Manažerské okénko

6. Ozdravění českého fotbalu nebude snadné aneb Fotbalové desatero

Úterý, 01 Září 2009 12:19

Končí období prázdnin, fotbalové soutěže všech úrovní jsou zase v plném proudu, takže i naše „manažerské okénko“ se znovu otevírá k dalším příspěvkům.

 

Čím začít? Především máme nové vedení ČMFS! Nový předseda dr. Ivan Hašek se brzy po valné hromadě stal současně také novým hlavním trenérem českého národního mužstva a tak máme kumulaci funkcí, která je opravdu ve světě velmi netypická. Mnozí dokonce říkají, že je to až skoro „ta švejkovská česká kulišárna,“ která má naplnit staré přísloví „aby se vlk nažral a koza zůstala celá…“

Zdá se tedy, že role „spasitele českého fotbalu“ nebude pro nového svazového předsedu vůbec snadná. Navíc, již utkání kvalifikační skupiny o postup na MS se Slovenskem 5.9.09 v Bratislavě ukáže, co vše a jak se bude muset v našem fotbale měnit. Bez postupu na MS 2010 by náš fotbal mohl být ještě v mnohem těžší a složitější situaci, nejen po sportovní, ale především po ekonomické, marketingové a personální stránce - to je „jasné jak facka.“

Aby se nenaplnily „černé scénáře a katastrofické vize,“ musíme dál chtít měnit náš fotbal k lepšímu, protože stávající stav není ani zdaleka tak dobrý, jak bychom si jistě všichni přáli. Čas po volbách do nového vedení svazu běží velmi rychle a je tzv. škoda každého dne, který je zbytečně ztracen. O to více ale platí, že nejen nové vedení svazu, ale každý na svém místě ve fotbale musí pro ozdravění a zlepšení našeho fotbalu něco konkrétního a přínosného udělat. Jinak řečeno, hlavně ten svůj dílek práce pro „blaho fotbalu“ udělat rychle, správně, kvalitně a levně (!). A také s respektem pro konkrétní lidi, kteří pro náš fotbal v dobré víře pracovali či pracují a chtějí dál pracovat. A také s velkým citem pro tzv. malé a velké věci, protože v životě se někdy i z malé chybičky stávají velké potíže a problémy.

Realita každodenního života ve fotbalovém světě je taková jaká je, iluze o ideálním světě jsou naivní a nebezpečné v každé situaci. Navíc bohužel celkový trend vývoje má spíše zhoršující se křivku jak uvnitř, tak vně fotbalu. Finanční a hospodářská krize postihuje a postihne i fotbalový průmysl, takže určitá kriteria - jako opatrnost, šetrnost, serióznost, odbornost a komplexnost - musí nyní patřit k prioritám ve všech klíčových rozhodovacích procesech nejen na fotbalovém svazu, ale také ve fotbalových klubech, zvláště v profesionálních fotbalových klubech.

Jen tzv. srdce zapálené pro fotbal a tzv. svaté nadšení nových funkcionářů ve vedení svazu či klubu však nestačí. A hlavně nesmí být nějakou „zástěrkou“ k oddalování těch rozhodnutí, která jsou pro ozdravění našeho fotbalu nutná. Samotná změna vedení a personální obsazení nejvyšších postů rozhodně nestačí, je to jen podmínka nutná, nikoliv dostačující. Pokud by došlo k tomu, že se jen tzv. přepřáhnou koně, nečeká nás nic dobrého. Znovu se pak vytvoří živná půda jak pro neléčení starých, tak pro vznik nových „nemocí,“ které již dlouho trápí náš tuzemský fotbal. Zvláště při konfrontaci se zahraničím, ty naše „viditelné i neviditelné nemoci“ nevzbuzují však jen zhoršené fotbalové výsledky, menší příjmy a tzv. blbou náladu, ale signalizují ještě závažnější souvislosti a problémové řetězce, které vyžadují daleko aktivnější, systémová a systematická řešení. Nejde však jen o tzv. komplexnější a koncepční manažerský přístup, ale jde také o celkově daleko transparentnější postupy a náročná kriteria rozhodování, kontroly a fungování celku a jeho jednotlivých částí a částeček, vzájemných vnitřních i vnějších vazeb, procesů, projektů atd.

Zkrátka a jinak řečeno, nové vedení svazu bude muset skutečně rychle napnout všechny své síly k tomu, aby se nastolil a urychlil slibovaný proces (nejen personálních!) změn k lepšímu českému fotbalu, než tomu bylo za starého vedení.

Ovšem budování důvěry jak vůči fotbalovému hnutí uvnitř ČMFS, tak vůči široké veřejnosti a samozřejmě také vůči zahraničí, především v rámci UEFA, není úkol ani krátkodobý, ani jednoduchý. Vyžaduje odvahu, slušnost, fundovanost a skutečně moderní týmovou komunikaci a kooperaci. Jinak hrozí, že různé negativní setrvačné tendence a špatné návyky budou ve fotbale dál ohrožovat nejen současný stav, ale i budoucí vývoj. Některé průvodní jevy začátku ligových soutěží tyto obavy ještě zvětšují a rozhodně nejde jen o vztahy nového svazové vedení se zaměstnanci svazu, vztah centra a regionů či klubů, ale také o vztahy klubů mezi sebou navzájem. Jde a půjde také o výsledky, postupy a role těch, kteří fotbal ani sami nefinancují, ani nenesou primární odpovědnost za dosahované výsledky a přece mají obrovský vliv na dění v našem fotbale: rozhodčí, delegáti, agenti hráčů a jejich „pomocníci“ či „spojenci“ by měli být pod daleko větším tlakem nejen procedur v rámci ČMFS, ale také pod tlakem trhu a sdělovacích prostředků, stejně jako jsou pod tlakem trhu a sdělovacích prostředků také samotní kluboví funkcionáři, trenéři a hráči.

Oč snadněji se řekne, o to složitěji vykoná, ale jiné cesty není. Kdo se nechce zlepšovat, napravovat chyby a omyly, kdo nechce uplatňovat mezinárodně uznávané trendy a kriteria, ten nemůže v moderním fotbale obstát a rozhodně ne v dlouhodobějším horizontu. Proto zvláště ve vrcholovém profesionálním fotbale, který je „lokomotivou celého fotbalového vlaku,“ se musejí uplatnit daleko náročnější kriteria, včetně etického chování a principů fair-play, jak po tom volala většina fotbalové veřejnosti i sdělovacích prostředků před valnou hromadou ČMFS.

Je třeba zdůraznit, že není účelem tohoto krátkého příspěvku šířit nějaké pesimistické či poplašné zprávy, ani tzv. selektivně zdůrazňovat v krátkém příspěvku jen některé nejasné a negativní aspekty fotbalové reality. Smyslem tohoto článku bylo spíše dát podnět do další práce a diskuse nebo aspoň připomenout starou manažerskou zásadu, že správný manažer (tedy i fotbalový manažer) nemůže před problémy strkat hlavu do písku, ale musí se pro nutno změnu k lepšímu sám pořádně nadchnout, hledat v sobě i okolí pozitivní energii a pro správnost cílů strhnout na svou stranu další spojence, příznivce a partnery, byť by někdy šlo pouze o tzv. partnery z rivality.

I proto jsem ve své nově připravované knize „Fotbal není kopaná, ale ani pupek světa“ zdůraznil, že kdysi vzniklo „FOTBALOVÉ DESATERO,“ které ve Fotbalovém zpravodaji ČMFS již před lety připomínal velezkušený novinář a přítel František Steiner:

1. Ve fair-play nepřestaneš věřit.

2. Tvůj sport není jediný na světě.

3. Vedle tréninku a utkání pamatuj na odpočinek.

4. Cti trenéra i rozhodčího, abys dlouho hrál a byl mužstvu prospěšný.

5. Faul, násilí a nadávky nejsou řešením.

6. Buď věrný klubu i své cti.

7. Nepřijmeš nečestné peníze od nikoho a v žádné výši.

8. Nikdy se nedopustíš podvodu, lsti a nečestného jednání.

9. Nikdy se nepokusíš ovlivnit výsledek ať jako hráč, trenér, rozhodčí, funkcionář, nebo divák.

10. Pamatuj, že i ti, co podávají nižší výkony mohou být výborní lidé.

 

 

 

 

 

 

JUDr. Ladislav Valášek