5. Šachy kolem výběru nového reprezentačního trenéra

Pondělí, 04 Květen 2009 07:32

V současném stavu, který existuje v českomoravském fotbale se asi nelze divit, že po odvolání trenéra Petra Rady od české reprezentace se kolem výběru nového reprezentačního trenéra zase hrají jakési podivné politické, mediální, lobbyistické a jiné manipulační „šachy“… Lze se divit ?

Asi opravdu nelze, jednak se blíží červnová valná hromada ČMFS a jednak dlouhodobě nemá náš fotbal ucelenou, strukturovanou a fázovanou strategickou vizi a koncepci rozvoje tuzemského fotbalu jako celku. Nemá tudíž ani celou řadu s tím souvisejících procesů, funkcí, nástrojů, rozpočtů a kriterií, což ještě komplikuje současné organizačně-personální pojetí práce placeného aparátu sekretariátu ČMFS.

V kontextu velkého napětí a tzv. válek mezi různými soupeřícími skupinami nejvyšších fotbalových funkcionářů, a sítí jejich stoupenců, pak selhávají i některé základní kulturní a procedurální pravidla, zvyklosti a administrativní mechanismy, které jsou tolik potřebné k obyčejné pracovní komunikaci a kooperaci ve fotbalovém hnutí. Proto i řešení otázky nástupce trenéra Rady tzv. kulhá a má i další věcné, procedurální, politické a jiné trhliny. Tím vším vzniká ještě větší prostor pro další virtuální spekulace a účelové personální koalice, které si prosazují tu dílčí osobní a tu širší skupinové zájmy, tu zájmy krátkodobé či dlouhodobější, jindy zájmy tuzemské či zahraniční, zájmy sportovní, obchodní, finanční, mediální apod.

Ovšem pozor, celý proces výběru a schvalování reprezentačního trenéra není jednoduchý a jednoznačný nikde na světě. Vždy budou zastánci a odpůrci i těch zcela protikladných návrhů. Jenže u nás v Česku je však postup Výkonného výboru ČMFS znovu zbytečně neprůhledný a nesrozumitelný, a to nejen pro širokou veřejnost, ale i pro domácí odborníky, kteří ve vrcholovém fotbale dlouhodobě působí na různých pozicích. Ty signály, které o našem fotbale a způsobu výběru trenéra národního mužstva si nikdo za rámeček určitě nedá, natož v zahraničí, kde ztrácíme nejen koeficienty, ale také dřívější kredit na svazové i klubové úrovni.

Co naplat, že na vládní a státní úrovni po demisi vlády je situace v lecčems podobná. Každopádně je to smutné a nepříjemné, ale je to tak. Samozřejmě, mohlo by být i hůře. Možná v době krize bude i o něco hůře, ale o to více musíme všichni aktivizovat své znalosti, dovednosti, postoje, spojence a mechanismy k tomu, abychom udělali potřebné inovace ke zlepšení fotbalu u nás. K lepšímu a hospodárnějšímu postupu, při snižování nákladů a při dynamizaci příjmů, o které musí usilovat všichni, nejen někteří lidé ve fotbale. Obchodní úseky, stejně jako sportovní úseky, v tzv. velkém i v tzv. malém fotbale, jiné cesty není.

Samotní fotbaloví trenéři a manažeři musí v praxi přispět svým nemalým dílem také! K tomu musí vycházet z toho, co reálně na daném místě existuje a nemohou vycházet jen z toho, co si sami přejí nebo co si přejí ti, kteří se s fotbalem jen prospěchářsky a bez vlastních rizika investic jenom tzv. vezou. Podobně různé profesní sdružení, tedy konkrétně Unie českých fotbalových trenérů, nebo různé poradní orgány jako Technická komise nebo Trenérská rada ČMFS apod., ti všichni musí také vycházet z konkrétních podmínek a kompetencí, které pro jejich činnost existují a které pro ně vedení ČMFS vytváří či spíše nevytváří. A zde je tzv. jádro pudla, protože podmínky a kompetence pro práci špičkových profesionálních fotbalových trenérů jsou prostě většinou neadekvátní nejen z organizačních a společenských hledisek, ale také z hlediska finančně-materiálních zdrojů a potřebných kompetencí, pravomocí a odpovědností.

Je zřejmé, že by trenérsko-manažerskému řemeslu u nás prospělo postupně větší přímé i nepřímé zapojení zahraničních trenérů na nejrůznějších úrovních a v různých formách. Těch několik málo vlaštovek, které jsou například v Příbrami (italský trenér), Jihlavě (slovenský trenér) a u mládeže v Mostě (argentinský trenér), ještě jaro nedělá.

Určitě by našemu fotbalu mohlo hodně pomoci angažování trenéra, který je českého původu a dlouhodobě žije a úspěšně trénuje (či trénoval) ve fotbalově vyspělé zemi v zahraničí. Nemyslím, že by muselo jít jen přímo o funkci reprezentačního trenéra „A“ mužstva, ale za určitých okolností, proč ne! Měl by dostat stejnou šanci, jako jiní „ryze domácí“ (Dušan Uhrin st., František Straka, Karel Jarolím, Jozef Chovanec, Vlastimil Petržela, František Komňacký, Jaroslav Hřebík apod.) nebo „čistě zahraniční“ kandidáti či uchazeči (jako trenér Grant z Izraele a další zahraniční trenéři, o kterých spekuluje náš tisk) o post reprezentačního trenéra českého národního mužstva. Za zvláštní kategorii by se jistě odborníky, novináři i širokou veřejností pokládal slovenský renomovaný trenér, který zažil federální česko-slovenské časy a zná český fotbal, českou mentalitu nejen ve fotbalovém, ale i nefotbalovém prostředí.

Historicky nebyl v posledních dvaceti letech pro český fotbal využit potenciál mnoha trenérů, kteří pochází z ČR a úspěšně se jako trenéři uplatnili v zahraničí, například dříve trenér Václav Halama, který pochází z Jablonce, dlouhodobě žije v Německu a velmi úspěšně trénoval i v Rakousku, trenérské práci se však již delší čas nevěnuje. Velmi zajímavě se proto nyní jeví potenciál trenéra Zdeňka Zemana z Itálie, který by mohl být pro náš fotbal velmi atraktivní a přínosný, a to nejen profesně, ale i morálně. Zemanova trenérská kvalifikace, zkušenost a náročnost, osobní odvaha postavit se tzv. mocným siločárám a schopnost ukázat na nešvary v italském fotbale by se mohly hodit, zvláště v době krize a pokud by v trenérském tandemu s trenérem Zemanem byl charismatický, populární, elegantní a jazykově dobře vybavený trenér František Straka. Takto by se mohlo tzv. nakopnout nejen reprezentační A-mužstvo, ale také celé fotbalové hnutí. S takovým trenérským tandemem by nový svazový předseda mohl pořádně zavelet k pozvednutí, ozdravení a očištění našeho „nemocného“ tuzemského fotbalu, a to nejen na úrovni fotbalové reprezentace, ale i na úrovni klubů a regionů, v dospělém i mládežnickém fotbale. Dobré příklady prostě táhnou, to je známá věc.

V tomto kontextu začala media a různé zájmové skupiny uvažovat také o dalších variantách, např. o trenéru Miroslavu Beránkovi, který je ale vázán na klubové úrovni v 1. FC Brno. Nebo se prý spekuluje o pověření trenérského tandemu pražských „S“, který by se skládal z hlavních trenérů Sparty (Jozef Chovanec) a Slavie (Karel Jarolím) nebo o kombinaci český a zahraniční trenér, jak to třeba uvedl pro deník Sport italský trenér Massimo Morales z Baníku Příbram, který by vzal funkci asistenta trenéra reprezentačního mužstva ČR, pokud by hlavním trenérem byl Čech – František Straka. Tandemová kombinace s Františkem Strakou by mohla být i ve variantě se Zdeňkem Zemanem či s Dušanem Urinem st. nebo v kombinaci se slovenským trenérem. V historii fotbalových klubů i svazů se v minulosti metoda „trenérského tandemu“ osvědčila pokud se generačně, odborně a vztahově podařilo tzv. dobře namixovat trenérský tandem.

Různé varianty se ve fotbalovém zákulisí zvažují také pouze pro úplně tzv. krátkou přechodnou dobu, tedy pro koučování mezistátního utkání ČR s Maltou, kde by také mohli zaskočit reprezentační trenéři, kteří působí u mládežnických reprezentací U16 – U21. Například dle ing. Vernera Ličky, prezidenta UČFT a trenéra a generálního manažera Baníku Ostrava, by toto utkání mohl odkoučovat trenérský tandem J. Hřebík (U18) a A. Křeček (U19) nebo J. Nevrlý a J. Pešice, pokud nemohl zaskočit reprezentační trenér J. Dovalil sem svým týmem U21 apod. Jsou i tací, např. bývalý fotbalový internacionál Ladislav Vízek, kteří navrhují, aby třeba utkání s Maltou odkoučoval Karel Bruckner tzv. benefiční utkání na rozloučenou s působením ve funkci úspěšného reprezentačního trenéra.

Na zbytek kvalifikačních bojů by se pak měl najít nový trenér a jeho nový realizační tým. Nejlépe po zvolení nového vedení ČMFS na červnové valné hromadě. Pokud by byl předsedou ČMFS zvolen Ivan Hašek, což si podle průzkumů medií přeje skoro celý náš fotbalový národ, jistě by se o postup na MS 2010 pak mohl pokusit třeba s trenérem Karlem Jarolímem. Nebo bude úplně jiný předseda ČMFS? A vybere si úplně jiného kandidáta?, např. prý Františka Komňackého, za kterým stojí velký kus práce a trenérské úspěchy na klubové úrovni v česku i v zahraničí.

Každopádně s novým reprezentačním trenérem by se snadněji mohl současně reorganizovat celý sportovně-technický a reprezentační úsek v aparátu ČMFS, jak to opakovaně požadovaly současné poradní orgány Výkonného výboru i UČFT. Změny budou nutné také v přístupech k jednotlivým realizačním týmům u všech jednotlivých reprezentačních kategorií, nejen u národního „A“ mužstva ČR. Pak bychom se všichni mohli zase lépe a rychleji odrazit k lepším časům. Na to jsme s V. Ličkou a J. Chovancem a dalšími členy TK ČMFS a prezidia UČFT na všech jednáních uvnitř fotbalového svazu, i ve styku s novináři, mnohokrát upozornili.

Ovšem i v takovém případě ten největší díl zodpovědnosti na fotbalovém hřišti ponesou vždy vybraní fotbaloví hráči, protože ani ten nejlepší fotbalový trenér na světě nemůže za své hráče odehrát fotbalové utkání, dobře se na každé utkání připravit a pak správně a profesionálně relaxovat k načerpání nových sil. Jde jen o to, aby vedení, trénování a koučování reprezentačních hráčů (stejně jako v jejich mateřských klubech) bylo co nejnáročnější a nejlepší. Mělo profesionální řád a systém, a to nejen v taktice, stylu a tempu hry, ale také v celkově noblesnějším komunikování a fungování uvnitř reprezentačního týmu a také v rámci „průmyslu fotbalu“ a celého „fotbalového průmyslu.“ Samozřejmě také vně fotbalu, na to nelze v konkurenci jiných sportů a jiných druhů zábavy zapomínat.

Je zřejmé, že právě ty různé propojovací a spojovací zóny či jejich komunikační a kooperační mechanismy uvnitř a vně reprezentačního fotbalu v poslední době nefungovaly tak, jako dříve, kdy náš reprezentační tým, a tím i celý náš fotbal, byl na vlně euforie a mezinárodních úspěchů. Nedávno získané vavříny, peníze, image, zkušenosti i dobré vzájemné vztahy náš fotbal nerozmnožil, naopak vlastně značně tzv. prohospodařil. Nyní bude pro každého funkcionáře a trenéra těžké, aby dal všechny ty špatné, poškozené a nefungující fotbalové „součástky“ do jednoho znovu jednotného, úspěšného, efektivního a transparentního systému, který navíc bude konkurenčně schopný nejen v českém, ale i v mezinárodním rámci.

Oč těžší a složitější výzva stojí před novým reprezentačním trenérem, o to více je třeba vyladit nejen kriteria a požadavky na výběr kandidáta, ale také upravit podmínky jeho fungování, odměňování a kontrolování. Stejně tak i všech jeho nejbližších spolupracovníků. Každý kandidát, ať už by byl navržen kýmkoliv, nebo se sám či něčím prostřednictvím přihlásil o místo, musí projít náročným hodnocením, musí připravit, prezentovat a obhájit strategickou vizi a koncepci své práce. To je úděl každého kandidáta na post reprezentačního trenéra, který se ze své práce nezodpovídá jen fotbalovým orgánům a fotbalovým fanouškům, ale vlastně celé široké veřejnosti. Taková je logika významu funkce reprezentačního fotbalového trenéra.

Nepodaří-li se v dohledné době zvládnout volby nového vedení ČMFS, zlepšit proces výběru reprezentačního trenéra a reorganizovat aparát sekretariátu ČMFS, budeme vůči sobě i světu působit spíše jako jakýsi rozhádaný venkovský „fotbalový cirkus,“ kde žongléři a kejklíři s fotbalovými míči, jejich trenéři, drezéři a pomocníci budou sice chtít vyhrát na zeleném fotbalovém trávníku, ale k trvalejšímu vzestupu jednotlivých hráčů, reprezentačních týmů a celého našeho fotbalu to příliš nepomůže. Zvláště ne, když se v poměrně krátké době musí plnit čtyř-jediný cíl:

1) postoupit na MS 2010 do JAR (situace ještě vážná, ale ani zdaleka není beznadějně zoufalá)

2) tzv. za pochodu přebudovat, omladit a zmodernizovat celé národní mužstvo a navazující či související odborné útvary na sekretariátu ČMFS, součinnost s TK, Trenérskou radou a UČFT

3) ozdravit a obnovit prestiž a růst českomoravského fotbalu tzv. na všech frontách, tedy jak na svazové, tak na klubové úrovni – v tuzemsku i vůči zahraničí

4) zvýšit atraktivnost fotbalové hry, návštěvnost, prestiž a efektivnost fotbalu jako celku, tedy i v oblasti mládežnického fotbalu., a tak zvýšit konkurenceschopnost našeho fotbalu nejen vůči jiným fotbalovým týmům, ale také vůči celému fotbalovému světu.

Lze předpokládat, že s takovou komplexnější a kvalifikovanější koncepční navigací, a s uplatněním náročných přístupů, kriterií a metod postupných kroků, by se celé ty „šachy“ kolem nového fotbalového reprezentačního trenéra staly méně tragikomické a naopak více srozumitelné, užitečné a přínosné.

Závěrem lze také vyslovit přání, aby trenéři, kteří se chtějí ucházet o post reprezentačního trenéra, pokládali za svoji stavovskou a profesní čest, že se stanou aktivními členy Unie českých fotbalových trenérů a současně budou také prosazovat ochranu a propagaci zájmů české trenérské profese jak v rámci ČMFS, tak v rámci UEFA a FIFA a celém procesu trenérského vzdělávání a vychovávání nových trenérských generací.