Proč týmy vítězí

3. Proč týmy vítězí: vedení

Čtvrtek, 10 Březen 2011 18:36

„Tělo následuje hlavu.“ Pokračujeme v díle Dr. Saul L. Millera.

Mnoho lidí věří, že vítězství začíná vedením. Vůdcův mozek ví co k vítězství potřebuje. Může si vybrat talent, zvolit strategii, zorganizovat fungování týmu. Vůdcovi oči zří úspěch a ten pak zasívá mezi členy týmu. Vůdcovy uši slyší co se děje uvnitř týmu i v jeho okolí a podle toho tvaruje a ladí svůj tým. Efektivní vůdce vnímá „srdce a mysl“ týmu, stejně tak si všímá i konkurence. Vůdcův hlas pak komunikuje, motivuje a směřuje týmový talent cestou, která naplní týmové vize.

Vedení je element, který dává členy týmu dohromady. Vedení kloubí všechny ostatní klíčové kvality vítězného týmu. Když vedení chybí nebo je slabé, může být dotčena kterákoliv z kvalit.

Co dělá efektivního vůdce

Jasný cíl, zaměření – je to schopnost definovat čeho chce dosáhnout a pak vynaložit potřebnou energii a čas pro naplnění tohoto. Cíl pomáhá každému nesejít z nastoupené cesty. Je to i zvolení priorit.
Srozumitelná komunikace – efektivně sdílet informace, dávat pokyny a poskytovat zpětnou vazbu. Efektivně komunikovat znamená nejdříve poslouchat a porozumět.
Smysl pro detail
Schopnost motivovat – Bill Walker, úspěšný trenér wrestlingu, zmiňuje motivační faktor jako hlavní důvod, proč týmy vítězí. Zvláště pokud si každý člen týmu uvědomí, že jejich trenér je schopen obětovat se pro úspěch týmu bez ohledu na osobní ambice; to posouvá duch týmu i jeho výkon. Platí to pro každou věkovou kategorii, zvláště mládež.  Joe Namath (hvězda NFL) je přesvědčen:“Jako lídr musíš přesvědčit lidi, aby šli za tebou a nikdo nechce následovat někoho, kdo neví kam míří.“

Silný pozitivní vůdce poskytující jasný směr a smysl konání, to je velká devíza. Vůdce musí být nápaditý vizionář a ne „doufač“. Musí být mentálně silný a nikdy neztrácet zaměření na cíl.     

Bill Russell, basketbalová superstar a trenér, vidí lídra jako tři flexibilní vlastnosti: houževnatost, citlivost, a třetí je umění kdy kterou použít.

Jako lídr musíš poskytovat, vyzařovat sebevědomí. Když se na tebe člen týmu podívá, nabije se tvým pozitivismem. Když ty jsi v pohodě, je i tvůj tým.

Přirozený vůdce v týmu

Jasně, úspěšný tým má nejmenovaného vůdce mezi členy týmu. Tito přirození vůdci spoluvytváří týmovou kulturu, vítězný duch, rituály a ostatní je následují. Tito hráči hrají významnou roli při motivaci týmu a vedení celého týmu. John Maxwell ve své knize The 360 Degree Leader napsal:“90% všeho vedení nevychází z vrcholu, ale ze středu organizace.“ Jestliže máte silné jádro týmu, tým může vítězit i bez silného kouče, někdy dokonce navzdory jemu. Nicméně i dobrý kouč potřebuje mít „silnou šatnu“. Jenže pozor! Výběr hráčů je zase odpovědnost vedení(trenéra) a jedině vedení.

Kapitán týmu je někdo, kdo rozumí tomu, co je potřeba pro úspěch, má respekt kolegů. Bývá to často někdo, kterého ostatní vidí jako záruku motivace a jednoty. Pro něj je tým na prvním místě. Jeden hokejový velikán, vítěz Stanley Cupu i olympijského zlata to popsal lapidárně:“Vždy se snažím dělat to, co je nejlepší pro tým.“

Vedení, vůdcovství se dá naučit. Jmenování však neznamená, že jsi skutečný vůdce a naopak, bez kapitánské pásky na ruce neznamená, že jsi zproštěn role vůdce nebo že jím nemůžeš být. Jak říká úspěšný finančník Gord Huston:“Moje práce je najít správné lidi ochotné posunout tuto organizaci dál a dál takové lidi rozvíjet, uvolňovat jejich potenciál, dávat jim odvahu nebo i pravomoci jednat podle jejich nejlepších záměrů.“ Casey Stengel, legendární basebalový manažer New York Yankees v 50.letech minulého století, vidí tým takto:“Třetina týmu tě miluje, třetina tě nenávidí a třetina je někde mezi. Trik, který vede k vítězství, je v tom, získat ty nerozhodné.   

Osobnost, charakterové vlastnosti

Někdy může být užitečné provést osobnostní testy a zjistit tzv. Mayers-Briggs typový indikátor. Hráči příslušného typu pak často více vyhovuje trenér podobných vlastností.

Cliff Roming, veterán profesionálního sportu, podotýká:“Je důležité znát svoje hráče, rozumět jejich rozdílům a podle toho s nimi pracovat. Introvert a extrovert jsou zcela odlišní. Někdo potřebuje uklidnit, jiný vyhecovat. Jako trenér bys měl s hráči komunikovat takovým způsobem, abys je mohl pochopit a zjistil co potřebují, aby byli lepší.“

Nemůžeme přistupovat ke všem stejně. Hráči i okolnosti jsou různé. Na druhou stranu nelze vždy zohlednit všechny individuality a každému neustále poskytovat individuální přístup. Lídr je ale zodpovědný za znalost svého týmu a umění naslouchat mu. Jistě i hráč se musí umět popasovat s přístupem a stylem trenéra. Když je třeba, je rozhodně ku prospěchu věci si sednout a prodiskutovat to mezi čtyřma očima.

^{Připravil Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz}