Zajímavosti

Ještě jednou Inter Milán - Přípravné utkání

Sobota, 30 Leden 2010 10:59

Přípravné utkání

INTER MILANO – A.C. PRO SESTO
1 - 0

Hráči Interu Milana nastoupili do utkání v rozestavení 4 – 4 – 2, stejně jako družstvo A.C. Pro Sesto. Rozestavení bylo ovšem značně variabilní, neboť v útočné fázi se měnilo na 4 – 3 – 3. Roli třetího útočníka plnil krajní záložník na slabé straně, krajní záložník na silné straně pohybem na střed hřiště uvolňoval prostor pro ofenzivní činnost krajního obránce, což se odehrávalo vědomě a automaticky (viz. obr. č. 1).

Další častou hranou variantou v útočné fázi, bylo vytváření tandemů v krajních zónách. Krajní obránci pohybem s míčem (i bez míče) do středu hřiště umožnili náběh záložníkům do křídelního prostoru. Navíc si často krajní záložníci měnili místa se středovými. Pro útočníky byla po celou dobu utkání typická práce na velkém prostoru. Neustálý pohyb hráčů v rámci jednotlivých řad a jejich prolínání činilo soupeři velké problémy v defenzivní činnosti. Kromě součinnosti týmové a skupinové, vynikali hráči Interu v individuálních herních činnostech. Hráči úspěšně řešili nejen souboje 1 na 1, ale i 1 na 2 a 2 na 1. Tyto mikrosituace zvládali hráči Interu na všech postech.

Druhý poločas se od prvního lišil pouze tím, že ustala rotace středových záložníků s krajními. Krajní záložníci více spolupracovali s útočníky a krajní obránci (obzvlášť pravý) ještě více a aktivněji podporovali útočnou fázi.

Defenzivní součinnost hráčů Interu nebyla dostatečně prověřena, neboť soupeř hrál pod permanentním tlakem. Do zakončení se družstvo ProSeta dostalo jen málokdy a jednalo se spíše o střely z dálky. Ale i tak bylo možné spatřit dobrou součinnost obranné čtveřice jednak při vzájemném zajišťování, a jednak při práci s hloubkou hřiště pro zaujmutí výhodného postavení. Všichni hráči Interu při ztrátě míče rychle reagovali na vzniklou situaci a snažili se dostat za míč v takovém počtu, aby se soupeř nedostal do početní výhody. Navíc čistě odebírali soupeři míč, nejčastěji po prvním dotyku při převzetí míče.

Standardní situace

Při rohovém kopu družstva ProSeta bránil Inter Milano tuto standardní situaci kombinovaně (viz obr. č. 2).

V utkání zahrával Inter Milano rohový kop pouze 3x a vždy se jednalo o náběhový (viz obr. č. 3)

Standartní situaci – přímý kop ze strany zahrávali hráči Interu Milano následovně (viz obr. č. 4)

Závěr a výstup z hodnocení přípravného utkání

V průběhu utkání byl zcela evidentní transfer obsahu předchozích tréninkových jednotek do utkání. Především byla patrná snaha o realizaci útočných kombinací, které hráči nacvičovali v TJ (např. TJ č. 3). Proto mohla v určitých fázích hra působit až příliš šablonovitě (záměr trenéra), ale individuální kreativní řešení herních mikrosituací a kombinační lehkost při souhře, dodávala utkání zajímavý náboj. Neustálý pohyb a výběr výhodného postavení hráčů jak v útočné, tak obranné fázi měl za následek jednak kombinační plynulost, a jednak po ztrátě míče jeho rychlé znovuzískání. Ke kvalitě herního projevu bezesporu přispěla i neustálá komunikace mezi hráči společným jazykem, a to po celou dobu utkání.

Trenér nebyl příliš spokojený s výběrem a realizací některých útočných kombinací podle nacvičených schémat, což potvrdila i následující tréninková jednotka, ve které se zaměřil právě na nácvik problematických kombinací. Slabá produktivita v přípravném utkání nebyla předmětem rozboru a už vůbec ne impulsem pro zařazení nácviku střelby do následující TJ či mikrocyklu.