4. Fotbal musí zajistit provozuschopnost a konkurenceschopnost

(tzn. musí být aktivní, snižovat náklady, nevytvářet dluhy, inovovat postupy a pečovat o své fanoušky a partnery)
V poslední době se sdělovací prostředky a celá veřejnost věnovaly fotbalu také poněkud z jiné, než z „čistě sportovní“ stránky. Zvláště otázky o vztahu policie k ligovým fotbalovým klubům při zásazích proti radikálním chuligánským skupinám tzv. fotbalových fanoušků ukázaly, že to není vůbec jen „čistě fotbalové téma,“ které je úplně fuk lidem mimo samotný svět fotbalu.


Zvláště v dobách hospodářské krize a jiných ekonomicko-finančních či mezinárodních problémů vystupují na povrch nejen různé skryté proudy lidské povahy, ale také různé argumenty, které mají být využity - pokud možno - k různým asymetrickým řešením současného stavu. Nelze se proto divit, že rostoucí význam bezpečnosti v moderní civilizované společnosti se bude v nadcházejících letech ještě sílit, stejně jako požadavek na vyšší ekonomickou efektivnost a celkovou etiku ve společenských vztazích.

Nejde tedy jen o bezpečnost na ulicích či na stadionech, ale vlastně o celý systém a proces bezpečnosti, efektivnosti a etiky, v rámci kterých ta bezpečnost, efektivnost a etika na fotbalových stadionech, či ve fotbalových klubech, představuje sice významný, ale přece jen jaksi maličký kousek celého „společenského koláče.“

Ty jiné a daleko větší a významnější kusy „společenského koláče“ se u příležitosti diskusí na fotbalová témata tolik nepřipomínají, nebo ne tak často a jen zřídka v širším kontextu, i když bez nich onu bezpečnost, efektivnost a etiku na fotbalových stadionech nelze trvale zajistit. Jinak řečeno, „fotbalová bezpečnost“ je svým způsobem také součástí celkové „ekologické bezpečnosti,“ „energetické bezpečnosti,“ „potravinové bezpečnosti,“ „ekonomické bezpečnosti“ či „globální bezpečnosti“ atd. Myslím, že podobně je tomu u fotbalové efektivnosti, fotbalové etiky apod.

Fotbal prostě neexistuje na izolovaném ostrově. Mají-li media, a podobně každý člověk fotbalový, na mysli i tyto širší dimenze bezpečnosti, efektivnosti a etiky, musí se také ptát na to, zda je fotbal (a sport obecně) věcí soukromou či veřejnou, jak o tom nyní polemizují nejen různí pisatelé a čtenáři, ale jak o tom rozhodly naši zákonodárci při tvorbě zákonů nebo nezávislé soudy a další státní orgány při jejich aplikaci v praxi.

Zrovna právní dimenze fotbalu se odrážejí v činnosti jak privátních komerčních a neziskových občanských subjektů, tak státních orgánů a jejich vysokých představitelů vůči fotbalovým orgánům. Jejich názory a argumenty nelze jen tak libovolně či svévolně „sypat z rukávu.“

Širší a hlubší výklad pojetí a fungování fotbalu v moderní společnosti obecně, a specificky také pojetí bezpečí a nebezpečí na stadionech, či cestou na ně a zpět, má totiž celou řadu velmi citlivých a někdy i nejasných peripetií, které by se při jejich podceňování či přehlížení mohly tzv. vymknout z ruky nejen fotbalu samotnému, ale i politikům či mediím. Proto by se k jejich seriózním analýzám měly více využívat také vysoce kvalifikovaní experti z mnoha specializovaných oborů. Lidi, věci a vztahy ve sportu, a ve s ním spojeném byznysu, neziskovém sektoru či politice, nutno posuzovat bez emocí a z více úhlů pohledu. Vždyť podobně je tomu také se školstvím, zdravotnictvím, kulturou …

Dalo by se při jisté nadsázce dokonce zvolat, že láska k fotbalu a péče o fotbal je součásti naší celkové lásky k člověku a péče o člověka, společnost, přírodu. Proto také fotbal musí čelit stejným hrozbám a výzvám, jako čelí celá naše soudobá civilizace. Současnou „fotbalovou produkci“ tak nelze odtrhávat od péče o dědictví předchozích fotbalových generací, ale ani od zodpovědnosti o budoucí blaho, zdraví a prosperitu fotbalu jako takového.

Zkrátka, v tomto širším společensko-historickém a časoprostorovém kontextu je péče o bezpečnost fotbalu přímo i nepřímo spojena s péčí o blaho, zdraví a rozvoj člověka a celé společnosti vůbec. Vždyť fotbal jako nejpopulárnější sport na světě je také v Česku významným společenským fenoménem. O tom není pochyb. A to nejen proto, že fotbalová hra v rámci širších sportovních aktivit prospívá zdraví lidí a také působí v boji proti takovým negativním civilizačním jevům jako jsou např. drogy, rasismus, násilí apod.

Komu však a proč slouží témata, která snižují pozitivně prospěšný význam fotbalu pro zdravý společenský vývoj? Proč nejen radikální „ultras,“ ale dokonce i mnozí fotbaloví funkcionáři a obchodní fotbalové celebrity dávají tak často a velký průchod spíše jen svému narcisismu, egoismu, ziskuchtivosti a jiným destruktivním silám a postojům?

Naštěstí jen málokdo je proti rčení „zdravý duch ve zdravém těle“ a jen málokdo není hrdý, když nějaký český fotbalista či nějaký český fotbalový tým patří do absolutní světové špičky ve svém oboru, byť tomu tak bývá jen v omezeném měřítku a tzv. jednou za čas. Inu, asi i proto, že nikdo není pan Dokonalý. Možná i proto, že některá témata nejsou pro politiky a media tak atraktivně uchopitelná nebo by vyžadovala mnohem více času, peněz, odbornosti, trpělivosti apod.

Na druhé straně však nutno přiznat, že k léčbě větších či menších nemocí fotbalu doma i světě nelze vystačit jen s dosavadními přístupy (!). Je třeba daleko více a aktivněji hledat nové možnosti řešení ke zlepšení situace ve fotbale, a to uvnitř i vně fotbalových klubů, v celém Českomoravském fotbalovém svazu, v rámci Evropy (UEFA) i světa (FIFA). A také vůči všem partnerům, dodavatelům, sponzorům a reklamním partnerům a samozřejmě také vůči všem fotbalovým fanouškům, školám, sdělovacím prostředkům a široké veřejnosti vůbec.

V naší českomoravské kotlině je prostě nutno lépe a rychleji vnímat příčiny, ozvěny a souvislosti nejen našich interních problémů, ale také celkové situace ve světě, nejen ve světě fotbalu či ve fotbalovém světě. A to často není vůbec ani jednoduché, ani příjemné, zvláště, když v době krizí, poklesů a napětí se musejí snižovat náklady a měnit zvyky, které se tolik zalíbily lidem v dobách prosperity, či dokonce v dobách rozmařilosti, což potkalo i vrcholový profesionální fotbal.

Ztráty v hospodaření, vysoké dluhy a další neduhy i v těch největších a velmi úspěšných klubech u nás i ve světě varují. A také nahlas volají po rychlých korekcích a inovacích celého nového „řádu“ pro fungování moderního fotbalu v dalších letech.

Akutní je především změna postoje nejen v chování, ale i v myšlení lidí fotbalových. Nikdo z nás, kdo chce pečovat o blaho, zdraví a bezpečnost fotbalu nesmí dále podceňovat, přehlížet či jinak vulgarizovat základní hodnoty fotbalu jako sportovní disciplíny, principy etiky a fair-play. Naopak, tyto hodnoty a principy je nutno v teorii i praxi aplikovat do nových a náročnějších norem, procesů a kriterií, jinak tzv. odvrácená strana fotbalu a společnosti nám může ukázat ty ještě horší a škodlivější stránky.

V tomto novém procesu péče o fotbal, péče o jeho rozvoj a bezpečnost mají zvláštní roli fotbaloví trenéři, zvláště trenéři mládeže, kteří společně s rodiči a školami jsou opravdu nenahraditelní. Jen si jich musíme umět více vážit. Musíme jim více naslouchat a více s nimi diskutovat, aby i oni mohli znovu, lépe odvážněji čerpat z tzv. starých dobrých fotbalových tradic, a naopak v dobách krize se mohli účinněji bránit deformacím, které přinesla doba euforie a rozmařilého růstu, a které tak rychle bohužel zakořenily také ve fotbale. Ale zakořenily ke škodě celého fotbalu, nejen ke škodě vrcholového profesionálního fotbalu, který patří k těm „lokomotivám“ světového fotbalového vlaku a který se řítí velkou rychlostí ve sportovním a v celém multimediálním a zábavném byznysu. Každé další zbytečné vykolejení či srážka fotbalu s nepředvídanou překážkou může mít opravdu podobu všeobecně nechtěného katastrofického scénáře.

Varovné signály prostě nelze v žádném případě přehlížet (!). Musí se opravdu se vší profesní a manažerskou odpovědností vnímat, rychle a citlivě na ně reagovat. Čím totiž více hrozeb z katastrofických scénářů, tím také více snah o různé balíčky protikrizových opatření. Mezi taková opatření zcela určitě patří ta opatření, která směřují k:

a) úspoře nákladů a celkové hospodárnosti,
b) snížení (odstranění) zadluženosti,
c) udržení (získání) vysoce produktivních lidí,
d) prosazení dalších inovačních zlepšení nejen ve sportovní, ale i v obchodně-marketingové oblasti, zvláště ke zvýšení návštěvnosti a atraktivnosti utkání.

Jasně, nejde o žádné zázračné recepty, ale naopak jen o jakési oprášení starých osvědčených metod hospodárnosti a racionalizace ve sportovní hospodářsko-podnikatelské činnosti.

Hlavní je, aby fotbalové kluby zajistily svou provozuschopnost tzv. za každého počasí a tak pokračovaly v úsilí o udržení své celkové konkurenceschopnosti, což je možné pouze tehdy, pokud se fotbalové kluby pod tíhou krize nebudou uzavírat pouze do sebe, ale naopak budou ještě aktivnější a otevřenější. S odvahou a odhodláním musí pěstovat vnitřní sílu, integritu a kreativitu a tak čelit různým rizikům, která existují vždy a všude, tedy i mimo období krizí a stagnací.

Závěrem lze tudíž jen zopakovat, že k řízení nových rizik a k využití nových příležitostí, které krizové situace rovněž přinášejí, je prostě třeba také nejen přijímat následná nápravná opatření, ale především připravovat a realizovat kroky k prevenci fotbalových nemocí a k udržení vzájemné důvěry. Bez potřebného stupně zdraví, bezpečnosti a efektivnosti nelze totiž ve fotbalovém světě ani kooperovat, ani soupeřit.

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 

Komentáře
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

Copyright 2006-2010 by http://www.fotbal-trenink.cz