O nefyziologických silách

24. Krizové situace

Pondělí, 20 Únor 2012 21:27

"Všechno to je o hlavě. Někdy by asi bylo lepší ani hlavu nemít, protože bychom my výškaři neuvažovali nad blbostma, nebáli se, že nám to nepůjde. Byli bychom uvolnění." J.Bába 

  

Jestliže reagujeme správně, krizová situace nám může dát sílu, energii a moudrost, jakou za normálních okolností nemáme. Jestliže reagujeme nevhodně, situace nás může připravit o naučené dovednosti, sebeovládání a schopnosti, které za normální situace máme. V krizových situacích obstojí obvykle ten sportovec, který se vědomě nebo nevědomě naučil na tyto situace dobře reagovat.

 Abychom v krizové situaci obstáli, musíme podle mého názoru se sportovci z tohoto hlediska pracovat následovně:

HESLO ČÍSLO 1. :  „PLAVEC“

"Stejně jako toužíme po uznání, podobně se bojíme odsouzení." H.Seley

Naučit se určité věci za normálních okolností, neboli nesmíme se učit novým pohybovým dovednostem pod tlakem. B.F.Skinner, světoznámý psycholog, prokázal svými výzkumy, že zvířata, která byla za své dobré chování odměňována a chválena, se učila rychleji a lépe si udržovala nabyté dovednosti, než ta zvířata, která byla za špatné chování trestána. Jeho pozdější studie prokázaly, že totéž se dá obdobně vztahovat na lidské učení pohybových dovedností. Přílišným tlakem a neustálou kritikou zpravidla nedosáhneme trvalých změn a navíc často tím vyvoláme odpor k dané činnosti. To je velice časté u mládeže a dětí!

V praxi dodržuji zásadu, že přesto, že se v krizové situaci učíme rychleji, neučíme se z hlediska pohybového dobře např.: Strčte neplavce do vody - a může se naučit plavat. Naučí se to rychle: jakž takž plave. Ale nikdy se z něho nestane vrcholový  plavec. Zafixoval si nekoordinovaná tempa, která ho zachránila a je pro něho obtížné se později naučit plavat správným stylem. Jedná se sice o extrémní případ, ale určité ponaučení pro nás v tomto případě platí.

Doktor Edward C.Tolman, psycholog a odborník na chování zvířat, říká, že jak lidé, tak zvířata si při učení vytvářejí „mozkové mapy“ nebo „duševní mapy“ prostředí. Není-li jejich motivace příliš intenzivní, neučí-li se v krizové situaci, tyto mapy jsou velmi obecné. Je-li zvíře příliš motivované, jeho duševní mapa je příliš úzká a omezená. Zvíře se naučí jen jeden způsob řešení problému. Je-li v budoucnosti tento způsob zablokován, zvíře nerozpozná alternativní způsoby řešení. Naučí se jen jednu reakci a ztrácí schopnost reagovat spontánně na nové situace. Nedokáže improvizovat. Je schopné řídit se jen podle pevného plánu.

Platí to i u sportovců? Myslím si že ano, neboť se jedná o všeobecně známou problematiku „drilů“ - „ubíjíme“  kreativitu!     

Závěrem této kapitolky bych chtěl ocitovat slova Ch. Schwaba, člověka, který byl jedním z prvních v americkém byznysu, jejichž roční plat přesáhl částku milion dolarů: "Nepoznal jsem dosud člověka, který by neodváděl větší výkon, spíše v prostředí, kde vládne duch uznání, pochval, příjemné a klidné atmosféry, než v prostředí, kde panuje duch kritiky, tlaku a nervozity.“

HESLO ČÍSLO 2. : „HOROLEZEC“

„Dnešek je zítřek ,kterého si se včera až tolik bál ……. a vidíš ,nic podstatného se nestalo“ Anonym

Naučit hodnotit naše svěřence takzvané krizové situace ve správném kontextu. Lidově řečeno: nedělat z komára velblouda a nereagovat na každý nepatrný problém jako by byl otázkou života či smrti. To znamená v praxi připustit i to, že když se to nepovede, tak se vlastně vůbec nic nestalo. Neděste se, uvědomuji si, že to na první pohled zní demotivačně! Jde mi však o to zbavit svěřence strachu. A on má strach z té změny, která by nastala kdyby to nezvládl. Ale jestliže si v mysli připustí tu situaci – že to nezvládl – a uvědomí si, že by jí také „přežil“, přestane se „bát“ té změny a pokračuje beze strachu dál!! A v tom okamžiku musí následovat vnitřní rozhodnutí:Ale já se především budu snažit ze všech sil a udělám všechno proto, aby se to povedlo.

Nebo ještě jinak! Když se na tuto situaci podíváme z výše uvedeného hlediska, můžeme se ptát: Čím to, že tento „recept“je v praxi opravdu funkční? Je to právě pro to, že tato metoda naše svěřence "vytahuje" z negativních myšlenek plných obav a strachu, v nichž se potácí. Toto „uvědomění“si i té nejhorší varianty staví sportovce opět zpátky na pevnou zem. Jakmile se „smíří“s nejhorším, nemá už co ztratit! A to  nevylučuje možnost  získání VŠEHO,vyhrát! Hráč se tak uvolní, pocítí klid a jde s úplně jiným odhodláním do soutěže či utkání. Dá se říci že z psychologického hlediska to znamená uvolnění „stavidlům“ pozitivní energie. V praxi tuto situaci v mysli sportovců přirovnávám k horolezcovi, který je na skále a rozmýšlí se, zdali má lest dál velmi riskantní cestou nebo ne. Hráčům říkám:“Pokud bude dlouho přemýšlet, vysílí se a sklouzne stejně dolů. Není lepší slézt dolu a vylézt jinou cestou bez strachu na vrchol?! To chci aby jste udělali ve své mysli! “Slezte“ dolů, jako kdyby se to nepovedlo…..a teď pojďte udělat všechno proto, abychom to vyhráli…

P.Bříza mi řekl svojí zkušenost :“Naučil jsem se odprostit se od hrozby tím, že jsem si neustále opakoval : Není to přeci pupek světa! Porážky patří k tomu! A já jí umím akceptovat ale pouze potud, pokud jsem udělal maximum proti ní!“ Petr spontánně používá jednu z variant „kouzelného“ pravidla W.H.Carriera, který doporučuje:
a.)    Zeptejte se sami sebe: „Co nejhoršího se mi může stát, když svůj zápas,turnaj….prohraji?“
b.)    Připravte se duševně na nejhorší – v mysli se vžijte na situaci, že jste prohráli….
c.)    A pak se v klidu a trpělivě snažte tu nejhorší variantu změnit a vyhrát, udělat proto maximum…..

Z jiného úhlu pohledu danou situaci hodnotí W. Bolitho, který ve své knize "Dvanáct proti bohům" píše: "Nejdůležitější věcí v životě není vydělávat na svých ziscích. To dokáže každý hlupák. Opravdu důležité je vydělat na svých ztrátách. To už vyžaduje inteligenci a v tom také spočívá rozdíl mezi rozumným člověkem a hlupákem."

J.Novák používá v praxi: „Když vidím, že se mi opravdu nedaří, tak začnu myslet úplně na jiné věci, řeknu si tak já sem úplnej blázen, mám rodinu, sem zdravej a teď se tady strachuju, jestli přehodím balónek přes síťku?! Upoutám myšlenky úplně na něco jiného, začnu přemýšlet o něčem jiném a tím začnu tenis hrát automaticky, jako by „mimochodem“. A ten stereotyp, ta automatičnost, která je z tréninku naučená tím opět ve hře zase naskočí.“

Mnoho sportovců přehání potenciální důsledky krizových situací. Užívá své představivosti proti sobě! Někteří hráči se domnívají, že když vytrvají, posílí je to. Někdy je však důkazem síly to, že nechá věci plavat…..a o mysli to platí dvojnásob!

HESLO ČÍSLO 3. :  „HROZBU ZMĚNIT VE VÝZVU“

„Kdo najde sílu ve své mysli,objeví ji i na tělesné úrovni.“ R.Dahlke

V tomto bodě přípravy správných reakcí na krizové situace se snažím naučit svěřence reagovat na krizovou situaci jako na výzvu - čelem (jsem na MS a mám šanci ho vyhrát), nikoli jako na hrozbu (pokud nevyhraji, pojedu s ostudou domů), prostě udržovat v mysli pozitivní cíl, neboli zabývat se tím, co můžeme získat, a ne tím, co můžeme ztratit.

Jedná se v přeneseném slova smyslu o jakési balancování na ostří žiletky. Buď „sklouzneme“ myslí do budoucna z hlediska neúspěchu – myšlenkovým podtextem jsou obavy a odpovědi na otázku:Co když se to nepovede?....ztratím to či ono, trenér mě příště nepostaví….Negativní až pesimisticky laděný emoční náboj, který jednoznačně narušuje kvalitu sportovního výkonu! Nebo je mysl sportovce projektována do budoucna s pozitivním emočním nábojem….Co když se to ale povede!! Pozitivní emoční náboj dopomáhá k úspěšnému „řešení“ psychicky zátěžových situací.

Podobně i lékaři používají slovo „krize“ jako určitý zlom či bod obratu, v němž se pacientův stav buď zhorší a pacient zemře nebo se jeho stav zlepší  a pacient přežije.

Hugh Casey, hráč baseballu, odpověděl na otázku na co myslí, když jde na hřiště uprostřed krizové situace :“Vždy přemýšlím o tom co udělám a co chci aby se stalo! Nikdy nepřemýšlím o tom, co udělá soupeř, ani o tom, co se může stát mě!“

Cítíte, že tento postoj napomáhá správně reagovat v krizové situaci? Ano,určitá „agresivní“ reakce na „ohrožení“, či krize vede k tomu, že se v konečném zúčtování může krizová situace stát podnětem k „uvolnění“ dosud nevyužitých schopností, k výjimečným výkonům. Dá se tedy říci, že v určitých případech nám „stav ohrožení“ dává sílu! Neurolog J.A. Hadfield studoval mimořádné schopnosti, které pomahají lidem v krizových situací. „Je úžasné, jak nám v případě naléhavé potřeby přijde na pomoc neobyčejná síla,“říká. „Žijeme opatrným životem a vyhýbáme se obtížným úkolům, ale jakmile nám jsou vnuceny okolnosti, zdá se, že nacházíme nepředvídanou sílu. Když musíme čelit nebezpečí, najdeme vytrvalost: když nakonec dojde ke katastrofě, které jsme se dlouho obávali, najdeme v sobě neobyčejnou sílu. Zkušenost nás učí, že když nebojácně přijmeme obtížný úkol a s důvěrou vynaložíme všechny své síly na jeho vyřešení, každé nebezpečí a obtíž nám přinese svou vlastní sílu“.

Znamená to, že musíme nahradit negativní postoj, který říká: „ doufám, že to nezkazím….“, pozitivním postojem, „Ať se stane cokoli, vypořádám se s tím“. Tajemství tohoto agresivního postoje spočívá v neustálém soustředění na úspěšné řešení krizové situace . Musíte mít stále na mysli svůj pozitivní cíl a nesmíme podlehnout pokušení utéci, schovat se nebo se krizové situaci vyhnout. Zkrátka a dobře musíte být odvážní!
Jste-li odvážní, krizová situace sama se stane podnětem, který vám poskytne sílu k dosažení vašeho cíle.

Lecky říkal, že emoce by nás měli posilovat a dodávat nám sílu. Věřil, že existuje jen jedna základní emoce – napětí – a že napětí se projevuje jako strach, zlost, odvaha… Jak se projeví záleží na tom, zda máme v dané chvíli pozitivní nebo negativní postoj. Problém vlastně nespočívá překvapivě v utlumení či ovládání emocí, ale ve správném výběru tendence, kterou emočně posílíme. Máme-li v úmyslu využít krizové situace k dosažení svého prvotního cíle, pak naše napětí posílí tuto tendenci, dodá nám odvahu, sílu, kreativitu, lepší rozhodování…. Jestliže však ztratíme zájem o dosažení našeho cíle a podlehneme pokušení vyhnout se krizové situaci, tak tato tendence bude posílena a mi podléháme obavám, strachu, depresím….

Každý vrcholový sportovec by si měl pamatovat, že rozhodujícím činitelem v jakékoliv krizové situaci je on sám, respektive jeho mysl…..
Pro zdůraznění výše uvedených slov cituji profesionálního boxera těžké váhy Jacka Dempsey: "Za svého působení v ringu jsem přišel na to, že strach, starosti a obavy jsou skoro horším protivníkem než ti boxeři těžké váhy, s nimiž jsem bojoval. Uvědomil jsem si, že se musím naučit zbavovat strachu, protože jinam mě překazí úspěch. A tak jsem si postupně vybudoval svůj vlastní systém "boje" proti němu. Povím Vám některé věci, které jsem dělal:    

1. abych si v ringu udržel odvahu, vedl jsem k sobě při boji povzbuzující řeč. Třeba když jsem zápasil s Firpem, opakoval jsem si: Nic mě nezastaví. On mi neublíží. Jeho rány nebudu cítit. Nemůže mě zranit. Budu bojovat dál, ať se stane cokoli........ To, že jsem k sobě takto pozitivně promlouval a myslel na pozitivní věci mi hodně pomohlo. Dokonce jsem se na to soustředil tak, že jsem rány necítil. Za ta léta jsem měl rozbité rty, natlučené oči, prasklá žebra - Firpo mne prohodil mezi provazy až jsem dopadl na psací stroj nějakého novináře a rozsedl ho. Ovšem ani jednu jeho ránu jsem necítil. S čistým svědomím mohu prohlásit, že za celou dobu zápasu jsem žádnou jeho ránu prostě necítil.......

2. další věc, kterou jsem dělal, bylo to, že jsem si stále připomínal, jako zbytečné je dělat si starosti. Většinou jsem si dělal největší starosti před velkými zápasy, při tréninku. Často jsem v noci celé hodiny nespal, převaloval se a samými starostmi jsem nemohl usnout. Měl jsem strach, že se zraním, zlomím si ruku, vyvrknu kotník nebo že mi hned v prvním kole trefí oko, tak že nebudu moci koordinovat své údery. Když jsem se dostal do takového nervového stavu, vstal jsem z postele, podíval se do zrcadla a promluvil si do duše. Řekl jsem si: Jsi hlupák, že si děláš starosti s něčím, co se nestalo a možná ani nestane. Život je krátký. Mám jen pár let života, tak že je musím užít ..... Opakoval jsem si : Nic není tak důležité jako mé zdraví. Nic není tak důležité jako mé zdraví .... Stále jsem si připomínal, že tím , že nebudu spát a budu mít plnou hlavu starostí, si zdraví pokazím. Zjistil jsem, že když jsem si tyhle věci opakoval rok za rokem, noc co noc, pořád dokola, nakonec se mi zažily natolik, že jsem dokázal svoje starosti šetřit jako vodu.

3. třetí věc, kterou jsem dělal, bylo modlení! Když jsem trénoval na zápas, vždycky jsem se několikrát denně modlil. Když jsem byl v ringu, modlil jsem se těsně před tím, než zazněl gong do dalšího kola. To mi umožnilo zápasit s odvahou a jistotou.......

Ano, Dempsey si jasně uvědomil že rozhodujícím činitelem v jakékoli krizové situaci je stav jeho mysli a proto si sám vytvořil výše uvedený postup, aby stavem své mysli "připravil podhoubí" pro co nejlepší sportovní výkony.