O fotbalových matkách a otcích.

Sobota, 20 Březen 2010 15:50

Dnes zamyšlení nad souvislostmi mezi sociálním prostředím, tedy vlivu společenského, rodinného i fotbalového prostředí na výchovu mladého fotbalisty. Další originální zamyšlení od dr. Votíka.

Vycházím z výsledků svého šetření, kdy jsem analyzoval pohybové aktivity rodičů a sourozenců tří generací, tedy současné a dvou bývalých fotbalových reprezentantů České republiky respektive Československa. Pro zajímavost, kromě současné generace se jednalo o generace reprezentující v letech 1981 až 2001 a 1965 až 1987. V každé skupině bylo 23 reprezentantů, takže se domnívám, že z výpovědí 69 reprezentantů lze učinit alespoň dílčí závěry.

Sledoval jsem pět oblastí a prvou z nich byly sportovní aktivity matek reprezentantů. Zde se ukázalo, že 69% až 87% matek nesportovalo nebo jen rekreačně a zdá se, že ve všech sledovaných generacích přetrvává model „fotbalové rodiny“, kdy matka vytváří zázemí rodiny, „obětuje se“ a zajišťuje servis pro fotbalové aktivity manželů a synů.

Z analýzy sportovních aktivit otců jsou zřejmé dvě, od matek se výrazně lišící tendence. Prvá - ve „fotbalových rodinách“ bez ohledu na společenský a rodinný kontext se přes 70% otců našich reprezentantů věnovalo ve všech sledovaných generacích sportu na nejvyšší nebo výkonnostní úrovni. Druhá tendence, která nás jistě nepřekvapí, že 73% až 82% otců se věnovalo na nejvyšší či výkonnostní úrovni právě fotbalu. Tyto údaje naznačují velmi vysokou pravděpodobnost významu generačního přenosu v oblasti fotbalových aktivit otců na syny. Jinými slovy synové často vidí otce jako příklad, model sportovce, od útlého dětství se pohybují ve fotbalovém prostředí a to vše výrazně ovlivňuje jejich vztah ke sportovním aktivitám a sportovní orientaci.

Pokud se podíváme na sourozence reprezentantů, můžeme považovat za charakteristické pro „fotbalovou rodinu“ dvě a více děti a při sledování jejich pohybových aktivit můžeme konstatovat, že nejvíce sourozenců sportovalo na výkonnostní úrovni. Co se týká fotbalových aktivit, nejvíce sourozenců – mužů hrálo fotbal na nejvyšší či výkonnostní úrovni u současné generace reprezentantů – 70% a u dvou starších generací se tento údaj pohybuje kolem 50%. Lze tedy předpokládat opět významný přenos zájmů a zaměření mezi sourozenci. Starší sourozenci logicky působí silný jako motivační prvek.

Na základě výše uvedených informací, jsem přesvědčen o existenci „fotbalové rodiny“, jejíž struktura je poměrně stabilní v čase, má své specifické charakteristiky včetně významného působení generačního přenosu z otce na syna nebo vlivu sourozenců v rámci rodinného a fotbalového prostředí. Tyto údaje jen potvrzují nutnost komplexního pohledu na výchovu mladých fotbalistů včetně akceptování podmínek sociálního prostředí, ze kterého hráči přicházejí a to samozřejmě především prostředí rodinného.