Co je talent?
10 000 hodin
Pondělí, 16 Červen 2014 11:53
Co je to vlastně talent ? Na tuto otázku jsme našli odpověď. Pomohla nám k tomu hlavně kniha Bounce(Odraz). Autorem je bývalý špičkový hráč stolního tenisu, účastník dvou olympijských her(Barcelona 1992 a Sydney 2000), Matthew Seyd. Pohled optikou této knihy vám přinášíme v našem výtahu tohoto díla, doplněném postřehy vlastními i z jiných zdrojů.
Úvod – o autorovi
Matthew Seyd byl v 90.létech jedničkou anglického tenisu, kde je tento sport velmi populární a hraje jej 2,4 miliónu lidí. Matthew vnímá jako stěžejní impulsy, které nastartovaly jeho kariéru:- stůl – dárek od rodičů, kde mohl hrát a hrát
- bratr – měl s kým hrát, jeho bratr miloval stolní tenis, stejně jako on
- Peter Charters – učitel, trenér, který působil na škole, kde vyrůstal
- Omega – nebohatý klub, který měl jednu velikou výhodu . . . byl otevřený 24 hodin denně pro všechny tenisové nadšence
Již z toho kratičkého životopisu můžete vycítit to, co naznačuje podtext knihy:"Mýtus talentu a síla tréninku . . . "
10 000 hodin
O Federerovi se říká, že má tenis zakódován ve své DNA. Tiger Woods byl prý stvořen pro golf. Maradona se narodil s fotbalovýma nohama.
Houslový virtuos
Americký psycholog Andres Ericsson provedl legendární studii. Rozdělil houslisty světoznámé hudební akademie v Berlíně na 3 skupiny. Do první skupiny patřili nejlepší studenti, budoucí solisti nejlepších orchestrů, často označováni jako supertalenti, bytosti stvořené k hudbě. Druhá skupina zahrnovala extrémně dobré hráče, ale přece jen nedosahující kvalit první skupiny. To byly potencionální členové nejlepších orchestrů, ale ne sólisti. Třetí skupinu tvořili nejméně nadaní studenti, kteří se měli stát učiteli hudby. Ericsson všechny studenty "vyzpovídal" a nezjistil zásadní rozdíly v jejich cestě za povoláním hudebníka, až na jeden zcela zásadní a do očí bijící – kolik času věnovali cvičení, chcete-li tréninku. Ti nejlepší měli ve 20 letech odcvičeno průměrně 10 000 hodin, druhá skupina asi 8000 hodin, třetí kolem 4000 hodin. Ale to není všechno. Ericsson si všiml další věci. Neexistovala žádná výjímka. Všichni excelentní sólisti došli ke svému umění skrze 10 000 hodin cvičení. Jediný rozdíl byl tedy v tréninku.
Narozen v lednu
V 80.létech si kanadský psycholog Roger Barnsley vyrazil se svou manželkou na hokej. "Ti hráči jsou skoro všichni narozeni v lednu!":poznamenala paní Barnsleyová jen tak mimochodem při čtení programu. Roger zpozorněl a opravdu si ověřil, že většina hráčů je narozena v lednu, únoru či březnu. Jak to ? Podobně jako u nás, je datum, podle kterého se rozdělují věkové kategorie 1.leden. To znamená, že 10 letý kluk narozený v lednu, může hrát hokej až o 1 rok déle, než kamarád narozený v prosinci téhož roku. Věk 9-10 let je v Kanadě čas, kdy se začínají formovat různé výběry. Tam se většinou dostávají silnější, rychlejší a větší kluci s věkovou výhodou. A co se stane, když už se tam hráč dostane? Trénuje v lepších podmínkách, s lepšími spoluhráči, místo běžných 20 zápasů za rok odehraje 50-75 kvalitnějších zápasů. Koukněte se na registrační průkazy svých borců. Kteří vynikají? Narodili se 1.1. nebo 31.12.? Jak malý rozdíl! Jen pár minu! Ve sportu celý rok!
Magických 7+-2
Přečti si následující řádku 13 písmen s 1-2sekundovou pauzou mezi každým písmenem:
J P L C G X O R T N K W S
Když ses dostal nakonec, zavři knihu a zkus všechny písmena zopakovat. Většina z nás zvládne 6-7. Potvrdíme tak staré paradigma kognitivní psychologie uvedené v díle George A. Millera – Magických sedm, plus minus dvě. Dospělý člověk se zapamatuje kolem sedmi položek, větší množství již vyžaduje intenzivní soustředění a vyšší počet opakování.
A teď si přečti následující řádku:
N E J N E O B H O S P O D A Ř O V A T E L N Ě J Š Í
Možná je to trochu jazykolam, ale zapamatujeme si to celkem snadno a rychle. Přesto, že je to celkem 26 písmen, není to tak náročné jako zapamatovat si 13 písmen nedávající smysl. A v tom to právě spočívá. Písmena jsou seřazena do známého tvaru – slova. Nyní bychom mohli poskládat ve dle sebe 13 různých slov. Opět se uplatní pravidlo 7+-2. Pokud však budou slova dávat smysl – tvořit větu, snadno si je zapamatujeme.
Nyní se přesuneme na šachovnici. Všichni známe ohromující paměť velmistrů, kteří jsou schopni si vybavit několik řešení dané situace, které byly použity tím a tím tehdy a tehdy. Takovou pamětí normální smrtelníci nedisponují!? Jak se to vezme. Pojďte s námi provést následující experiment. Máme k dispozici 2 skupiny lidí: šachové velmistry a nováčky ve hře v šach. Oběma skupinám ukážeme 20-25 rozestavěných figur krátce po zahájení hry nějakým typickým způsobem. Po daném čase figury sebereme a požádáme obě skupiny o znovu postavení figur. Velmistři postaví správně všech 25 figur, nováčci 5-6 figur. Nyní uspořádáme figury na šachovnici náhodně tak, že neodpovídají reálné hře. Nováčci jsou schopni trefit opět 5-6 figur, velmistři jsou na tom téměř stejně. Co to znamená? Je to jako s řádkou písmen. Když figury vytvářely smysluplně uspořádané šachové věty, velmistři si je bez problémů zapamatovali. Pokud to byl jen shluk náhodně postavených figur nevytvářející žádná šachová slova či věty, dopadli stejně jako nováčci, pro které to byl shluk náhodně postavených figur v obou případech.
Specifická rychlost
Douglas, jeden z největších stolních tenistů nejen Anglie, se spolu se svými reprezentačními kolegy zúčastnil na univerzitě v Brightonu testu reakční rychlosti. Postupně se před každým testovaným rozsvěcely tlačítka na stěně. Úkolem bylo právě rozsvícené tlačítko rychle stisknout. Douglas přistoupil k testu s plným nasazením. Jakoby hrál o mistra světa. Po testu sklidil aplaus kolegů a šli další. Vyhodnocení výsledků dopadlo neuvěřitelně. Douglase předčil nejen mladý junior, ale i masér týmu. Přitom byl Douglas považován za jednoho z nejrychlejších hráčů planety a jeho reakce, byla považována za hlavní důvod, proč se vyrovná i čínským tenisovým kouzelníkům. Závěr byl takový, že měření bylo chybné a pro účely tenisového svazu nepoužitelné. To byla svým způsobem pravda. Nikdo však nepřipustil, že byl Douglas v testu opravdu nejpomalejší a jeho rychlost při stolním tenise spočívala v něčem úplně jiném. V čem ?Když Roger Federer vrací dělový servis svého soupeře, nedemonstruje tak rychlejší reakci než mají ostatní smrtelníci. „Jen“ je schopen přečíst ze soupeřových pohybů při servisu kam míček půjde a být tam včas. Tento závěr potvrdil i Mark Williams(profesor motoriky na univerzitě v Liverpoolu) svým měřením. Speciálním zařízením monitoroval hráče tenisu, hlavně jejich oči a konstatoval:“Špičkový hráči sledují při podání tělo soupeře: trup, boky, ….. a na základě tohoto pozorování předvídají kam míček poletí.“ Takovou zkušenost však Federer sbíral dlouho … jak jinak … 10 000 hodin tréninku.
Tyto překvapivé výsledky moderní vědy vedou k závěru, že rychlost ve sportu nespočívá v obecné reakční rychlosti, ale je odvozena z praktické specifické zkušenosti.
A jak to bylo s Douglasem? Promluvte si s ním a zjistíte, že prvních 5 let svého usilovného tréninku strávil v malé místnosti se třemi stoly. „Bylo tam tak málo místa, že jsme museli stát hned za hranou stolu a zády jsme se téměř dotýkali zdi. Hráli jsme speed stolní tenis. Taktika a rotace se jen těžko uplatňovali, šlo jen o rychlost. Asi tehdy jsem si vypěstoval ten šestý smysl.“
Co je to tedy talent ? Vůle, ochota, touha, potřeba, droga, .... od malička denně několik hodin trénovat. K podobnému závěru dospíváme ze všech možných oborů. To je všechno? Jistě ne. V této chvíli však nemůžeme více prozradit.
Připravil Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz
| Komentáře |
|
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
Powered by !JoomlaComment 3.26