Nelituji . . .

Úterý, 02 Únor 2010 13:31

Asistent trenéra národního týmu Luděk Klusáček, dříve než přijal nabídku stát se členem realizačního týmu naší reprezentace, působil v Saudské Arábii v týmu Al-Ahli v Dubaji. A právě jeho arabská mise je předmětem našeho rozhovoru.

Jak jsi se dostal k angažmá v Emirátech a jaké byly důvody, že jsi nabídku přijal?
S nabídkou mě oslovil Ivan Hašek a jeho osoba byla pro mne velkým lákadlem a zároveň i zárukou dostatečné kvality. A rozhodně jsem během svého pobytu ani následně nelitoval.

U jakého celku, týmu jsi působil a jaká byla dvoje funkce a úloha?
Působil jsem u prvního týmu dospělých v roli asistenta u Ivana Haška. Mojí starostí byla především defenzivní hra našeho týmu a dále pak sledování hry budoucích soupeřů a příprava videa.

Jak vypadal celý realizační tým?
Celý realizační tým tvořili hlavní trenér (Ivan Hašek ), 2 asistenti, trenér brankařů, kondiční trenér. Na všech trénincích byli přítomni také 2 manažéři klubu, kteří měli na starost komunikaci s hráči, zajištění ubytování, dopravu…, dále doktor, 2 maséři a 1 fyzioterapeut, 2 kustodi.


Jaká byla spolupráce s trenéry v klubu?
My jsme prakticky spolupracovali pouze s juniorským týmem do 20 let. Je zvykem, že následující den po mistrovském utkání A mužstev nastoupí proti sobě v soutěžním utkání i týmy stejných klubů do 20 let. Zde se objevovali i někteří nehrající hráči z A mužstva.

Jaká je organizace a fungování v klubu?
Z hlediska sportovního asi podobná jako u nás, žákovské, dorostenecké týmy, juniorské mužstvo a první tým dospělých. Z hlediska vedení klubu to bylo složitější, každý klub vlastní nějaký šejk, případně jeho synové, ale rozhodování a vedení má na starosti prezident klubu plus velmi početná skupina lidí, kteří tvoří výbor. Musím říct, že u klubu působilo i v dalších funkcích opravdu mnoho lidí a orientovat se mezi nimi bylo velmi složité. Navíc je velmi matoucí, pokud je někdy vidíte v typickém arabském oblečení a příště pak v evropském… Takže se přiznám, že i na konci našeho působení jsem někdy úplně nevěděl, kdo je kdo.

Jak se evropan adaptuje na tamní prostředí, kulturu a mentalitu?
To je samozřejmě velmi individuální. Já osobně jsem s tím neměl výraznější problémy, ale hodně mi pomohlo, že Ivan již v Emirátech dříve působil a předal mi mnoho důležitých informací. Další faktem je, že život v Dubaji dnes je o mnoho blíž k evropským normám než v jiných arabských městech. Přesto bylo nutné respektovat všechny místní zvyklosti, především náboženství s pravidelnými modlitbami, tradičními oděvy, odlišné chování mužů k ženám apod.. Ale to je na hodně dlouhé povídání.

Jak jste byly materiálově vybaveni a zabezpečeni?
Absolutně bez problémů, vynikající podmínky pro trénink. Především musím začít u hřiště. I když má klub k dispozici areál s dostatečným množstvím kvalitních hracích ploch, my jsme prakticky celý rok trénovali pouze na hlavním stadionu. Přesto trávník byl po celou dobu vyjma května ve vynikající kvalitě. V tribuně byla i výborně vybavená posilovna a rehabilitační tělocvična. Také materiálové zabezpečení bylo na velmi vysoké úrovni, tréninkové oblečení, pomůcky…

Přestupová politika?
Získat místní posilu, je velmi složité a drahé. Hráči obvykle působí v klubech dlouhodobě a není to otázka délky kontraktu, ale místních zvyklostí. Oživením na přestupovém trhu jsou především zahraniční hráči, v každém ligovém klubu jich mohlo působit 5, z toho pouze 3 starší 23 let. V ligovém utkání však smí nastoupit pouze 3 cizinci. Jedná se o velmi kvalitní hráče a pro kvalitu hry všech místních týmů jsou rozhodujícím prvkem. Protože se převážně jedná o ofenzivní hráče, v ligových utkáních z tohoto důvodu padá hodně branek(právě jsem se díval na výsledky aktuálního kola ligy SAE a 6 utkání, z toho 3 velmi bohaté na branky s výsledky 6-1, 5-0 a dokonce 6-4!!!) . Nejvíc zahraničních hráčů je z Brazílie, najdeme tu i hodně Iránců a hráčů z Afriky.

Měli jste šanci rozvíjet své představy a naplňovat své plány nebo jste byly pod tlakem vedení a vlastníka a de facto se jelo pode nich?
V arabském světě jsou trenéři pod obrovským tlakem, pokud nemáte výsledky, nikdo nemá trpělivost. Některé kluby vymění i 5 trenérů během sezóny… Pokud však jste úspěšní, máte respekt a máte volné ruce. Navíc Ivan je výrazná osobnost a dokázal si získat nadřízené svým vystupováním.

Jak dlouho kolikrát denně jste trénovali?
Většinou se trénovalo pouze jednofázově. Dvoufázové tréninky jsme mohli využít pouze v přípravě a v určitých fázích soutěže. Navíc nešlo používat klasický týdenní program. Liga a další místní soutěže ( Ligový pohár, Prezidentský pohár ) se totiž nehrají v pravidelních termínech o víkendech, tak jak jsme u nás zvyklí. Někdy následuje další utkání po 4 dnech, někdy po 7,8,9 dnech. Hlavním faktorem ale bylo místní podnebí, kdy vzhledem k vysokým teplotám lze trénovat dopoledne pouze v určitém ročním období. Náš tým navíc hrál i v asijské Lize mistrů, což znamenalo několik utkání navíc a také náročné cestování.
Tréninky většinou trvaly okolo 90 minut, když ale tým, ve kterém hrál Ivan prohrával, tak byl trénink o něco delší a hrálo se tak dlouho, dokud se výsledek neotočil.

V jakých denních dobách se odehrávali tréninky a zápasy?
Převážnou část roku se mistrovská utkání hrají ve večerních nebo podvečerních hodinách, tzn. začátek utkání mezi 18. a 20. hodinou. V období ramadánu dokonce od 22 hodin. Tomu odpovídá i doba tréninků. Každé kolo se většinou hraje ve 2-3 dnech, takže je možné sledovat takřka všechna utkání.

Počet týmů v soutěži?
V nejvyšší soutěži je 12 týmů, 2 týmy každý rok sestupují, do pohárů jdou 3-4 týmy. Kromě ligy se hraje i Prezidentský pohár, to je klasický KO jednokolový systém, odlišné je pouze to, že se vždy hraje na neutrální půdě. Další soutěží je Ligový pohár, ten se hraje ve skupinách po čtyřech týmech dvoukolově a do semifinále postupují vítězové skupin a nejlepší tým z druhé pozice, pak už klasicky. Zvláštností je, že se hraje hlavně v reprezentačních pauzách, tzn. bez nejlepších hráčů. Poslední soutěží je Superpohár hraný před začátkem ligy, kdy se v jediném utkání střetává vítěz ligy a vítěz Prezidentského poháru.

Vzdálenosti k jednotlivým zápasům a způsob přepravy(kolik dní předem)?
To bylo velmi příjemné, protože 6 týmů hrálo přímo nebo v nejbližším okolí Dubaje, dalších 5 mužstev se nacházelo zhruba 100 km a pouze 1 tým byl vzdálen 350 km.

My jsme před každým soutěžním utkáním měli soustředění, hráči spali už 2 dny před utkáním na hotelu v Dubaji, pak odešli ráno domů. Navečer před utkáním byl trénink a opět odjezd na hotel na soustředění, ale už v místě utkání. To bylo nezbytné vzhledem k životnímu stylu místních. Oni jsou zvyklí žít v nočních hodinách, často chodí spát až ráno a celé dopoledne a část odpoledne prospí.Takto jsme měli jistotu, že se dostatečně vyspí a budou optimálně připraveni na utkání.

Kolika kolově se soutěž odehrává?
Liga se hraje klasicky dvoukolově doma-venku, tzn. 22 soutěžních utkání. Od konce září do konce května s reprezentačními přestávkami.

Zájem diváků a sponzorů o fotbal?
Návštěvy na utkáních nejsou příliš vysoké, většinou tak 1500 – 3000 diváků. Ale Ti, kteří přijdou, opravdu fandí a jsou cítit. Během celého utkání je slyšet hlasitý zpěv fanoušků doprovázený nějakým hudebním nástrojem. Některé kluby mají i profesionální fanoušky, kteří jsou organizovaní, společné oblečení atd… Návštěvy trochu poklesly, když se zavedlo placené vstupné, první půlrok našeho působení byl vstup zdarma a, myslím si, že chodilo více diváků. Nejvíc diváků na nás bylo na finále domácího poháru, to přišlo zhruba 35 tisíc.
Společenské postavení trenérů a hráčů ve společnosti?
Trenéři a hráči jsou středem zájmu médií, diváků. Všechna utkání jsou přenášena televizí, utkání snímá někdy až 20 kamer. Prakticky každý den je na programu nějaký diskusní pořad o fotbale. Já jsem tomu samozřejmě v arabštině nerozuměl, ale diskuse to byly velmi vášnivé a divoké. Popularita hráčů je poměrně velká a stabilní, bohužel u trenérů je tomu jinak, běda tomu, kdo nemá výsledky.

Zájem mládeže o fotbal (je to tam sport číslo 1?)
Fotbal je velmi populární, ale ještě před ním jsou určitě koňské dostihy, pravděpodobně také závody rychlých vodních lodí a v novinách je pak pokaždé na první straně kriket, ale to je nejspíš díky obrovskému počtu Indů a Pákistánců, kteří tam žijí.

Jak se promítá tamní mentalita a náboženství do fotbalu?
Fotbal musí samozřejmě respektovat náboženství, přizpůsobují se tomu začátky utkání i tréninků, poločasová přestávka se občas protáhne až na půl hodiny, protože je právě čas na modlitbu, v době ramadánu chtějí být hráči zpět v Emirátech, aby si ho užili a je možné trénovat pouze až ve 22 hodin vzhledem k jejich půstu…

Mentalita místních hráčů je také odlišná, nemají rádi tvrdý dril, chtějí se bavit, hrát si a tomu musí odpovídat i skladba tréninků. Většinu cvičení jsme dělali formou her, soutěží, pak se hráči opravdu vydají, trénink má smysl. Nejvíc milují střelbu, to nikdy nechtěli končit trénink a vyžadovali další a další soutěže. Dlouhé taktické nácviky jsou ve zdejších podmínkách nemožné, na druhou stranu díky působení mnoha kvalitních zahraničních trenérů jsou krok za krokem dál i v této oblasti.

Nejsložitější pro místní hráče je udržení koncentrace. Pokud hrají důležité utkání, pak není problém, ale když nastoupí proti slabšímu soupeři, myslí si, že ho porazí snadno a často v těchto utkáních ztrácí body.

Velmi složité bylo je naučit chodit na dopolední trénink. Jak už jsem psal, mají jiný denní režim a rádi celé dopoledne prospí. Na začátku běžně 3-4 hráči nepřišli na ranní trénink a vymýšleli si různé důvody. Ivan zareagoval a pro Ty, kteří nedorazili, udělal další den, opět dopoledne, speciální trénink. Většinou to byly kondiční tréninky a tam byli opravdu pod drobnohledem, na každého hráče pak vycházel 1 trenér, takže to měli složité. Poznali, že se ničemu nevyhnou a postupně se naučili všichni chodit i na neoblíbené ranní tréninky.

Také neradi zkoušejí složité věci, když je malá šance na úspěch. Jak jim něco hned nejde, chtějí něco změnit, říkají, že tomu dobře nerozumí, že je bolí kotník …

Velmi zajímavé bylo i sledovat respekt mladších hráčů vůči starším hráčům. To je něco, co u nás dnes už úplně vymizelo a tady to bylo naprosto přirozené a velmi zřetelné.

Je pravda, že čím si blíže k šejkovi, tím nižší je číslo na SPZ auta, případně jaké číslo jsi měl ty?
Svoji značku si už nepamatuji, ale šejk má značku „A 1“. Z vyprávění vím, že dobré číslo ( čím nižší, tím lepší ) je kolikrát mnohem, mnohem dražší než auto a je často předmětem velmi dobrých obchodů.

Luděk Klusáček

Hráčská kariéra

Odchovanec Slavie Praha (1976-1990), pak vojna Dukla Praha (1990 ) a SKP Hradec Králové ( 1991 ), hostování v Bohemians Praha ( 1992-93), přestup Švarc Benešov (1994-95), Slovan Liberec (1995-99) a znovu Bohemians Praha 1999, kde ukončil kariéru kvůli opakovanému zranění kolena.

Trenérská kariéra

• hlavní trenér juniorka Slavia Praha 2001-2002
• asistent A tým Slavia Praha 2003-2004
• hlavní trenér SC Xaverov 2004-2005
• asistent 1.FC Slovácko 2005
• hlavní trenér Hradec Králové 2005-2007
• asistent Al-Ahli 2008-2009
• asistent národní tým Česká republika 2009-…