Holandská vize očima Američana

10. Trenér

Čtvrtek, 08 Květen 2008 14:58

„Je více trenérů, kteří své svěřence spíše odradí než naučí lépe hrát fotbal.“ Piet Keizer

V čem spočívá práce trenéra ? Jednoduše řečeno, pomáhá hráčům hrát lépe fotbal. Dosahuje toho urychlením vyučovacího procesu. To vyžaduje učit správné věci a provádět je efektivním způsobem. Jak to zvládnout během malého časového prostoru, který má trenér k dispozici. Odpovědí jsou hry malých forem.

V odstavci „čtení hry“ se budeme zabývat tím, jak se zaměřit na ty správné věci. Jakmile trenér identifikuje problém, potřebuje pro to připravit vhodnou hru. Když to skombinuje se správným pedagogickým přístupem k dětem, je na nejlepší cestě problém vyřešit. Tento korigující styl trénování je nazýván „color of the coach“. To je to, co uvádí hru do života.

Vhodně zvolená hra poskytuje spousta možností, jak daný problém řešit. Je pak na trenérovi jak k celému vedení tréninku přistupuje. Středem veškerého dění může být trenér. Druhá poloha může být jen korigující trenér, který není příliš vidět. To vytváří lepší klima a učení se stává zábavou.

Buď opatrný při budování absolutních pravidel. „Nikdy nepřihrávej před branku!“ Dítě se ptá proč ? „Protože soupeř může tvojí přihrávku zachytit a lehce skórovat.“ Je to vždycky pravda ? Určitě ne. V případě špatné přihrávky ano, ale v případě dobré přihrávky ne. Absolutní omezení brání dětem v tvořivosti, hravosti, nápaditosti. To jsou atributy, které tvoří fotbal zábavnou hrou.

Taková pravidla se stávají dogmaty vytvářejí atmosféru strachu, což jistě není žádoucí. Strach zabíjí zábavu. Je lepší nechat děti něco zkusit a pak jim pomoci pochopit souvislosti. Učení je zapalování pochodně a není to plnění džbánu. Děti jsou přirozeně zvědavé a to musíme využít a podporovat.

Každý manažer ví, že bude úspěšný, pokud jeho firma bude hladce fungovat i v jeho nepřítomnosti, bez jeho dohledu. Trenér by se měl snažit o něco podobného. Jeho snaha by měla být vychovávat samostatné bytosti, schopné řešit problémy bez asistence někoho dalšího. Problémy i jejich řešení jsou na hřišti. Když nastane čas, že hráči nepotřebují pomoc ze zámezí, trenér odvedl svou práci dobře.

 

 

Model trénování

Trénování má mnoho tváří, vystupuje v mnoha rolích, ovlivňuje ho spousta aspektů. Není to stejné jako být rodič či fanoušek. Jeho odpovědnost má větší rozsah. Při naplňování trenérského poslání si vytváří každý svůj styl a přístup, každý má své představy a očekávání, každý vidí nějak svou trenérskou roli v celém tréninkovém procesu. Jak se to projevuje:

Děti

Budou aktivní (zvídavé, řešící věci samy a po svém, učící se z chyb, tvrdohlavé, hledající řešení ) nebo pasivní ( čekající na přesné instrukce řešící všechny problémy, přijímající názory dospělých bez vlastní invence ).

Hra

Vize vlastní hry. Je to hra hráčů nebo trenérů ? Poslouchej jaká slova trenér často používá, na co klade důraz. Preferuje postupný útok či rychlý protiútok. Vyžaduje bránění již na soupeřově polovině či okamžité ztažení na svou polovinu.

Trenér

Trenér může být centrem dění. Dává instrukce, řídí. Nebo může být jen jakýmsi průvodcem, který navrhuje, směruje, podněcuje při hledání vlastního řešení.

Trénování

Jak se děti nejlépe učí ? Naučením se jednotlivých částí a pak spojováním do celku ? Nebo učením celku v rámci čehož dojde k zvládnutí jednotlivostí ? Těmito a podobnými otázkami se zabývá spousta knih a debat.

Efektivní trénování je velmi podobné návštěvě schopného lékaře. Nejdříve musí být schopen přesně určit diagnózu. Pak musí nasadit správnou léčbu. Nakonec upravovat léčbu podle stavu pacienta.

Dvě klíčové poznámky k trénování: organizátor a učitel

Jsou dva způsoby jak ovlivňovat proces učení. První přístup je spočívá v organizování vhodných cvičení a her. Trenér musí být organizátor. Jestliže je schopen vytvořit příjemnou učící atmosféru, může být velmi úspěšný. Mnoho trenérů v Evropě hovoří o znovu zrození „fotbalu na ulici“. Myšlenkou je vytvořit pro hráče prostředí podobné tomu, jako když si jen tak hrají na ulici. Je důležité podotknout, že pokud budou hráči takto pilovat pouze techniku, těžko budou úspěšní při vlastní hře. Fotbal je nejlepší učitel fotbalu.

Druhý přístup spočívá v tom, že trenér není jen organizátorem, ale i učitelem. Aktivně se účastní probíhajících činností, radí, pomáhá. Pak záleží na tom jaký styl učení použije. Někdy je vhodné použít styl pokus-omyl, jindy je třeba přesná instrukce jak co provést. Použitý styl záleží na tom, co je předmětem nácviku, schopnostech svěřenců, trenérově přístupu.

Vyučování a učení se

Je mezi těmito dvěma pojmy rozdíl ? Jestliže ano, v čem spočívá a co to znamená pro fotbalového trenéra ? Pedagožka Barbara Knappová vnáší světlo do první otázky, když se ptá:“Kde končí vyučování a začíná učení ?“ Je zde cítit zřejmé oddělení těchto dvou pojmů. Vyučování je spojeno s učitelem, učení se studentem. Je učení možné bez vyučování ? Vezměme se běžnou základní školu. Právě se vyučuje tělocvik. Hodinu vede učitel – spousta příkazů, nástupů, omezení, pravidel, všichni dělají to samé. Jaký kontrast s přestávkou !
Žádné nástupy, minimum pravidel. Čemu dají děti přednost ? Který způsob je produktivnější ?

Juergen Klinsmann označuje fotbal jako „samo-učící se“ hru. To vede k závěru, že není třeba, aby byla vyučována. Znamená to, že správný trénink vypadá takto: „Dělejte si co chcete, máte přestávku.“ Určitě ne. To určitě není cesta k vybudování týmu. Ale citlivě připravené hry pod vedením trenéra mohou přinést rychlé pokroky.

 

Holandská vize znamená aktivní děti, trenér průvodce, centrem pozornosti je hráč a učíme se hrou.