Nová cvičení

Trojičky

Úterý, 05 Březen 2013 09:32

Průpravná hra inspirovaná hrou Barcelóny. Hru budeme postupně upravovat až dosáhneme složitosti hodné mistrů světa. 

Je to jakýsi druh baga. Takže kam jinam šahnout k živému zápasovému provedení než k Barcelóně. Ne každý je obdivovatelem „nudné“ hry tohoto megaklubu. Aspekty, na které se v našem cvičení zaměřujeme, jsou však ve hře Barceloně vrchovatě viditelné a potřebuje je zvládnou každý tým bez ohledu na to, jaký herní styl preferuje:

• první dotek
• výběr místa
• vnímání a orientace v prostoru
• spolupráce, komunikace
• anticipace(předvídání)

Pro všechny věkové kategorie od U10 až po dospělé. Obtížnost ovlivňujeme různými variacemi.  

Trojičky bez soupeře

Situace

• 3-4 trojice hráčů
• příslušný počet rozlišováků
• do každé trojice 1 míč
• velikost herního prostoru přizpůsobit věku a schopnostem, asi 20x30m
• metami vytvořený přiměřený počet asi 2m branek (9 a více)

Průběh

• každá trojice společně kombinuje a snaží se přihrávat si skrze branky
• po přihrávce brankou se rychle přesouvají k další, nesmí přihrávat opakovaně stejnou brankou
• hráči mohou/nesmí probíhat skrze branky
• hráč může/nesmí vyvádět míč zpět brankou

Cíl

• spolupráce, komunikace
• vnímání a orientace prostoru
• přihrávka, zpracování

Poznámky

• zpočátku můžeme začít bez met, jen ve dvou trojicích
• velikostí herního prostoru ovlivňujeme též délku tedy typ přihrávek(po zemi na krátkou vzdálenost - placírka, vzduchem na delší vzdálenost - nárt )
• nabízí se soutěžní forma, kdy si trojice počítají počet přihrávek skrze branky

Pozor

• hlava nahoře – vnímat, uvědomovat si kde jsou spoluhráči a vyhýbat se hráčům ostatních trojic
• komunikace – povzbuzovat hráče k verbální i posunkové(ukazování rukama) komunikaci
• pohyb – rychlé a neustálé vyhledávání prostoru, kde mohu dostat přihrávku
• využívání prostoru, přenášení hry -  povzbuzujeme k využívání branek po obvodu herního prostoru
• přihrávka – přesnost, tvrdost, načasování
• není nutné požadovat, aby každá přihrávka prošla brankou – někdy je třeba si situaci připravit

Trojičky bez soupeře - variace  

• branky různých barev, kdy je dáno pořadí(červená-žlutá-modrá), ve kterém se mají přihrávky skrze branky realizovat – vhodné tímto navodit přenášení hry a využívání celého prostoru. Též vyřeší nežádoucí situaci, kdy si každá trojice přihrává „staticky“ ve „svém“ prostoru, aniž by docházelo k žádoucímu prolínání trojic 
• vhodné, aby každá trojice začínala jinou barvou

Když jeden vede míč, druhý mu nabíhá k červené, třetí by už měl nabíhat ke žluté atd. - k tomu by měli časem hráči sami dojít. Sledujte je a nechte jim dostatek času na tento "objev".

Sledovat dění je i pro trenéra velmi náročné – sleduj vždy delší chvíli jedinou trojici nebo se poděl o trojice s asistenty. 

Trojičky se soupeřem

• určená trojice se snaží získat míč některé z ostatních trojic, pokud se jí to podaří, přebírá její úkol trojice, která o míč přišla

Trojičky se soupeřem - variace

• určená trojice se snaží získat míč některé z ostatních trojic – tím ji vyřadí, přitom dále kombinuje se se svým míčem(může a nemusí skrze branky). Pokud má tedy hráč této napadající trojice míč a chce napadat, musí nejdříve míč nahrát kolegovi. Hra končí, až má každý z hráčů napadající trojice míč – pokud to zvládne v rozumném časovém intervalu
• vhodné když jsou trojice právě tři

Koučink

Další způsobem, jak umocnit proces učení, je pokládání vhodných otázek, kterými hráče vedeme k nalezení správných řešení. Hráči se tak stávají řešiteli daného úkolu, berou si jej za svůj a radují se z toho, že jej zvládli. Takové otázky často začínají slovy JAK, PROČ, CO. Buď trpělivý při pokládání otázek a dej jim prostor pro odpověď. Budeš překvapený, co všechno se dozvíš.

Příklady otázek

JAK

Ot: Jakým způsobem budete komunikovat ?

Od: Zakřičením, mluvením i ukázáním rukou, kam chci dostat přihrávku.

Ot: Jak můžeme napomoci úspěšnosti přihrávek, vyhýbat se ostatním trojicím a provést co nejvíce přihrávek skrze branky  ?

Od: Z hlediska hráče s míčem – hlava nahoře, vnímání dění na hřišti, z hlediska hráče bez míče – rychlý pohyb do volného prostoru, tak aby mezi míčem a mnou bylo volno.

Ot: Jak se v té trojici dostanete nejrychleji do situace, kdy můžete bodovat přihrávkou skrze branku?

Od: Třetí hráč, který není adresátem první přihrávky odběhne a proběhne volnou brankou, kam dostává přihrávku od kolegů. 

Po otázkách typu JAK často následují otázky typu PROČ a CO.

PROČ

Ot: Proč hrát s hlavou nahoře?

Od: Abychom věděli co se na hřišti děje, kde jsou spoluhráči, kde jsou ostatní trojice, kde je volný prostor.

Ot: Proč nabíhat do volného prostoru?

Od: Usnadníme přihrávajícímu přihrávku, máme více času a prostoru na zpracování přihrávky. 

Ot: Proč si pomáhat různými druhy komunikace?

Od: Usnadňuje to provedení přihrávky.  Přihrávající ví komu, kam a jak přihrát.

Ot: Proč na kratší vzdálenosti používáme placírku?

Od: Je to přesnější a snažší. 

CO

Ot: Co je nejlepší způsob přihrávky na krátkou vzdálenost?

Od: Placírka.

Ot: Jaké jsou důležité věci pro úspěšnou spolupráci v trojici?

Od: Komunikace, kvalitní přihrávka(přesnost, razance, načasování) a využívání volného prostoru.

Ot: Co je třeba udělat před přihrávkou?

Od: Podívat se kde je spoluhráč.

Ot: Co udělat, když je někdo mezi přihrávajícím a přijímajícím?

Od: Být trpělivý na míči(přihrávající), najít si lepší místo(přijímající), komunikace(oba).

Jak by mohla vypadat celá metodická řada?

• bez met – s velkou pravděpodobostí si každá trojice najde svůj prostor, kde si budou víceméně staticky přihrávat
• s metami – to vnese trochu pohybu a zvýší náročnost na myšlení
• s barevnými metami, kde je dáno pořadí branek, skrze které si mají přihrát (žlutá, modrá červená) – tak vneseme dostatek pohybu i zvýšíme náročnost na vnímání 
• s napadající trojicí bez míče – umocníme nároky na pohyb i vnímání
• s napadající trojicí s míčem – zvláště náročné pro napadající trojici, náročné i pro dospělé 

Zdá se, že bychom jedním cvičením mohli zaplnit stránky celé diplomové práce. Ani tak si nemyslíme, že jsme vyčerpali všechny variace, zmínili všechny postřehy, dali vyčerpávající seznam doporučení jak toto cvičení koučovat nebo sestavili neměnnou metodickou řadu.

Neberme zdroje, ze kterých vycházíme při sestavování tréninkové jednotky, při budování tréninkového plánu, při formování naši trenérské filozofie jako dogmatická paradigmata, kterých se je třeba striktně držet. Obohacujme to všechno vlastními zkušenostmi a nepřijímejme jen pasivně metody jiných, i když třeba věhlasných odborníků. Stejně. Když dva dělají totéž, není to totéž. Pokrok je třeba hledat i sám v sobě.