Cvičení

Plány

1. volba věkové kategorie
| 2| 3| 4| 5


vybrat uložený plán


Banner

Herní systém 4-4-2

Herní systém 4-4-2

Obsah
Herní systém 4-4-2
Úvod do problematiky
Principy nácviku
Situace při přečíslení v obranné fázi
Situace v početní vyrovnanosti v obranné fázi
Situace podčíslení v obranné fázi
Organizace obrany - úvod k ofenzivním manévrům
Koordinované manévry obou útočných hrotů
-všechny strany

V tomto příspěvku vycházíme z aktuálních metodických listů Slovenské unie fotbalových trenérů ( sešit 2005/1 ). Tento sešit je věnován bibli prostorového bránění italské fotbalové školy autorů Marziali-Mora: Hra v prostoru. Italské týmy jsou známy svou dokonale zvládnutou taktickou činností, tak proč se u nich nepřiučit. Pojednání se nezaměřuje jen na bránění, naopak vždyť moderní obranná činnost je tak úzce spjata s útočnou, že to ani oddělovat nejde.


Úvod do problematiky

Prostorové krytí, vykrývání prostoru

Hra v prostoru se může definovat jako v převážné míře defenzivně usměrňovaná taktika s objektivní snahou o znovuzískání míče.

Soupeř, který má míč, má nabýt dojmu, že hraje současně proti 11 hráčům. Každý jednotlivý hráč vykrývá určitou zónu, ve které uplatňuje prostorové krytí. Můžeme to definovat jako obsazování volného hráče v jemu svěřeném prostoru, přičemž nemusí jít o obsazování určitého hráče, ale především hráče ve svěřeném prostoru.

Na obrázku vidíme základní rozestavění hráčů s pojmenováním konkrétních hráčských rolí.
1 – brankář
2 – pravý krajní obránce
3 – pravý střední obránce
4 – levý střední obránce
5 – levý krajní obránce
6 – pravý krajní středopolař
7 – pravý střední středopolař
8 – levý střední středopolař
9 – levý krajní středopolař
10 – útočník, hrot 1
11 – útočník, hrot 2

 


 

Samotnou hrací plochu můžeme rozdělit do 4 hracích zón. Zóny B a C jsou užší, protože představují střední zóny a tím oblasti ze kterých hrozí větší nebezpečí. Zóny A a D představují krajní vertikály. Toto rozdělení je provedeno z metodických důvodů, abychom mohli ukázat kdo se má kde pohybovat.

Princip prostorového krytí předpokládá, že každý hráč vykryje svůj herní prostor – zónu podle herní situace a v případě nebezpečí i zónu hraniční. To znamená:
levý krajní obránce a levý krajní středopolař musí vykrývat zónu A, v případě potřeby zónu B.
• Naproti tomu pravý krajní obránce a pravý krajní středopolař se věnují zóně D, v případě potřeby zóně C.
levý střední obránce a levý střední středopolař vykrývají zónu B, v případě potřeby C, A
pravý střední obránce a pravý střední středopolař vykrývají zónu C, v případě potřeby B, D
oba útočníci pracují v zónách B a C, případně A, D.

Takto je soupeř donucený přesouvat hru do stran, kde je jednodušší uplatňovat pressing, zdvojování atd.

 

 

Orientace

Obránce, který hraje podle pravidel prostorového krytí, musí vykrývat jasně určený a ohraničený prostor. Musí se umět orientovat tak, aby měl stále na zřeteli vlastní branku a míč. Současně musí být schopný se posouvat mezi útočníkem a vlastní brankou.
V těchto souvislostech musí být obránce vždy připravený zahájit osobní bránění útočníka, který se zapojuje do hry v jemu svěřené zóně a nebo uplatnit takzvané předvídavé krytí – schopnost obránce křižovat dráhu přihrávky, letu míče, centru i schopnost zaujmout efektivní obranné postavení mezi útočníkem a vlastní brankou.

Na obrázku se soustřeďme na hráče 2. Jeho výchozí pozici považujeme za vyrovnanou, protože, je schopen držet pod dohledem:

  • pozici středového hráče 3, podporovat ho
  • míč
  • branku

 

 

Možná se zdá, že hráč 2 nebude schopný okamžitě blokovat útočníka B. Přesunutí hry od útočníka A k útočníkovi B pomocí centru bude trvat 3-4 sekundy, což je dostatečná doba na přesunutí se a zaujmutí správné pozice.

Silné a slabé strany

Silná strana – část hrací plochy, kde se právě nachází soupeřův hráč s míčem, těžiště hry
Slabá strana – vzdálená strana či zóna od soupeře s míčem

Na obrázku můžeme sledovat posuny, kde se všude může slabá strana vyskytovat.

 

Čím těsněji obsazujeme hráče s míčem, tím se zdá méňě důležité vykrytí ostatního prostoru. Naopak, čím dále od těžište hry, tím méně je důležité obsazení hráčů.

 

 

 

 

Útočíme

Mužstvo vychází ze základního naznačeného rozestavění. Z této formace je mužstvo schopné provádět kolektivní manévry vedoucí k obsazení prostoru v oblasti těžiště hry s orientací na míč. Aby mohla být vyvinuta útočná akce, musí se celé mužstvo posunout ze základního postavení do útočné formy. Ta obnáší co nejširší rozprostření v prostoru a jeho rozdělení.

 

 

 

 

 

Zdvojování, ztrojování

Při uplatňování prostorového obsazování v systému 4-4-2 vyplývají ze základního rozestavění konstelace dvojic a trojic, které jsou předpokladem a zároveň východiskem k vzájemné spolupráci těchto dílčích skupin. Aby tato spolupráce probíhala hladce a bez nedorozumění musí hráči v tréninku vytvářet vztahy dvojic, trojic a nacvičovat souhru a porozumění naslepo. Z obrázku jsou zřejmé základní dvojice a trojice.

 

 

 

 

 

Charakteristika postů

Vyplývá ze základního rozestavění a navazuje na princip zdvojování a ztrojováníí.

Krajní obránce

  • co nejrychlejší opakovaná výměna pozic
  • schopnost promptního přemisťování z obrany do útoku a opačně
  • taktická vyzrálost
  • umění útočit i bránit

Krajní středopolař

Jako krajní obránce plus:

  • vyšší základní techniku
  • herní vtip a přehled
  • kreativita, nápaditost

Střední obránce

  • fyzické a technické předpoklady
  • rychlost
  • hra hlavou
  • osobnost

Střední středopolař

Možno obsadit typy, které se budou vzájemně doplňovat.
1.typ - fyzický:

  • rychlost
  • osobní souboje
  • hra hlavou
  • střelba z dálky

2.typ – technický:

  • perfektní technika
  • přihrávka

Oba dva musí ovládat, rozumět herním situacím ve středu hřiště.

Útočníci

Zase dva typy, které vzájemně doplňují.
1.typ - fyzický: často hrající zcela na hrotu

  • robustní, silný
  • osobní souboje
  • hlavička

2.typ – technický: často hrající ztaženě za vysunutým útočníkem

  • rychlost
  • technika

Principy nácviku

Berme tuto část jako spíše uvedení inspirace a principielních základů cvičení s danou tématikou. Některá cvičení mají statickou a dynamickou variantu – tomuto pořadí odpovídá i složitost cvičení. Pokud s danou problematikou začínáme, měli bychom nejdříve použít statickou variantu a po té přejít k dynamické.

Diagonální krytí pro 4 obránce – statická forma

Z názvu cvičení by se mohlo zdát, že je to určeno jen pro obránce ve smyslu postu. Je to však myšleno jako cvičení pro bránící hráče obecně.

  • hráči A,B,C,D představují soupeře
  • čtveřice obránců stojí asi 10m od soupeře před pokutovým územím
  • na signál trenéra se obránci formují tak, jak je naznačeno na obrázku a atakují určeného protihráče ( po té se vracejí do původního rozestavění ):
    • protihráče A:
      • vytváří vždy dvě úzké horizontální linie
      • hráč 5 napadá protihráče 5 s míčem
      • hráč 4 zajišťuje hráče 5 a současně kryje protihráče B, kdyby dostal přihrávku od protihráče A
      • hráč 3 zajišťuje hráče 4, 5 a v případě potřeby je schopný napadat protihráče C
      • hráč 2 se orientuje dovnitř přičemž udržuje linii s hráčem 3, přitom má na zřeteli protihráče D ( ve smyslu předvídavého krytí )
    • protihráče B:
      • hráč 4 napadá protihráče B
      • hráč 5 zajišťuje hráče 4 a je připravený případně napadat protihráče A
      • hráč 3 zajišťuje hráče 4 a současně je připravený napadat protihráče C
      • hráč 2 se orientuje na obrannou linii s hráči 3, 5
    • protihráče C: obdobně jako B
    • protihráče D: obdobně jako A

Poznamenejme, že v případě, že se míč nachází v krajních zónách ( protihráč A, D ), ofsajdový systém se praktikuje jen velmi těžko - máme dvě obranné linie. Když se však míč nachází ve středních zónách ( protihráč B, C ), stává se ofsajdová taktika použitelnou - máme jen jednu linii.

Diagonální krytí pro 4 obránce – dynamická forma

Dynamická forma se liší jen v tomto:

  • jen jeden míč je na povel přihráván mezi protihráči na povel trenéra - to je též signál pro bránící čtveřici
  • bránící čtveřice se nevrací do původního postavení, ale plynule reaguje na pohyb míče
Pokročilejší jistě zvládnou posuny při přihrávkách ob jednoho protihráče - A-C, C-D, A-D.

 

 

 

Prostorové bránění 4 středopolařů a 4 obránců – statická forma

Nyní zapojíme do cvičení více hráčů: obrannou i záložní řadu. Formování obranných seskupení je obdobné předchozím cvičením - zvláště co se týče záložní řady. Obranná řada se chová poněkud jinak v případě, kde se míč náchází ve středních zónách ( protihráči B, C ):

  • za linií zůstává asi 2-3 m jen jeden hráč ( 3 nebo 4 )
  • není zde již tak silná orientacena míč hráče v jehož zóně se míč vyskytuje jako u hráče v záložní řadě

 

 

Prostorové bránění 4 středopolařů a 4 obránců – dynamická forma

Dynamická forma se liší zase v tomto:

  • jen jeden míč je na povel přihráván mezi protihráči na povel trenéra - to je též signál pro bránící čtveřici
  • bránící čtveřice se nevrací do původního postavení, ale plynule reaguje na pohyb míče
Pokročilejší jistě zvládnou posuny při přihrávkách ob jednoho protihráče - A-C, C-D, A-D.

 

Přebírání soupeře středními obránci při vedení míče středem

Hráč A zůstává ve své pozici jako rozehrávač. Jeho spoluhráč B se pohybuje v centrálních vertikálách, tedy v prostoru, který zajišťují pravý a střední obránce. Oba tito obránci se střídají v krytí hráče B podle toho, v které vertikále se útočník pohybuje. Současně si poskytují krytí zad.

 

 

Přebírání soupeře všemi čtyřmi obránci při vedení míče středem

Hráč A zůstává statický a hráč B se opět pohybuje horizontálně před pokutovým územím. Obránci se střídají v krytí hráče B podle toho, kde se nachází. Střední obránci navíc přebírají zajišťování ze zadní pozice a zůstávají trochu v zadu.

 

 

Krytí soupeře s míčem a jeho po křídle nabíhajícího spoluhráče

Začíná se tím, že hráči středové i obranné řady zaujmou základní rozestavění a potom se hra vyvíjí ve dvou fázích:

  • na první trenérův signál si orientují obě řady na hráče A s míčem a zůstávají staticky ve svých polohách
  • druhý signál způsobí, že hráč B se snaží uvolnit podél postranní čáry tak, aby dosáhl přibližně pozice v jedné rovině s obrannou linií. V okamžiku kdy hráč B startuje, obrana reaguje naznačeným pohybem.



Situace při přečíslení v obranné fázi

 

 

Dva na tři

Na obrázku můžete vidět útočnou akci proti obraně v podčíslení ( 2/3 ).

Výchozí situace:

  • útočník A startuje s míčem ze své poloviny a sleduje křižný pohyb spoluhráče B
  • levý obránce 4 čeká s útokem na hráče A a zatím pravý střední obránce 3 a pravý krajní obránce 2 zůstávají trochu pozadu

Průběh:

  • hráč B se pohybuje křižně do levé strany
  • od hráče 2 nastává osobní krytí hráče B, který je následně přebírán hráčem 3, který ho sleduje až do krajní linie, protože hráč 4 napadá hráče A
  • vzniká tak nové postavení, kdy hráč 2 zajišťuje hráče 4 a hráč 3 obsazuje hráče B

Tři na čtyři

Výchozí situace:

  • tři útočníci A, B, C vedou útok na čtyři obránce

Průběh:

  • hráč B vede míč rychle dopředu a je podporovaný spoluhráči A, C
  • obrana se rozdělí následovně: levý střední obránce 3 atakuje hráče B s míčem, pravý krajní obránce 1 obsazuje hráče C, levý krajní 4 přebírá hráče A
  • hráč 2 zajišťuje hráče 3 a je tak přechodně v roli posledního hráče.

 


Situace početní vyrovnanosti v obranné fázi

Zde vidíme protiútok soupeře v početní vyrovnanosti. Poznání, že je počet útočících a bránících hráčů vyrovnaný, může vést k použití ofsajdové taktiky. To bude znázorněné i na naší animaci. Není to však jediný možná způsob řešení dané situace. Ofsajdová taktika nachází uplatnění hlavně za obranného podčíslení, najde však uplatnění i zde.

Výchozí situace:

  • akci začíná hráč B s míčem, kterého doprovází spoluhráči A a C

Průběh:

  • hráč 2 zpomaluje útok hráče B až do vhodného okamžiku, kdy uskuteční společný výpad bránících hráčů na hráče B
  • v jednom okamžiku na povel hráče 2 vystartují všichni na hráče B – vytvoří situaci 3/1 a vystaví A a C do ofsajdu.
  • předpokladem je precizní spolupráce a sehranost bránících hráčů

Zpomalování hráče B má ještě další důvod – získávání času pro umožnění návratu do obranné fáze dalších spoluhráčů ( hráč 4 ).

Je nutné hráče B úplně zavřít, aby nemohl hrát žádnou přihrávku a byl donucen k pokusu o driblink. Při použití ofsajdové taktiky je třeba zdůraznit roli brankáře, který musí být připravený opustit brankové území a převzít roli stopera.


Situace podčíslení v obranné fázi

 

 

Výchozí situace:

  • herní impulz vychází od hráče B, který je doprovázený hráči A a C
  • rozpoznání početní převahy útočníků vede k uplatnění ofsajdové taktiky

Průběh:

  • hráči 3 a 2 ustupují, přitom zachovávají odstup od hráče B s míčem a zužují jeho herní prostor
  • úmyslem obou obránců je získat čas pro vracející se spoluhráče 1 a 4 a dostat se na linii s útočníkem B. Tuto linii musí držet i hráči A a C, aby se nedostali do ofsajdu. Tímto „liniováním“ je připravena situace pro ofsajdovou past
  • následuje společné vyražení bránících hráčů na hráče B. Je nutné hráče B úplně zavřít.
Při použití ofsajdové taktiky je třeba zdůraznit roli brankáře, který musí být připravený opustit brankové území a převzít roli stopera.

 

 

 


Organizace obrany jako úvod k ofenzivním manévrům

 

Prostorové krytí představuje převážně defenzivní taktiku. Je to defenzivní taktika, kterou se pokoušíme o znovuzískání míče. V prostorovém krytí obsazuje každý hráč jasně určené místo v zóně. Je to dobrá výchozí pozice pro případ, kdy je míč získán. Díky této stanovené výchozí pozici, které se drží všichni hráči, se může vyvinout herní manévr, který je buď nacvičený nebo může proběhnout spontánně v průběhu samotné hry. Díky intervenci soupeře k tomu nemusí dojít. Hráči by pak měli nechat cirkulovat míč ve vlastních řadách až do té doby, než se najde vhodný prostor pro cílovou akci.

Vzhledem k často stejným způsobem organizované hře soupeře, není lehké použít útočné schéma, které by bylo plně identické s tréninkovou variantou. Přesto však považujeme za prospěšné nácvik takových útočných schémat. Pěstujeme tak v hráčích týmové myšlení. Účelem je uvědomit si sílu mužstva, posilnit všechno co mužstvo potřebuje a vychovávat hráče schopné přizpůsobit se kolektivnímu myšlení. Navíc nácvik útočných schémat pomáhá hráči načerpat v tréninku potřebné základní vědomosti, aby byl schopný pokyny svého trenéra realizovat v praxi. Je třeba uvést, že i hráči světové extratřídy, by měli své schopnosti a genialitu používat ve prospěch svého týmu. Úloha těchto hráčů spočívá v umění převzít úlohu spoluhráčů na sebe, stejně jako vytvořit pro ně herní prostor. Je třeba podotknout, že týmem se nestává mužstvo, kde vědomí a genialita jednotlivců není integrována do jeho služeb. Tento stupeň integrovanosti tvoří hodnotu a třídu mužstva.

Hráč, který aplikuje prostorové krytí, musí být univerzální a představitelem „totálního fotbalu“. To znamená, že musí být zběhlý v defenzivních i ofenzivních činnostech. Musí umět správně reagovat na danou situaci. K tomu mu pomáhají jeho technické, atleticko-fyzické a mentální vlastnosti.

Cirkulace míče - čtyři obránci

Ze známých důvodů zabezpečení by se míč neměl zahrávat paralelně ke středové čáře. Obránci by měli svým postavením vytvářet půlměsíc.

  • všimněte si přebírání úlohy posledního muže mezi hráči 3 a 4
  • míč je přihráván zleva doprava a zpět, kdy má každý hráč dbát na to, aby přihrával nejbližšímu hráči a vyhnul se tak možnému získání míče soupeřem při dlouhém centru
  • míč by se měl hrát na dva doteky
  • míč neustále v pohybu
  • při pohybu míče zleva doprava se míč přebírá pravým vnitřním nártem a posouvá dál levou nohou. V opačném směru opačně
  • krajní obránci zahrávají míč zpravidla tou nohou, kterou míč přebrali – hráč 5 oba dva kontakty levou, hráč 2 oba dva levou.

Cirkulace míče - čtyři obránci a záložník

Rozestavění obránců do půlměsíce. Na rozdíl od předešlého cvičení se zapojuje do hry i střední záložník. Ten se nachází u středové čáry a sleduje paralelní pohyb připravený přijmout a odevzdat přihrávku.
Cvičení se začíná volným přihráváním mezi obránci. V momentě dohodnutého znamení trenéra přihrává obránce, který má zrovna míč, záložníkovi, který okamžitě vrací dalšímu obránci.
Cvičení se může dále rozvíjet tak, že hráči pracují bez trenérova signálu, zapojíme dva střední záložníky, dále zapojíme dva protihráče, kteří budou narušovat průběh spolupráce – podrobněji viz další cvičení.

Cirkulace míče – čtyři obránci a dva záložníci

Vycházíme z předešlého cvičení. Cvičení začíná přihrávkami do půlměsíce. Trenér dává signál a následuje přihrávka na záložníka 7. Ten dává okamžitě zpět obránci 3. Obránce 4 pak na signál trenéra přihrává záložníkovi 6, ten vrací obránci 6. Pak se může pokračovat stejným způsobem zrcadlově z opačné strany.
Je jasné, že trenér stanovuje „takt“ odevzdávání míče. Postupně bez trenéra.

Cirkulace míče s vynecháním jednoho obránce

Rozestavění do půlměsíce. Začínáme od hráče 5 – 4 – 2. Logickým pokračováním je v opačném směru: 2 – 3 – 5.
Uskutečnění tohoto způsobu hry, může být nebezpečné při účinkování protihráčů. Čím je delší dráha přihrávka, tím má soupeř větší šanci přerušit dráhu míče. Proto taková široko-prostorová hra musí probíhat s patřičnou taktickou zručností a potřebným herním přehledem.
Toto cvičení vnáší do hry následující prvky:
- zrychluje vlastní hru
- otvírá nutný prostor v krajní vertikále

Cirkulace míče s výměnou středních a krajních obránců

Obránci se opět zformují do půlměsíce. Hráč 4 přihrává na hráče 5, během této přihrávky si 2 a 3 vymění pozice. Jak 5 přebere míč, dává dlouhou přihrávku na 3. Z druhé strany pokračujeme obdobně.

 

 

 

 

 

 



Koordinované manévry obou útočných hrotů

 

 

Křižování

Na obrázku je znázorněná výměna pozic útočníků před pokutovým územím soupeře. Cesty našich útočníků se v běhu křižují. Tak se vytvářejí pro záložníka B dvě možnosti přihrávky do pohybu dvou útočníků A a C. V ideálním případě dochází k přihrávce v momentě, kdy se útočící hráč nachází skrytý za zády útočících spoluhráčů.

 

 

 

 

Na dalším obrázku je znázorněné křižování v případě, že se míč nachází v křídelním prostoru. V okamžiku překřižování si musí každý útočník všímat míče i spoluhráčů, zesouladit svůj pohyb s postupujícím spoluhráčem. Pokud by se hráč A rozhodl nekřižovat, ale uskutečnit přímý pohyb na zadní tyč, musí hráč C převzít přední tyč.

 

 

 

 

Vyhýbání

Tímto pohybem myslíme pohyb obou vysunutých útočníků ve směru postranních čar, tedy vyhýbání se do křídel. V našem případě hráč C nabíhá doleva a hráč A doprava. Takový manévr se hodí tehdy, když se útočníci nacházejí v těsném osobním bránění. Pokoušejí se tak uvolnit z této formy bránění a zároveň otevřít prostor ve střední části útočné zóny, do které může pokračovat útok ze středu pole. Akce se vlastně začíná na hrotu útoku, kde má hráč lepší přehled o pohybu míče a soupeře. Útočící spoluhráči navazují na tento pohyb.

Na obrázku můžeme vidět jak se hráč C rozhodnul vyhnout do levého křídla a hráč A analogicky do pravého křídla. Tak vytváří prostor pro hráče B, který si do tohoto prostoru nabíhá na přihrávku od hráče D.

Diagonála

Záměrem tohoto manévru obou hrotů, kteří se ve směru jedné z postranních čar, je roztažení soupeřova bránění tak, aby se vytvořil volný útočný prostor pro následný útok záložníků.

Na obrázku hráč D přihrává do uvolněného prostoru kam nabíhá hráč B. Úspěch této diagonální výměny stojí na útočnících reagujících na své spoluhráče, předvídajících směrování míče, úmysl spoluhráčů i vývoj celé herní situace. Hráč A toto naplňuje tím, že získal přehled o hře a rozhodl se pro manévr k postranní čáře.

L-forma

Cílem manévru je vytvořit prostor pro jednoho ze dvou útočníků. Na obrázku můžeme vidět jak hráč A uvolní prostor pro spoluhráče C, který dostává přihrávku od A.

 

 

 

 

 

 

 

Na dalším obrázku je znázorněná situace, kde hráč A otevírá prostor, do kterého vbíhá hráč C. Během přesunu hráče C na pozici hráče A má A za úlohu uvolnit svoji pozici a jít proti míči, eventuálně se uvolnit od bránícího hráče a nabídnout se hráči B. Vidíme tedy rychlou výměnu míče a stejně tak i rychlou výměnu pozic.

 

 

 

 

Běh naproti

Zde jde o to, že útočník, který má přehled o hře ( má na očích míč i ostatní spoluhráče ), se musí zesouladit s úmysly a pohyby spoluhráčů. Na našem obrázku je to hráč C, který má přehled o dění na druhém křídle, vidí míč i svého spoluhráče B. Pokud se hráč B pohybuje směrem „a“, hráč C reaguje směrem „a“, „b“ – „b“, „c“ – „c“. Oba útočníci se tedy musí pohybovat v protisměru a paralelně.

 

 

 

 

 

 

 

Copyright 2006-2010 by http://www.fotbal-trenink.cz