Náměty, postřehy, komentáře
Neděle, 24 Březen 2013 10:24
Jarní sezóna vchází do dveří a my ještě jednou otevřeme, právě v tento čas, uvedené téma a navážeme na předchozí článek
Házení autů v mladší přípravce.
Dovolte mi, abych se připojil do diskuze vzniklé okolo, mezi trenéry (nejen) přípravkových týmů, stále živého tématu, vhazování-nevhazování autů. Nabízí se téměř shakespearovská otázka, „Házet nebo vyvádět. To je oč tu běží“. Toto téma poměrně výrazně rozděluje širokou trenérskou veřejnost, minimálně tedy v Plzeňském kraji a já bych se touto douškou rád připojil na stranu zastánců vyvádění míče, potažmo rozehrávky ze země. Na druhou stranu, vhazování bych úplně nezatracoval, ono to ani dost dobře nejde, ovšem nesmíme, neměli bychom, my, trenéři, rozhodčí a „rozhodčí“, lpět na dokonalém provedení vhazování. Dejme dětem, hráčům, volnost, možnost volby. Hned trojí možnost řešení dané standardní situace nutí naše svěřence zapřemýšlet. V daném zlomku sekundy si může, musí vybrat, zda má dostatek času a prostoru na rozehrávku přesnou přihrávkou, na zhodnocení kde stojí nejbližší protihráč, kudy si míč může vyvést, zda obejde protihráče kličkou nebo zda míč, v zájmu zrychlení hry, vezme a (téměř) předpisově jej do hry rychle vhodí. A možnost volby, správné a rychlé rozhodnutí je jedním ze základních kamenů stavby, kterou nazýváme kreativním myšlení hráče. Takové hráče přeci chceme vychovávat.
Názory, že možností rozehrávky autu děti získávají špatný, nevhodný návyk, že jde o situaci, se kterou se nikdy, v budoucnu nesetkají, že s fotbalem takový výmysl nemá nic společného, že pravidla o autovém vhazování jsou jasně daná (jen malý vzorek názorů, které jsem sám mezi kolegy a lidmi okolo hřišť během posledních pár měsíců zaznamenal a pamatuji si je) nejsou, podle mého názoru, správné. Ve chvíli, kdy od hráčů budeme vyžadovat předpisové vhazování, se nám jakékoliv utkání zvrhne v nekonečnou soutěž v opakovaném vhazování míče a ne v hodinu, hodinu a půl či jak dlouho hrajeme, plnou kliček, přihrávek, šancí, střel a gólů, tedy takového fotbalu, který chceme naše svěřence učit. Správně provedené vhazování kluky naučíme během 14 dnů, na konci jakéhokoliv období sezony. Navíc, upřímně a ruku na srdce, páni trenéři a rozhodčí, kdo z nás dospělých perfektně zná celý výklad pravidla o autovém vhazování? Proto za sebe říkám, „Minimálně mladší přípravka a auty, dejme hráčům možnost volby!!!“.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že kluby, které jsou na špičce, co se práce s mládeží, tedy minimálně přípravek, týče (ale jmenovat je, s dovolením, nebudu), tento problém už dávno vyřešily. Ano, přijedeme na turnaj do města „X“, hrajeme přátelské utkání s klubem „Y“ a auty se, automaticky vyvádějí, nebo hází, podle dané situace. A kluci oblékající dres takového týmu každým utkáním získávají nemalý náskok před těmi, kteří se místo fotbalu ve svém klubu učí házet auty. Rozhodčí potom, pokud se vůbec po hřišti během utkání vůbec pohybují, o nutnosti rozhodování utkání mladších a starších přípravek by se dalo, myslím, také dalekosáhle polemizovat, jsou znalí dané problematiky a tyto situace posuzují velice citlivě.
S problematikou rozehrávky autů úzce souvisí ještě další „maličkost“, tedy posuzování kdy a zda míč v zámezí byl nebo ne. Opět se přikláním k názoru, který jasně říká „Nechme děti hrát“. Pokud je míč v zám
ezí deset, klidně i 20 nebo 30 centimetrů, ale hráč má viditelnou snahu v akci pokračovat, nechme jej hrát. Vždyť, v takové chvíli může dospělý, lpící na dodržování rádoby regulí, zkazit radost hráči, který
právě udělal svoji první povedenou kličku, ale míč mu trochu utekl od nohy.
Opravdu, nechme je hrát, nechme je se hrou, fotbalem bavit. Ano, bude to těžké, víme to, musíme se totiž pokusit změnit myšlení všech, kteří nové myšlenky zatvrzele odmítají, všech které jsem již jednou jmenoval, tedy nás trenérů, „tréňů“, koučů, rozhodčích i „rozhodčích“, rodičů, fanoušků, všech, kteří se okolo našich hřišť pohybují. Ale pojďme to zkusit, stojí to za to!!!
Pavel Vacek, FC Viktoria Plzeň, přípravky
