Náměty, postřehy, komentáře
Úterý, 17 Listopad 2009 05:04
TRENÉR
Tuto kapitolu bych začal jednou úvahou. V každém označení najdete slovo fotbal jako kolektivní sport. Počtem hráčů zcela určitě. Osobně začínám být na
toto označení alergický a myslím,že by se mnou souhlasilo mnoho trenérů a to i z jiných sportů. Nevychováváme přece kolektiv, nýbrž jedince, kteří tento kolektiv tvoří. Proč je tedy většina trenéru ochotna opomenout to, co slyší na každém školení či při výuce na licencích. Je zajímavé, jak rychle trenéři zapomínají, co je poměr zatížení a odpočinku, nebo jim je v podstatě jedno, že hráč se dostane za půl hodiny třikrát k míči a jsou ochotni řídit trénink patnácti i dvaceti šestiletých zcela sami.
Můžete namítat, že jste rádi, když Vám vůbec někdo pomůže a že to pak je většinou ten rodič. Naskýtá se proto otázka: Tak proč to děláte?
Samozřejmě, protože máte rádi fotbal,milujete tu práci,chcete ty hráče něco naučit. Tohle vše je v pořádku, ale pokud budeme dál ustupovat koncepci o které jsem na začátku psal, ničeho nedosáhneme.
Kolega v prvním příspěvku psal o rozdělování do výkonnostních skupin. Zajímalo by mne, jak by dopadla třeba anketa na toto téma a hlavně jak by to trenéři zdůvodňovali. Při závěrečném porovnávání se zahraničím Vám přiblížím jeden malý návod. Někdo souhlasit bude, jiný ne. Návodů jak správně řídit trénink přípravek bude asi více. Za sebe bych zdůraznil, že je potřeba přenést na hráče psychickou pohodu a hlavně se vyvarovat ironických poznámek, či i sebemenšího vulgárního vystupování.
Strana 3 z 6
