O nefyziologických silách

26. O nefyziologických silách - závěr

Pátek, 23 Březen 2012 06:30

Marian Jelínek po téměř dvou letech ukončuje svůj seriál. Za nás za všechny mu moc děkujeme za nevšední pohled na problematiku sportovního výkonu. 

Každé lidské tělo, i to nejtrénovanější, má vlastní bezpečnostní řád, svého druhu poplašné zařízení, které nelze „neposlouchat“, neboť nedovolí, abychom se přetěžovali v míře životu nebezpečné. Právě proto např. netrénovaný jedinec neuběhne maratón, protože jeho svaly odmítnou pracovat a tělo jej přinutí vzdát dřív, než se smrtelně vysílí. Jedná se o jakýsi sebezáchovný mechanizmus, jenž „kontroluje“, jestli pracuje se „svými“ energetickými rezervami. Pokud ano, jsme v bezpečí a nemůžeme se smrtelně přetížit. Jestliže však z tohoto hlediska podvedeme sami sebe, respektive své vlastní tělo, ocítáme se v nebezpečí. Když sportovec použije např. anabolika, překročí určité hranice, které si myslí, že by vlastní silou nikdy nedokázal překročit. A tak se stane, že obranný mechanizmus těla, který by za normálních okolností začal fungovat, kvůli těmto látkám „vysadí“ a dochází k přetížení.

Hranice mají určitě smysl ! Měli bychom je brát vážně a přistupovat k nim s úctou a to o to důrazněji právě v těch případech, kdy se je snažíme na své cestě za vrcholným sportovním výkonem překonávat …..

Sport se již dostal k hranici fyzické výkonnosti člověka. O moc více trénovat již nelze. Cesta ke zlepšení výkonů tedy již nevede pouze „skrze výlučně fyzické“, vždyť zde je v současnosti možné zlepšit fyziologické parametry organizmu prakticky již jen dodáváním určitých látek z vnějšku. To je ve většině případů samozřejmě nepřirozené. Nejen že je to nekorektní a neetické, ale také nehumánní, protože v konečném výsledku to poškozuje zdraví člověka.

Osobně si myslím a cítí to obdobně i řada vynikajících vrcholových sportovců, že nyní je potřebné vydat se i cestou, kterou jsme až dosud přehlíželi nebo podceňovali : zaměřit se na rozvoj vlastních, vnitřních sil, „schovaných“ v nás či kolem nás ve formě různých druhů nefyziologických energií a energií souvstavem naší mysli. Předpokládám, že hlubší prozkoumání těchto sil a energií povede v blízké budoucnosti ke změně paradigmatu, k novým odhalením nejen v oblasti fyziologie a psychologie.

Z tohoto pohledu je tento seriál pouze transdisciplinárním a interdisciplinárním úvodem do dané sportovní tématiky a naznačuje cestu dalším „badatelům“, kteří se mohou zabývat zkoumáním jednotlivých dílčích problémů a otázek.

Cílem tohoto seriálu je iniciovat změnu pohledu na sportovní výkonnost vrcholových sportovců a  celkovou změnu koncepce přístupu k jejich přípravě. Pro hlubší a přesnější uchopení daných okruhů témat, které jsou často těžko artikulovatelné, jsem volil výklad ve formě literárního eseje, záměrně jsem se vyhýbal přemíře odborných výrazů, které jsem nahrazoval konsensem všeobecně v praxi používaných synonym. V citacích sportovců či v návodech na rozhovory trenér-svěřenec jsem se nevyhýbal ani lexice hovorového jazyka.