Seriál o psychické přípravě

4. Tipy, jak zaujmout správný postoj

Čtvrtek, 26 Listopad 2009 12:17

Naposledy jsme si řekli, jak a proč je nezbytné zaujmout v životě i v kariéře správný postoj. Připomněli jsme si, že se musíte snažit o sjednocení vašich vnitřních a vnějších sil – chtění, motivace a vůle. Tentokrát vám chci poradit, jak toho dosáhnout. Marian Jelínek pokračuje v seriálu o psychické přípravě.

1. Sněte!

O čem sníte, po čem toužíte, to je vaše vnitřní síla. U dětí je to snadné, ty sní mnohem častěji než dospělí. Pověste si plakát na zeď, podívejte se v televizi na mistrovství světa a sněte, že v něm sami hrajete. Najednou zjistíte, že práce, kterou děláte, abyste jste svého snu dosáhli, už není taková dřina. Proč? Protože toužíte po tom, aby se váš sen stal skutečností.

Namítnete možná: Takový sen se mi stejně nemůže splnit. Opravdu si to ale myslíte? Pokud hrajete fotbal a je vám třeba 10 let, nikdo mě nepřesvědčí, že za dalších 10 let byste nemohli hrát na mistrovství světa, v národním týmu nebo v extralize. Nikdo nemůže uvést jediný logický argument, proč byste se tam nemohli dostat. Takový argument totiž ve vašem věku neexistuje.

Samozřejmě si nesmíte stanovit nereálný sen. Když je hráči 18 let a hraje v krajském přeboru, tak je nesmysl, aby snil o tom, že jednou bude v Premier League. To je už zřejmě nereálné. Ale proč by se takový hráč nemohl ještě dostat třeba do Sparty nebo do Slavie?

2. Budujte v sobě pocit vítěze!

Při tréninkových situacích se běžně používají takzvaná „vítězná řešení“. Například při trénování útoku obránci nesmí odebírat míč, ztěžují se defenzivní úkoly. Při cvičení defenzivy je to naopak: ztěžuje se práce útočníkům.

Například s Jaromírem Jágrem jsme v srpnu běžně brali na jeho tréninky dorostence. Nebo gólmana z druhé národní ligy. Když jsme řešili rychlou kličku od mantinelu, tak Jaromíra zpočátku bránil dorostenec. A třeba až za 14 dní, kdy Jaromír načerpal sebevědomí, zvyšovali jsme odpor. Možná si to lidé neuvědomují, ale takhle trénují i špičkoví hráči. Při sérii přípravných zápasů by ten poslední měl být proti slabšímu soupeři, aby se nastartoval vítězný pocit. Tak v sobě budují sebedůvěru.

3. Využijte energii ze snění a konejte!

U snění se nesmíte zastavit. Spousta dětí ráda sní, ale pak už se jim nechce pracovat, aby svého snu skutečně dosáhly. Snění je krásné, ale mnohým připadá jen jako pohádka. Nepomýšlejí na další krok, nechtějí své sny zrealizovat. To je chyba! Jako trenér mohu začít pohádkovým příběhem, jímž pomohu snění nastartovat, ale vždy musím naznačit, že ten příběh se může změnit v realitu.

Mohu ukázat příklady hráčů, kteří svého snu dosáhli. Můžete si je nalézt i sami – a pak uvidíte, že je možné váš sen zrealizovat. Vždyť třeba již zmiňovaný Jan Koller byl v jednadvaceti v divizi. To je největší rozdíl proti pohádkám: totiž že ve sportu můžete ukázat na konkrétního člověka, který si svůj sen splnil. Tím zvyšujete povědomí, že to můžete dokázat i vy. Zažehnete v sobě energii, která vám pomůže sen uskutečnit.

4. Vězte, že to dokážete!

Nestačí vám věřit, že něco dokážete, vy to musíte vědět! Když v něco věříte, máte v sobě vždy semínko pochybnosti. Ale když to víte, na pochybnost nezbývá místo. Když se hráč třeba v 16 nebo 17 letech dostane do národního týmu, může si říct: Vím, že se do ligy dostanu! K vědění dochází – dejme tomu – ve dvou třetinách cesty k cíli. V tu chvíli si můžete říct: Jo, to chci, a teď si za tím půjdu. Platí to samozřejmě u všech postupných cílů, které si kladete během cesty ke splnění snu.

5. Musíte umět něco obětovat!

Co je zadarmo, to může mít každý. To není vzácné, ani výjimečné. Jenže právě výjimečnosti chcete dosáhnout, ne? Jenže ta je samozřejmě něčím zaplacená, něco musíte obětovat. Ráno musíte vstávat na tréninky. Nelíbí se vám rozcvičky?

Musíte se překonat! Jsou zkrátka situace, které zrovna nemilujete. V těchto chvílích musí naskočit vaše vůle a přimět vás obětovat vlastní pohodlí. Nebo máte v plánu jít si zaběhat, ale přijde kamarád, který vás láká: Pojď, budeme si hrát na počítači… V tu chvíli si musíte uvědomit, co vás ke splnění vašeho snu dovede: naplánovaný trénink, nebo hraní na počítači? Hry – aspoň pro tuto konkrétní chvíli – musíte obětovat.

6. Pokládejte si správné otázky!

Tento bod patří hlavně realizačnímu týmu, ale můžete se o to pokoušet i sami. Jde o to, abychom mladé hráče nevedli jen ke kopírování nějakého originálu. Nesmíte zapomenout, že kopie je vždy horší než originál. Pokud budou děti kopírovat tréninkové metody a postupy Nedvěda nebo Kollera, vždycky skončí za nimi. Půjdou v jejich šlépějích, ale jednoho dne skončí. Někdo dřív, někdo později. Ale nikdy nedosáhnou stejného úspěchu, zůstanou za nimi, protože ten konkrétní kluk není Nedvěd, ani Koller.

Vezměte si ze všech jen to, co vám může nejvíc prospět. Musíte však rozkvést jako samostatná osobnost a individualita. Tím, že budete někoho jen kopírovat, toho rozhodně nedosáhnete.

Rozvíjejte svůj vnitřní svět. Rodiče nebo trenéři by se vás měli ptát na konkrétní situace – proč jste zvolili určité řešení. Sami se snažte přicházet na nové a lepší způsoby. Když na ně přijdete sami, půjde vám jejich realizace mnohem snáz.

Proto jsou důležité diskuze v autobusech, v autě, cestou na zápas nebo na trénink. Nebo večer před spaním. To jsou chvíle, kdy byste se měli bavit o hokeji, odpovídat rodičům, trenérům či sami sobě na otázky a hledat lepší řešení.

7. Nenechte se ovládat situací!

Jde o zvládání emocí. Když dostanete gól dvě minuty před koncem, nakopnutím míče někam daleko pryč si nepomůžete. Ani tím, že složíte ruce a řeknete si: Je konec. Emoce vás totiž odvádějí od řešení situace. Musíte tu situaci ovládnout! Náhlá změna děje by vás měla dobít a posunout výš. Řekněte si: Ne, my to ještě zvládneme, otočíme, vyhrajeme! Takto ovládáte situaci. Jakmile se vzdáváte, směřujete k prohře. Nepomáhají ani extrémní výbuchy zlosti. Pak totiž snadno faulujete, protože situaci nezvládáte a nemáte ji pod kontrolou. Nesmíte přece poslední dvě minuty odehrát vzteklí a neovládat se. To pak situace ovládá vás, ne vy ji.

8. Vyhledávejte výzvy!

Představte si krizovou situaci jako horu, na kterou lezete. Máte možnost na ni vylézt ze dvou stran. Buď jste ustrašení a vnímáte ji jako hrozbu. Máte v sobě obavy, co se stane, když se to nepovede. Nebo ji vnímáte jako výzvu a vidíte se, jak na vrcholu zvedáte vítězný pohár. Vyhledávejte takové situace a zdolávejte je!

9. Nevymlouvejte se! Ani sami sobě

Každý z vás v sobě má dvě osobnosti. Jedna je negativní, táhne vás dolů, k lenosti. Našeptává: Běž k počítači, vykašli se na trénink, budou tě zase bolet nohy. Druhá osobnost je ta ryzí, čistá, která oponuje: Ale já jsem si něco slíbil. Mám tu plakát Nedvěda a slíbil jsem si, že se stanu fotbalistou. V tu chvíli nastává otázka vnitřního boje, co převáží. V těchto okamžicích potřebujete vůli a touhu. Když se vám nechce, může pomoct i rodič nebo trenér. Může říct: Mně se pokaždé taky nechce do práce, ale jdu. Nebo vám dá motiv: Buď rád, že je tam parta, kamarádi… Vždy hledejte důvody, proč to udělat. Nikdy ne výmluvy, proč to nejde.

10. Zvykněte si, že se stanete terčem!

Závist je velmi ošklivá, ale bohužel všudypřítomná lidská vlastnost. Pomalu si zvykejte, že když budete úspěšní, mnoho lidí vám úspěch nebude přát. Dokonce vás budou odrazovat od cesty, která k němu vede. Vytvořte kolem sebe určitý štít. Věřte si. Čím úspěšnější budete, tím se do vás lidé budou častěji trefovat. Závistivá kritika vás ale nesmí rozhodit.

Příště začneme jednotlivé body rozebírat podrobně.