Jak si vybrat klub pro svou ratolest a další zajímavé postřehy v rozhovoru s Luďkem Procházkou

Úterý, 22 Prosinec 2009 09:53

Na našich stránkách se zaměřujeme hlavně na mládež. Je tedy přirozené, že jsme pozvali k rozhovoru uznávaného českého odborníka, který se specialuzuje právě na tuto věkovou kategorii. PeaDr. Luděk Procházka nás obohatí svými postřehy na závěr roku.

Pane doktore, předem Vám chceme poděkovat, že jste svolil k rozhovoru.
Není zač. Vítám každou iniciativu, která se snaží zlepšit pověst a kvalitu českého fotbalu, mládežnického zejména.

Já Vás samozřejmě znám a spousta návštěvníků našeho webu taky, ale mohl byste se stručně představit a to zejména po Vaší trenérské stránce?
Trénovat jsem začal ještě jako hráč KŽ Králův Dvůr v roce tuším že v sezóně 1977/8 tamní dorostence. Při roční vojenské službě 1980/1 v RH Cheb jsem měl možnost pomáhat znovuvzkříšení zdejšího mládežnického fotbalu včetně založení fotbalových tříd a nakouknout do trenérské kuchyně prvoligového áčka pod taktovkou trenérů Lopaty a Plasse. Další zkušenosti jsem získával od trenéra Králova Dvora, Františka Myslivečka (o pár let později pomáhal ve Spartě Vladimíru Táborskému k mistrovskému titulu) jako jeho hrající asistent v tehdejší III. lize. Vletech 1984-8 následoval návrat do Chebu, nejprve z donucení ve funkci asistenta Dušana Uhrina, po půl roce u mládeže, kam jsem mířil od počátku.

Po krátké trenérské pauze následovalo 11 leté angažmá ve Slavii Praha postupně jako trenér přípravky, žáků i dorostů, od r. 1994 jako profesionální trenér, zpočátku jako vedoucí mládeže, později hlavní trenér žáků a SCM.

Po odchodu ze Slavie jsem se živil trenérskou pomocí hráčům formou individuálních tréninků. Spolu s jedním kolegou, Mgr. Alešem Křečkem, dnešním asistentem trenéra Beránka v Brně, jsme také založili Střední pedagogickou školu pro fotbalisty, o níž později, v r. 2005 projevila zájem AC Sparta Praha a já jsem přešel spolu se školou do Sparty. Tehdejší vedení Sparty mělo velký a upřímný zájem o zkvalitnění přípravy odchovanců prostřednictvím vlastní fotbalové akademie „západního střihu“. Kromě mě do funkce vedoucího mládeže přišlo několik progresivních trenérů. Začala se rodit týmová práce na vytvoření řízeného systému výchovy hráčů od nejmladší přípravky až po přechod do družstev dospělých. Absolvovali jsme stáže v Ajaxu Amsterodam a v méně věhlasné, leč udivující fotbalové akademii dánského FC Mydtjylland. Např. jsme navázali po republice těsnou spolupráci s desítkou partnerských klubů, pořádali jsme pro jejich talentované hráče srazy a pro jejich trenéry ukázkové tréninky.

Bohužel Sparta prožívala právě od poloviny r. 2005 kruté období rozporů kolem A mužstva, což se zřejmě projevilo i ve změně náhledu na koncepční práci v mládeži. Současný trenér Teplic, Jiří Plíšek, po svém příchodu do Sparty na přelomu let 2006 a 2007 budovaný systém práce zničil a nahradil ho svým. Postupně jsem došel k názoru, že ve změněných podmínkách nemám Spartě co dát a v r. 2008 jsem se rozhodl vzít nabídku z SK Fotbalová škola Třebíč, která mě zlákala svým zájmem trénovat a vychovávat fotbalovou mládež podle západoevropských standardů, zejména v duchu myšlenek holandského a španělského fotbalu. V třebíčském klubu nyní působím ve funkcích místopředsedy a šéftrenéra klubu a také jako trenér starších žáků.

Chtěl bych se zastavit u Vašeho nynějšího působiště, FŠ Třebíč. Svého času to byl velice ojedinělí projekt, který se specializoval pouze na fotbalové přípravky. Je samozřejmostí, že s postupem času hráči, kteří byli na počátku projektu, takzvaně u zrodu, jsou dnes již v kategorii žáků. Přesto, stále jste jediným ,,klubem“, který se může chlubit nejmenším věkovým průměrem v ČR. Je to Vaše priorita?
Ve smyslu budování klubu není. Už nemáme jen přípravky, ale také mladší a starší žáky. Ve smyslu jejich nenahraditelné důležitosti pro vývoj hráčů přípravky prioritou zůstávají. Mimochodem mi to potvrzuje vlastní čerstvá zkušenost. Nově získané družstvo starších žáků tvoří chlapci, kteří většinou přípravkou vůbec neprošli. Doháníme teď tolik věcí, zejména v ovládání míče a herním myšlení, které např. naši chlapci ve starší přípravce už běžně ve hře používají, že bychom potřebovali trénovat desetkrát týdně.

Přípravky jsou dle mého názoru kategorií, která je v českém fotbale nedoceněná. Přirovnal bych ji k výstražnému trojúhelníku v autě. Ti zodpovědní ho mají, používají ho v případě nutnosti, ostatní ho nepovažují a ani možná nevědí kde ho mají….
Já jsem v minulosti používal výrazu zbytková kategorie, protože se jí v klubech a ve fotbale vůbec věnoval čas, peníze atd. až když něco zbylo. Ano, je před námi úkol takový přístup změnit. Změnit priority v českém mládežnickém fotbale. Kdo máte zájem, klikněte na stránky Unie českých fotbalových trenérů. Na adrese http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=51955&tmplid=2141 najdete materiál Unie s názvem „Efektivita systému mládežnického fotbalu v ČR a její perspektivy“.

Jak se díváte na vyjádření klubových bossů, kteří s oblibou prohlašují, že hráč, kterého ,,prodali“ do zahraničního klubu, je ,,jejich“ odchovancem, tzn. přišel do klubu ve 13 letech…..
Je to důsledek předchozího „trojúhelníkového“ alias „zbytkového“ posuzování přípravky a nejen jí, ale celého období, kdy jsou hráči ještě „malí a nic neumí“. Čili buď jde o nevědomost nebo promyšlenou marketinkovou obranu zájmu klubů prodávajících hráče do zahraničí. Český fotbal mimo jiné potřebuje, abychom prosadili tzv. „solidarity payment“, používaný při přestupech do zahraničí (5% z částky, kterou prodávající klub získal za přestup, musí rozdělit mezi další kluby, které se na výchově hráče podílely), také v rámci ČR. Technicky by se to dalo řešit jakousi kartou každého hráče se záznamy, kdy v jakém klubu byl registrován a za jaký hrál a to od prvotní registrace. Údaje o tom v centrálním registru jsou.

A teď už pojďme konkrétně k trénérům, tréninkům, ke hráčům. Myslíte, že úroveň mládežnických trenérů je u nás na výši, která odpovídá potřebám hráčů a jejich vývoji?
No jak u kterého trenéra. Problém je spíše v prostředí, ve kterém mládežničtí trenéři svoji záslužnou činnost, ať s vyšší či s nižší výší – jak se na ní ptáte - vykonávají. Vývoj ve fotbale jako v nejpopulárnějším sportovním odvětví směřuje k hledání rovnováhy mezi sportem a obchodem. O potřebě bojovat za vyšší respekt ke sportovním hodnotám, bez nichž bude chřadnout i obchodní stránka, mluvil po svém nástupu do funkce prezidenta UEFA i Michael Platini. Čili zbožštění byznysu ve fotbale dospělých a dosahování zisků jakýmikoliv, i nezákonnými prostředky, není jen specifika českého fotbalu. Jakkoli je každý mládežnický trenér svéprávnou osobou zodpovídající za své jednání včetně svého odborného trenérského vzdělání a vzdělávání, jsme všichni zajatci poměrů. Klíčový je systém hodnot, jak jej vyznává a nastavuje fotbalové vedení. Naše minulé vedení fotbalového svazu sportovní stránku fotbalu silně zanedbalo. Jednotlivci, včetně mládežnických trenérů, zůstávali se svými názory sami, v lepším případě ve spřízněných skupinkách bez reálné možnosti účinné spoluúčasti na řízení svazových věcí. To možná přispělo ke vzniku spontánních aktivit typu trenérských webů, unií, klubových či soukromých akademií. Aby však úroveň mládežnických trenérů odpovídala potřebám doby a okolní konkurence, aby se projevila ve vyšší produkci kvalitnějších hráčů, schopných vynikat na mezinárodní scéně, k tomu nestačí iniciativa jednotlivců, k tomu je nutný systém práce celého svazu, změna priorit. Nové svazové vedení i četné podněty tak zvaně zdola jsou příslibem, že tímto směrem se český fotbal pozvolna vydává.

Chlubíme se úrovní vzděláváním trenérů. Je to dle Vašeho názoru pravda, nebo vidíte někde rezervy? Já osobně prošel třemi licencemi, ale nedostaků jsem viděl hodně. Myslím ,že i dost pokulhává systém dalšího vzdělávání. Trenéři jsou prakticky odkázáni na svoje ,,samostudium".
Jak snad vyplynulo z mé předchozí odpovědi, nelze efektivně řešit vzdělávání trenérů samostatně před vyřešením, alespoň částečným, priorit uvnitř sportovní oblasti a ve vztahu sportovní a obchodní oblasti. Prvním předpokladem je vybojování toho, aby odbornost byla na úrovni svazových orgánů i klubových vedení považována za žádoucí a prospěšnou hodnotu a byla také tak pěstována. To se neobejde bez systémového tlaku na mýcení korupce a na dosahování výsledků či získávání trenérských míst a odměn jinými cestami, než iniciativní, tvořivou a na úrovni posledních poznatků prováděnou trenéřinou. Dalším nutným předpokladem je zajištění dělby práce s příslušnými kompetencemi řídících pracovníků. V oblasti vzdělávání trenérů to např. znamená, aby nadřízený pracovník či orgán, který k tomu nemá odbornou způsobilost, nezasahoval do přijímacího řízení, programu školení, plnění pravidel kurzu konkrétními frekventanty, zkoušek atd. Teprve potom může přinést kýžený efekt vlastní modernizace obsahu i forem výuky. Moje poznatky jsou takové, že obsah, formy a organizace trenérských školení jsou, přes všechny své současné nedostatky, pořád na mnohem vyšší úrovni, než přenos tam sdělovaných a získávaných poznatků do praxe. Mládež nevyjímaje. Mnohý trenér s čerstvě získanou licencí se vrátí do klubu a trénuje stejně, jako před licencí.


Pokud se budeme bavit o kategorii přípravek, zajímalo by mne, jaký je dle Vašeho názoru nejvhodnější systém vedení tréninkové jednotky co do smyslu počtu hráčů na jednoho trenéra, poměr průpravných her k ostatním cvičením a také, četnosti tréninkových jednotek během jednoho týdne.
Vedle vytvoření hlubšího vztahu dětí k fotbalu je druhým klíčovým úkolem trenéra v přípravce naučit děti správnému provádění fotbalových dovedností ve hře. To znamená vést, řídit proces pohybového učení, jehož součástí je záměrné pozorování, analyzování a pedagogicky vhodné opravování a povzbuzování. Obrazně řečeno trenér sice pracuje s celým družstvem a vidět by měl jednotlivce. Každého. Jeho vlastnosti, přednosti i chyby. Aby tento požadavek mohl plnit s efektem, potřebuje pracovat s relativně malými skupinami hráčů, řekněme v průměru s 5 – 8 hráči v hlavní části tréninkové jednotky, ale klidně i s méně. Takže potřebuje kolegy, asistenta či asistenty a nejsou-li k dispozici kvalifikovaní, pak doporučuji zapojit rodiče.
Odpovědět výstižně a vyčerpávajícím způsobem na poměr zastoupení jednotlivých metodicko-organizačních forem v tréninku v rozsahu našeho rozhovoru se mi těžko podaří. Průpravné hry používáme dvojím způsobem, jednak jako formu završující předchozí nácvik nějaké dovednosti v jednodušších podmínkách a jednak jako formu zdokonalující způsobilost hrát, zejména pozitivně ovlivňující tzv. herní myšlení, tvůrčí schopnosti. Obecně se o trénování českých fotbalových trenérů ví, že se příliš věnují nácviku dovedností mimo hru. V tomto máme velké výkonnostní rezervy, jak vychovat více tvůrčí hráče. Pokud se někde v učebních textech uvádí přímo číselný, procentuální poměr, kolik by v jakém věku měly zabrat času průpravná cvičení, herní cvičení a průpravné hry, považuji to spíše za matoucí informaci, jejíž případné mechanické aplikování do trenérské praxe může napáchat víc škody než užitku.
Na četnost tréninkových jednotek v přípravce existují až protichůdné názory. Nejběžnější praxe, čím mladší děti, tím méně trén. jednotek týdně a naopak, má svou logiku: chrání děti především před psychickým přesycením, před tlakem příliš časté povinnosti trénovat a umožňuje jim poznávat i jiné sporty a činnosti důležité pro jejich osobnostní vývoj. Z pohledu potřeb pohybového učení a energetického potenciálu dětí, by děti mohly trénovat každý den, jak prý kdysi činily na pláccích bez trenérského vedení.


Nyní otázka individuálních tréninků. Myslím, že je u nás stále tento způsob ještě velice nedoceněný a to hlavně z řad trenérů, kteří vedou tréninky v klubech a nejsou ochotni akceptovat individuální přípravu hráče.
To je opět velmi široká otázka. Efektivita dobře vedeného individuálního tréninku je dle mého názoru bez diskuze. Tato organizační forma však nemůže nahradit klubový trénink už proto, že chybí spoluhráči a plnohodnotná hra.
Nevím přesně, co myslíte poznámkou, že kluboví trenéři nejsou ochotni akceptovat individuální přípravu hráče. Dovolím si předpokládat, že se týká situace, kdy jejich hráč ještě trénuje individuálně s jiným trenérem. Ta situace má více úskalí než jen „žárlivost“ klubového trenéra na trenéra individuálního. Ale pochopí-li klubový trenér význam činnosti svého trenérského kolegy a dokáže-li využít jeho práci k vzájemné spolupráci, nejen tím pomůže především hráči, kterého trénuje, ale také dokáže svůj charakter – více než o vlastní ješitnost mu jde o úspěchy jeho hráčů. V oblasti koordinace činností klubových a individuálních (osobních) trenérů hráčů jsme teprve na samém začátku. Jde však o hřiště budoucnosti.

Doufám, že se té budoucnosti dožiji. Ale teď další otázka, nebo spíše dotaz. Fotbal je kolektivní sport - co vy na to?
Že máte pravdu.

Bohužel nešlo o můj názor, ale spíš o označení, které často slýcháme. Osobně si myslím, že upřednostňujeme kolektivní výkon před výkony jednotlivců a dle mého bychom měli postupovat zcela opačně. Pak by se zcela jistě dostavili i úspěchy kolektivní.
Fotbal je kolektivní sport, ale z toho nevyplývá, že jediným a jedině správným tréninkovým postupem je trenérova práce s celým kolektivem. Fotbal je kolektivním sportem, který hrají jednotlivci tvořící tým. Jde o známou teoretickou poučku, že souhrn či součet individuálních výkonů není totéž co týmový herní výkon. Proto trenéři musí pracovat jak s herními výkony jednotlivců (zdokonalovat jednotlivé hráče), tak s koordinovanou, společnou činností hráčů (vytvářet a zdokonalovat tým). A to i u mládeže, protože vzájemná vazba mezi výkony jednotlivců a mezi týmovým výkonem včetně prostoru pro zdokonalování obou je natolik vzájemně se ovlivňující, že případné ignorování jedné z nich vede k úpadku druhé. U mládeže zdůrazňujeme prioritu tvorby a výchovy jednotlivců zjednodušeně řečeno proto, že máme-li dosahovat uspokojivé výkonnosti týmu v dospělém věku hráčů, musíme mít nejprve individuálně uspokojivě výkonné jednotlivce. To je nutná podmínka, jejíž splnění je možné, kvůli věkovým zvláštnostem, prakticky právě jen v období dětství a mládí. Proč talentovaný hráč = žák, převyšující své spoluhráče, odchází do výkonnostně vyššího klubu? Protože nutnou podmínkou jeho pokračujícího zlepšování je právě vyšší úroveň týmového herního výkonu v novém družstvu. Nutno však dodat, že nikoli podmínkou dostačující.

Jste autorem videoistruktáží ,,Chci být fotbalistou!" a ,,Jdi,uděláš ho!" Chci se zeptat, máte v úmyslu v nejbližší budoucnosti ještě s podobným projektem přijít? Za sebe bych Vás o to požádal!
Ta nejbližší budoucnost mě bohužel neustále míjí. Poznámky ke scénáři k natáčení jsem rozepsal před asi 4 lety a od té doby je nosím v kufříku a ty další, nenapsané, v hlavě. V kufříku proto, aby se mně stále připomínaly, že mám pokračovat. Nepomáhá to. Znáte to, není čas. Pořád je něco důležitějšího a potřebnějšího. Citelně nám také chybí učebnice fotbalu pro přípravky a žáky. Budu-li pokračovat tímto tempem, tak abych ji plánoval na důchod!

Asi vstoupím do tajemných vod, ale já osobně se asi půl roku zabývám mentálním tréninkem a to již od kategorie přípravek. Musím zcela zodpovědně prohlásit, že jsem si vědom, že jsem se začal zabývat oborem, s kterým nemám žádné zkušenosti. Jenže, kdo může říct, že je má? Myslíte si, že dělám chybu?
To, že se zabýváte u mládeže něčím, s čím nemáte zkušenosti, chybou není. Naopak, považuji to záslužnou věc, zejména v případě, že se o své nově získávané zkušenosti, dobré i špatné, v budoucnu podělíte s jinými zájemci o mentální trénink či o trénink mládeže. Chybou by dle mého bylo, pouštět se do něj a přitom se nezajímat o již publikovanou teorii. Pak byste chyby dělal a nejspíš zbytečné.

Když už jsme u ,,netradičních forem" tréninku, chtěl bych se zeptat na věc, kterou jsme společně řešili jeden pozdní večer na kempu v Třebíči v r. 2007. Jako součást koordinační přípravy jsme zařadili i aerobic a to i pro nejmenší kategorii. Vzpomínám si, jak jsme si pak v diskuzi dlouho pohrávali s myšlenkou, jak do cvičení zařadit míč a vytvořit .....fotbal-aerobic? Přiznávám, že já jsem se již k tomu nevracel. Co vy?
Bohužel také ne. Jak říkal Leoš Suchařípa v jednom svém filmu: „Ono se to všechno stihnout nedá.“ Třeba se tohoto námětu chytí někdo z nových mládežnických trenérů.

Součástí Vaší fotbalové školy je i letní kemp Uhrinovy české fotbalové akademie. Měl jsem možnost se dvou ročníků účastnit jako jeden z hlavních trenérů a chtěl bych zdůraznit, že to byla pro mne asi ta nejlepší zkušenost z trenérské kariéry. Ale vy teď máte možnost pozvat hráče z celé republiky na tuto akci. Takže, proč by si měli vybrat právě kemp v Třebíči?
Protože na kempu působí trenéři, vybraní pro svoji trenérskou filosofii a trenérské zkušenosti se zdokonalováním herního umění jednotlivců. Hlavním sportovním cílem kempu je posunout individuální herní umění jeho účastníků alespoň o kousek dál.

Teď čistě hypotetická otázka. Jsem otcem 5-6-ti leté ratolesti, která chce hrát fotbal. Bydlím ve městě, ve kterém se nachází 5 fotbalových klubů, různé úrovně. Podle čeho si mám vybírat, kam svého potomka přivedu na jeho první trénink?
Tím hlavním kritériem by měl být trenér, jak dokáže děti zaujmout, jak vřele s nimi komunikuje, jak je dokáže všechny činnostně zapojit a konečně jak dovede své svěřence naučit fotbalu.

Poslední otázka se týká struktury mládežnických soutěží u nás. Stále častěji slýcháme či čteme názory nejen trenérů, ale i funkcionářů svazu o ne zcela vhodném systému těchto kategorií. Máme na mysli např. sestup (postup) mladších žáků, nebo dorostenců v závislosti na umístění staršího týmu. A za zcela mimořádný problém já osobně považuji nesmyslnost hry desetiletých dětí, na hrací ploše o rozměrech, na které hrají dospělí. K čemu všemu může dojít nechci ani domyslet, ale také je tu otázka koncepce tréninku a vývoje hráče samotného. Poraďte mi, prosím, jak já, obyčejný trenér, toto mohu změnit?
Znovu odkážu na výše připomenutý materiál Unie českých fotbalových trenérů. Struktura mládežnických soutěží je jen jedna z oblastí, a možná vás zklamu, nejen dle mého nikoli tou nejdůležitější z těch, které rozhodují o tom, jaké hráče náš systém přípravy mládeže produkuje a bude produkovat. Očekávám, že nové vedení ČMFS a nový technický ředitel přijdou s náměty podobnými těm v unijním materiálu. Pro prosazení změn v celostátním měřítku budou potřebovat pomoc především, řečeno vaším označením, obyčejných trenérů a obyčejných funkcionářů. Nevěřil byste, kolik nedůvěry a nesouhlasu se již začalo objevovat proti pilotnímu projektu v Praze se zmenšenými hřišti a s menším počtem hrajících hráčů. Nejlepší pomocí je proto pěstování si vlastního přehledu, jak se kde ve světě trénuje a šíření progresivních myšlenek o přípravě a tréninku mladých hráčů, vyvracení mýtů a strachů z nového.

Pane doktore, chtěl bych Vám velice za všechny autory našeho webu a taktéž za čtenáře poděkovat za Váš čas na rozhovor a jelikož se blíží Vánoční svátky, dovolte mi prosím, popřát Vám veselé vánoce a v novém roce další a další úspěchy ve Vaší práci.
Ať se daří i Vám a Vašemu webu!

Rozhovor s PeaDr. Luďkem Procházkou pro Vás připravil Pavel Zapletal