (vlnovce). Její amplituda (tj. rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem) je charakteristická pro příslušnou rychlost běhu. Největší je u sprintů, nejnižší u dlouhých běhů. Nadměrné výkyvy těžiště nahoru a dolů svědčí o neekonomickém způsobu běhu (odraz je veden pod vysokým úhlem, atlet tzv. skáče). Z pohledu ve směru běhu je žádoucí, aby došlapy chodidel byly ve směru běhu zhruba ve středové linii těla. Vnitřní hrany chodidel by se měly dotýkat pomyslné osy běhu. Mírné výkyvy do stran jsou v závislosti na přenesení váhy na příslušnou nohu. Dobrá technika běhu se projevuje celkovou uvolněností, plynulostí a maximálním rozsahem pohybu.
Následně si popíšeme rozdíly v provedení u dvou základních způsobů běhu:
Šlapavý = akcelerační způsob běhu - slouží k získání rychlosti, je používán u všech typů startů. Cílem je maximálně eliminovat tzv. brzdivou fázi kroku. Došlap je prováděn pokud možno pod těžiště těla. Tím je maximálně zkrácena amortizační fáze. Při došlapu je noha zpevněná v kotníku, nedochází k tzv. dvojité práci kotníku jako u švihového způsobu běhu. To je předpokladem co nejkratšího a dynamického odrazu. Trup je nakloněn vpřed a je celkově zpevněn. Hlava je v prodloužení trupu, v první fázi akcelerace může být skloněna dolů. Všechny pohyby jsou prováděny s maximální dynamikou, včetně švihových pohybů paží a švihové nohy. Snaha o maximální frekvenci pohybu je prioritní a může vést k nedokončování pohybů do maximálního rozsahu. Jak narůstá rychlost, dochází k postupnému narovnávání trupu, prodlužování kroku a přechodu do švihového běhu. Akcelerační způsob běhu je vzhledem k maximální dynamice pohybů velmi energeticky náročný. Doba trvání akcelerace je ve sprintech cca pět sekund. Za tuto dobu atlet získá svou maximální rychlost.
Švihový způsob běhu - slouží k udržení získané rychlosti, je používán ve velké většině všech běžeckých vzdáleností. Při švihovém způsobu běhu dochází k dokroku na přední část chodidla. V průběhu amortizace se současně s pokrčováním kolena tlumí dokrok i "zhoupnutím" v kotníku a následně ve fázi odrazu dojde k postupnému a úplnému náponu v hlezenním kloubu. Toto je v běžecké terminologii označováno jako dvojitá práce kotníku. Rozsah pohybů je u švihového způsobu běhu maximální, ovšem v závislosti na jeho rychlosti. Čím delší trať a nižší rychlost, tím úspornější způsob běhu. To znamená, že u dlouhých vzdáleností je menší sna odrazu, tedy kratší krok a celkově menší rozsah pohybu.
Švihový běh
Jak vyhodnotit techniku běhu
Hodnocení techniky pouhým pozorováním vyžaduje určitou zkušenost. Pro dokonalejší analýzu techniky doporučujeme použít alespoň videozáznam s možností zpomalení nebo zastavení a posouzení klíčových bodů techniky. Vhodné je sledovat vždy v reálné rychlosti a pak následně zpomaleně. Především rytmické charakteristiky běhu nelze při zpomalení postihnout, u dalších momentů je srovnání reálné rychlosti a zpomaleného záznamu vhodné pro zkušenosti v dalším posuzování techniky v reálné rychlosti. Některé faktory techniky lze nejlépe posoudit až při zpomalení nebo zastavení záběru. Soustředíme se na posuzování těchto uzlových bodů techniky běhu:
- délka a frekvence kroku ("cupitání" nebo "skákání"), doby trvání letové a oporové fáze
- správné postavení chodidel ve směru běhu (vnitřní hrany chodidel v jedné linii)
- postavení hlavy a trupu (vzpřímené, uvolněné), postavení pánve (podsazení)
- správná koordinace švihové nohy a střídavého pohybu paží (rozsah, uvolněnost)
- úhel odrazu (zda nesměřuje mimo těžiště těla), dopnutí odrazu - plná extenze ve všech kloubech, plynulost a uvolněnost pohybu.
Start
Kromě vlastní techniky běhu je podstatný i způsob výběhu - start. V atletice se setkáváme se startem nízkým, polonízkým, polovysokým a vysokým. Ve fotbale při různých průpravných cvičeních používáme pouze poslední dvě uvedené varianty. Při nich je váha těla pouze na nohách, ruce jsou připraveny v běžecké pozici. Odrazová noha zaujímá postavení u startovní čáry, švihová noha těsně za její patou přibližně na šířku ramen. Váha těla spočívá z velké části na pokrčené přední noze, trup je v náklonu vpřed. Na výstřel dochází k odrazu z přední nohy doprovázenému švihem zadní nohy. Paže doprovázejí výběh běžeckým pohybem (protilehlá ruka zahajuje pohyb vpřed). Máme-li vpředu levou nohu, pak zároveň máme vpředu připravenou pravou paži a pohyb vpřed zahajuje levá paže současně s pravou nohou. První část trati po výběhu se absolvuje šlapavým způsobem běhu. Oproti nízkému startu je náklon trupu menší a vzdálenost běžená šlapavým způsobem se zkracuje s délkou trati.
Při polovysokém startu dbáme především na správnou startovní polohu a udržení náklonu trupu po výběhu. Nejčastější chybou je nesprávná koordinace paží a nohou. Při startovní poloze proto dbáme, aby i ruce byly na startu v běžeckém rozšvihu, tj.vpředu musí být ruka nesouhlasná s nohou.
Start vysoký: všimněte si polohy rukou a šlapavý způsob běhu, který přechází do švihového
Zahřátí
Probíhalo rozběháním v parku ve volném tempu. Trvalo asi 5 - 10 minut.
Strečink, protažení
Každý individuálně 5 - 10 minut. Těmto tématům ( strečink, kompenzační cvičení ) se důkladně věnujeme v příslušných sekcích na našeho webu.
Rozšvihání
Účelem je zvětšení kloubního rozsahu, který umožní mimo jiné i delší krok a tedy větší rychlost. Není to alternativa pro protažení svalů, které již máme za sebou v rámci zahřátí !
Atletická běžecká abeceda
Speciální běžecká i skokanská cvičení, která vyžadují rozumové pochopení cviků spojené s představou dobře provedeného cviku. Jsou to tělesná cvičení, která jsou zaměřena na zdokonalování pohybů v jednotlivých částech oporové a letové fáze běžeckého kroku. Patří k nim liftink, skipink, zakopávání, předkopávání, odpichy, běh poskočný, skokový běh, odrazy jednonož.
Běžeckou abecedu a skokanská cvičení lze využívat k rozcvičení, ke zdokonalování techniky běhu a k rozvoji kondičních a koordinačních schopností.
Při provádění běžecké abecedy a speciálních běžeckých cvičení dbáme vždy na správnost provedení, začínáme v malé rychlosti, případně na místě. Musíme vytvořit dokonalou pohybovou představu o prováděném pohybu. To je možné docílit dokonalou ukázkou doprovázenou srozumitelným výkladem.
Pozornost věnujeme těmto následujícím uzlovým momentům:
- došlapu na přední vnější malíkovou část chodidla
- odrazu ve směru běhu
- záměrnému uvolnění dolní končetiny po odraze
- optimálnímu zdvihu kolena
- poloze hlavy, trupu a práce paží
- uvolněnému sevření prstů ruky
Zakopávání
Zakopávání: běh se zakopáváním bérců, minimální rozsah pohybu stehen. Správné provedení zároveň protahuje přední stranu stehna. Rozsah pohybu je takový, že se patami kopeme do hýždí, stehna se pohybují minimálně, směřují kolmo k zemi, stehno tak zůstává v prodloužení trupu, nezakláníme se ani neprohýbáme. Došlap i odraz jsou prováděny ze špičky. Trup je vzpřímený, pohyb paží běžecký. Pohyb je proveden rychle.
Nejčastější chybou je předklon trupu, malý rozsah pohybu a provedení "pod tělem", kdy se kolena pohybují vpřed a zakopnutí je provedeno složením bérce pod stehno a ne za tělem.
Variace: provádíme rytmicky na každou třetí dobu.
Koleso
Koleso: koordinačně náročné cvičení je vlastně spojením skipinku a zakopávání ve velkém rozsahu. Zařazujeme ho až po úplném zvládnutí obou cviků. Po odrazu se noha skládá patou na hýždě jako při zakopávání. Následuje vysoký zdvih stehna jako při skipinku. V další fázi dochází k natažení nohy v koleni působením rychlého stáhnutí stehna směrem dolů. Bérec nesmí být aktivně vykopáván. Došlap je pod tělo. Děje se tak aktivním pohybem svalů zadní strany stehna a lýtkových svalů. Před došlapem je špička přitažená k bérci, obdobně jako při předkopávání. Trup a hlavu je nutné udržet ve vzpřímené pozici. Ruce opět doprovází pohyb nohou běžeckými pohyby s přizpůsobením rytmu.
Chyby: častou chybou je záklon.
Na videu můžeme vidět jednodušší obměnu, kdy není kladen důraz na práci nohou za tělem - zakopávání.
Dvojitý kotník
Dvojitý kotník: střídavé poskoky na jedné noze, švihová i odrazová noha dopadá téměř ve stejném okamžiku a prohodí si svoje role. Důležitá práce kotníků. Paty se téměř nedotýkají země.
Předkopávání
Předkopávání: nohy se neohýbají v koleni ="běh na natažených nohách". Cvičení zaměřené na posílení lýtkového svalstva a rychlou práci chodidla při odrazu. Provádíme ho na téměř natažených nohách, došlap je proveden aktivně, špička je před kontaktem přitažená k bérci - tzv. fajfka. Vlastní odraz je proveden ze špičky maximálně rychlým dopnutím v kotníku - "zahrábnutím špičky pod sebe". Trup je vzpřímený, pánev maximálně podsazená, ruce pracují běžecky podél těla. Pohyb nohou je prováděn před tělem.
Chyby: často dochází k chybnému záklonu trupu. Nedostatečně dynamické provedení odrazu, příp. došlap na celé chodidlo nebo dokonce patu může být i v důsledku nízké úrovně síly lýtkových svalů. V takovém případě cvik zařadíme až po jejich dostatečném posílení. To provádíme např. pomocí přeskoků přes švihadlo, výponovou chůzí apod.
V tréninkové praxi bývá tento cvik různě slangově nazýván, např. rovné předkopy, prkénka, špičky, fixy apod.
Skipink
Skipink: je běh s vysokým zvedáním kolen a důrazem na práci kotníků. Oproti liftinku je zde však pohyb v kotníku zcela minimální. Při došlapu na špičku je noha v kotníku zpevněna, odraz ze špičky je proveden rychle. Pánev je opět podsazená, trup je narovnaný. Pohyb rukou je běžecký podél těla v plném rozsahu.
Metodika: při začátku nácviku provádíme tzv. polovysoký skipink. Při něm ještě kolena nezvedáme až do polohy, kdy máme stehno vodorovně, ale asi jen do poloviny této výšky. Později pak již vyžadujeme plný rozsah pohybu, kdy se stehna dostávají alespoň do vodorovné pozice. Bérce se skládají patou pod hýždě, v žádném případě nevykopáváme špičky vpřed. Nácvik zahajujeme na místě. Po zvládnutí v různé frekvenci na místě postupujeme pomalu vpřed, neustále zdůrazňujeme správost provedení před rychlostí.
Chyby: častou chybou začátečníků je záklon trupu, "uspěchávání" a nedokončování pohybu v celém rozsahu.
Skipink: variace, kdy skipneme při každém třetím kroku stejnou nohou
Skipink s přechodem do sprintu
Liftink
Liftink: "vázaný" klus na místě (špičky chodidel ve stálém styku se zemí, zdůrazňujeme maximální rozsah pohybu v kotníku, protlačení stojné nohy v koleni vzad do úplného propnutí. Pata stojné nohy se musí dostat až na zem, při následném odvinutí chodidla od podložky se pata maximálně zvedá, pohyb dokončujeme až opřením o palec nohy. Boky protlačujeme vpřed, pánev Je mírně podsazená. Trup i hlava jsou vzpřímené a uvolněné. Ruce mohou být uvolněně svěšené (doporučuji pro začátečníky), později vykonávají uvolněně běžecký pohyb.
Metodika: liftink začínáme cvičit na místě, postupně se pomalu pohybujeme vpřed. Neustále kontrolujeme správnost provedení, zrychlujeme postupně až po úplném zvládnutí pohybu v plném rozsahu.
Tepink
Tepink: frekvenčně zaměřené cvičení
Vysoký tepink: spíše posilovací charakter
Frekvence
Mezi kužely: vzdálenost kuželů musí být volena individuálně podle cvičence
Se zátěží: frekvenčně posilovací charakter
Se zátěží: frekvenčně posilovací charakter
Ruce
Práce rukou je při sprintu velmi důležitá. Práci paží nacvičujeme sólo. Trenér kontroluje úhel v lokti, pohyb v ramenním kloubu a pohyb sevřených pěstí vpřed do výše brady a vzad na úroveň boků. Výbornou pomůckou pro správné vedení rukou podél těla jsou malá závaží v rukou cvičence.
Poskoky
Poskoky vždy slouží k rozvoji explosivní ( výbušné ) síly.
Bokem: všimněme si práce rukou
Po jedné: všimněme si práce dolní končetiny - stehno odrazové nohy jde až do vodorovné polohy
Variace poskoků:
Skákání přes švihadlo
Švihadla jsou výborným prostředkem pro rozvoj koordinace rukou a nohou, vytrvalosti, výbušnosti a síly dolních končetin. Mimoto jsou skoky přes švihadlo výborným prostředkem pro získání pohybového rytmu a osvojení rytmického dýchání. Při skákání přes švihadlo zapojujete značnou část těla (zadní část stehen, lýtka, předloktí, svaly hrudníku a horní část zad), dochází k zlepšení kloubní pohyblivosti, zejména v kloubu zápěstním a hlezenním.
Technika
- pro cvičení si zvolte rovnou plochu
- pokrčené paže jsou od loktů po ramena těsně přitisknuty k tělu, pohyb vychází z loketních kloubů, uvolněná ramena a švihadlem otáčet v zápěstí
- přeskoky jsou uvolněné a téměř výlučně odrazem z prstů nohou, kolena se téměř neohýbají, neskákejte příliš vysoko ( do 5 cm ) a doskakujte lehce
- švihadlo se točí pravidelným tempem okolo horizontální osy těla, provazec musí být při krouživém pohybu neustále napjatý a v nejnižším bodě musí procházet těsně nad zemí
Švihadlo
Švihadlo musí mít také správnou délku. Zjistíte ji tím, že si stoupnete chodidly na střed švihadla a švihadlo napnete. Při správné délce mají konce švihadla sahat až do výše prsních bradavek. Příliš krátké švihadlo vás nutí při přeskocích krčit nohy a při kroužení pohybovat pažemi v ramenním kloubu. Příliš dlouhé švihadlo naráží při kroužení o zem, odráží se vzhůru a zachycuje se za nohy. Při kroužení směrem vzad je ovšem lepší mít švihadlo poněkud delší.
Je vhodnější švihadlo se střední zesílenou částí, tím se zvětšuje odstředivá síla, která při krouživém pohybu švihadlo napíná.
Chyby
- sportovec skáče příliš vysoko ( poskoky by měli být nízké, maximálně 5cm )
- při doskocích se sportovec neodráží jenom z prstů nohou (stejná chyba platí i při doskocích)
- pohyb paží při točení švihadlem nevychází jen z loketních kloubů, ramena jsou roztažená, kroužení celými pažemi
- celkové držení těla není uvolněné ani přirozené (zejména zpočátku bývají cvičenci velmi křečovití)
- rytmus pohybu paží a nohou nebývá sladěn
Dávkování
Dobu přeskoků dávkujeme od 30 s do 3 min. Sledujeme – li rozvoj dynamické síly nohou, musí být přeskoky vyšší. Sledujeme – li rozvoj nervosvalové koordinace, volíme způsoby přeskoků pohybově a rytmicky náročnější a spojujeme je v krátké sestavy (tzv. ,,školky´´), v nichž kombinujeme různé druhy přeskoků bez přerušení kroužení.
Tipy na skákání seřazené podle obtížnosti
Začátečník
- skákání oběma nohama(sounož) – oběma nohama se od země odrážejte a dopadejte zároveň
- střídavé skákání – technika, při které během otáčení švihadla střídáte nohy
Střední úroveň
- běžecký skok – při skákání zapojujte do cvičení mírný běh – nepatrně rychlejší tempo a vyšší intenzita
- vysoký skok – mírný běh, při kterém zvedáte kolena do výšky, čímž dochází ke zvýšení intenzity
Pokročilá úroveň
- skok s překříženýma nohama – při výskoku mírně překřižte spodní část nohou a takto doskočte
- ze strany na stranu – střídejte místa doskoku z levé na pravou stranu. Než si na toto cvičení zvyknete, buďte opatrní a věnujte pozornost tomu, jakým směrem švihadlo dopadá
Sounož: vhodné pro začátečníky
Střídavě: vhodné pro začátečníky
Na jedné noze:
Skipink: ve spojení se skipinkem na místě, pro pokročilejší
Skipink: ve spojení se skipinkem v běhu, pro pokročilejší
Dvojitě: při jednom poskočení dvakrát obkroužit
Vajíčko: překřížení rukou
V dřepu:
Posilování s medicinbalem
Medicinbaly je možno používat v režimu izometrické kontrakce ( výdrž ve statické poloze se zátěží ), v režimu izotonické kontrakce ( pohyb se zátěží ) i v plyometrickém režimu ( chytání medicinbalu a následné odhození ). Protože u medicinbalu nelze odpor regulovat jako třeba u expanderu a je dán především hmotností, je použití v rámci kondiční přípravy dětí částečně omezeno. Je třeba obezřetně volit cviky a hmotnost medicinbalu, zvláště pak v plyometrickém režimu.
V ukázkách můžete vidět hlavně cvičení s plyometrickým charakterem, takže jsou zaměřena hlavně na explosivní(výbušnou) sílu. To je silová schopnost, kterou by měli fotbalisté hlavně rozvíjet. Cvičení jsou zaměřena převážně na horní část těla. Záměrně jsme vybrali právě taková cvičení, protože u fotbalistů je většinou tato část těla méně vyvinuta díky specifickému fotbalovému zatěžování.
Hod obouruč horem: izotonický charakter
Lehsed, medicimbal ve vzpažení: plyometrický charakter
Lehsed, medicimbal na břiše: plyometrický charakter
Hod jednoruč horem: izotonický charakter
Hod obouruč horem v sedě: plyometrický charakter
Hod obouruč horem zády: izotinický charakter
Hod obouruč horem na břiše: izotonický charakter
Hody předpažením na zádech: plyometrický charakter
Lehsed šikmo, medicimbal ve vzpažení: plyometrický charakter
Hody předpažením ve stoje: plyometrický charakter
Hod spodem ve stoje: izotonický charakter
Hody v přednožení: plyometrický charakter
Hody předpažením v sedě: plyometrický charakter
Rotace v sedě: plyomterický charakter
Rotace v sedě: plyomterický charakter
Hod z prsou ve stoje: izotonický charakter
Hod z prsou ze dřepu: izotonický charakter
Kliky nad hlavou: plyometrický charakter
Různé
V této části uvádíme další zajímavé ukázky.
Sprint naplno: sprint maximální intenzitou se v tréninku objevil jen párkrát a to po běžecké abecedě.
Sprint s odporem:
Sprint nemaximální intenzitou: pokud pilujeme techniku běhu, není to možné dělat při maximální intenzitě