Rychlé míče

Práce s detaily

Úterý, 15 Červen 2010 09:34

Rychlost je z velké části daná geneticky, tedy dědičně a je těžko trénovatelná. Jenže to platí jen pro ryzí běžeckou rychlost. My vám ukážeme jak „urychlit“ kteréhokoliv hráče, bez ohledu na to, kolik má rychlých vláken ve svých svalech. Nevěříte ? Je to jednoduché a předložíme vám pro to i důkazy, které jsou neoddiskutovatelné. 

 

Rozdíl mezi soutěžemi různých úrovní je hlavně v rychlosti, lépe řečeno v tempu hry. Není tím míněna jen běžecká rychlost, ale spousta dalších ryze fotbalových(specifických) rychlostních aspektů: rychlost vyhodnocení situace, čtení hry, předvídavost, reakční rychlost, rychlost zpracování a zakončení. Berme to jako celek, prostě v jakém tempu zvládne dotyčný(hráč či tým) provést danou fotbalovou činnost v herních podmínkách.

Pro naši studii jsme zvolili celkem typickou herní situaci: hráč ve středu pole přebírá přihrávku z jedné strany hřiště a snaží se(měl by) přenést hru (těžiště hry, tedy míč) na stranu opačnou. Pohybuje se čelem do hry – hlavně případ středních obránců a záložníků. Může to provést při použití pouze své vodící(silnější) nohy a nebo použít takzvaný dvoutakt, kdy použije obě končetiny v určitém pořadí:

• pokud jde míč zprava: levá zpracuje a pravá přihrává
• pokud jde míč zleva: pravá zpracuje a levá přihrává

 

Základním předpokladem takového řešení je hra oběma nohama. Touto problematikou se zabýváme v článku Oběma nohama . . .


Studii jsme provedli na různých vzorcích hráčů v rozmezí 9 – 12 let:

• spíše jednonohý fotbalista
• spíše obounohý fotbalista
• dívka
• kluk
• hráč trénující 1x týdně + zápas
• hráč trénující 3x týdně + zápas

Pro názornost uvádíme videa vybraných vzorků. Můžete tak vidět, které provedení je rychlejší. Vlevo vždy vidíme činnost prováděnou jednou končetinou a příslušný čas, v pravé části činnost prováděnou oběma končetinami(dvoutakt) a příslušný čas.
 

 

Pokud zpracovávám a přihrávám stejnou nohou: musím zpracovat a znovu napřahovat pro provedení přihrávky. Pokud použiji obě nohy - dvoutakt: jedna noha zpracuje a druhá je hned připravena přihrát. Rozdíl v čase je zřejmý: vlevo jednou nohou - 0.23s, vpravo dvoutakt - 0,13s.

 

Výsledky se nemění ani v případě, kdy figurant použije při činnosti jednou nohou svoji silnější končetinu: vlevo jednou nohou - 0.26s, vpravo dvoutakt - 0,14s.

 

U figuranta, který vykazuje vyšší úroveň obounohosti, jsou výsledky obdobné: vlevo jednou nohou - 0.23s, vpravo dvoutakt - 0,16s.

 

Naposled: vlevo jednou nohou - 0.25s, vpravo dvoutakt - 0,18s.

 

Jak jsme měřili

• start – dotek míče zpracovávající nohy
• konec – míč opustil přihrávající nohu 

 

Hodnocení

Vždy vítězí dvoutakt. Nenašli jsme hráče, u kterého by tomu tak nebylo a to bez ohledu na to, zda zpracovával slabší nohou a přihrával silnější či naopak. Z provedených měření můžete vidět, že při manipulaci s míčem jednou nohou trvalo přenesení hry cca o 0.1s déle než přenesení hry dvoutaktem. Při činnosti, která trvá do 0,3 s je to výrazný rozdíl – téměř 30%. Zlepšit se v běhu na 100m o 30%, který umím za 10s, by znamenalo zlepšit se na 7s. Nemyslitelné!? Dvoutaktem to dokážeme. Naši svěřenci na natáčení nebyli nějak speciálně připravováni – předcházel jen krátký instruktážní trénink. Předpokladem je samozřejmě jistá míra obounohosti.

 

Hlavním úkolem je tedy tuto činnost zautomatizovat a vědět kdy ji použít. To nakonec platí pro většinu činností. Hráč přece nikdy při zápase nepřemýšlí jako při písemce z matematiky nad vzorečkem, který by použil. Většinou jedná intuitivně, podvědomě podle toho, co se mu v rámci tréninkového procesu dostalo „do krve“, podle toho jak širokým repertoárem fotbalových dovedností disponuje. Nemá ani cenu při zápase pokřikovat „dvoutakt“ – je třeba to v tréninku dostat hráčům pod kůži.


Na první pohled není ta 0.1s v reálu vidět, nevšimnete si toho. Může se to jevit jako malichernost. Proto jsem provedli přesné měření kamerou a výsledky jsou velmi vypovídající. Zdá se vám 30% zrychlení málo? Pokud se přenesení hry z jedné strany na druhou zúčastní tímto způsobem 2 hráči je to již 0,2 s. V moderním rychlém fotbale je to strašně !!

Dvoutakt se hodí:

• přenášení hry z jedné strany na druhou při použití přihrávky na krátkou až střední  vzdálenost(kop vnitřním nártem – placírkou)
• hodí se i pro přihrávku na delší vzdálenost, zde však musí být hráč schopen to oběma nohama ukopnout – středoví hráči by takové předpoklady měli splňovat
• zpracování, vyvedení do pohybu a prostoru

Další výhodou dvoutaktu je to, že hráč si zachovává větší přehled o hře neboť jeho výhled zabírá větší část hřiště, než když se musí různě natáčet, aby použil svoji silnější nohu.
 

Nehodí se:

• krytí míče: v některých herních situacích je jistě třeba zpracovat jednou končetinou a tou samou pokračovat v manipulaci s míčem, jelikož je to ta vzdálenější od soupeře

Proč ne rovnou z první, hra ne jeden dotek:

Jistě, přihrávka jedním dotekem bude ještě rychlejší, ale to není předmětem této studie. Dále je třeba vzít na vědomí následující poznámky ke hře na jeden dotek.

• je to složitější nejen na techniku, ale též čtení hry a spolupráci ostatních hráčů
• prostě hra na jeden dotek je až další stupeň(od jednoduššího ke složitějšímu). Některé zdroje uvádějí, že skutečná hra na jeden dotek(myšleno více souvislých přihrávek) je až pro mladší dorost.

 

Cvičení

Pro praktický přenos závěrů získaných touto studií do TJ přinášíme i jednoduché cvičení zaměřené na diskutovanou problematiku.

Situace

• 3 mety do rovnoramenného trojúhelníku (délka strany do 10m)
• 3 hráči
• 1x míč

Popis

• hráč uprostřed střídavě přijímá přihrávky od spoluhráčů na stranách:
  • přihrávku zprava zpracovává levou nohou a přihrává pravou
  • přihrávku zleva zpracovává pravou nohou a přihrává levou 
• hráč uprostřed při tom vykonává střídavý pohyb vpřed a vzad:
  • při přijímání jde vpřed – proti míči
  • po přihrávce couvá vzad – vytvoření prostoru
• postupně vystřídáme všechny hráče
• zatěžování podle zaměření:
  • při nácviku(seznamování se s problematikou) pracujeme nižší intenzitou
    • střídáme po 10(z každé strany 5), opakujeme 3-5
    • po zvládnutí cviku zvyšujeme intenzitu až na maximum
• motivaci zajistíme soutěžní formou: kolik která trojice zvládne více přenesení během daného časového intervalu(15 – 30s)

 

 

 

Poznámky

• variace: pro přiblížení herním podmínkám a vytvoření tlaku na hráče zařadíme hráče, kteří opakovaně napadají středového hráče – vyráží v momentě přihrávky. Vhodné aby byli 3, pak se mohou organizačně jednoduše střídat se třemi přihrávajícími a též se rozloží zátěž

 

Závěr

Jistě najdeme spoustu dalších podobných detailů v individuálních herních činnostech, se kterými je možno pracovat obdobných způsobem a brzy se jich na našich stránkách dočkáte. Práce s detaily krásně zapadá do následující myšlenky:„Nedělejme z fotbalistů sprintery ani maratónce, ale lepší fotbalisty.“  
 

Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz