Cvičení

Plány

1. volba věkové kategorie
| 2| 3| 4| 5


vybrat uložený plán


Banner

Fyziologická poradna

4. Zátěžové zóny - pokračování

Obsah
4. Zátěžové zóny - pokračování
Anaerobní zóny
Aerobní zóny
Barevné důsledky šedých teorií
Souboje na nebi i zemi
Opakování ve finále
-všechny strany

Co způsobuje bolest svalů po zátěži ? Laktát ? Je to jen pověra. Proč ? To se dozvíte v dalším díle Fyziologické poradny.

 

 

V našem vyprávění jsme se ocitli ve fázi, kdy máme stanovenou laktátovou křivku a vytýčeny dva její základní přelomové body – aerobní a anaerobní práh. To by ale k plánování a vyhodnocování tréninku nestačilo. Trefovat se do přesné tepové frekvence je stejně obtížné, jako pokus o napíchnutí letícího mola na špendlík a dělení třeba po desítkách nemusí přesně vyjadřovat charakter práce v dané oblasti. Z tohoto důvodu definujeme takzvané zátěžové zóny – rozsahy tepových frekvencí, ve kterých předpokládáme, že se naše tělo chová v sledovaných parametrech přibližně podobným způsobem. Mezi ony sledované parametry můžeme počítat nejen hladinu laktátu a převažující způsob energetického krytí, ale třeba i nejvíce zatížený a tím i trénovaný metabolický systém, aktivitu hormonální a nervové vegetativní regulace a nakonec i předpokládanou míru poškození a z toho plynoucí dobu regenerace.

 

Zatím jsme se setkali se dvěma systémy. První je schéma, používané například v programech firmy Polar. Tento systém rozděluje spektrum tepových frekvencí a laktátovou křivku na řadu nepřekrývajících se a navzájem navazujících zón. Schéma je univerzální a v zásadě může být použito pro jakýkoliv vytrvalostní sport. Druhé je schéma pocházející zřejmě z německy mluvících zemí (nebo se k nám dostalo z německé literatury, to bohužel nevím). Je trochu složitější a zohledňuje nejen laktátovou křivku, ale i kadenci šlapání. Vytváří několikavrstevný systém zón, které se navzájem překrývají a ne vždy na sebe na křivce navazují. To znamená, že na stejné tepovce můžete jet ve dvou různých zónách podle toho, jestli jedete po rovině v kadenci na lehký převod a nebo do kopce na sílu lámete těžký. Německý systém určitě daleko přesněji popisuje zátěž, ale je podle mého názoru fakticky nepřenositelný z jedné aktivity do druhé. Díky vlivu kadence se i daleko hůř vyhodnocuje – záleží tak trochu i na vašem subjektivním pohledu, kterou že zónu jste vlastně kdy jeli. Díky tomu, že zóny nenavazují a překrývají se, potom neplatí, že součet minut v jednotlivých zónách rovná se délce tréninku. To už ale předbíhám.


Zkrátka a dobře – „německý“ systém pásem necháme ležet a budeme dále se věnovat mě lépe známé klasice. Tím lépe pro nás fotbalisty (pozn. redakce).



Copyright 2006-2010 by http://www.fotbal-trenink.cz