Zajímavosti

Sousedé už na to přišli dávno

Úterý, 06 Červenec 2010 17:47

V předvečer změn v našich mládežnických kategoriích uvádíme příspěvek českého trenéra Tomáše Váni působícího v Rakousku. Tomáš se s námi podělí o zkušenosti se systémem práce s mládeží u našich sousedů.  

Zdravím všechny kolegy!

Již dávno jsem slíbil správci stránek, že napíši článek o fungování mládežnické fotbalu v Rakousku. Po přečtení příspěvku p. Procházky a reakci některých trenérů na chystanou reformu jsem se přinutil konečně si čas najít.  

Hned na úvod bych chtěl zdůraznit, že žádný velký fanoušek rakouského fotbalu nejsem, ale jejich výsledky mládeže až do kat. dospělých posledních let hovoří sami za sebe. A myslím, že je to také vlivem jejich systému práce s mládeží.

Do roku 2008 jsem trénoval ml. přípravku v České republice, poté jsem začal trénovat syna a kluky U8-7, tedy ročník 2002 a ml., ve Vídni. Mohu tedy porovnávat. Hned na začátku jsem byl trochu zaražený z faktu, že zápasy zde až do U11 nepískají delegovaní rozhodčí, ale sami trenéři, příp. tatínci. Což vede k tomu, že hra je někdy dost „puštěná“ a např. auty se zrovna předpisově nehážou, a vůbec se pravidla vykládají dost benevolentně. Naopak vidím jako velkou výhodu, že zápasy nejsou tak oficiální a já můžu zkoušet kluky, kteří ještě nemají registračku. Navíc i kluby ušetří za rozhodčího.

Co mě naopak okamžitě nadchlo, byl systém hry. Hra 6+1 na čtvrtině hřiště dává klukům určitě daleko víc, než 7+1 přes polovinu hřiště. Navíc mimo Vídeň, tedy na okresech, se hraje až do U9 systém 4+1 na zmenšené čtvrtině hřiště, což je pro ně snad úplně ideální.
 
Výtah z pravidel Rak. fot. svazu- ÖFB, sekce mládež:

(1) Následující kategorie spadají pod dětský fotbal: U7- U12.
Od U12 výše patří pod mládežnický fotbal.

(2) Kategorie U7- 10 hrají mistrovskou soutěž, ale každý zápas končí oficiálně bez branek a nevede se žádná tabulka!! Od U11 výše se pak hraje normální soutěž.
Toto pravidlo považuji za naprosto geniální, protože osvobozuje nás všechny zúčastněné, děti, rodiče a trenéry, od tlaku na výsledek, “abychom vyhráli jakousi tabulku, příp. se umístili v horní polovině“. Kluci se tak soustředí jen na jeden zápas, příp. turnaj,  v jeden konkrétní den, který chtějí samozřejmě vyhrát, ale když se nezadaří, tak se jede dál. A hlavně se nikdo neptá trenéra, proč je mužstvo až 6., 7. nebo poslední, ale trenér může naplno zkoušet celý kádr, tak aby se všichni kluci co nejvíce naučili.      .  

(3) Zápasy kat. U7 a U8 je možno hrát formou turnajovou.

(4) Zápasy až do U10 je možno odehrát bez ofiálního rozhodčího.

(5) Hrací doba:

U12, U11: 2 x 30 Minuten
U10, U9: 2 x 25 Minuten
U8, U7: 2 x 20 Minuten (pokud se v této kat. sejde více mužstev, většinou 3-4, sehraje se utkání formou turnajovou, tzn. že já sehraji 2-3 utkání po 20 min.)
                                      
(6) Až do kat. U10 neplatí pravidlo o ofsajdu.


Dále jsou pak uvedeny rozměry hřišt pro jednotlivé kat.. Jak je patrné z obrázků, možností pro hrací systém je více. Ve Vídni, kde je dětí víc, se např. u kat. U8 hraje na počet 6+1. Na okresech, tedy na vesnicích, se hraje 4+1. Takže každý okres si může přizpůsobit pravidla svým podmínkám.
Hřiště se ohraničují normálními malými kloboučky. Dokonce i branky je možno vytyčit pouze tyčemi. Nikdy jsem se nesetkal s problémem. Nejdůležitější je, že kluci hrají.

Hřiště pro kat. U12, U11:  8 + 1 hráčů

Hřiště pro kat. U12, U11:  6 + 1                                               

Hřiště pro U10, U9:   6 + 1

Hřiště pro U8, U7:  6 + 1

Hřiště pro U8, U7:  4 + 1

 




Je samozřejmé, že i zde se najdou trenéři, kteří za každých okolností chtějí za každou cenu vyhrát, a třeba nasazují jen ty nejlepší nebo starší hráče, nebo si vedou jakousi neoficialní tabulku, aby se s ní pak mohli asi někde chlubit. Ale ti rozumní mají v tomto systému volné ruce k trénování a výchově dětí.

A samozřejmě, že i u nás jsou skvělý trenéři, kteří dělají svou práci výborně. Jen mám pocit, že se u nás často vyvíjí na kluky příliš velký tlak již od nejmenších kategorií. K tomu mám zajímavou zkušenost.

Objeli jsme s klukama z Vídně několik turnajů v Česku a opakovaně se mě kluci ptali, proč čeští trenéři a i rodiče tak moc a agresivně křičí při zápasech? Když jsem trénoval v Česku, ani mě to nenapadlo, ale bohužel jim musím dát za pravdu.

Někdo se tady ptal, proč máme kopírovat cizí systémy, když máme vlastní a navíc na to nemáme prostředky. Já se zeptám opačně. Proč nezkopírovat něco, co už někde funguje a je s tím zkušenost? Žádné prostředky navíc k tomu nejsou potřeba. Všechno je to o tom CHTÍT.

Na závěr chci říct, že se jedná pouze o mé subjektivní a osobní zkušenosti, nepodložené jakoukoliv statistikou.

Tomáš Váňa a jeho tým.

S pozdravem,
Tomáš Váňa,
SV Donau Wien