Cvičení

Plány

1. volba věkové kategorie
| 2| 3| 4| 5


vybrat uložený plán


Banner

Zajímavosti

Příčiny stagnace účinnosti tréninku mládeže

Začátkem června se konal v Praze seminář jehož mottem bylo:"Kdo z odborníků si myslí, že se sportem mládeže je v České republice vše v pořádku, tak by měl svoji pozici opustit a věnovat se jiné činnosti." V dnešním článku si můžete přečíst myšlenky jednoho z přednášejících, který se rovněž zasloužil o uskutečnění této jedinečné akce, je jím Dr. Luděk Bukač.   

 

Celý příspěvek si rozdělíme do 3 částí, druhou vám předkládáme právě teď.

 

 

 

1. Opominutí intenzity tréninku

Proto, aby byl pochopen význam intenzity a specifičnosti tréninku je třeba vstřebat i trochu teorie. Neoddělitelné rysy dnešní vrcholné výkonnosti charakterizuje vysoká intenzita herního tempa a bravurní technika v rychlosti. Kontaktní sporty se dále neobejdou bez svalové síly a svalové vytrvalosti. Kořeny adaptace na herní výkonnost zapouští dlouhodobý trénink kombinovaný se soutěžní aktivitou. Obsahem tréninku jsou dovednostní, intelektové a kondiční tréninkové stimuly. Kvalita soutěží adaptivní účinky tréninku prohlubuje a fixuje. Závazná platnost odbornosti při stanovování veškerých soutěžních regulí sportu přisuzuje společenskou, sportovní, etickou4 a výkonnostní perspektivu. Sport bez pravidel a závazných ustanovení není sportem. Komplexně zátěžovým prostředím je děj utkání. Výběrové části tohoto děje jsou obsahem tréninku. Trénink vyžaduje nejen variabilitu ale i cílené zaměření. Dále pro každého jedince je důležitá volba výkonnostně adekvátního herního prostředí. Podmínkou pro specifické vnitřní a vnější adaptivní přeměny je mnohonásobné a dlouhodobé opakování dílčích a herně ucelených činností. V kontextu situační, skupinové a týmové spolupráce se uplatňuje nácvik a herní trénink. Výkonnostní zaostávání jedinců vyrovnává individuální trénink techniky a kondice. Měřítkem individuální výkonnosti je schopnost sebeprosazení. Hodnotu postupně získávaných zkušeností navyšuje návyk na vysoké herní tempo. Kvalita techniky v režimu časové a prostorové tísně. je spolu s kondicí pro schopnost sebeprosazení, dnes bezpodmínečnou podmínkou. Účinným prostředkem, který pozitivně ovlivňuje herní výkon, jsou zkušenosti z relativně náročného soutěžního a tréninkového prostředí. Tyto zkušenosti jsou pro výkonnostní vývoj klíčové. Tréninková i soutěžní zátěž v sobě pojímá kondiční složku. Pro svoji specifičnost, a nezbytnost spoluúčasti na adaptivní přeměně, je kondice trénována i samostatně. Mluvíme o specifickém kondičním tréninku. Určování poměru herního tréninku ke kondičnímu a k četnosti soutěžní aktivity je věkem i výkonností proměnlivé. Obecně lze říci, že až do věku 14-15 let, převažuje význam tréninku. Například děti do 10ti let by vůbec nemusely hrát formální soutěže. V dospívání a juniorském věku je plnohodnotná účast v utkání, a dlouhodobé soutěži, tréninkem nenahraditelná. Je obecně známo, že hráč se podmínkám herní zátěže nejlépe přizpůsobuje, když jeho organismus pracuje jako celek (mozek a tělo). Problémem současného tréninku je sjednocování dovednostních a herních přeměn v herně ucelenou a splývající činnost. Konkrétně se jedná o splynutí techniky, tj. senzomotorických dovedností s intelektem, kondicí a psychikou. Přenos tréninkem zdokonalených dovednostních, herních a kondičních kvalit do herního výkonu poukazuje na hloubku specifické adaptace. Hloubka adaptace vyjadřuje účinnost dlouhodobého tréninku a soutěží. Hlavními prostředky integrace postupných adaptivních přeměn jsou plnohodnotná seberealizace v utkání, nápaditý trénink techniky, herní trénink modelující problémové situace a funkční kondiční trénink. Čím vyšší, byť kolísavé či přerušované nároky na opakované rychlostní anaerobně laktátové krytí činnosti, tím větší závislost na pružném vyrovnávání změn vnitřního prostředí (krev a veškeré tkáňové tekutiny). Jestliže trenéři obrazně maximalizovaný trénink označují jako trénink na krev, tak ve skutečnosti hráči na krev trénují. Centrálně a i lokálně, bez vědomí hráče řízený mechanismus vyrovnávání změn vnitřního prostředí, se označuje jako homeostáza. Agresivní herní nasazení, rychlost a vysoké herní tempo produkuje ve vnitřním prostředí, prostřednictvím krve a krevního oběhu, stále změny. Tyto změny organismus dokáže buď vyrovnávat, čímž výkonnost optimalizuje anebo negativní důsledky musí přijmout. Výsledkem je výrazný pokles výkonnosti. Principem homeostatické regulace je propojení orgánů reagujících na zátěž (plíce, srdce, ledviny, játra, trávící ustrojí atd.) s tkáněmi aktivního svalstva. Toto propojení zabezpečuje krev a krevní oběh. Neflexibilní parametry tohoto mechanismu, (tělesná teplota, pH, p02, osmotický tlak, obsah iontů a vody), jsou pro normální funkci nervových, svalových a srdečních buněk nezbytné. Ochraňují činnost organismu a života vůbec. Naopak dynamické parametry(plíce, srdce, atd. viz výše), jak název sám napovídá, jsou vůči změnám zátěže a tréninku poddajné. Plasticitu tolerančního rozsahu homeostatické regulace určuje intenzita a specifita zatěžování. Kvalita provedení každého dílčího pokusu a četnost opakování jsou další podněty zvyšující snášenlivost a návyk organismu na vysokou zátěž. Funkce dynamických parametrů spočívá v obnově, udržování a upravování komfortní hladiny parametrů rigidních. Požadavkem těchto reakcí je pozitivní zpětnovazební účinek. To znamená, že každý žádoucí výsledek biochemické aktivace výkonného svalu (pohybu), zároveň kladně ovlivňuje počátek reakce nebo reakcí, tj. pohybů následujících. Hlavní tréninkovou metodou na posilování uvedené zpětnovazební pružnosti aktivace čerpání a obnovy energetických zdrojů nervosvalové činnosti, je intenzita intervalového zatěžování a manipulace s odpočinkem. Tato metoda tak postupně přeměňuje zpočátku výkonově nekomfortní vnitřní prostředí  na prostředí výkonově komfortní. Zvětšený toleranční rozsah vnitřního komfortu je pro zvyšování herní intenzity, respektive výkonnosti, základním tréninkovým úkolem. Pružnost homeostatické regulace poukazuje na hloubku specifické adaptace organismu. Měřítkem této adaptace je návyk na vysoké herní tempo a stabilita techniky v průběhu celého utkání.

 

4) Výraz etika v sobě zahrnuje systém pravidel profesního chování, tedy toho, co pro hokej je dobré a co špatné. Není důležité, jaká pravidla svaz LH proklamuje, ale to, jak důsledně je chrání a vyžaduje. 

 

2. Opomenutí specifičnosti tréninku

V naší úvaze na trénink nahlížíme jako na neoddělitelnou součást soutěžní praxe. V této souvislosti se kvalita soutěží, jednotlivých utkání, herního tréninku, tréninku techniky a kondičního tréninku podílejí na adaptivní přeměně, (rozuměj vývoji herní výkonnosti), společně. Závažnými rysy současné výkonnostní zaostalosti je nedostatečný stav techniky a kondice. Kondiční dispozice samy o sobě herní motoriku nekultivují. Rozhodujícím ukazatelem užitnosti kondičního tréninku je úroveň techniky v herní akci. Herní i kondiční zatěžování nesmí zahrnovat účinky vedoucí k pomalosti a nevyspělé technice.
Tak jako ve vývojové motorice dětí, pohybu a jeho postupnému zdokonalování vždy předcházejí vnitřní tělesné obměny (morfologické, funkční, atd.), tak i ve sportu základní podmínkou zvyšování motorické výkonnosti jsou vnitřní adaptivní proměny. Tato kvalitě pohybu předcházející vnitřní změna poukazuje na rizika a možné ztráty účinnosti kondičního tréninku. Jedná se o volbu obsahu, prostředků a režimů zatěžování. Hodnotu užitnosti kondičního tréninku nepochybně snižuje vzájemné odlučování kondičních od technických a herních souvislostí. Větší či menší obsahové odtržení kondičního tréninku od herní podstaty produkuje herně omezený kondiční příspěvek. Pochybeným benefitem bývá zvýšená, avšak herně neplodná obecná tělesná zdatnost. Nezbytnou odborností kondičních trenérů ve sportovních hrách je pochopení dovednostní, technické a kondiční jednoty. Zejména se jedná o cit pro volbu a skladbu kondičních prostředků. Další závažnou podmínkou je vysoká intenzita zátěžových intervalů a kvalita techniky každého dílčího pokusu. Pozornost vyžaduje rozčleňování a scelování pohybových úkonů. Soulad veškerých pohybů zajišťuje koordinace5. Působnost koordinace spočívá v harmonizování neustále se měnících pohybů a dovedností v kontextu herních požadavků. Stabilitu techniky ovlivňuje stupeň motorické adaptace. Klíčovým problémem je spojování běhu/bruslení s dovednostně odlišnými úkony. V tomto směru prioritou při volbě zátěže je, aby veškerá cvičení svým obsahem i podobou, vždy vycházela z reálného obrazu herní činnosti. Oslabování tohoto zřetele je pomíjení faktu, že herní výkon je více než prostý součet dílčích kondičních a herních ukazatelů. Přesněji řečeno, kondiční podpora techniky veškerých herních dovedností a zvyšování dynamizace komplexního pohybu nastává pouze tehdy, když aktivace spektra energetických cest probíhá najednou, skrze složitě strukturovaný pohyb. Pro tuto zátěž se v kondičním tréninku používá názvů komplexní, souběžný, kontrastní nebo kombinovaný trénink. Často se setkáváme i s označením cross-training6. V případě, že kondiční cvičení cílená na dílčí motorické souvislosti v sobě nenesou koordinační a metabolické herní průběhové relace, potom vliv kondičního tréninku na herní výkonnost je nevýrazný. Pro správné porozumění tohoto problému považujeme za nutné přesněji objasnit význam formulací strukturální a spektrální. Znakem výrazu strukturální je všudypřítomnost koordinace. Koordinace pohybový detail aktualizuje, různorodá dovednostní seskupení propojuje a sceluje v komplexní činnost. Řízení a regulace pohybů je centrální i periferní. Herně určená segmentální pohybová složitost může podle průběhu činnosti probíhat buď odshora dolů, (ruce, trup, nohy), anebo odzdola vzhůru, (nohy, trup, ruce). Situačně potřebnou dynamizaci herního pohybu produkuje souběžně spolupůsobící a od pohybu neoddělitelné metabolické spektrum. Energetické spektrum kryje pohybovou činnost veskrze pohybový detail, dílčí úkon a celek. Situačně potřebné seskupení energetických cest uvádí v činnost rychlou sílu, výbušnou sílu a svalovou vytrvalost. Rychlostně maximalizovanou lokomoci a tempovou intenzivní herní činnost, zhruba až do 20ti sekund v utkání, uhrazuje anaerobně rychlostně kritické laktátové energetické krytí. Segmentální dovednostní relace "rychlých rukou a klidných nohou" či opačně jsou akutně proměnlivé. Navíc rychlost reakce přisuzuje hernímu pohybu závislost na vizuálním vnímání, rychlém myšlení a pružném rozhodování. Pozitivní herní odezva na různorodě strukturované, a v intenzitě diferencovaně modelované anaerobní zátěže, přichází po častém a dlouhodobém opakování. Tento postup jsme označili jako drilování. Výsledkem takto pojatého kondičního tréninku a tréninku techniky jsou neuromotorické, morfologické a metabolické mikro a makro progresivní proměny uvnitř těla. Tyto proměny ruku v ruce s herním tréninkem a soutěžní praxí přeměňují kondiční kvalitu jednoduché i technicky složitě koordinované herní činnosti.


5) Koordinovaný pohyb se vždy děje podle určitého pořádku. Centrálně i periferně řízeným pořádkem je specificky probíhající souhra svalů, ve které stejné skupiny svalů a ve stejném sledu aktivují pohyb. Naopak v nekoordinovaném pohybu jde o náhodné zapojování jednotlivých svalů (volně upraveno podle Véle, F. 1966.).
6) Cross-training je metoda, která zvyšuje rozsah působnosti všech tří energetických cest najednou. Ve sportech, ve kterých je příznačná výbušná síla, rychlá síla, svalová vytrvalost a rychlost pohybu je třeba jednotlivé tělesné partie zatěžovat proměnlivě. Jedná se jak o činnost, tak i intenzitu. Současné cíle mohou zátěžově být ve shodě nebo i v konfliktu.

 

3. Zanedbání tréninku techniky

Školsky organizovaný vzdělávací systém trenérů, a nedostatek bleskově aktualizovaných novinek, snižuje hodnotu vzdělání koučů. Tak jako u kondičních trenérů konstatujeme odtržení motoriky od herní celistvosti, tak na straně druhé u koučů týmových sportů se setkáváme s podceňováním tréninku techniky,- podloženého specifickou kondicí. Koučové jsou příliš jednostranně koncentrováni na výměny hráčů, personální skladbu a taktické náležitosti. Intenzivní drilování techniky a kondiční podstata výkonu jim nežádoucně uniká. V aplikaci nových poznatků koučové poněkud stagnují. Specializovaný trénink techniky je prozatím v plenkách. Na herním dovednostním spektru se podílí motorika, intelekt, kondice a psychika zároveň. Motoriku ztělesňuje technika, intelekt herní smysl, kondici rychlost, síla a svalová vytrvalost, psychiku snaha, vůle a mentální odolnost. Kmenovým projevem herní kondice je pohyb po hřišti. Přemisťování z místa na místo se označuje jako lokomoce. Kondičními protagonisty pohybu po hřišti je svalová síla a anaerobní vytrvalost svalstva nohou. Koordinace a situační dynamizace, či zpomalování segmentálních pohybů v návaznosti na lokomoci, je technickou i intelektovou záležitostí. Návykové anaerobní metabolické nastavení svalstva dolních končetin umocňuje rychlost a technickou kvalitu veškerých lokomočních dovedností. Klíčovým ukazatelem lokomoce je dynamika prvního kroku, rychlost přemísťování, mobilita na malém prostoru, schopnost akcelerace, decelerace, laterální změny směrů, starty a zastavení, obraty, otočky, ostré oblouky, výskoky, výpady a udržování dynamické či statické stability. Tento způsob herního pohybu se označuje jako agilita7. Vysoká frekvence kroků jako další faktor rychlosti lokomoce znesnadňuje techniku kontroly míče/kotouče. Principiálně, nohy hráče proto nejsou nohami sprintera, lehkého atleta či cyklisty. Proměnlivě klikatá, nepřetržitě přeměňovaná a dovednostně, i intenzitou stále se měnící lokomoce, techniku míče/kotouče koordinačně buď obstruhuje anebo usnadňuje. Koordinování rytmicky a dovednostně diferencované lokomoce s dovednostmi s míčem/kotoučem je vzájemně podmíněné. Konkrétně technicky obtížné, až artisticky náročné úkony rukou či nohou vyžadují současně opačně se měnící kontrastní rytmus. Koordinační složitost a dynamizaci techniky při ovládání míče/kotouče podporuje redukovaná rychlost s vnitřně skrytým dynamizačním potenciálem. Typické je zvolněné tempo, klamání, oddalovaná rozhodnutí. prodlevy, zastavení činnosti, výskoky, skluz atd. Naproti tomu frekvenční lokomoce techniku ovládání míče/kotouče limituje. Účinnost rytmického souladu všech dovedností násobí lokální dynamizační a silově vytrvalostní potenciál výkonného svalstva. Aktuálně se jedná o první krok, starty, zastavení, úniky, úhyby, výpady, otočky atd. propojované s bleskurychlou manipulací s míčem/kotoučem. Klikatá lokomoce vyžaduje udržování dynamické i statické rovnováhy. Tu zabezpečuje síla nohou, zpevněný tělesný střed a podpora paží a rukou. Je nesporné, že centrálním hybatelem veškerých herních činností jsou dolní končetiny. Silné a pevné nohy ve vysoké rychlosti a v kontextu náhlých lokomočních změn fixují směr pohybu a stabilizují pevnost úpolových střetů. Funkci transmitéra hladkého průběhu segmentálně pohybových rozdílností a stabilizátora balančních obtížností v pohybu i na místě plní zpevněný tělesný střed. Dynamizací pohybu zvyšované kinematické účinky bruslení násobí hmotnost hráčů. Kinematické vlivy zasahují pohybový celek komplexně. Amortizaci setrvačnosti a akumulaci kinetické energie je schopen absorbovat a kontrolovat pouze patřičně zvětšený objem výkonného svalstva. V rané dospělosti a při dostatečně zpevněné technice dovedností nabývá odborně vedený hypertrofický trénink8 své funkční opodstatnění.

 

7)Agilitu charakterizuje klikatý pohyb přerušovaný obraty, uhyby, výpady, otočkami a změnami směru.

8)Srovnej konstituční typy hráčů minulosti a současnosti

 

4. Desinformace o tréninku vytrvalosti

Lední hokej. basketbal a dnes již i fotbal jsou metabolicky silně vázány na anaerobní energetické zdroje. V kontextu rychlosti, dynamizace pohybu a neúnavného přemisťování z místa na jiné místo, potažmo i kvality techniky je třeba položit otázku nezbytnosti aerobního tréninku. Samozřejmou odpovědí je, že ano. Potřebnou hloubku a akutnost dílčího i celkového zotavování svalstva z anaerobního vypětí zabezpečuje nabídka kyslíku. Metody na zvýšení účinnosti aerobního vlivu na zotavování jsou ovšem diskusním problémem. Zvyklostí, kterou ve sportovních hrách bohužel často využíváme je trénink tzv. vytrvalosti. Jedná se o zátěž stimulující dýchání, srdečně oběhový systém a spotřebu kyslíku. Tento přístup vede k herní i dovednostní pomalosti. Druhou možností, kterou naopak očividně a bezdůvodně zanedbáváme je trénink anaerobního laktátového krytí výkonu. Tento trénink zvyšuje práceschopnost svalů na opakované rychlostní a rychlou silou dynamizovanou herní činnosti. Praxe potvrzuje, že aerobní trénink má na dynamizaci herního pohybu negativní vliv. Pomalým a vysokou intenzitou utkání rychle se unavujícím nohám a současně se zhoršující technice vysoký index spotřeby  kyslíku nijak nepomůže. Naopak intervalový anaerobní trénink rychlosti, rychlé síly a svalové vytrvalosti v sobě zároveň nese jak dynamizující, tak i aerobní efekt.

"Aby se zvýšila kardiovaskulární a respirační zdatnost, nemusí se trénovat aerobně, protože anaerobní trénink obsahuje vedle anaerobních cest poskytujících energii svalům velmi vysoký podíl aerobního metabolismu. Je-li rozumně plánováno anaerobní zatížení, lze významně zlepšit aerobní zdatnost, aniž je třeba běhat nebo jezdit na kole" (citace Blatherwick, ww.overspeed.info). Dobře vedený anaerobní laktátový trénink spolu s vysokým soutěžním a tréninkovým objemem aerobní kapacity jeví jako dostatečně účinná stimulace. Ve sportovních hrách, ve kterých dominuje agresivní pohyb spojený s častou akcelerací a decelerací aerobní trénink současnosti plní funkci rozcvičování, nácviku a regenerace. Vytrvalou dynamickou herní aktivitu podporuje specifická kondice výkonného svalstva. V tomto smyslu "vytrvalost" je stav výkonného svalstva umožňující každé utkání dokončovat v počáteční, dynamické, rychlostní a technické kvalitě. Opětovaně zdůrazňujeme, že kondiční trénink zaměřený na anaerobní výkon vyžaduje kmenovou stimulaci pohybů, režimů intenzity a výkonového prostředí. Čím více se kondiční prostředky blíží k mateřské pohybové realitě, tím lépe. Z tohoto důvodu volba tréninkových prostředků, intenzity zátěže a tréninkového prostředí určuje hodnoty kondiční užitnosti. Praxe potvrzuje, že kondiční trénink ne vždy byl volen správně. Nezřídka vliv kondičního tréninku je vágní. Známy jsou i případy destruktivních účinků. Každý anaerobní pohybový výkon je spojen s maximalizovanou intenzitou v čase. Rozsah působnosti energetického spektra určují požadavky na výbušnost a rychlost pohybu, rychlou sílu, svalovou vytrvalost a rychlostně maximalizovanou lokomoci. Jádrem kondičního tréninku je proto trénink výbušné síly, rychlé síly, rychlosti a lokální anaerobní svalové vytrvalosti. Kondiční trénink rychlostně maximalizované lokomoce využívá krátkých zátěžových intervalů (4 - 10s.). Trénink součinnosti větších herních celků tento tempový rozsah prodlužuje až na 20 s i déle. Trénink svalové vytrvalosti nesmí v žádném případě destruovat techniku lokomočních dovedností. Tento požadavek reguluje specifita prostředků, intenzita provedení a sledovaná kvalita techniky. To znamená, že kondiční cvičení mohou být specializovaná na pohybovy detail, dílčí propojení, dovednostní seskupení, až po komplexní činnost. Proměnlivé podněcování anaerobního energetického spektra a trénink svalové vytrvalosti udílí hernímu pohybu potřebnou dynamizaci. Obzvláště aktivace výbušných a rychlostně silových lokálních stimulací mají vysoce účinný dynamizační vliv. Laktátová lokomoce a řetězovité spojování dovednostních a činnostních seskupení je již závislé na přísunu krve do pracujících svalů dolních končetin. V čase rychlostně maximalizovaná lokomoce je kondičně nejnáročnějším herním úkonem. Vysoká srdeční frekvence bezesporně do svalstva přivádí dostatek kyslíku, který ovšem není schopen zabezpečit rychlostní požadavky. Z tohoto důvodu anaerobní mechanismus musí metabolickému spektru extra přispívat. Výše tohoto příspěvku závisí na intenzitě pohybu a poměru intervalů práce a odpočinku. Anaerobní kondici (alaktátovou i laktátovou) buduje relativně přesné intervalové dávkování vysoce intenzivní práce a dostatečně dlouhého odpočinku. Intervaly odpočinku jsou stejně tak důležité, jako intenzita zátěže. Počet opakování určuje kvalita provedení. Osvojování znamená opakování. Opakování únavou mechanicky narušeného pohybu je kondičně i herně kontraproduktivní. Anaerobní kondiční stabilita, rezistence koordinace na zvýšené vnitřní acidní prostředí je dílem návyku. Návyk svalů na anaerobní zátěž je přímo úměrný četnosti opakování. V kondičním tréninku vedle všude se vyskytující koordinace a agility je nepostradatelný trénink síly.

 

5. Podcenění významu atletismu a tréninku síly

Trénink síly je po koordinaci a agilitě druhou ne-Ii nejvýznamnější složkou herní kondice. Posilování je proměnlivou, nicméně trvalou komponentou kondičního tréninku. Trénink síly má svoji specifickou úlohu v dlouhodobé, celoroční, krátkodobé i aktualizované kondiční přípravě. Bez tréninku síly si kondiční trénink ve sportovních hrách nelze představit. Stálou a věkem zesilovanou pozorností je trénink rychlé a výbušné síly segmentálních částí těla. Jedná se o lokální anaerobní silový trénink svalstva dolních končetin a rukou. Pestrost tréninkových prostředků a metod posilování prohlubuje adaptační odezvy. Obvyklá frekvence tréninků síly je 3 TJ v týdnu. Tak jako se silový potenciál relativně rychle zvyšuje, tak i bez promyšleného udržování se postupně vytrácí. Udržovací trénink síly herní kondici zdárně stabilizuje. Významnou roli v tréninku síly má individualizace a instrukce, tj. poučení. Posilování zpravidla probíhá s volnou zátěží. Smyslem je, aby s břemeny bylo možné pohybovat libovolným směrem. V tréninku síly a v kondičním tréninku vůbec se dnes běžně využívá unikátně sofistikované nářadí, pomůcky a strojová mechanizace. Jedinečné nápady s širokou paletou vlastností a účinností na složitý pohyb, dráhy na změny směrů, (nevyváženost odporu, progresivní hmotnost, proměnlivý odpor, důmyslné překážky, odpory, pomůcky na balancování, přídavné percepční stimulace, atd.) nebývale zdokonalují pohybový detail i komplex. Využívání všech těchto postupů vyžaduje dozor a patřičný komentář. Pozdním příspěvkem v tréninku síly je specifický hypertrofický trénink. Účelové zvětšování svalového objemu je téma pro samostatnou kapitolu.
Pohybovou gramotnost zabezpečuje proměnlivost a rozmanitost specifické kondiční přípravy. Pohybovou gramotnost spolu s pravidelným tréninkem síly v pojetí dlouhodobého vývoje postupně vytváří kvalitu pohybu, který ve svém souhrnu vyjadřuje termín atletismus. Tvářnost atletismu charakterizuje rychlost a dynamizace bruslení, koordinace komplexního herního pohybu, optimalizovaný rytmus složitých úkonů a silově i rychlostně se prosazující technika. Nadneseně řečeno, držitelem atletismu je individualita mající myšlení hráče, koordinaci artisty, techniku vi rtu osa, bezednou rychlost, zrychlení predátora, sílu medvěda, kondici desetibojaře a psychiku dominátora.

 

6. Šíření ideálu všestrannosti a škodlivosti raného tréninku síly

V souvislosti s dlouhodobým kondičním tréninkem považujeme za přínosné komentovat běžně zkreslovanou interpretaci pojmů všestranná tělesná příprava a raného tréninku síly. Každý limitní sportovní výkon obzvláště výkon s náročnou strukturální složitostí a vysokou anaerobní energetickou zátěží je závislý na hloubce specifické adaptace. Pro zdárný tělesný vývoj a zdatnost (obecný adaptační syndrom) je všestrannost bezpochyby výchozí aktivitou podporující zdraví jedinců. Pro herní výkon zaměřený na špičkové výkonnostní cíle bohužel všestranná tělesná příprava přináší velmi málo. Místo tělesné všestrannosti je z hlediska dlouhodobého vývoje důležitá výchova vedoucí k pohybové gramotnosti. Bohatost banky motorické gramotnosti zabezpečuje široké pohybové portfolio umožňující rychlý učební pick up komplexního herního pohybu. Trenérsky zjednodušeno, všestranná příprava nevlastní tolik potřebnou adaptivní účinnost. Naopak specializace adaptivní maturaci postupně buduje již od počátku. Zkušenosti potvrzují, že jednostranná herní aktivita není blokována adaptačním stop stavem. Dlouhodobě a relativně jednostranné herní zaměření, jednoduché herní úkony postupně automatizuje, složité dovednosti zpřesňuje, komplexní činnost ekonomizuje, kritická řešení osvojuje, vnímání a herní chápání empirizuje a myšlení zpružňuje. Je mnoho velmi všestranných sportovců, bohužel to ale nejsou hráči. Obráceně je mnoho vynikajících hráčů, kterým sportovní všestrannost je zcela cizí. Funkci všestrannosti proto chápeme v kontextu periodizace (soutěžní a přípravné období), dále pak v paletě pestrosti tréninkových prostředků, metod zatěžování a organizace tréninku. Raný trénink síly, jehož podstatou je odborně dozorované zvyšování síly svalstva pohybového detailu i komplexu je pro dlouhodobý výkonnostní vývoj prospěšný. Pravidelné zpevňovaní muskuloskeletového systému dětí kvalitu provedení dovednostních úkonů zvyšuje. Posilování v raném stádiu má podobu nejen silové ale i zdravotní průpravy. Jedná se o vyrovnávání svalových dysbalancí, zdravotně orientované posilování oslabených svalů a protahování zkrácených. Tento takzvaný pre-conditioning de facto prostupuje celým dlouhodobým tréninkem. Obsah tréninku vyplňují cviky na posílení tělesného středu, složitě koordinované silové pohyby z klidu do pohybu a naopak, změny směrů, atd., cviky s vlastním tělem a ve dvojicích. Do období dospívání je posilování zaměřeno na celé tělo.

 

7. Nedocenění individualizace tréninku

Plánování kondičního tréninku zahrnuje dlouhodobou (mládež), celoroční (periodizovanou), krátkodobou (cyklovanou) a akutní tréninkovou vizi. Konkrétně se jedná o specializaci umožňující manipulaci s obsahem a intenzitou kondiční zátěže. Vést kondiční trénink současnosti je vysoce odborná profese.
Programem dlouhodobého tréninku je manipulace s obsahem a se zátěží. Periodizace a cykličnost je ve sportovních hrách zpravidla cílená na soutěžní a přípravné období. Akutní kondiční program buď využívá aktivující či regenerační ladění. Hlavním obdobím pro budování kondice je v délce řady týdnů období přípravné. Chceme-li, aby hráči na hřišti byli rychlí, musí v dlouhodobém vývoji využít věkem určené předpoklady ke zlepšování. Dále pak trénovat rychlost ve všech výše uvedených kondičních aspektech herního pohybu.
Rysem zaostalosti kondičního tréninku je přehlížení individuálních výkonnostních rozdílností. Příkladem diferencovaného zatěžování je trénink svalové vytrvalosti "mladších" a "starších" hráčů. U mladíků, u kterých se herní návyky ještě dotvářejí se uplatňuje krátká a vysoká intenzita pracovních intervalů. Každé jednotlivé opakování posiluje techniku. Intervaly odpočinku reguluje kvalita provedení. Pro herní veterány trénink svalové vytrvalosti přináší kritickou výkonovou podporu. Jejich herní návyky jsou technicky fixovány. V úvahu proto přichází udržovací trénink. Intervaly zátěže se prodlužují, čímž se intenzita snižuje a herní návyky potřebně osvěžují. Dlouhodobý týmový a obsahově jednotný kondiční trénink v přípravném období je překonaným obrazem minulosti. To, že z povinnosti obsahově i intenzitou mladí i staří jednotně dělají všechno nepochybně k tempu rozvoje jedinců nepřispívá. Každá individualizace umožňuje diferenciaci tréninku. Péči o kondici zvyšuje osobní odpovědnost hráče, tj. hráč se učí o tréninku přemýšlet.

 

8. Brzká orientace na týmovou taktiku

Cílem dlouhodobého tréninku mládeže je výchova týmových hráčů. Příkazový koučink a tvrdé týmové i individuální taktické úkolování jednotlivců jejich kreativní i technický vývoj jednoznačně brzdí. Tento způsob koučinku sice přináší dočasná vítězství, ale do budoucnosti hráče psychicky, technicky, kondičně, ale zejména herně limituje. Tento přístup je obzvláště fatální ve sportu mládeže.
 

9. Paralyzování spontánního výběru a dlouhodobého vývoje

Přirozený proces sportovního vývoje, v němž se spontánně projevují a dlouhodobě filtrují genetické vlohy pro specializaci je pro odhalování talentu tou nejefektivnější cestou. Herní, tréninkové a soutěžní přitažlivé prostředí propojené s výchovou prožitkem zvyšuje zaujetí dětí. Dalším posláním tréninku je udržet pokud možno co největší počet dětí po co nejdelší dobu u své specializace. Toto zadání nežádoucně omezuje nevhodná diskriminace domněle slabých jedinců. Negativní vliv má i brzká preference talentů. Talent ve sportovních hrách není třeba pseudovědecky vybírat a predikovat. Talentovaný hráč se vždy projevil sám od sebe a to vždy na hřišti dostatečně viditelně. Plnohodnotná účast v tréninku a utkání zvyšuje odolnost na psychickou a fyzickou zátěž. Navíc děti u své specializace zůstávají ve stavu spokojenosti většinou až do dospívání. Sportovní hry jsou pro mládež stále oblíbenou a často i cílovou životní náplní. Každá herní aktivita je provázená emocionálními prožitky. Děti a mládež sportují dotud, pokud je to baví a dochází k přibližování vysněných cílů. Sportovní a etická úroveň vedení tréninku a soutěží by měly podléhat větší odborné i společenské diskuzi. U týmových sportů klíčovým problémem současnosti je přehlížení závažnosti přirozeného vývoje jedinců. Koučink mládeže je až příliš směřován na vítězství. Nesmyslná organizace soutěží a hrozba sestupu vedoucí k honbě za vítězstvím do sportu mládeže nepatří. Každá honba za vítězstvím je pro individuální vývoj nežádoucí. Obvyklým výsledkem je duševní traumatizace dětí. Urychlování výkonnosti a přehlížení vývoje zanechává zvýšený odpad a mnoho nespokojených. Poslání tréninku a soutěží dětí do 14ti -15ti let vyjadřuje heslo "všichni v cíli." Od 14ti -15ti let se tato zásada mění na heslo "první v cíli." Nezřídka se stává, že v mládí zázrační hoši v dospělosti výkonnostně vyšumí. Dalším negativním vývojovým problémem je přílišný důraz kladený na poziční disciplinu a příkazový koučink. Odstranění samostatného rozhodování a eliminace učení pokusem a omylem potlačuje funkci seberealizace a požadavek sebeprosazení. Opravdovým uspokojením je sebeprosazení proti soupeři. Takto chápaná seberealizace je pro trénink nejsilnějším motivačním podnětem. Jedná se o podnět, který buduje tolik potřebné sebevědomí. Uspokojení zvyšuje úsilí každého opakování. Chtění je pro dosahování předsevzetých cílů stěžejní pohnutkou. V podstatě se jedná o míru energizace a mobilizace psychických a fyzických sil. Barometrem míry spokojenosti je poskytování očekávané účasti v utkání. Pozitivní zpětnovazební účinek seberealizace v utkání taktéž posiluje trvalost kladných postojů k tréninku i trenérovi. V tréninku dávat a v utkání příležitost dostávat je psychologické spojení dvou obsahů, ze kterého vzniká potřebná síla vnitřní motivace.

 

10. Potlačení originality trenérské práce

Trénink mládeže je třeba chápat jako proces vázaný na tvůrčí, učební a komunikativní schopnosti trenérů. Cílem je v organismu hráčů vyvolávat a formovat herní, kondiční a psychické změny zvyšující individuální, skupinový a týmový herní výkon. Tvořivá práce trenérů se vyznačuje jedinečností a osobitou invencí. Bez tvořivého tréninku nelze vychovávat tvořivé hráče. Komunikační vlohy trenérů zvyšují efekt tréninku. Interakce mezi hráčem a trenérem nespočívá v pouhém přenosu informací. Lze ji považovat za případ evokativní činnosti. Interakčně evokativní aktivita trenérů udržuje pozornost, zvyšuje zájem, stimuluje myšlení a představivost hráčů. Práci trenérů si bez ovlivňování postojů, přístupu a pozornosti hráčů nelze představit. Síla slovního projevu určuje úroveň tréninku. Potřebným rysem interakce trenér - hráči je kognitivní flexibilita trenérů. Požadavek dokázat vědomě či nevědomě přestavět tréninkový program, obsah či postup odpovídající situaci je výrazným rysem trenérské tvořivosti. Časté využívání rigidních metodických schémat, postupů a návodů vzdálených od konkrétní herní podstaty výsledky tréninku vždy oslabuje. Veškerá slovní sdělení trenéra jeho autoritu buď zvyšují nebo oslabují. Součástí vynalézavého tréninku a komunikativní přitažlivosti je emocionální doprovod a pracovní nadšení trenéra.

 

11. Ignorace fyzioterapeutů

Trénink ve sportovních hrách trpí nedostatkem zvídavých trenérů. Dalším nezanedbatelným požadavkem je potřeba širší účasti sportovních fyzioterapeutů. Přítomnost a vliv těchto vzdělaných specialistů se znalostmi o fungování zdravého, unaveného či zraněním hendikepovaného muskuloskeletového a nervosvalového systému trénink výrazně zhodnocuje. Spolupráce s těmito fachmany posiluje odbornou práci koučů a kondičních trenérů. Účast fyzioterapeutů v klubech NHL, NBA a špičkových fotbalových lig je dnes běžná. 

 

Poznámka: Článek byl zpracován na podkladech patnáctileté hráčské, čtyřicetileté trenérské a dvacetileté pedagogické vrcholné profesní hokejové praxe a zkušenosti autora.
PhDr. Luděk Bukač Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  

Komentáře
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
DusilJosef  - stagnace úč.treninku |24-08-2010 14:31:06
Pane doktore. Vítám Váš článek a potrzuji ze své dlouholeté tren.praxe
jeho pravdivost. Pro mne není objevem, ale potvrzením toho co se leta snažím
prosazovat. Bohužel máte pravdu zejména v
tom, že u mládeže do 15 let
přes stále propagovanou snahu o ,,nevítězství´´ opak
je pravdou a to i na
úrovni t.zv. výběrů,
zejména okresních a krajských. Co je platné
vítězství některé mlád. jedenáctky,
když technic., myšlenková, herní
vyspělost je slabá. Myslím, že by bylo lepší počítat u každého
mužstva počet talentů, nějak známkovat jejich jednotlivé schopnosti a
předpoklady a součtem určit vítěze toho - kterého výběru. K
indivialisaci treninku zejména u jednotl. věkových kategorií. To se
neprovádí, jsk pro neznalost - nebo neochotu trenérů (je to složitější v
praxi a pracnější v přípravě celého treninkového procesu. Takže na
trenink se jde skutečně tím starým kolik km uběháš tolikrát budeš
vyhrávat. Ovšem je to prováděno z historické zkušenosti - vždycky se tak
trenovalo a šlo to. A nějaké ohledy a využívání času zátěže a
odpočinku ? A kdo netrenuje stále dokola obecnou vytrvalost ten neumí. To je
pohled zejména starších hráčů nebot´ ti doženou nedostatek rychlosti
praxí v převídavosti, tvrdostí v osobních soubojích atd. A mladí - jednak
nejsou teoreticky vzděláváni a podléhají názorům starších, kteří si
nedovedou představit něco jiného než skupinový treninkt protože přeci
nebudeme trenovat jen ve třech , nebo 4 hráčích. Je to všechno na dlouhé
povídání, ale jen bych opakoval to - co je ve Vašem fundovanějším
článku uvedeno. (A zase se bude říkat co s tím - starého psa novým ...- )
Dusil A-UEFA.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

Copyright 2006-2010 by http://www.fotbal-trenink.cz