Španělská inspirace pro český mládežnický fotbal

Pondělí, 30 Březen 2009 06:00

Všichni fotbaloví fanoušci a zvláště fotbaloví trenéři dobře vědí, že Španělsko je opravdovou fotbalovou velmocí a má jeden z nejlepších systémů výchovy fotbalové mládeže na světě. Proto také každá návštěva špičkových expertů na mládežnický fotbal ze Španělska poutá velkou pozornost našich trenérů a dalších specialistů na mládežnický fotbal. Nejinak tomu bylo při přednášce šéfa vzdělávání trenérů, koordinátora mládežnických reprezentací a reprezentačního trenéra U17 Španělska pana Ginése Meléndeze Sotose, která se uskutečnila dne 24. 3. 2009 v Praze na Strahově pod patronací oddělení vzdělávání trenérů ČMFS.

„Pan Meléndez Sotos je opravdu světově uznávaným špičkovým odborníkem na vrcholový elitní mládežnický fotbal, vždyť za více než 20 let práce v této oblasti opravdu dosáhl mimořádně vynikajících úspěchů jak se španělskými týmy, které na ME na MS vedl, tak s přípravou těchto mladých španělských hráčů pro jejich uplatnění v největších a nejlepších španělských a dalších klubech. Je také členem tzv. Jíra panelu UEFA, kde prosazuje nejmodernější trendy ve vzdělávání top trenérů,“ uvedl Ladislav Valášek, který se přednášky v Praze účastnil a za Technickou komisi fotbalového svazu a prezidium Unie českých fotbalových trenérů poděkoval španělskému hostu za jeho přednášku, kterou účastníci ocenili velkým potleskem.

Co vás osobně nejvíce zaujalo v přednášce o španělských zkušenostech s výchovou fotbalové mládeže?

„Těch inspiračních poznatků bylo samozřejmě mnoho, navíc i sám způsob výkladu a prezentace španělské praxe byl velmi motivující pro všechny účastníky. Osobně bych nejvíce zdůraznil dvě oblasti inspirace. Jednak inspiraci pro celkový způsob a systém práce s mládeží v klubech, kde nám všem ve vyspělých zemích chybí dřívější tzv. uliční fotbal, a jednak inspiraci pro práci s národními mládežnickými reprezentačními týmy.“

Které konkrétní španělské přístupy považujete za nejvýznamnější a aplikovatelné v českomoravském fotbale?

„Nechci zjednodušovat či jednostranně vidět jen pozitiva španělského systému. Každá země má své specifické podmínky, svoji kulturu a filozofii a také svůj systém práce a přístupu k rozvoji mládežnického fotbalu. Ten náš není špatný, ale má spoustu špatných tzv. maličkostí, které se ve srovnání se světovou špičkou - jako je třeba právě Španělsko – ukazují jako velké a zbytečné bariéry.“

To chce více konkretizovat…

„Například ve Španělsku a v dalších západních zemích EU je základem úspěchu mládežnického, a tím i celého fotbalu, především radost ze hry, z plnění fotbalových snů a z poctivé každodenní práce s respektováním specifik pro jednotlivé kategorie dětí a mládeže. U nás stále převládá spíše orientace na výsledky týmu v soutěžích mládeže tzv. za každou cenu, zjm. s ohledem na hrozbu sestupu do nižší soutěže. U nejmladších kategorií moc přeháníme tlak na plnění taktických a dalších příkazů trenéra s preferencí fyzicky vyspělých a zdatných jedinců a jejich tzv. drzou až brutální agresivitou v boji o vítězství. Velkým problémem je negativní vliv některých rodičů, učitelů a zvláště pak některých hráčských agentů či jejich skautů, kteří buď předčasně znevažují či naopak předčasně zveličují perspektivy uplatnění mladých hráčů a v honbě za penězi například urychlují spekulativní transfery hráčů mimo místo bydliště hráče nebo do zahraničí bez ukončení vzdělání, apod.“

Ovšem tyto a podobné negativní jevy existují i ve Španělsku a dalších zemích EU.

„Ano, existují, ale kluby, fotbalový svaz ani media se s tím nesmiřují. Nejenže nijak nekapitulují, ale přijímají různá potřebná preventivní a nápravná opatření. Dbají o popularizaci pozitivních příkladů a pranýřují negativní zkušenosti a případy.“

Například?

„Například nekompromisně prosazují komplexní a diferencovanou péči o růst a rozvoj mladých fotbalistů. Fotbalový talent dětí a mládeže nesmí vést k nějaké demoralizaci mladých lidí ani mimo hřiště. Proto dbají na celkový charakter hráčů, kontrolují plnění fotbalových, školních a dalších povinností. Pěstují takové hodnoty jako je přátelství, kamarádství, solidarita, týmová spolupráce a komunikace. Učí potlačovat negativní emoce a primitivní sobectví. A především pěstují lásku k fotbalu, ke kombinační organizované útočné hře, která je pro hráče zábavou a pro diváky atraktivní podívanou, už v mládežnických kategoriích.“

Proto prioritou čísla jedna je důraz na ovládání míče?

„Ano, zcela zásadní je důraz na herní a technické dovednosti, na pozitivní herní zážitky dětí a mládeže v tréninkovém i zápasovém procesu, nikoliv upřednostňování výsledků, síly a kondice dětí s agresivitou v boji o body, které u nás dosahovány často jen díky preferenci fyzicky vyspělých jednotlivců, tlakem trenérů na plnění taktiky a různých prvků destrukce apod. To vše potlačuje sebevědomí a kreativitu mladých hráčů, radost ze hry a svádí také k nerespektování specifik v biologickém a sociálním vývoji dětí mládeže ve fotbalovém týmu, k podceňování nebo dokonce k zesměšňování slušného chování a principů fair-play apod.“

Jak z toho „začarovaného kruhu“ ven?

„Těžko říci, a ještě těžší vykonat, protože zázračné a rychlé recepty neexistují. Navíc u nás to není jen čistě fotbalový problém, to je odraz celkové politické a sociálně kulturní situace v naší společnosti. Falešné manipulace v mezilidských vztazích a zakrývání nedostatků se totiž negativně odráží například nejen v komunikaci po linii klub – rodiče - škola, ale také při kooperaci mezi kluby a při hodnocení a individuálním rozvoji samotných mladých hráčů. V zahraničí se více zabývají celkovým potenciálem mladých hráčů z fotbalového i lidského hlediska. U nás většinou jde jen o krátkodobé pohledy a tzv. momentální čistě fotbalový výkon, ale nikoliv o trpělivý, dlouhodobý a komplexní rozvoj osobnosti a inteligence hráče a člověka. Parametry, které jsou klíčové pro efektivní a etické využití celkového lidského, sportovního a společenského potenciálu nejtalentovanějších hráčů, se pak rozvinou nedostatečně nebo jen s velkými deformacemi. Tím se pak sníží jejich potenciální uplatnění ve vrcholovém fotbale, zvláště dle nejnáročnějších kriterií, které platí na mezinárodním trhu.“

Co doporučují Španělé pro dětský a mládežnický fotbal?

„Hrát, hrát a hrát. Herní průpravné hry, utkání na malých hřištích s malým počtem hráčů, nejlépe pět na pět, pak osm na osm a až od 14 let na normálním velkém hřišti jedenáct na jedenáct. Upravit fotbalové soutěže nejmladších kategorií, kde nehrozí sestup do nižších soutěží a kde se neoslavují tzv. vydřené body, ale krása a radost ze hry samotné, z individuálního ovládání míče a z pokroku z kombinační souhry se spoluhráči. Zbytečně necestovat a neztrácet čas a peníze, u nejmenších dát přednost turnajům, dbát o školní vzdělání a zdravý způsob života dětí a mládeže, nezapomínat na odpočinek, regeneraci a relaxaci, více chválit než nadávat, nešetřit úsměve a dobrou náladou. Více se vcítit do křehkosti dětské duše a více respektovat specifika věkových a dalších rozdílů.“

Takový přístup však bude vyžadovat i nové požadavky na trenéry a manažery nejen na úseku mládežnického fotbalu, ale i na fotbalovém svazu a ve vedení fotbalových klubů.

„To určitě! Zvláště když se všude musí začít šetřit a hledat efektivnější postupy. Pokud jde o samotnou sportovní kvalifikaci mládežnických trenérů, tak náš systém trenérského vzdělávání trenérů mládeže patří k nejlepším v Evropě. Kde však zaostáváme je právě oblast praktické filozofie a kultury fotbalu jako týmové míčové hry a s tím spojené disciplíny jako psychologie, pedagogika, komunikace a moderní motivace fotbalových dětí a mládeže. Zkrátka převažuje honba za výsledky, podceňování racionální a emoční inteligence a pokračuje nedostatečné finanční a společenské ocenění trenérů mládeže a také se znovu a znovu recyklují již zmíněné negativní přístupy některých rodičů, ternérů a hráčských skautů – to vše prohlubuje nemoci našeho fotbalu.“

Taková kultivace systému mládežnického fotbalu se pak projeví i na úrovni národních reprezentačních týmů mládeže a tím i při větším uplatnění mladých talentů v seniorském fotbale?

„O tom jsem přesvědčen, zvláště pokud nebudeme zase jen improvizovat nebo zlepšovat jen jeden tzv. módní prvek z celého systému a procesu. Jde o harmonizaci a efektivnost celého systému. Za každých úspěchem je však vždy každodenní pilná a poctivá práce, v klubech i na fotbalovém svazu. Práce s potřebnou odbornou erudicí, nadšením a loajalitou. Fotbal není spravedlivý, ale je to nejpopulárnější sport na světě, krásná týmová hra. Fotbal je prostě nejen sportovní a komerční, ale i společenský fenomén, který vyžaduje komplexní a strukturovaný přístup samozřejmě také respektování pravidel fair-play.“

Čím začít?

„Uff…, asi především na úrovni fotbalového svazu mít propracovanou a ucelenou moderní koncepci stabilizace a rozvoje našeho fotbalu, v rámci které se nově vymezí a prosadí i nové prvky a procesy péče o fotbalovou mládež, o růst, vývoj a uplatnění talentů – hráčských i trenérských. Podobně na úrovni klubů, zvláště v obdobích krizí a poklesů bude nutno hledat úspory a efektivnější hospodaření, dbát o zvýšení návštěvnosti a atraktivity fotbalových utkání a celých soutěží, zvýšení bezpečnosti na stadionech atd. Bude ale nutno také vyžadovat větší ochranu a popularizaci mládežnického fotbalu, aby nedoplatil například na dluhy, určitou rozmařilost či skandály seniorského fotbalu z tzv. tučných dob. Je třeba dát také větší šanci mladým odvážným, vysoce kvalifikovaným a nejen financemi motivovaným odborníkům jak v řadách trenérů, tak manažerů a také mezi dalšími specialisty, například kondiční trenéři, fyzioterapeuté apod.“

A co udělat na úrovni mládežnických reprezentací?

„Především v klubech, v rodinách, školách či v mediích a kuloárech nezveličovat nominace do mládežnických národních reprezentací či jiných výběrů na krajských úrovních apod. Na druhé straně je nutno zajistit a podpořit co nejnáročnější, nejobjektivnější a nejkomplexnější výběr jak hráčů, tak profesionálních svazových trenérů a dalších členů realizačních týmů. Nutno také inovovat a podporovat systém a podmínky jejich každodenní práce. A zvláště u tzv. mimořádně talentovaných fotbalistů více a promyšleněji využít urychlení posunů do vyšších kategorií, např. z kategorie 15 let do kategorie 17 let, z kategorie 17 do kategorie 19let nebo přímo do seniorského mužstva. Ale podmínkou musí být nejen míra talentu a momentální herní výkon, ale především také potřebný charakter a mentální síla mladého hráče, aby byl schopen zvládnout nejen překážky a nástrahy na hřišti, ale i mimo hřiště.“

Závěrem L. Valášek připomenul ještě tři zajímavé aspekty, které na přednášce zdůraznil pan Meléndez Sotos:

1) žádná země nemá patent na jedinou pravdu, ale jsou určité pravdy, které se úspěšně a dlouhodobě uplatnily v praxi těch nejlepších fotbalových týmů a ty opravdu pak slouží k inspiraci ostatních,

2) základem budoucnosti úspěchu fotbalu v každé zemi je úspěšnost mládeže a proto péče o mládež musí být prioritou mimořádné důležitosti jak na úrovni fotbalového svazu, tak všech fotbalových klubů,

3) k fotbalu patří nejen vážnost a zodpovědnost, ale také radost, humor a úsměv. Každý člověk ve fotbale by měl jít za svým pěkným snem dle anglického motta: Have a nice dream!

Co dodat? Lze si jen přát, aby španělské zkušenosti a dosahované výsledky byly opravdu velkou inspirací i pro práci s fotbalovou mládeží v celém našem českomoravském fotbale na všech úrovních a ve všech regionech. A nikoliv jen u příležitosti návštěv ze zahraničí, ale průběžně a ve všech oblastech sportovních, obchodních a finančních dimenzí, které se prosazují v moderním fotbale.