Cvičení

Plány

1. volba věkové kategorie
| 2| 3| 4| 5


vybrat uložený plán


Banner

Zajímavosti

Příklad možnosti obnovy výkonnosti hokeje mládeže

Začátkem června se konal v Praze seminář jehož mottem bylo:"Kdo z odborníků si myslí, že se sportem mládeže je v České republice vše v pořádku, tak by měl svoji pozici opustit a věnovat se jiné činnosti." Poslední příspěvek Dr. Luďka Bukače hledá cesty nápravy. Nelekejte se v nadpisu slova hokej.    

 

Celý příspěvek jsme si rozdělili do 3 částí, třetí-závěrečnou vám předkládáme právě teď. Může se zdát, že poslední příspěvek je výrazněji zaměřen na hokej. Je velmi poučný i pro fotbalisty a proto jsme jej vyvěsili.  

 

Obnova reputace českého hokeje mládeže vyžaduje zásadní změny v oblasti řízení, vzdělávání a etické výchově trenérů a mladých hráčů. Samostatnou kapitolu tvoří péče o výběrové týmy. Obsahem plánu obnovy je program 5 R:

1)    Respekt svazu LH k závažnosti a odbornosti práce s mládeží, 
2)    Reforma systému vzdělávání trenérů,
3)    Regulace poměru tréninku k herní praxi a problému fluktuace hráčů,
4)    Rozvoj snahových vlastností mladých hráčů,
5)    Renovace programu výběrových družstev mládeže.

 

1. Respekt svazu LH k závažnosti a odbornosti práce s mládeží

Souhrn všech relačních, společenských a hokej řídících vlivů utváří vážnost práce s hokejovou mládeží. V podstatě se jedná o řízení soutěží, kvalitu tréninku a program reprezentačních týmů 16, 17, 18 a 20 let. vývoj hráče je více než 10 let trvajícím procesem. Působnost hokeje mládeže zasahuje dětství, dospívání i dospělost. Dlouhodobý trénink dětí, dospívajících a dospělých má pro vývoj herního výkonu od profesionálního hokeje vlastní zcela odlišná kritéria. Měřítkem účinnosti dlouhodobého tréninku je herní, kondiční a etický cílový profil hráčů. Kritéria tohoto vývoje jsou dnes dostatečně známa. Jediným problémem zůstává zavedení do praxe. Chybí nejen finance, ale i nezbytná vůle řady členů svazu LH. Rozhodování o mládeži v klimatu extraligové nadvlády profesionálních klubů prozatím stále nenachází potřebnou podporu. Koncept hokeje mládeže tvoří samostatná kapitola pohledu do budoucnosti, tj. hokej zhruba do 14 - 15 let a kapitola pohledu do přítomnosti, tj. hokej zhruba 15 - 20 let. Požadavky tréninku a soutěží na řízení těchto kategorií jsou diferencované. Je třeba poznamenat, že na etická pravidla hokeje mládeže a práci trenérů s mládeží jsme v demokratickém opojení od roku 1989 zcela zapomněli. V každém kanadském a americkém tréninkovém manuálu mládeže se slovo etika vyskytuje téměř na každé stránce. Všichni hráči současných reprezentačních týmů mládeže jsou vychováváni duchem demokratické společnosti. Schopnosti trenérů mládeže se vyvíjejí vzděláváním a zkušeností. Úroveň vzdělávání trenérů a kvalita jejich práce je spojitou nádobou. Na dodržování etických a odborných zásad soutěží, tréninku a vzdělávání trenérů svaz LH od roku 1989 až do roku 2009 pozapomněl. Neodborné rozhodování a velké množství nekoncepčních změn progresivitu herního vývoje hokeje mládeže nežádoucně brzdí. Hokej mládeže, který bez nadsázky v Kanadě a USA lze nazvat nejen řízenou industrií, ale dnes již i promyšlenou ideou se u nás stal cílem zájmu necitlivých a v této oblasti nevzdělaných jedinců. Ti pozapomněli, že k hokeji a tréninku mládeže patří i etika. Jedná se o dlouhodobou přípravu, která má závazné, odborné a etické standardy. V praxi jde o postupy, které vedou k rozvoji soutěživosti, zdravému sebeprosazování a hrdé příslušnosti k české hokejové škole.

 

2. Reforma systému vzdělávání trenérů

Současná nabídka trenérského vzdělávání je až příliš školsky pojatou edukací dospělých osob. Absolvování licenčně diferencovaného studia trenérům potvrzuje kvalifikační oprávněnost. Faktickým dopadem studia jsou deklarativní znalosti. Evidentním důkazem tohoto tvrzení je již po delší dobu výrazná stagnace herní výkonnosti mládeže.
Obecně deklarativním základům sportovního tréninku chybí kontextuální pohled celistvosti a specifičnosti. Na rozdíl od formální teorie, praxe vyžaduje souvislosti herního výkonu pochopit, umět naučit a zdokonalovat. Reálnou zpětnou vazbou tréninku je herní výkon. Teorie sportovního tréninku je domnělým obrazem tréninku a herního výkonu. Teorie proto nemůže být návodem, nýbrž podněcující vědomostí. Akceptování tohoto principu vede trenéry k tvořivé a originální práci. Zcela jistě je mnoho trenérů, kteří z osobních zájmů se neustále vzdělávají, experimentují a svoji práci zdokonalují. Bohužel, tito jedinci potřebnou šíři vzdělanosti a originality nezmění. Přínosem pro zlepšení úrovně tréninku je systém instruktáží, seminářů, workshopů a náruživých rozprav o tréninku. Dalším významným pomocníkem stimulujícím myšlení trenérů jsou trenérské webové stránky. Tematická aktualizace rozličných metod, prostředků a návštěvnost těchto stránek poukazuje na odborný stav trenérské obce. Zpětnovazební konfrontace osobních zkušeností se zkušenostmi jiných jsou pro inovaci vlastní práce vždy podnětné. Současní trenéři mládeže nejsou učeni o své práci mluvit a diskutovat. Nízká verbální obratnost, rozsah znalostí a limitované herní chápání tlumí jejich diskusní aktivitu. Je to i tím, že lektoři ne vždy jsou mistry svého řemesla. Přednášejícím mnohdy chybí zkušenost. Příčinou je i odloučení mnohých od reality praxe. Nízká obsahová přesvědčivost a učitelské poučování často míjí praktický dopad. Trenéři poslušně naslouchají, učí se nazpaměť, ale způsob jejich práce se mění velmi pomalu. Nedílnou součástí moderního vzdělávacího směru je vedení k samostatnému řešení problémů. Tento princip podněcuje sebevzdělávání. Dnešní informační média veškeré novinky z tréninku pohotově nabízejí. Obeznámenost s odbornou informační explozí je součástí sebevzdělávání. Bohužel, český hokej se zaostalostí ve vzdělávání trenérů mládeže a kvalitou jejich práce po dlouhou dobu nezabýval. V minulosti tak populární jednotný tréninkový systém mládeže se stal přežitkem. Existují zákonitosti, systém zásad a principů, ze kterých se staré poznatky obohacují a přeměňují na poznatky nové. vývoj tréninku a herního výkonu se nezastavil, naopak stále se zdokonaluje. Tento přístup trenérskou práci nedělá jednotnou, nýbrž a to nejen u těch nejlepších, originální. K tvůrčí trenérské práci trenéři musí být vedeni i školeni. Odborné diskuze mezi trenéry, otevřené prezentování a ověřování vlastních metod utváří spolu s výsledky odborný respekt trenérské obce. Školometství, poučování a pedantské zkoušení trenéry odvádí od samostatného myšlení. Vědět jak, je procesem neustálého hledání, pátrání a zvídá ní. Cílem vzdělávání nemůže být trenérská licence. Cílem vzdělávání jsou vědomosti vedoucí k tvořivosti a originalitě. Pozadím této práce je motivace a sebeřízené učení. Jedná se o učení, ve kterém trenér sám dohlíží na vlastní vědomosti, klade si cíle, vyhledává zdroje a hodnotí výsledky své práce. Metody "domácího vzdělávání" jsou neobyčejně flexibilní. Ti nejlepší trenéři jsou často tím, čemu se říká vzdělaný samouk.

 

3. Regulace tréninku, herní praxe a fluktuace

Problémem vývoje herního výkonu je harmonická proporcionalita tréninku s herní praxí. Poměr objemu tréninku k herní praxi je v průběhu dlouhodobého vývoje nestabilní. Struktura tréninkových prostředků využívá jak analytický, tak i syntetický, tj. detailní či víceméně komplexní přístup. Oba přístupy respektují dovednostní, percepční, kondiční a intelektovou herní celistvost. Problémem tréninku mládeže je časování věkem určené celistvosti a reakce organismu na zátěž. Zejména se jedná o učení techniky a trénink kondičních složek. Celoroční trénink vyžaduje regulaci objemu a obsahu tréninku s objemem herní praxe. Je nesporné, že vysoký objem herní praxe herní výkon akceleruje. vývoj rovnoměrnosti tělesného a technického vývoje je již velmi sporný. Je třeba pochopit, že nadměrně vysoký objem herní praxe na úkor tréninku ohrožuje progresivitu herního vývoje v dospívání. Kritické období dlouhodobého vývoje leží v době, kdy celistvost herního výkonu dozrává. Je to někdy v rozmezí 16 - 17 let. V tomto čase technika, percepce, intelekt a kondice začínají utvářet vnitřně i zevně herně integrovaný celek. Je to chvíle, ve které nastává čas pro maximalizování tréninkové i herní zátěže. Nadměrně vysoký objem rané herní praxe může právě nyní vést k náklonnosti na psychickou a fyzickou zranitelnost. Počet 50 - 60 utkání dětí v roce není dnes výjimkou. Vzniklá psychická i fyzická zvyklost na herní zátěž a aktuální nižší úroveň kondičních kvalit, v jistém ohledu i zanedbaná technika a retardovaný fyzický vývoj mohou vést k plíživému syndromu vyhoření. Nebezpečí tohoto syndromu je v nenápadném pronikání do mysli i těla hráče. V kritickém bodě herního vývoje, kdy psychika by měla být odolná a cíleně sebe určená, se naopak stává labilní. V této rozhodující chvíli, ve které sport začíná nabízet to, na co se hráč celé dětství těšil, může hráče ohrožovat selhání. Jestliže trénink považujeme za dlouhodobou přípravu na herní výkon v dospělosti a herní praxi za konfrontaci stavu postupného vývoje, pak podceňování důležitosti tréninku se v konci dlouhodobého vývoje často nevyplácí. Relace tréninku a herní praxe jsou individuálně rozdílné. Situaci musí diagnostikovat trenéři. Pomoci mohou i rodiče, kteří psychickou situaci svých dětí znají dokonale. Obecně lze říci, že děti potřebují více spontánně hrát, drilovat techniku a trénovat agilitu a quickness9. V průběhu maturace se postupně začíná zvyšovat intenzita kondiční i herní zátěže. Zjednodušeně řečeno, trénink se zkvalitňuje. Se zvyšující se úrovní techniky je herní praxe tréninkem nenahraditelná. Optimalizování soutěžní zátěže je velmi obtížné. Trenérů, kteří i ve slabších mužstvech dokáží tréninkem vychovávat špičkové hráče stále ubývá. Těmto trenérům se říká developeři. Jejich styl práce ovlivňuje celé okolí. Lze říci, že současní trenéři mládeže po vzoru svých extraligových kolegů inklinují k vedení utkání. Jejich koučink děti často traumatizuje. Pokud tato traumatizace trvá příliš dlouho, může psychicky i poškozovat. Učení ..fotbalu fotbalem, hokeje hokejem, basketbalu basketbalem" a budování mužstev pomocí fluktuační aktivity zásadně mění režim dlouhodobého herního vývoje. Mentálně nepřipravení dospívající mladíci dnes často bezradně čelí normám profesionálního hokeje. Přemisťování z klubu do klubu potlačuje vztah k mateřskému oddílu, kamarádské prožitky z šatny, z tréninku a soutěžního prostředí. Rovněž styl "otcovského trenérství" se mění na styl profesionálních zvyklostí. Ztráta výše uvedených hodnot může vést k citové i sociální deprivaci. Bolestné je to i tím, že obvykle se jedná o ty relativně a výkonnostně nejlepší mladíky. Navíc brzké osamostatnění a odloučení od kontrolovaného domácího prostředí do prostředí nekontrolovaného staví před hráče nástrahy, které ohrožují jejich sportovní kariéru. Velký význam pro zdárný vývoj herního výkonu dětí do 12 - 14 let mají lokální organizace soutěží. Týmy mohou bez problému hrát s menším počtem hráčů (12 - 15), omezit cestování a volný čas využívat k tréninku. Výběrový program nastává až někdy od věku 14 - 16 let. Regulace fluktuace hráčů, četnosti herní praxe a organizace soutěží je v rukách funkcionářů. Bylo by dobře, kdyby při rozhodování o hokeji mládeže byly vyslyšeny hlasy trenérů a odborníků s vědomostmi organizačního, herního, tréninkového a etického charakteru.

 

9) Výraz quickness charakterizuje okamžitou herně pohotovou pohybovou reakci

 

4. Rozvoj snahových vlastností

Mladým českým hráčům ve srovnání se světovou konkurencí chybí bojovnost a důrazné herní úsilí. Pro označení těchto až agresivních snahových vlastností se v českém hokeji ujal termín nasazení. Mohutnost tohoto psychického pozadí výkonu vytváří mentální odolnost, emocionální doprovod a vnitřní motivace. Psychický návyk na tvrdou herní práci dále spoluutvářejí společenský a hokejový etický úzus, intenzita tréninku a výchova prožitkem. Jednoduše se jedná o vymezení norem pro tréninkové, herní a společenské chování i jednání hráčů, potažmo i trenérů a činovníků. Schodek ve výchovné zanedbatelnosti lze vyrovnat včasným přemístěním do jiného prostředí. Rodiče je třeba upozornit, že opožděný zásah tento schodek vyrovnává pouze částečně. Plošným původcem snahových deficitů je špatný trénink, problematické soutěžení a chybná výchova. Reálnou hodnotu výchovy prožitkem vytváří výchova autoritou. Konkrétně se jedná o profesní výchovnou autoritu trenérů, výchovnou a odbornou autoritu českého hokeje a výchovnou autoritu české společnosti. Výchova prožitkem a autoritou v relacích týmové soudržnosti vede k nezávislosti jedinců, sebeprosazení, soutěživosti a sebepojetí. Jak je patrno, rozvoj a etický vtisk snahových vlastností je souhrnem mnoha činitelů. Autoritu trenérů určuje odbornost, jejich etický profil a umění vychovávat prožitkem. Autorita českého hokeje se opírá o schopnosti řízení, finanční potenci, tradici, výsledky, odbornost a v neposlední řadě zcela jistě i o investice do hokeje mládeže. Autoritu společenského prostředí utváří ochrana etických hodnot společností a poskytování materiální podpory. Psychický souhrn vlastností chtění, vůle, snahy, úsilí, nadšení, obětavosti a vzájemné podpory se u hráčů často označuje jako charakter. Šiřitelem vlastností charakteru je prostředí, které stimuluje sebepojetí v relaci týmových vztahů a soudržnosti. Fakticky jde o to, co a jak hráč sám a s týmem prožívá. Reflexe ze seberealizace a reakce na výsledky utkání u hráčů rozvíjí mentální odolnost na požadavek sebeprosazení, soutěživosti a spolupráce. Situační jednání se označuje jako postoj hráče. Postoj je reflexí, která pojímá vše to, co hráč chce, co dostává, co očekává, co vydává, co mu kdo nabízí, co musí, co nemusí, co ho omezuje a maří jeho představy. Kladným výsledkem postoje vyjadřujícího koncept "já" je realistický pohled na vlastní schopnosti. Kladný postoj hráčům otvírá dveře k seberealizaci. Realizace zpevňuje ve výkonu tolik potřebnou sebedůvěru. Naopak výsledkem záporných postojů je neuspokojení, zklamání, neochota, nedůvěra a často i sklon k podvodu. Pro účinnost tréninku, zdárný benč koučink a maximalizované individuální i týmové nasazení jsou kladné postoje hráčů tím nejzávažnějším předpokladem úspěchu. Bazální podmínkou rozvoje soutěživosti je férové tréninkové a soutěžní prostředí. Obecně se jedná o poctivost. Motiv vítězství zvýrazňuje společná startovní čára, rovné soutěžní příležitosti, čestné soutěžení a respekt k dosažení výsledku. Závazně pojatá zvyklost soutěžní férovosti buduje důvěru v soutěžní výsledky. Dalším produktem výchovy prožitkem je přirozená snaha po sebeprosazení. Fakticky se jedná o maximalizované herní úsilí končící úspěchem. Tuto schopnost obzvláště zvýrazňuje činnost pod časovým a prostorovým tlakem soupeře. Němčina pro tuto schopnost má jedinečný výraz durchsetzen. Durchsetzer je hráčem, který dokáže vzít odpovědnost sám na sebe, v kritických chvílích je aktivní, rozhoduje a problémy dokáže vyřešit. Schopnost sebeprosazení zvýrazňuje sebevědomí a posiluje mentální odolnost. Sebeprosazení podmiňuje výkonová jistota. Dovednostní jistota není nikomu dána. Získává se nikdy nekončícím tréninkem, opakováním a návykem na svobodnou volbu rozhodování v akci. Reflexí mentální odolností jsou reakce na náhlé změny. Mentální odolnost ovlivňují vrozené dispozice a opět výchova prožitkem. Rozvíjení samostatnosti, zájmu na osobním výsledku a motivace na postupné cíle je v rukách trenérů i hráčů. Je bezesporné, že rozhodující vliv na rozvoj snahových vlastností má trenér, výchova a prostředí. Dále je evidentní, že postupný vývoj psychických vlastností rozvíjejících soutěživost a mentální odolnosti zpevňuje náročný trénink, hodnota soutěží a dimenze osobnosti.

 

Poznámka: Článek byl zpracován na podkladech patnáctileté hráčské, čtyřicetileté trenérské a dvacetileté pedagogické vrcholné profesní hokejové praxe a zkušenosti autora.
PhDr. Luděk Bukač Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 

 

 

 

Komentáře
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

Copyright 2006-2010 by http://www.fotbal-trenink.cz