Náměty, postřehy, komentáře
Úterý, 17 Listopad 2009 05:04
A SLÍBENÝ POHLED DO ZAHRANIČÍ
Rodiče – na turnaji ve Francii jsem měl problém rozeznat ke kterému týmu rodiče patří, neboť ač z jiných měst, všichni se bavili se všemi,nikdo neměl
problém zatleskat při pěkné akci i soupeře.
Je ale také pravdou, že rodiče se daleko více finančně podílejí na výchově svého potomka a to beru v poměru plat – klubový příspěvek.
Trenér – ve většině i malých klubů je trenér velice slušně finančně ohodnocen, ale zároveň po něm klub vyžaduje, aby vystudoval vhodnou licenci. I u nejmenších kategorií je zvykem, že v týmu působí i tři trenéři. Spolupráce trenérů mezi věkovými kategoriemi má svá nepsaná pravidla. Ve Francii je to hodně o mentalitě národa. Máš problém? Řekni mi jaký,pokud mohu, pomohu ti!
Klub – i u nejmenších kategorií je zvykem, že klub zajistí tréninkové pomůcky v dostatečném množství i kvalitě. Bývá taktéž zvykem, že i u malého klubu funguje takzvaná fotbalová škola.Většinou jsou i samostatně financovány ze státních i soukromých zdrojů.
Hráči – stejní jako všude jinde. Jsou stejně ,,zkažení“ jako u nás. Mají počítače,mobily, spoustu jiných zájmů.Ale chtějí hrát fotbal, dávat góly.Tak proč jim tuto zábavu neumožnit.
Obecně – zajímalo by mne, kdy už se konečně přestane jen psát o nesmyslném počtu hráčů a velikosti hřiště u přípravek a začneme s tím něco dělat.
Zápasy a turnaje v počtu 4:4 + brankáři jsou v Holandsku i Francii zcela běžné. A to i v kategorii mladších žáků.
Slíbil jsem i malý návod – výkonnostní rozdíl.
Ve Francii jsem měl v přípravném kempu možnost vidět počínání jednoho místního kolegy. Nutno podotknout, že po celou dobu kempu se staral o devět hráčů. U přípravek to tam bylo jasné pravidlo. Pro mne to bylo ze začátku nepochopitelné, proč zrovna devět, ale za týden jsem pak viděl spoustu cvičení pro tento počet.
Například:
Tři týmy po třech, hra na dvě branky z kuželů ( branka platila po zemi ),hrálo se tři minuty,aut se rozehrával nohou do tří vteřin od položení míče. Nutilo to hráče rychle rozehrát. Porušení znamenalo ztrátu míče. Dva týmy hrají, jeden odpočívá. Po třech minutách jde odpočívat tým, který prohrál. Tým, který nastoupí musí soupeře porazit, nestačí mu remíza. To vedlo i k tomu, že jeden tým se snažil před koncem pouze udržet míč. Hra se vlastně i jmenovala – Poraž mistra! Ptal jsem se trenéra,jestli mu nevadí,když je jedno mužstvo silnější a zbylé dva přehrává. Jeho odpověď byla, že hráče může prostřídat, ale většinou to tak nechá, neboť se hráči po šesti či devíti minutách tak unaví, že vítězství nedosáhnou. Ptal jsem se ho na zatížení, pouze se pousmál…..
Mimochodem, toto cvičení používá zmíněný trenér i v tělocvičně a branka je ležící lavečka.Hraje se výhradně futsalovým míčem, aby hráči mohli kombinovat po zemi.
Závěrem chci popřát všem trenérům této kategorie, aby jim jejich práce přinášela to, proč se trénování začali věnovat.
Pavel Zapletal
Strana 6 z 6
