Vytrvalost

Vytrvalost - Biologický základ

Obsah
Vytrvalost
Biologický základ
Druhy vytrvalostí
Dlouhodobá a střednědobá vytrvalost
Krátkodobá vytrvalost
Rychlostní vytrvalost
Prostředky rozvoje
Aerobní trénink a fotbal
Anaerobní rychlostně vytrvalostní trénink
-všechny strany

Biologický základ

Z biologického hlediska jde při vytrvalostním výkonu o plynulé dodávání kyslíku a energetických zdrojů svalovým buňkám a současný odvod zplodin látkové výměny. Efektivnost je dána několika faktory, které lze ve většině případů ovlivnit, proto je vytrvalostní schopnost poměrně dobře trénovatelná.

Dědičnost

Poměr rychlých a pomalých svalových vláken. Má vliv hlavně na rychlá vlákna – tedy na rychlost.

Kardiopulmonální soustava

Tato soustava se zkládá z těchto základní systémů:

• dýchacího systému: příjem kyslíku do organismu závisí na minutové ventilaci (dechový objem x dechová frekvence) a využití kyslíku ze vzduch
• oběhového systému: příjem kyslíku do svalových buněk závisí na minutovém objemu srdečním (srdeční objem x srdeční frekvence)
• cévního zásobení ve svalu ( počtu kapilár obklopující svalové vlákno )

Tyto komponenty jsou ovlivnitelné tréninkem.

Zdroje energie

Bezprostředním zdrojem energie při jakémkoliv výkonu je rozklad ATP ve svalové tkáni. ATP je látka energeticky velmi bohatá, ale její zásoby ve svalu jsou poměrně malé a tréninkem je nelze zvyšovat. Proto je výkon svalů a trvání fyzické zátěže přímo závislé na rychlosti a velikosti obnovy ATP, která probíhá těmito základními pochody :

aerobně

• za přístupu kyslíku - oxidací živin(cukry, tuky ) v závislosti na velikosti průtoku krve svalem, spotřebovává se tedy kyslík

anaerobně

• bez přístupu kyslíku - štěpením fosfagenu (jeho zásoby ve svalu jsou poměrně malé a brzy se vyčerpají) nebo glykogenu na kyselinu mléčnou neboli laktát, jehož hromadění ve svale zhoršuje jeho činnost a urychluje nástup únavy.

Podíl aerobního a anaerobního metabolismu je přitom závislý především na době trvání pohybové činnost přičemž s délkou výkonu se podíl aerobního metabolismu zvyšuje (u běhu na 800 m je to cca 50 % a u zátěže trvající 15 min a déle je to již přes 90 %). Na podíl aerobního a anaerobního metabolismu má přímý vliv i stupeň trénovanosti sportovce.

Energetické systémy

Uvolňování energie, kterou svalstvo i ostatní orgány potřebují, se uskutečňuje třemi rozdílnými a přitom vzájemně propojenými způsoby, zjednodušeně se označují jako:

• ATP-CP systém
• LA systém
• O2 systém

ATP-CP ( kreatinfosfátový ) systém

ATP-CP systém představuje anaerobní způsob získávání energie z už přítomných energeticky bohatých fosfátů. Ty jsou uloženy v každé živé buňce. Při štěpení ATP se současně aktivizují reakce, zajišťující resyntézu ATP ze svalových rezerv kreatinfosfátu (CP). Aktivizace nastává velmi rychle a rezerva vystačí na 10 až 20 s práce maximální intenzity. Potenciál systému podmiňují vrozené předpoklady a rovněž trénink, technika a styl pohybu.

LA ( anaerobní glykolýza ) systém

Jedná se rovněž o anaerobní způsob energetického zajištění, energie se získává štěpením svalového glykogenu nebo glukózy. Konečným produktem reakcí anaerobní glykolýzy je kyselina mléčná. Systém přebírá úlohu hlavního energetického krytí při práci téměř maximální intenzity při činnosti delší, než postačuje uhradit ATP-CP systém. V činných svalech se tvoří a posléze v krvi koncentruje laktát. Aktivizace systému je ve srovnání s CP reakcí časově pomalejší, neumožňuje tak vysokou intenzitu činnosti, zato ji však lze provádět delší dobu, kolem jedné minuty. Funkce systému je poměrně málo ekonomická.

O2 ( aerobní glykolýza ) systém

Funkci systému charakterizuje štěpení sacharidů, tuků a bílkovin za přítomnosti kyslíku, konečnými produkty komplexu reakcí jsou oxid uhličitý (CO2) a voda. Oba produkty organismus bez problémů vylučuje. Pro označení systému se používá obvykle symbolu O. Při souvislé pohybové činnosti delší než dvě minuty se O systém stává hlavním energetickým dodavatelem. Jako zdroj energie se uplatňuje svalový glykogen, triglyceridy kosterního svalu, glukóza obsažená v krvi a doplňovaná z jaterního glykogenu, volné mastné kyseliny z tukové tkáně a extrémně i bílkoviny. Funkce systému je velmi ekonomická. Celkově může poskytnout velké množství energie, za jednotku času však méně než ostatní systémy. Intenzita pohybové činnosti musí být proto nutně nižší, činnost může však být provozována po značně delší dobu.

Energetické zásoby

• ATP ( fosfagen ) - přímo ve svalových buňkách
• Glykogen - svalstvo, játra
• Tuky - podkoží
• Bílkoviny

Úroveň vytrvalosti je tedy určena především:

• funkčními schopnostmi oběhového ústrojí, dýchací soustavy
• charakterem látkové výměny
• stavem energetických zásob a nervové soustavy
• koordinací těchto systémů
• hospodárnost všech orgánů
• úroveň pohybové koordinace
• stupeň rozvoje psychických předpokladů pro vytrvalostní charakter zatížení, jádrem je vůle