Holandská vize očima Američana

5. TMK - Myšlení

Čtvrtek, 17 Duben 2008 18:05

Myšlení

„Dříve se jsme byli zvyklí přizpůsobovat hráče taktice, mělo by to být však spíše naopak.“ Barry Hulshoff

Taktika se zabývá tvary, vzdálenostmi, úhly, funkcemi, formacemi, styly atd. Je alfou omegou předzápasových porad, poločasových úprav a pozápasových analýz. Často je prezentována jako soubor vzorců či principů vlastní hry. Může být vnímána jako prostě to, co budeme na hřišti dělat.

Myšlení je trochu něco jiného. Je to více o účinku, který má taktika na hru. To znamená porozumění benefitům a limitům, které vyplývají z taktických rozhodnutí. „Jestliže hraješ do šířky, obránce si musí vybrat mezi osobním bráněním a vykrýváním prostoru. Jestliže vykrývá střed, můžeš dostat přihrávku. Jestliže obsazuje tebe, může tvůj spoluhráč postupovat s míčem uvolněným prostorem.“ Hra do šířky je taktický koncept, jehož účelem je vytváření prostoru. Uvědomění si dilematu, které obránce prožívá, to je příkladem myšlení. Příliš často je hráčům řečeno co mají dělat bez vysvětlení proč. Nikdy tak neocení a nepochopí přínos dané taktické činnosti. To rezultuje v hráče-robota a klišovité chápání fotbalových problémů a situací.

Příklad

Během tréninku zastav hru a zeptej se hráče, proč provedl právě takovou přihrávku. Možné odpovědi jsou: 1) "nevím" 2) "hráč byl volný". Jestliže odpoví způsobem 1, je to problém. Pokud odpoví 2, co to znamená, že je volný ? Dodatečná otázka ukáže, jak hluboké je porozumění – myšlení. Být volný nemusí být dostatečným důvodem pro přihrávku. Proč byl hráč volný ? Neměl míč ? Je to dostatečný důvod pro přihrávku ? Teď míč má, je to pro tým lepší situace, jaký profit z toho má tým ? Jak taková přihrávka pomohla úsilí celého týmu vyhrát zápas ? Takže lepší odpověď by mohla být: „Byl jsem pod tlakem soupeře a chtěl jsem udržet míč pod kontrolou našeho týmu.“ nebo „Spoluhráč byl lépe postaven, takže měl lepší přehled o situaci na hřišti a mohl tedy učinit lepší rozhodnutí pro další průběh hry.“

Myšlení zahrnuje vyhodnocování situací a vystihnutí vhodného okamžiku. Je to uvědomění si spoluhráčových či soupeřových předností a slabin, je to schopnost zvolit správné řešení v kontextu týmu. Když hráči chápou problémy komplexněji a umí je tak řešit, můžeme tvrdit, že mají myšlení.

Je to i věc předvídavosti. Co se stane když, co udělá jestliže, jak bude reagovat když a tak dále. To je jedna z důležitých vlastností velkých hráčů, umění číst hru, být o dva kroky napřed. Předvídat se dá podle spousty indicií, okolností. Proto je lepší se hráčů ptát a společně hledat odpovědi, než pouze předkládat informace. Otázkou provokujeme hráče přemýšlet, hledat řešení. Předložená fakta hráč pouze pasivně přijímá a může nebo nemusí o nich přemýšlet.

Mladí hráči mohou být vychováváni tak, že je rozdíl mezi možným a pravděpodobným. Problém ovšem bude v tom, že nejsou zralí posoudit velikost pravděpodobnosti. Jejich odpovědi a myšlení mají tendenci zjednodušovat. Hráč si může myslet, že vzít míč, projít celým hřištěm a dát gól je dobré řešení, protože se mu to jednou povedlo. Zapomene, že 55x se mu to nepovedlo. Takže možné to je, ale pravděpodobné příliš ne.

Vyučování taktice bez myšlení je jako učit někoho řídit auto bez vysvětlení a pochopení toho, že se tak vyhneme kolizím a bouračkám. Trénování s pochopením učí hráče přirozenou cestou taktickým a technickým dovednostem, ale opačným směrem to platit nemusí. Když hráč pochopí, proč je třeba hledat lepší způsoby řešení a sám je hledá, je na dobré cestě.