Zajímavosti

Poznámka k etickému kodexu fair play ve fotbalu

Čtvrtek, 07 Únor 2008 21:35

Obsah
Poznámka k etickému kodexu fair play ve fotbalu
Úvod
Problém
Cíl
Materiál a metodika
Výsledky
Závěry
Literatura
-všechny strany

Přinášíme Vám nezvykle pojaté zamyšlení nad fair play ve fotbale. Autorem je známá osobnost českého fotbalového vzdělávání PaedDr. Jaromír Votík, CSc. Celý materiál je doplněn video ukázkami z MS 2006 v Německu a z ME "U21" 2007 v Holandsku. I když to jsou vrcholné fotbalové akce, kam se většina z nás nedostane, jistě otázka fair play není jen filozofické téma pro fotbalové špičky. Bude proto zajímavé si přečíst tento příspěvek, zvláště v kontextu prohlášení, které UEFA nedávno vydala po semináři rozhodčích ve švýcarském Nyonu:"Týmy by neměly přestat hrát, dokud je k tomu sudí nevyzve. Jestli to některé mužstvo přesto udělá, nemůže očekávat, že mu soupeř míč vrátí."

Úvod

Současný profesionální fotbal klade vedle požadavků na úroveň pohybových schopností, fotbalových dovedností a taktické způsobilosti i velmi vysoké nároky na mentální stránku hráčova herního výkonu. Tato oblast může být negativně ovlivňována a někdy až limitována, vedle dalších faktorů, také psychologickými aspekty hráčovy osobnosti. Mezi tyto aspekty také patří vztahově – postojové vlastnosti osobnosti, tedy jinými slovy charakter a postoje, které chápeme jako soustavu vlastností majících morální význam a jde zde především o systém hodnot, kterým fotbalista dává přednost při posuzování a následném řešení jednotlivých situací a kterými řídí své jednání. To je samozřejmě ovlivňováno, kromě dalších vnitřních i vnějších činitelů, také individuálními vlastnostmi psychických procesů a stavů. Tyto výše uvedené psychologické aspekty, jak uvádí Votík, Svoboda (2006) často ovlivňují jednání hráče na hřišti, včetně respektování etického kodexu fair play.
Podnětem k našemu ne zcela standardně koncipovanému příspěvku byla přímá i zprostředkovaná pozorování především utkání na MS 2006 v Německu a ME U21 v roce 2007 Holandsku. V některých utkání na těchto turnajích, kdy hráči byli silně motivováni a pod velkým emocionálním tlakem, vždy nebylo právě jednání hráčů a někdy i trenérů v souladu s poměrně často ve fotbale frekventovaným a zdůrazňovaným etickým kodexem fair play.

Problém

Jsme si vědomi filozofických a to především etických základů diskutovaného problému, ale naším záměrem není hledat filozofická východiska, ale příspěvek je chápán jako určitá konfrontace „výchovy ke statečnosti stát za hodnotami, které mohou být pro nás aktuálně nepříjemné“ s realitou fotbalového prostředí.

Ve sportu je myšlenka fair play institucionálně podporována na mezinárodní úrovni od roku 1963, kdy byl založen při UNESCO Mezinárodní výbor fair play se sídlem v Paříži, který se snaží naplňovat cíle Olympijské charty, kde se hovoří o duchu přátelství, solidarity a fair play. Duch fair play je chápán jako „dodržování pravidel, respekt k protivníkovi a boj s násilím a neférovým chováním“. Od roku 1964 vyhlašuje tento výbor Mezinárodní ceny fair play. Součástí Českého olympijského výboru je od roku 1977 Český klub fair play, který obdobně uděluje ceny fair play a s jejich vyhlašováním je také od roku 1992 spojeno i vyhlášení Školní ceny fair play, která je určena žákům základních, středních a vysokých škol a tělovýchovným pedagogům.

Plachý (2007) přebírá vymezení termínu fair play z „Kodexu sportovní etiky“ Rady Evropy ve znění korekce z roku 2001 a definuje jej následovně: „Fair play je mnohem víc než fungování podle pravidel. Fair play je definováno jako způsob myšlení, nikoli jen způsob chování. Obsahuje v sobě i mechanismy zaměřené na eliminaci podvádění, nesportovního chování, dopingu, násilí (fyzického i verbálního), sexuálního obtěžování, zneužívání dětí, mládeže a žen, vykořisťování, nerovných příležitostí a nadměrné komercionalizace či korupce“.

Ve fotbalovém prostředí můžeme etický kodex fair play chápat ve více rovinách a zdá se, že v současném fotbale je problémem s narůstající důležitostí a to na všech výkonnostních úrovních. Fotbal jako společenský fenomén nemůžeme vyjmout ze společenského prostředí, ale zase není žádoucí se schovávat za známé klišé, že „fotbal je odrazem společnosti“.

Soulad či nesoulad jednání s etickými normami je logicky nejtransparentnější v profesionálním fotbale. Neustále stoupají nároky od majitelů klubů na hráče, trenéry, ale i management klubu. Na jedné straně se zvyšují požadavky na kvalitu individuálního a týmového herního výkonu, je tedy stále složitější se optimálně připravit na utkání a rozdíly mezi soupeři v jednotlivých determinantách herního výkonu a tedy i v jeho finální podobě v utkání na hřišti se zmenšují. Na straně druhé jsou fotbalové kluby řízeny jako obchodní společnosti a v chodu klubu se zákonitě tento aspekt musí projevit. Předpokládáme, že výše uvedená tvrzení mohou být jednou z příčin snahy uchylovat se k nedovoleným způsobům jednání a využívání zakázaných prostředků s cílem eliminovat a překonat těmito nesportovními prostředky ten malý rozdíl mezi soupeři, jenž vede k vítězství.

Tento problém si uvědomují i funkcionáři zodpovědní za řízení fotbalových soutěží na národních i nadnárodních úrovních. Např. UEFA vydala v roce 2000 „Hlavní zásady etického kodexu UEFA“ a v roce 2005 „Etický kodex UEFA“. Materiály vydané v roce 2000 jsou tematicky odlišeny a konkrétně rozpracovány jako doporučení pro trenéry, hráče, vedoucí týmu a rozhodčí. Dokument z roku 2005, jak uvádí Plachý (2007) obsahuje těchto 10 bodů:

1. Prokazuj úctu slovem i činem vůči svým soupeřům, rozhodčím, spoluhráčům, funkcionářům a fanouškům.

2. Braň se podvodům, zastrašování, předstírání faulů nebo zranění, dopingu.

3. Chraň hru proti projevům rasismu, násilí korupce, zneužívání atd.

4. Hraj podle pravidel, předpisů, pokynů pro fair play atd.

5. Přijmi porážku důstojným způsobem.

6. Vždy se snaž o co nejlepší výkon a chování.

7. Poděl se o znalosti ve snaze chránit a rozvíjet hru.

8. Přijmi odpovědnost za své činy.

9. Buď si vědom důsledků podrážděných verbálních reakcí a negativního chování.

10. Podporuj fotbal jako hru plnou vášně a obratnosti a přitom bezpečnou a důstojnou.

V průběhu nejvyššího vzdělávání fotbalových trenérů UEFA profi licence v České republice frekventantům tohoto trenérsko-managerského kurzu také přednáší zástupce ředitele komunikace AC Sparty Praha Z. Šesták téma „Profesní komunikace“. Součástí tohoto tématu jsou také „Základy etiky trenér – hráč“ a přednášející téma zformuloval do následujících základních pravidel chování pro trenéry:

• nepodřizovat pravdu jiným zájmům
• upřímnost, spravedlnost, nešířit informace z neověřených zdrojů
• NE korupci, důraz na lidskou důstojnost

Z výše uvedeného je zřejmé, že problém uplatňování a dodržování etického kodexu fair play je vnímán od klubové úrovně až k řídícím nadnárodním organizacím. Je logické, že fotbalové turnaje typu mistrovství světa nebo Evropy bývají pro hráče prověrkou nejen fotbalových kvalit, ale také velkou zkouškou jejich charakterových vlastností. Každý z fotbalistů chce uspět, prokázat své fotbalové dovednosti, schopnosti a dělá maximum pro to, aby dosáhl vysněného úspěchu, proslavil zemi, kterou reprezentuje a v neposlední řadě i sám sebe. Otázkou zůstává, jakým způsobem a za jakou cenu.

Cíl

Cílem příspěvku je analyzovat aktuální situaci v uplatňování a dodržování etického kodexu fair play ve fotbalu a tento problém komentovat v předloženém příspěvku a dokumentovat ukázky vybraných úseků utkání na MS 2006 v Německu a ME „U21“ 2007 v Holandsku.

Materiál a metodika

Dokumenty byly získány na základě evidovaného přímého a nepřímého pozorování vybraných utkání na MS 2006 v Německu a na ME „U21“ v Holandsku. Sledovaná utkání jsme analyzovali a vyhodnotili modelové situace z hlediska dodržování etického kodexu fair play. Konkrétně jsme modelové situace rozdělili do těchto tématických celků:

• simulování, „filmování“ faulů
• surová, hrubá nesportovní hra
• nerespektování principu označovaného jako „duch fair play“

Interpretačně se jedná někdy o složitější oblasti chování hráčů a náš komentář vychází z vnějších projevů hráčů, které jsme v roli pozorovatele mohli registrovat.

Samozřejmě diskutovaný problém je v podstatě záležitostí všech úrovní fotbalu a podobný materiál by bylo možné zpracovat jak na úrovni nejnižších – okresních soutěží, tak ligových utkání.

Etický kodex fair play sice není v pravidlech fotbalu, např. mluvčím FIFA Marcusem Sieglerem byl princip „vracení míče soupeři“ označen jako „gentlemanská dohoda“, ale hra v „duchu fair play“ ve všech jeho rovinách by měla být standardní součástí každého fotbalového utkání.

Výsledky

Simulování

Zcela evidentním jevem, jenž na MS 2006 negativně ovlivňoval kvalitu rozhodování a následně i průběh a výsledky některých utkání bylo simulování, filmování faulů. Umění tzv. „chodit si pro faul či penaltu“ bylo zřejmé u více hráčů. Je pravdou, že často tyto pokyny slyší hráči od trenérů a jsou součástí taktiky, stávají se prostředkem vedení „boje“ o vítězství. Vynikající portugalský fotbalista Ronaldo se stal na MS 2006 téměř synonymem simulování. Ale pod tlakem prostředí si toto v Anglii nedovolí!

Italský hráč Grosso si „došel“ pro penaltu v utkání Itálie – Austrálie 7 vteřin před koncem nastavení. Tato penalta rozhodla o postupu budoucího mistra světa!. Výše uvedené tendence jsou velmi závažným problémem současného fotbalu, ale tradičně konzervativní fotbalové prostředí je zatím ve stádiu hledání řešení těchto negativních trendů, které fotbalu jako významnému společenskému fenoménu snižují prestiž.

Přehrát Ronaldo 1 Přehrát Ronaldo 2 Přehrát Grosso Přehrát Figo

Přehrát Maniche 1 Přehrát Maniche 2 Přehrát Roben 1 Přehrát Roben 2

Surová, hrubá nesportovní hra

Jeden z charakteristických rysů současné společnosti lze označit termínem „výkonnová společnost“ s typickým účelovým jednáním, které i když není vždy v souladu s duchem fair play, je často považováno za přípustné a někdy už i za běžné. Tento posun hodnotové orientace je zřejmý i ve fotbalovém prostředí. Svědčí o tom některá prohlášení hráčů ochotných veřejně prezentovat v médiích svoje názory. Např. na otázku, zda by se hráč přiznal ke hře rukou odpoví ........ „ne, protože doba Rychlých šípů už je pryč“. Jiný hráč potrestaný za evidentně úmyslný, zákeřný úder pěstí do obličeje v souboji, kde nebyl míč prohlásí ........ „podobných zákroků je v lize hodně, já měl smůlu, že mě odhalily televizní kamery“. Hrubé nesportovní až surové zdraví ohrožující zákroky mají určitě více příčin, ale jednou z nich je fakt, že fotbalové utkání je často trenéry i hráči pojato jako boj, bitva a válka, kdy zbraněmi není jen míč a fotbalová způsobilost hráčů, ale také v našem příspěvku diskutované negativní jevy. Ostatně ani trenér Francie Domenech se netajil motivačním heslem „Žijeme společně, umřeme společně“ převzatým z válečného prostředí a podobně brazilský trenér Portugalců Scolari uvedl, že čerpal poznatky z knihy „Umění války“ od čínského filosofa Sun Tzua napsané před 2500lety a pojednávající o stresu během přípravy na bitvu, disciplíně a jednotě válečníků (Votík, Svoboda, 2006).
Samozřejmě tyto motivační prvky lze ale ve fotbale chápat i jako pozitivní zdůraznění často frekventovaného pojmu „týmový duch“, který je jednou z podmiňujících složek kvalitního týmového výkonu.

Přehrát Boulahrouz Přehrát Roney Přehrát Zidane

Nerespektování principu "duch fair play"

Za zvláštní kategorii můžeme označit přestupky proti „duchu fair play“. Jsou to často situace, kdy litera pravidel je sice naplněna a není důvod k přerušení hry rozhodčím, ale řešení v souladu s etickým kodexem fair play by vyžadovalo přerušení hry hráčem týmu majícího míč pod kontrolou. Sice toto řešení můžeme na fotbalových hřištích vidět poměrně často, ale v situacích, ve kterých většinou tzv. „o nic nejde“. Toto chování může někdy dostat až charakter pouhého gesta v situaci „kdy nás to nebolí“. Nejčastěji se jedná o zahrání míče za pomezní čáru např. v případě zranění hráče, ale i následné fair play vrácení míče lze takticky využít např. získáním prostoru nebo naopak simulováním zranění získat čas v závěru utkání. Ale v situacích, které mohou rozhodnout „bitvu“ na hřišti „duch fair play“ poměrně často absentuje. Příkladem je řešení situace v závěru utkání Srbsko – Anglie na ME „U21“ v Holandsku v roce 2007, kdy anglický hráč prošel do pokutového území soupeře kolem již déle ležícího hráče Srbska a zvýšil ve vyrovnaném utkání na 2:0. Reakce Srbů odpovídala jejich naturelu, fyzické kontakty vyřešil rozhodčí udělením jedné žluté karty na každou stranu. Nutno konstatovat, že potyčky pokračovaly i po skončení utkání při odchodu do šaten a UEFA ohodnotila chování hráčů obou týmů pokutou ve výši cca 1 000 000,- Kč pro každý tým. Ale podstatná je otázka, bylo chování Angličanů v „duchu fair play“? A následuje druhá, byli bychom sami tak charakterové silní a v uvedeném duchu obdobnou situaci vyřešit? Určitě jde o hodně náročnou situaci pro dodržení etického kodexu fair play.
Obdobná situace nastala v Holandsku opět na ME „U21“ v semifinálovém utkání Holandsko Anglie. Angličané hráli prodloužení pro zranění v 10 hráčích, další jejich hráč dohrával utkání evidentně zraněný. Při extrémně dlouhém penaltovém rozstřelu i na něho a on odešel ze skupiny exekutorů pokutových kopů. Okamžitě poměrně agresivně verbálně i nonverbálně reagoval holandský trenér a v podstatě donutil rozhodčího dodržet pravidla fotbalu a poslat hráče zahrát pokutový kop. Kdo se choval více či méně v duchu fair play? Angličan – dohrál utkání, ale zraněný a chtěl se vyhnout střelbě pokutového kopu nebo holandský trenér, který požadoval pokračovat v utkání podle pravidel a nezohlednil v utkání o finále ME zdravotní stav soupeřova hráče? Potvrzení, že se nejedná jen o ojedinělé případy ukázala i některá utkání na MS „U20“ v Kanadě, např. Argentina – Chile, Česká republika – Panama.

Přehrát Srbsko-Anglie

Závěry

Předpokládáme, že celé fotbalové prostředí si uvědomuje, že pokud přijme v příspěvku diskutované chování hráčů, trenérů a případně dalších funkcionářů za svoji přirozenou součást, nebude to pro vývoj fotbalu a jeho společenské renomé žádoucí. Hlavním úkolem řídících pracovníků na všech úrovních by mělo být hledání cest a opatření jak tyto nežádoucí, fotbalu jako nejrozšířenější sportovní hře na světě škodící prostředky, eliminovat.

Celou diskutovanou problematiku činí mnohem složitější i skutečnost, že fotbal na profesionální úrovni je obchodním produktem a v utkání klubových celků i reprezentačních týmů na mistrovství světa či kontinentů již nejde jen o prestiž či s nadsázkou řečeno „o čest a slávu“. Závažnost situace potvrzuje v roce 2007 zveřejněné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky v Brně, podle kterého nelze veškeré střety na hřišti řešit jen prostřednictvím pravidel a disciplinárních řízení jednotlivých sportovních svazů. Mluvčí soudu uvedl, že trestní odpovědnost v některých závažnějších případech není vyloučena, a také již byl v České republice řešen případ úmyslného faulu v průběhu utkání a hráč byl uznán vinným z nedbalostního ublížení na zdraví. Praxe v soudním trestání hráčů se v různých státech liší, ale vězení a vysoké pokuty za surové fauly již byly uděleny např. ve Španělsku, Holandsku a před soudem bylo řešeno několik střetů v zámořské hokejové NHL.

Z toho vyplývá, že výchova hráčů k respektování etického kodexu fair play je v současném společenském a fotbalovém prostředí stále složitějším, ale nutným a důležitým aspektem práce realizačního týmu i managementu klubu.

Literatura

PLACHÝ, A. Etika pro trenéry. In Trenér fotbalu UEFA „A“ licence (1. díl – obecné kapitoly). Praha: Olympia, 2007.

VOTÍK, J, SVOBODA, M. Hodnocení vybraných psychologických aspektů herních výkonů na MS 2006 v Německu. In Fotbal a trénink, č. 3 (2006).

VOTÍK, J, SVOBODA, M. Vliv charakterových vlastností na herní výkon fotbalistů . In Disportare 2006. Sborník referátů z mezinárodní konference v Českých Budějovicích konané od 10. – 11. 10. 2006. České Budějovice. Jihočeská univerzita, 2006. s. 120-123.