8. Hra s elementy - Hřiště, hrací plocha

Čtvrtek, 01 Květen 2008 23:19

Hřiště, hrací plocha

„V koncepci Holandské fotbalové asociace je středem pozornosti dítě. Jinými slovy vytváříme podmínky, ve kterých se děti mohou začít chovat nezávisle.“ Coaching Soccer

Nyní, když známe problém, počet hráčů a cíle, budeme muset připravit hřiště. Rozměry a vytyčení hřiště je dalším důležitým krokem při budování her malých forem. Nějaké příklady už byly naznačeny: úzké a dlouhé hřiště – nácvik rychlého protiútoku, široké a krátké – hra do šířky. Když je hřiště připraveno, je vhodné sledovat probíhající hru a ptát se:“Je to korektní velikost?“, „Splňuje můj záměr?“. Jestliže zvolím nevhodnou velikost, hra nesplňuje svůj účel a je třeba hřiště upravit. Ideální velikost můžeme najít způsobem pokus-omyl. Nejdříve je hřiště příliš velké, pak příliš malé až najdeme optimum.

Velikost – první prvek ke sledování a změně

Když je hřiště moc malé, bude vznikat mnoho konfliktů a konfrontací. Souboj střídá souboj, držení míče se neustále mění. Pokud lze vůbec mluvit o hře, tak není vůbec plynulá a je to spíše boj než fotbal. Předmět výuky se zúží na osobní souboje. Tlak je až příliš velký.

Když je hřiště příliš velké, obranná činnost se stává velmi obtížnou a tlak na hráče je malý. Tempo hry klesá a hráči mají až moc času pro rozhodování.
Optimální velikost hřiště zajišťuje plynulý průběh hry, přiměřený tlak na hráče – naplňuje účel hry. Velikost se mění podle týmu, typu hry i povrchu. Důležité je, zda velikost hřiště podporuje záměr trenéra. Pokud ne, je třeba změna, jinak je to mrhání časem.

Uspořádání – soulad velikosti a tvaru

Vytvořením kruhového tvaru hřiště místo obdélníkového je pro hráče jednodušší zaujmout správný úhel a hráči se nepletou sobě navzájem tak často. Hra na 4 brankny vyžaduje větší šířku než délku. Hra na protiútoky zase vyžaduje dlouhé úzké hřiště. Příklad z praxe: U10 trénovali na hřišti 55m dlouhém a 12m širokém, po několika trénincích se hra velmi zrychlila a rychlý protiútok se stal silnou zbraní mužstva.

Zóny – specifický záměr

Únik 1

Hra začíná v rozestavění 3v2 v menší zóně a 1v1+B(volitelný) ve větší zóně. Modrý tým se musí dostat z menší zóny kombinací zakončenou přihrávkou na spoluhráče ve větší zóně. Pro všech pět hráčů v malé zóně platí, že ji smí opustit až když míč opustí tuto zónu. Modří tedy musí hledat vhodný okamžik pro přihrávku spoluhráči. Variací muže být, když zavedeme omezení, že malou zónu může opustit maximálně jeden modrý a vytvářet tak situaci 2v1.

Únik 2

Tato průpravná hra v sobě kombinuje modifikaci hřiště, cíle i pravidel. Hraje se 5v4 na hřišti rozděleném do 3 zón. Modrý tým(v početní převaze) skóruje tak, že udrží míč v držení při přesunu z jedné zóny do druhé. Pokud tedy získá míč uprostřed, musí jej nejdříve dopravit do jedné krajní zóny a pak do druhé. Žlutí ( v podčíslení ) získávají bod když získají míč a vyvedou jej mimo vyznačený prostor. Hra se vždy začíná ve středu, kdy míč mají modří. Ve střední zóně se může nacházet jen jeden modrý hráč. Variace:

• omezený počet doteků s míčem hráče ve středu
• míč se nesmí zastavit
• přidat bránícího hráče do střední zóny, což povede k 1v1
• střední pásmo musí být překonáno narážečkou
• další

Vracej se

Před každou brankou je vyznačena zóna. Jestliže padne gól a bránící tým má v zóně méně než dva hráče, platí gól za tři. To vyžaduje aby tým pochopil, že je třeba, aby vždy nějací hráči plnili defenzivní roli a nedávali tak šanci soupeři na získání tří bodů za gól. Pokud však bude jejich přístup příliš defenzivní, budou mít jejich útočící spoluhráči těžkou úlohu - prosadit se v útoku sami. Musí tedy najít rovnováhu mezi podporou útoku a zajišťování soupeřova protiútoku.