Seriál o psychické přípravě

6. Nepřítel strach? Zkuste se s ním skamarádit !

Neděle, 24 Leden 2010 12:36

Strach provází člověka od narození i od prvopočátku lidstva, vždyť se o něm píše i v bibli. Je to druh destruktivní emoce. Říká se o něm, že z něj všechny ostatní emoce vycházejí – například hněv. Může vás ochromit i plíživě pokazit perfektně nacvičený výkon. Zvládat strach je umění, ale není to nemožné. Marian Jelínek, trenér vedoucího celku naší hokejové Extraligy, vám poradí, jak na strach vyzrát.

Existují dva druhy strachu. Jeden souvisí s naší ochranou. Bojíme se například, když lezeme na skálu, nebo když se chystáme přeskočit průrvu a nejsme si jistí, že to zvládneme. V tu chvíli se bojíme o život nebo o své zdraví. Také se bojíme bolesti, o níž víme, že bychom si ji pádem způsobili. Představujeme si, co se může stát, když se nám plánovaný pohyb nepovede.
Toto je vnitřní strach, který vyvolává naše intuice. Tento strach je celkem pozitivní a u dětí by se neměl potlačovat či brzdit. Pomáhá nám totiž přežít, případně si ochránit zdraví.

 

Také ale existuje strach, který si vypěstujeme během života. A to je velmi škodlivý strach v situacích, kdy nám jde o výkon. Je to strach racionální, který si vytvoříme vlastní úvahou v mysli. V podstatě si ho vymyslíme.

 

Strach kvůli minulosti

V takové situaci pátráme myšlenkami v minulosti, nebo je směřujeme do budoucnosti. Jak vypadá strach, když se vám bojácné myšlenky toulají v minulosti? Třeba tak, že si vzpomenete, jak jste kdysi už jednou neudělali zkoušku, na kterou jdete. Nebo si vybavíte, jak jste něco pokazili. A tuto minulou vzpomínku přenesete do současnosti. Řeknete si: „Tehdy se mi to nepovedlo. Bojím se, že se neúspěch bude opakovat.“

 

Mohu uvést příklad krasobruslaře Tomáše Vernera. Ten se na předloňském mistrovství Evropy nemohl ubránit vzpomínkám na mistrovství světa, kde nezvládl volnou jízdu. Všechno ostatní provedl perfektně, ale jakmile přišla na řadu volná jízda, dostal strach. Rozum mu spojil tehdejší událost s tou přítomnou. V takový okamžik je rozum váš nepřítel, protože minulost zcela zbytečně přenáší na přítomnost jen kvůli určité vzdálené podobě a tyto situace – minulou a přítomnou – spojuje.

Ale uznejte sami, že pokud se vám nedařilo proti nějakému soupeři, nebo při určité zkoušce, tak to přece vůbec nemusí znamenat, že se vám nebude dařit znovu. Jen ve vás strach vyvolává pocit, že by se neúspěch mohl opakovat.

 

Strach kvůli budoucnosti

„Hlavně to nepokaz a neudělej ostatním ostudu.“ Možná jste už také slyšeli podobnou „radu“ od vašich blízkých či kolegů. Není míněna špatně, ale napáchá mnohem víc škody než užitku. Vyvolává ve vás totiž strach z možnosti, že něco v budoucnu pokazíte. Přímo vybízí k bojácnosti a je přesným opakem pozitivního myšlení.

Vzpomínám si, jak mi (bývalý brankář a současný manažer hokejové Sparty) Petr Bříza vyprávěl, jak mu otec jako malému říkal: „Hlavně nedostaň hloupý gól.“ Bříza pak na tu větu myslel celý zápas, až se mu mnohdy stalo, že si takovou branku doslova „přivolal“. Prozradil, že se mu ta věta vybavovala až do 28 let. Nemohl se jí zbavit a chytání mu znepříjemňovala.

 

Žijme přítomností

Oba zmíněné příklady ukazují, že při sportovním (nebo jakémkoliv jiném) výkonu vám myšlenky, které se nesoustředí na aktuální přítomnost, pouze škodí. Ideální stav je, pokud se při výkonu soustředíte pouze na to, co se děje právě teď. Říká se, že přítomnost nemá emoce. Sama emoce je totiž hodnotící hledisko. Ve chvíli zhodnocení je ale ona konkrétní situace pryč, takže emoce míří buď do minulosti, nebo do budoucnosti.

Pokud se sportovec soustředí pouze na to, co v konkrétní chvíli dělá, pak říkáme, že je „rozpuštěný do hry“. V tu chvíli zapomínáte na sebe, na své potřeby. V tu chvíli myslíte jen a jen na hru. Určitě jste slyšeli výraz: „Je v transu“. Řeknete si možná: Co je to vlastně trans? Je to stav, kdy sportovec myslí a žije jen daným okamžikem. Nutno však dodat, že je velmi obtížné se do takového stavu vědomě dostat.

Jak se strachem pracovat

Nejdůležitější je zjistit, zda máte strach kvůli myšlenkám, které se upínají do minulosti, nebo do budoucnosti. Pokud na to přijdete, zkuste potom použít jednu z následujících metod ke zvládnutí takového strachu. Je to zdánlivě prosté.

Změňte v sobě hrozbu ve výzvu!

Jdete na zkoušku, kterou už jste jednou neudělali. Nebo se stavíte k penaltě, kterou jste minule neproměnili. Vzbuďte v sobě opačný pocit. Začněte usilovně myslet na to, jak bude skvělé, když tu zkoušku či penaltu tentokrát zvládnete. Přeměňte negativní náboj v pozitivní.

Staňte se kamarády!

Uvědomte si, čeho se přesně bojíte a pojmenujte to. Říkejte tomu třeba „drak“. Ano, strach je vaší součástí, ale když ho pojmenujete a představíte si ho jako reálný objekt, v tu chvíli už ho vidíte mimo své tělo. Pak už nesídlí ve vaší mysli, ale mimo ni. Jakmile ho máte takto pojmenovaný a „zhmotněný“, povídejte si s ním. Řekněte si: „Je to můj kamarád, který mi přišel říct, že nastává má velká chvíle. Tím, že tu je, mi dává najevo, že se blíží situace, která je pro mě důležitá. Tím, že mě informuje, mi přece pomáhá!“

Pokud takhle dokážete na strach reagovat, můžete ho pak před každou zkouškou či zápasem přímo vyhledávat. Můžete využít jeho energii a on se stane vaším pomocníkem.

Napsat, zmačkat, zahodit!

Další metodou je, že si v duchu naprosto přesně vybavíte, čeho konkrétně se bojíte. Že vám míč odskočí při rozhodující kličce? Že si spletete slovíčka? Že se vás zkoušející zeptá přesně na to, co nevíte? V tom případě si všechno, z čeho máte obavy, vybavte – a těsně před výkonem/zkouškou to v duchu napište na papír. Pak si řekněte: „Tak, všechno tohle proberu zítra s kamarádem (rodiči/učitelem). Ale teď to nepotřebuju.“ A stejně jako jste si své problémy v duchu napsali, tak ten papír ve své mysli zmačkejte a zahoďte. Říká se tomu vytěsnění z mysli. Uvidíte, že se vám najednou uleví.



Každý z vás je ale úplně jiný. Na někoho bude platit jedna metoda, na jiného druhá a další je bude muset zkombinovat všechny. Důležité je pamatovat si, že se strachem se dá pracovat. Jde jen o to, abyste to zkoušeli a snažili se najít takový způsob, který vám bude vyhovovat nejlépe.