Diagnostika, testy

Diagnostika pohybových schopností

Čtvrtek, 28 Květen 2009 06:20

Obsah
Diagnostika pohybových schopností
Somatotyp
Lateralita
Diagnostika pohybových schopností
Diagnostika motorických dovedností
-všechny strany

Díky absolvovanému kurzu Diagnostika pohybových schopností, pořádaného na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, stručně nastíníme, jak odborně diagnostikovat předpoklady testovaného jedince pro různé sportovní činnosti. V tomto článku jen nahlédneme pod pokličku této celkem složité a rozsáhlé oblasti. Máte tak možnost udělat si základní představu o této problematice. Pro pochopení celé problematiky doporučujeme absolvovat zmíněný kurz.

 

Mezi činitele,které ovlivňují výkon sportovce patří:

• somatotyp
• lateralita
• pohybové schopnosti
• motorické dovednosti

Somatotyp

V překladu se jedná o tělesný typ. K hlavním somatickým faktorům patří:

• výška a hmotnost těla
• délkové rozměry a poměry
• složení těla

Tělesný typ člověka získáváme na základě několika tělesných měření. Výsledky těchto měření jsou zpracovány v současné době nejčastěji metodou Heathové a Cartera. Pro zjištění somatotypu touto metodou (Heathové a Cartera) je nutné znát tyto antropometrické údaje: tělesnou výšku, hmotnost, obvod kontrahované paže, obvod lýtka, 2 kostní rozměry (epikondyly humeru a femuru) a 4 kožní řasy (kožní řasa nad tricepsem, pod lopatkou, nad trnem kyčelním a na lýtku). Tato metoda charakterizuje jedince(jeho somatotyp) pomocí 3 základních komponentů:

1. Endomorfní komponenta - vyjadřuje relativní tloušťku osoby, množství depotního tuku.
Převažují zakulacené tvary a na pohmat měkké svalstvo s přemírou tuku. Předozadní diametry a frontální diametry se sobě velikostí blíží v oblasti hlavy, krku, na celém trupu a na končetinách. Břicho vystupuje před hrudníkem. Obvod pasu je větší než obvod hrudníku. Horní končetiny vynikají nad dolními. Krátký krk. Obrysy ramen zaoblené. Velká hlava. Svalový reliéf chybí. Krátké končetiny, slabé, poměrně malé ruce a nohy. Palpací se dají zjistit slabé kosti. Trup je relativně krátký (pokud je třetí – ektomorfní komponenta nízká). Kůže je měkká. Člověk, u něhož dominuje endomorfní komponenta a ostatní dvě jsou málo vyznačeny, je označen 7-1-1 ... endomorf.

2. Mezomorfní komponenta - vyjadřuje svalově kosterní rozvoj, množství beztukové hmoty těla vzhledem k tělesné výšce.
Převládá masivní svalstvo a kostra, hranatost těla. Ostrý svalový reliéf. Frontální diametry jsou velké, sagitální jsou menší než u endomorfa. Trup je těžký, svalnatý. Končetiny svalnaté, masivní, délka je různá. Silné předloktí, zápěstí, ruka. Obvod hrudníku daleko převyšuje obvod břicha. Hrudník s rameny je široký, trup obyčejně vzpřímený, m. trapezius a deltoideus jsou mohutné a jasně se rýsují. Délka trupu a délka končetin není konstantním znakem u mezomorfa. Pánev je mohutná,paže a dolní končetiny jsou relativně stejně dlouhé. Velikost hlavy kolísá. Ramena široká, silná, klíční kosti jsou nápadné. Držení těla bývá dobré, bederní lordóza je někdy mírně zvětšena. Břišní stěna bývá pevná, nevystupuje. Hrudník je nápadný. Jedinec, u něhož dominuje mezomorfní komponenta a ostatní dvě jsou minimálně uplatněné, je označen 1-7-1 ... mezomorf.

3. Ektomorfní komponenta - vyjadřuje relativní lineralitu, stupeň podélného rozložení tělesné masy (svalové nebo tukové). Stanoví se z výško-hmotnostního indexu dotyčného jedince.
Převažují znaky křehkosti. Slabé kosti, velmi slabé svalstvo. Předozadní diametry malé. Ramena jsou skleslá. Trup je relativně krátký, končetiny relativně dlouhé, postava není vždy vysoká. Břicho bývá ploché. Bederní lordóza na rozdíl od mezomorfa je nepatrná a vysoko umístěná, hrudní kyfóza je větší. Hrudník je relativně dlouhý ve srovnání s břichem. Je plochý a úzký. Kulatá ramena jsou držena vpřed, křídlovitě odstávající lopatky jsou časté. Velmi slabá stehna a slabé paže. Prsty křehké a dlouhé. Krk bývá dlouhý, vadné držení hlavy a krku časté. Obličejová část hlavy je relativně malá ve srovnání s kraniální částí. Kůže bývá slabá a suchá. Jedinec, u něhož dominují znaky ektomorfní komponenty a další dvě komponenty jsou málo vyznačeny, je označen 1-1-7 ... ektomorf.

V normální populaci je nejvíce přechodných typů. Průměrný somatotyp je tedy 4-4-4. Nejčastěji se vyskytující somatotyp u průměrné populace mužů je 4-4-3, 3-4-4, 3-5-3, 3-4-3.

 

Z přiloženého obrázku a dle získaných výsledků měření můžete usoudit nadání testované osoby pro některý druh sportu.

Kategorie A – nadání pro silové schopnosti
Kategorie B – nejvšestrannější nadání pro sport
Kategorie C – nejhorší předpoklady pro sportovní činnost
Kategorie D – nadání pro vytrvalost a obratnost
Kategorie E – malé nadání z důvodu nízké mezomorfní oponenty

 

 

Dle bakalářské práce Ondřeje Machali „Antropometrická měření u fotbalistů“ bylo zjištěno, že v této hře neexistují žádné jasně dané limity ideální tělesné kompozice. Mezi vynikajícími fotbalisty najdeme hráče s výškou pod 170 cm i nad 190 cm. Obecně se projevuje tendence ke kratším dolním končetinám, které snižují těžiště a nahrávají větší hbitosti, akceleraci a stabilitě při pohybu s míčem. Klasičtí "míčoví kouzelníci" jsou proto často malých, krátkonohých postav (Maradona i Pelé by se vešli pod 170 cm). Vysocí hráči mají převahu v hlavičkových soubojích.

Většina fotbalistů má normální tělesný vzrůst s málo homogenními somatotypy, jež se pohybují v oblasti střední až vyšší endo-mezomorfie nebo ektomezomorfie (2/2.5-5-2/2.5). Podíl tělesného tuku u excelentně trénovaných týmů nepřesahuje 10%. U hráčů Baníku Ostrava byl zjištěn somatotyp 1.4-5.1-2.8. Zjevné jsou nicméně určité tendence pramenící z rozdělení úloh během hry. To se projevuje hlavně u brankářů, kteří jsou vysokých, robustních postav s dlouhými končetinami, vysokou mírou flexibility, mrštnosti a výbušnosti a největšími hodnotami endomorfie a mezomorfie (cca 2.5-5.5-2.0). Jako zajímavost uvádíme,že dle výše uvedené metody jsou gymnasté vedeni jako typy 1-7-2, maratónci 1-3-5, triatlonisté 1-5-3.

Lateralita

Je to vlastnost, která nám odráží přednostní dominaci jedné z mozkových hemisfér a dále přednostní užívání jednoho z párových orgánů. Poměr mezi praváky a leváky v populaci je 90%:10%. ¾ populace mají v sobě zakódován gen podmiňující praváctví a 9% ze zbytku jsou čistokrevní praváci. Pokud jsou oba biologičtí rodiče praváci je pouze 10% pravděpodobnost, že jejich potomek bude levák. Naopak pokud jsou oba rodiče leváci, tato pravděpodobnost vzrůstá na 27%. Pokud je otec levák, tato pravděpodobnost je 16% a pokud je levákem matka, tato pravděpodobnost vzrůstá na 20%. Z uvedeného vyplývá, že ani když oba rodiče jsou leváci, jejich potomek nebude automaticky levák.

 

Z hlediska vývoje osobnosti se lateralita dá pozorovat již mezi 12-27 týdnem nitroděložního vývoje dítěte, kdy začíná pohybovat horními končetinami a otáčet hlavou. Přibližně od jednoho roku se již začíná projevovat převaha dominantní končetiny. Přibližně od čtvrtého roku začíná postupné vyhraňování. Do dvanáctého roku by měl být proces lateralizace dokončen.

Stranové rozdělení laterality:

• sinistrie = dominantní pravá hemisféra
• ambidextrie = neúplná specifikace
• dextrie = dominace levé hemosféry

Lateralitu dělíme na:

• tvarovou – vypovídá o nesouměrnosti segmentů těla a orgánů - kvantitativní
• funkční - asymetrie párových orgánů hybných nebo smyslových, rozdíl ve výkonu - kvantitativní

Dále rozlišujeme lateralitu:

• souhlasnou (75%), dominantní ruka a noha jsou souhlasné
• zkřížená (25%),neshodná dominance např.levá ruka a pravá noha.

Motorickými projevy laterality jsou: rukovost, nohovost, okovost, uchovost, točivost, zatáčivost. Z hlediska fotbalu jsou nejdůležitější nohovost a točivost.
Pokud na základě testů zjistíte, že u svěřence zcela dominuje pouze jedna strana, je zde téměř nulový předpoklad, že začne využívat i nedominatní končetinu. V případě, že svěřenec není zcela vyhraněn je dobré začít s tréninkem slabší končetiny s tím, že musíme mít vždy na vědomí, že tato končetina nikdy nedosáhne úrovně dominantní. Na trenérovi je, aby tréninkem naučil hráče využívat i slabší končetinu a ne jej přeučoval. Při přeučování můžete dítěti nabourat sebevědomí. Organismu se tomu podvědomě brání. Dále toto přeučování může vést ke specifickým poruchám čtení, psaní či vady řeči.

Metody pro testování motorické laterality jsou: dotazníky, pozorování, standardní testy.
Testy dělíme na :
a) unimanuální – zkouška zjišťuje, který orgán jedinec užívá přednostně; zkoumáme, zda při opakování jedinec nestřídá hybné orgány; jedinec vykonává úkol, k němuž je zapotřebí jeden hybný orgán. Mezi takové testy patří např.hod míčkem nebo sbírání sirek.

b) bimanuální – sledujeme, který hybný orgán je vedoucí v činnosti a který je pomocný; jedinec vykonává motorický úkol, k němuž jsou potřebné oba hybné orgány současně. Mezi takovéto testy patří např.navlékání nitě do jehly,zatloukání hřebíku atd.

c) proficienční – vyjadřuje míru lateralizace u jednotlivých hybných orgánů; u obou hybných orgánů orgánů je pozorována aktivita a kvalita provedení motorického úkolu; jedinec vykonává motorický úkol nejprve preferovaným hybným orgánem a poté nepreferovaným. Nejběžnější testovací metodou je tapping (psací potřebou děláme tečky na papír-co nejvíce za danou dobu)

Příklady testů:

1) diagnostika horních končetin

• preferenční dotazník: jakou rukou kreslíte, jakou rukou píšete, v jaké ruce držíte kladivo při zatloukání
• motorické testy: jakou rukou navlékáte nit do jehly, otevři dveře klíčem, podej mi něco

2) diagnostika dolních končetin

• preferenční dotazník: jakou nohou kopete do míče, jakou nohou stoupáte na schody
• preferenční testy: poskoky na jedné noze, posunování břemene, vedení míče

3) diagnostika očí

• preferenční testy: dívání se klíčovou dírkou, míření při střelbě

4) diagnostika uší

• preferenční testy: když bude potichu hrát rádio, které ucho k němu přiložíte

5) točivost a zatáčivost

• preferenční testy: za kterou rukou se jedinec otočí na zavolání (praváci se většinou točí za levou rukou)

 

Diagnostika pohybových schopností

Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné komplexy funkčních vlastností organizmu, které podmiňují realizaci určité skupiny pohybových úkolů. Pohybové schopnosti tradičně dělíme na sílu, rychlost, vytrvalost a koordinaci.

1) silové schopnosti

Silové schopnosti jsou limitovány funkcí kosterních svalů a jsou závislé na:

• průřezu svalu
• typu svalových vláken
• intra a intermuskulární koordinaci
• energetické připravenosti
• volním úsilím a motivaci

Silové schopnosti dělíme:

a) explozivní síla – jednorázovost, v pohybu
b) dynamická síla – v pohybu, opakovaně nebo do vyčerpání
c) statická síla – bez pohybu, kolik udržím

1) Testy a měření výbušné síly:

• laboratorní měření: dynamografie
• motorické testy: skok do dálky z místa, výskok s dosahováním

2) Testy a měření dynamické síly:

• laboratorní měření: ergometry
• motorické testy: opakované shyby, kliky, dřepy apod.

3) Testy a měření statické síly:

• laboratorní měření: siloměry(tlak oproti pevnému odporu)
• motorické testy: výdrž ve shybu, zádový zdvih, stisk ruky atd.

 

2) Rychlostní schopnosti

Rychlostní schopnosti dělíme:

a) akční-realizační rychlost
b) reakční rychlost (rychlost reakce na dotek je 130ms, na sluch 160ms a vizuální 200ms)

 

Podle biologické podstaty rychlostních schopností dělíme tyto schopnosti na:
a) reakční rychlostní schopnosti - mechanismy řízení a regulace pohybu-kvalita nervových drah,velikost a typ podnětu
b) akční-realizační rychlostní schopnosti - přistupují vlastnosti pohybového ústrojí-rychlá svalová vlákna,vlastnosti kostry atd.
c) frekvenční rychlostní schopnost - elasticita svalstva,kloubní pohyblivost atd.

1) Testy a měření akční-realizační rychlosti:

• laboratorní měření: analýza časoprostorových a dynamických charakteristik pozorovaných pomocí videozáznamu
• motorické testy: běh na krátké vzdálenosti,člunkový běh

2) Testy a měření reakční rychlosti:

• laboratorní měření: analýza reakcí na vizuální,zvukový nebo taktilní vjem
• motorické testy: testy signál x reakce

3) Testy a měření frekvenční rychlosti:

• laboratorní měření: různé druhy tappingu
• motorické testy: hodnocen počet opakování při pohybu končetin(frekvence běhu na místě)

3) Vytrvalostní schopnosti

Vytrvalostní výkon je závislý na: ekonomice techniky prováděného pohybu, způsobu krytí energetických potřeb, schopnosti příjmu kyslíku, optimální tělesné hmotnosti. Na základě výše uvedeného vytrvalostní schopnosti dělíme dle:

a) charakteru pohybového projevu:

• globální
• lokální

b) doby trvání:

• sprintérské
• krátkodobé
• dlouhodobé
• střednědobé

c) zajišťování energie:

• anaerobní
• vyvážené
• aerobní

Z biologického hlediska jsou limitujícími činiteli pro lokální vytrvalost množství svalové hmoty, vlastnosti skeletu, typ svalových vláken. Globální vytrvalost je schopnost je vlastnost udržet relativně stálou intenzitu a efektivitu u komplexních a celostních pohybových projevů, pokud možno co nejdéle (běhy na dlouhé tratě, plavání). Limitujícími faktory pro tuto vytrvalost z hlediska biologie jsou: oběhový a dýchací systém, biochemicé procesy.

1) Testování lokální vytrvalosti:

• laboratorní měření: ergometry (princip: překonání definovaného odporu ve statickém nebo dynamickém režimu)
• motorické testy: opakované schyby, výdrž ve schybu (princip: co nejvíce bez časového limitu)

2) Testování globální vytrvalosti

• laboratorní měření: tzv.zátěžové testy-steptesty, bicykloergometr
• motorické testy: běh za vodičem, 12ti minutový běh, běh na 3km(1,5km)

4) Koordinační schopnosti

Dle metody Měkoty a Novosada dělíme koordinační schopnosti následovně:
a) Diferenciační – schopnost jemně rozlišovat prostorové a časové parametry pohybového průběhu (bruslení)
b) Orientační – schopnost určovat a měnit polohu těla v prostoru a času vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu (krasobruslení, míčové hry)
c) Reakční – schopnost zahájit účelný pohyb v co nejkratším čase
d) Rytmická – schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus daný nebo v činnosti obsažený
e) Rovnováhová – schopnost udržovat tělo nebo vnější předmět ve stavu rovnováhy
Tuto dále dělíme na:

• I ) statickou
• II ) dynamickou
• III) balancování

f) Sdružování – schopnost propojovat pohyby částí těla do jednoho celkového
g) Přestavby – schopnost přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek

Při sestavování testů koordinační schopností berte vždy v potaz složitost pohybu, přesnost pohybu, rychlost pohybu, přizpůsobivost pohybu, učenlivost pohybu.

Veškeré schopnosti bychom měli testovat vždy celkově, nikoli jen dílčí části. Výhodou komplexních systémů je možnost usuzovat na celkovou zdatnost jedince, jsou relativně časově a materiálně nenáročné a universální. V přípravě na sestavování testovacích bloků doporučujeme vycházet z publikací Unifittest 6-60 (ČR),Eurofit a Fitnessgram (US).

Příklady testů:

add a) skok na čáru na přesnost,porovnávání váhy jemně rozdílných závaží,dívej se do prava,kamkoli upaž označ místo a zkus toto místo trefit i na podruhé
add c) vložit ruku mezi soupeřovo dlaně v době,kdy on chce tlesknout
add d) taneční podložky
e) I) test plameňák
II) přenášení váhy těla(přeskoky z jedné nohy na druhou)
III) umístit nějaký předmět na klacek a udržet jej tam
f) semafor rukou (oběma rukama opisujeme jinou drhu,dokud to nespletem)

Diagnostika motorických dovedností

Co je to motorická dovednost?

• učením získaný předpoklad správně, rychle a úsporně řešit pohybový úkol
• učením získaná pohotovost řešit správně, rychle a úsporně určitý pohybový úkol či efektivně vykonávat určitou činnost
• učením získaný předpoklad správně, rychle a účelně řešit pohybové úkoly

Motorické dovednosti a schopnosti jsou ve velmi úzkém vztahu - přímo ovlivňují kvalitu pohybové činnosti. Většina pohybových úkolů obsahuje nároky na několik pohybových schopností a dovedností současně. Pro dosažení maximálního výkonu je třeba integrace všech složek tohoto otevřeného systému. Ve většině pohybových činností není zapojena pouze základní schopnost, ale je spojeno více pohybových schopností v schopnost hybridní. Pohybové schopnosti a jejich rozvoj jsou dány biologickými předpoklady jedince. Úroveň motorických schopností a dovedností je dána: věkem, pohlavím, motorikou, somatickými předpoklady, psychickými procesy, stavy a vlastnosti, výživou atd.

 

Základními znaky motorických dovedností jsou:

• kvalita výsledků senzomotorické činnosti
• rychlost jejího provedení
• ekonomičnost provedení
• způsob provedení pohybu

Testování motorických dovedností dělíme :
a) z hlediska místa provádění

• laboratorní
• terénní

b) z hlediska testovaných osob

• individuální
• skupinové

Testování motorických dovedností provádíme buďto posuzováním nebo pomocí testovacích systémů (testové baterie, testový profil).

Vybrané posuzovací techniky:
- hodnocení na základě celkového dojmu
- kontrolní seznam
- posuzovací škály
- uspořádání do pořadí
- postupné srovnávání dovedností jedinců mezi sebou
- třídění do skupin
- kolektivní posuzování
- speciálně připravený dotazník

Při posuzování můžeme jako nejednoduší způsob zvolit teorii položkových odpovědí (IRT), přičemž hodnocení je prováděno pouze systémem 1=splnil, 0=nesplnil.

Příklady testování:

Škála pro hodnocení dovedností manipulace s míčem:
1.kroužení míčem kolem pasu 2.vyhodit míč vzhůru, dvojitý obrat, chytit míč oběma rukama 3.vyhodit míč vzhůru a vpřed přes hlavu a míč chytit před tělem do obou rukou 4.nadhodit míč mezi nohama a rychle vyměnit postavení rukou, chytit míč oběma rukama 5.vyhodit míč vzhůru, sed na zem, vztyk, chytit míč oběma rukama 6.vyhodit míč vzhůru, sed na zem, chytit míč oběma rukama 7.vyhodit míč vzhůru, dotknout se oběma rukama země, chytit míč oběma rukama 8.odhodit míč na zeď, dvojitý obrat, chytit odražený míč oběma rukama před jeho dopadem na zem 9.odhodit míč na zeď, chytit odražený míč stejnou rukou jako co házela před dopadem na zem 10.ze sedu vyhodit míč vzhůru,vztyk,chytit míč oběma rukama

Další metodou je hodnocení pohybových dovedností podle Haywoodové.Tato metodika obsahuje pozorovací plán pro určitý typ dovednosti,tzv.klíč k určení úrovně vykonané dovednosti. Tato metoda se dá použít pro následující dovednosti: běh, skok z místa, skákání, házení, úder raketou, chytání, úroveň kopání

Jako příklad této metody zde uvádíme běh.

Při posuzování motorických dovedností se musíme vyvarovat následujících chyb:
Haló efektu, vlivu známosti, logické chyby, chyby kontrastu, chyby přísnosti a benevolence, chyby centrální tendence, chyby tradice, vnímání aktuálního psychické stavu.