8. Hra s elementy

Čtvrtek, 01 Květen 2008 23:19

„Trenér mládeže musí být schopen manipulovat s obtížností flexibilně tak, aby zajistil systematický a metodický rozvoj.“ Coaching Soccer

Hry malých forem není odpovědí na otázku jak trénovat. Je to jen nástroj v rukou trenéra. Jedna hra nevyléčí všechny nemoci, ale různé varianty se správným trenérským vedením mohou udělat divy s většinou hráčů.

Hry tedy budou nabývat různých podob. To je právě ta hra s elementy, která je podstatná v celém výukovém procesu. Když hru představujeme, začínáme s její nejjednodušší formou. Děti rychle pochopí její strukturu, organizaci, pravidla. Zaměření a složitost podmínek nastavíme tak, aby děti byly schopné řešit daný problém bez velkých obtíží. Jak se děti zdokonalují, podmínky nastavujeme složitější.

Pokud zvolíš hru nepřiměřenou schopnostem dětí, těžko se něčemu naučí. V tom případě je třeba hru zjednodušit, uzpůsobit možnostem dětí. Přílišná jednoduchost je stejně špatná jako přílišná složitost. Učení je více o rozvoji mentality, myšlení než o rozvoji tělesné schránky.

Sestavování her malých forem by mělo probíhat v nějaké logickém sledu:

• identifikace problému: nejdříve je nutné odhalit skutečnou příčinu problému. Co je třeba hlavně opravit ? Odpověď můžeme hledat sledováním jak děti hrají fotbal a zjištěním činnosti, která je nejvíce omezuje ve fotbalovém růstu.
• koho se problém týká: kdo je „majitelem“ problému. Je to problém individuální, skupinový nebo týmový. Počet hráčů je velmi důležitý při sestavování hry a přímo souvisí s daným problémem.
• jaké cíle použít: hráči musí mít cíl, motivaci. Cíl musí být reálný a mít pro děti význam, dále musí mít vztah k řešenému problému. Nemusí to být vždy jen vstřelení gólu.
• hřiště: když jsem rozeznali problém, stanovili počet hráčů a cíl, může být připraveno hřiště.
• pravidla: upravováním pravidel se můžeme zaměřit přesně na to, co je naším problémem
• míč: některé situace si mohou vyžádat i speciální míč

Manipulací základními elementy hry, můžeme hru uzpůsobit podle našich potřeb. Odkazy dole ukazují několik příkladů jak z elementy pracovat. Každá hra reprezentuje odlišnou formu a pokrok spočívá ve zvládnutí základních forem. V mnoha případech je třeba nastavovovat a měnit více elementů. Hra s elementy využívá principu postupného zvyšování zatížení. Tento princip bývá úzce spojován s posilováním či běžeckými disciplinami, ale může být aplikován i pro hry malých forem.

Principy zatěžování

Počet opakování

Jaký je poměr zatížení a odpočinku ? Jestliže hrají turnaj 3 týmy každý s každým, pak je tento poměr 2:1 ( 2 zápasy hra, 1 odpočinek ). V průpravných hrách můžeme zajistit velký počet opakování, kdy se hráč ocitá v požadované situaci. Nechat děti hrát delší dobu některou ze základním forem, umožní projít různými fázemi učení. Opakováním pracujeme se zatížením. Zvyšováním počtu opakování zvyšujeme se zatížení, znyšuje se i únava a klesá pozornost.

Tempo

V jakém tempu se hra odehrává ? Jaké je tempo hry ? Dostatek míčů zajišťuje plynulost hry, hráči nemusí běhat pro zakopnutí míč a udržuje se tempo hry. Hra pokračuje okamžitě. Zkracování délky přerušení je další způsob zvyšování zatížení hráčů.

Délka zatížení

Hra 2v2 po dobu 2 minut je náročnější než po dobu 20s. Fyzické i psychické nároky jsou větší. Pokud to však přeženeme, budeme působit kontraproduktivně. Jestliže je hráč velmi unaven, vyčerpán, učící proces je narušen.

Délka odpočinku

Zkracování pauz je krokem k efektivnímu plánování a zvyšování zatížení hráčů.

Ztěžování podmínek

Různé handicapy, úpravy pravidel, úpravy hřiště, počet hráčů. To všechnou jsou aspekty, kterými můžeme ovlivňovat zatížení.

Problém

„Taktický trénink bude úspěšný jen tehdy, pokud jsou hráči organizací cvičení donuceni se zaměřit na jeden taktický aspekt, který chceš jako trenér zdokonalit. Hráči musí vzít problém za svůj.“ Rinus Michels

Myšlenka, že na trénování fotbalu může být nahlíženo jako na hledání řešení pro dané problémy, tedy formát "problém-řešení", je pro mnoho trenérů nováčků nová. Jejich trenérský přístup je většinou odvozen ze zkušeností, které získali na hodinách tělocviku ve škole. To vede k tréninku, ve kterém je kladen důraz na techniku, znalost pravidel a základních taktických prvků. S těmito cíly se jeví využívání drilových cvičení, kdy děti stojí v zástupech a jeden po druhém nacvičují izolovaně technické dovednosti, jako vhodné, dokonce preferované.

Učitelé vyučují podle přijatých norem, učebnicovou představou. Když jsou děti schopné přijmout a reprodukovat vysvětlené myšlenky, složí zkoušku. Učitel je odpovědný pouze za výuku. Nauč se to jak nejlépe umíš a vše je v pořádku. Trenéři působící daleko od školních lavic však mají jiná kritéria. Pro ně je soutěž čili vlastní zápas též součástí procesu učení. Při zápase udělat to nejlépe jak umím nemusí stačit. Pro trenéra a hráče jsou trénink a zápas dvě neoddělitelné fáze výuky. Každá poskytuje zpětnou vazbu té druhé a jsou obě stejně důležité.

Během soutěžní fáze-zápasu se setkáváme se třemi hlavními herními momenty( máme míč, soupeř má míč, ztratili či získali jsme míč ) a třemi hlavními týmovými funkcemi ( bránění, útočení, držení míče ). Ty nám poskytují základní přístup pro sledování a vyhodnocování zápasu. Který moment představuje největší problém ? Jak velkou překážku představuje soupeř ? Jakou překážkou jsme my pro soupeře ? V dalších článcích se budeme podrobněji zabývat postupy, jak najít nejdůležitější problém a připravit hru malé formy pro jeho řešení.

Počet hráčů

„To je důvod proč jsme navrhli omezený počet základních her, které splňují požadavky uvedené v konceptu Holandské fotbalové asociace. Všechny tyto hry jsou charakterizované blízkým vztahem k reálnému fotbalu, zaměřují se na určitý typický fotbalový problém a podněcují výuku specifického aspektu hry.“ Coaching Soccer

Analýza zápasu často vede k odhalení takto definovaných problémů:

• nemáme dobrou přihrávku
• neumíme zakončit
• obrana je neefektivní
• další

Podívejme se na zápas z jiného pohledu. Jak jsou efektivní naši svěřenci v konkrétních situacích ? Jak zvládají jednotlivé mini hry, mini zápasy v rámci celého velkého zápasu ? Jak zvládající situace 1v1, 2v1, 2v2, 3v2 atd. ? Využij tyto postřehy při přípravě tréninku. Jestliže hráči nezvládají situaci 3v2, měla by se stát součástí příštího tréninku.

Použij nejmenší možný počet hráčů, čímž zajistíš největší možný počet opakování. Hraj dvě nebo více malých her najednou, použij formát „vítěz zůstává“ pro výměnu družstev nebo připrav hru s menším počtem hráčů jako aktivní odpočinek během hry s větším počtem hráčů. Přidávat příchozí hráče do probíhající hry je pohodlnost trenéra a má negativní vliv na účelnost dané hry, určené původně pro menší počet hráčů. Měň počet hráčů, jen když je to vhodné.

1v1 – základní fotbalová situace

Jakmile dítě zvládne základní manipulaci s míčem, je potřeba se seznámit se situací 1v1. Technika, prostorový odhad, čtení hry soupeře a zvládání stresu jsou důležité momenty této činnosti. Dobrý způsob jak získat tyto schopnosti je vystavit děti tomuto problému.

Tři uvedené příklady mají stejnou organizaci, liší se začátkem.

V prvním případě začíná útočník mimo vymezený prostor, vede míč a snaží se zakončit. Obránce vyráží, jakmile se míč ocitne uvnitř vyznačeného prostoru, snaží se získat míč a skóruje tím, že vyvede míč za koncovou čáru. Jestliže brankář míč chytí, rozehrává ho obránci. Brankář tedy spolupracuje s obráncem i při založení protiútoku.

V druhém příkladě stojí obránce vedle útočníka. Útočník bude mít nyní obránce za sebou nebo vedle sebe a branku před sebou. Jestliže je to pro útočníka velké sousto, uprav místo startu obránce.

Ve třetím příkladě obránce i útočník startují z brankové čáry. Cvičení spouští brankář přihrávkou do prostoru tak, aby míč mohl získat útočník. Nyní má útočník obránce za zády a musí se s míčem otočit, aby mohl skórovat. Obránce by se měl koncentrovat hlavně na to, aby se útočník neotočil.

2v2 – jak spolupracovat

2v2 je nejmenší forma, kde můžeme hovořit o týmové práci. Dává šanci dětem vytvářet jednoduché plány, rozvíjet vůdcovské vlastnosti, zahrnuje spousta 1v1 situací a předpokládá jistou úroveň odpovědnosti. Hru na obrázku nazýváme jako hru na čáru. Smyslem hry je získat míč a vyvést ho přes koncovou čáru soupeře. Kdykoliv míč opustí vymezený prostor, asistent vhazuje další míč. Tím je zachováno vysoké tempo hry.

V této hře dochází k jinému pokračování po přerušení hry. Když míč opustí hřiště, jeden z bránících musí kamkoliv opustit hřiště, útočící tým vhazuje a vzniká tak souboj 1v1. Jakmile se míč dotkne země, pokračuje se normálně 2v2.

3v3 – třírozměrný fotbal

3v3 jsou velmi přínosné hry, protože již obsahují základní fotbalový tvar – trojúhelník. Třetí hráč přináší komplexnější obraz hry a problémy, které vyžadují vyspělejší myšlení a koncentraci. Protože až hra 4v4 obsahuje všechny prvky velkého fotbalu, je hra 3v3 stále ještě spíše zaměřena na technické otázky než na taktické.

Hry s lichým počtem hráčů

Děti mohou mít problémy s přechodem z jedné úrovně do druhé ( třeba od 2v2 k 3v3 ). Pak můžeme využít 3v2, jako přechod k 3v3. Děti nejsou vystaveny takovému odporu a mohou si zvyknout na hru ve třech. Další využití je opačné - hra proti přesile, která je typická pro útočníky – 4v6. Je několik způsobů jak takové hry zorganizovat, více se dozvíme v dalších dílech.

Neutrální hráč. Na obrázku je hráč, který hraje vždy s týmem, který má míč a vytváří tak neustálou početní výhodu pro útočící tým. Nevýhodou této hry je, že neutrální hráč nemá defenzivní úkoly – bude tedy vhodné, aby tuto úlohu přebral třeba asistent, trenér.

Cíle

„Již od mládí by měla být věnována pozornost v procesu učení mentálnímu tréninku.“ Rinus Michels

Určili jsem problém a počet hráčů. Nyní potřebujeme definovat cíl, který bude mít pro hráče význam v kontextu řešeného problému. Volba vhodného cíle je důležitou částí při vytváření her malých forem. Přidává to na reálnosti situací, kterým jsou hráči vystaveni. Zatímco některé cíle jsou použitelné obecně a mohou být použity v mnoha variacích, jiné specifičtější, jsou použitelné na konkrétní problém. Následně rozdělíme cíle do pěti skupin:

• první tři mají co dočinění se třemi týmovými funkcemi(obrana,držení míče,útok)
• čtvrtý s technickými problémy
• pátý postihuje situaci, kdy každý tým má jiné potřeby

Útočná hra, rychlý protiútok – dokonči, co jsi začal

Útok by měl být vždy zakončen střelou na branku. Hráči by tedy měli být povzbuzováni ke střelbě, což je nejsprávnější způsob, jak naplnit tento týmový úkol - funkci. Jak ? Použitím normálních velkých branek nebo i větších s nebo bez brankáře.

Koukněme se na obrázek. 9-11 m velké branky bez brankáře. Střelbu můžeme ztížit tím, že gól platí, pouze když je míč zasažen ve vzduchu: volej nebo hlavička. Velikost branek může být samozřejmě nastavena podle schopností. Neutrální hráč v podobě asistenta, trenéra či pokročilejšího hráče, může být použit pro dostatek kvalitních nahrávek na střelbu.

Držení míče, postupný útok – čekání na šanci

Postupný útok se liší od rychlého svým záměrem. Zde se snažíme držet míč ve své moci, dostat soupeře do rozestavění, kdy je zranitelný. Je to velmi rozdílný způsob boje od totálního fotbalu nebo hry na protiútoky.

Cíloví hráči

V této 3v3 průpravné hře tým skóruje, pokud dopraví míč od jednoho cílového hráče ke druhému. Když tým získá míč, musí jej nahrát jednomu z cílových hráčů, který míč vrací, a pak se s míčem dostat k druhému cílovému hráči. Po přihrávce druhému cílovému hráči získává tým bod a může pokračovat. Role cílového hráče je vhodná pro asistenta, trenéra apod.

Cílové zóny

To je jakýsi hybrid mezi „cílovými hráči“ a „hrou na čáru“. Gólu je dosaženo tak, že se tým v držení míče musí dostat s míčem z jedné zóny do druhé. Když to zvládnou, mohou pokračovat a skórovat znovu. Bránící tým se snaží získat míč. Když se mu to povede, musí zahájit svůj útok v jedné z cílových zón.

Oddálené branky

Oddálením branek mimo hřiště může být vytvořena neutrální zóna. Ta je pak využita jako bezpečné útočiště pro brankáře nebo slouží při hře „poslední je brankář“ jako brankové území. V našem případě je možno přihrát zpět brankáři, který znovu zakládá postupný útok.
Děti velmi často málo střílí. Oddálené branky bez brankáře jim mohou pomoci pochopit potřebnost střelby z dálky.

Obranná činnost – za chyby se platí

Obecně by měl obránce operovat před skutečnou brankou s brankářem. Nicméně hra bez brankáře vytváří na obránce větší tlak a nutí je být při bránění více agresivní a při držení míče více odpovědní. Dobrou průpravnou hrou pro obranné činnosti může být průpravná hra s velkou a dvěma malými brankami. Hra nezačíná od brankáře a jeho týmu, ale mezi dvěma malými brankami druhým týmem. Tímto způsobem se dostávají obránci pod tlak v reálné části hřiště a mají reálný cíl - přechod do protiútoku. Dostatečný přísun nových míčů nenechá obránce usnout.

Technika – drobné problémy

Předmětem našeho snažení mohou být i drobné technické problémy. V dalších dílech budete mít možnost inspirovat se průpravnými hrami zaměřujícími se na techniku, kdy se míč nachází ve vzduchu, či průpravnými hrami zaměřujícími se na kopací techniku.

Obruče

Staré duše či pláště z kola mohou být použity jako branky. V této 2v2 hře se skóruje tím způsobem, že je míč zašlápnut uvnitř obruče. Zde je větší důraz kladen na krytí míče, obraty, zaseknutí. Hra má tendenci být pomalejší. Směr hry určujeme umístěním obručí – můžeme třeba umístit do každého rohu 1 obruč, což bude připomínat hru se 4 brankami.

Kombinované cíle – setkání rozdílných potřeb

Cíle obou týmů nemusí být stejné.

3v2 s jednou brankou a fotbal na čáru

V této průpravné hře tříčlenný tým hraje na čáru a dvoučlenný tým na branku. Zatímco tříčlenný tým má početní výhodu, musí se potýkat s delším hřištěm ( musí převést míč cílovou čarou ) a jeho chyba může být rychle potrestána ( střelou do branky ).

Hřiště, hrací plocha

„V koncepci Holandské fotbalové asociace je středem pozornosti dítě. Jinými slovy vytváříme podmínky, ve kterých se děti mohou začít chovat nezávisle.“ Coaching Soccer

Nyní, když známe problém, počet hráčů a cíle, budeme muset připravit hřiště. Rozměry a vytyčení hřiště je dalším důležitým krokem při budování her malých forem. Nějaké příklady už byly naznačeny: úzké a dlouhé hřiště – nácvik rychlého protiútoku, široké a krátké – hra do šířky. Když je hřiště připraveno, je vhodné sledovat probíhající hru a ptát se:“Je to korektní velikost?“, „Splňuje můj záměr?“. Jestliže zvolím nevhodnou velikost, hra nesplňuje svůj účel a je třeba hřiště upravit. Ideální velikost můžeme najít způsobem pokus-omyl. Nejdříve je hřiště příliš velké, pak příliš malé až najdeme optimum.

Velikost – první prvek ke sledování a změně

Když je hřiště moc malé, bude vznikat mnoho konfliktů a konfrontací. Souboj střídá souboj, držení míče se neustále mění. Pokud lze vůbec mluvit o hře, tak není vůbec plynulá a je to spíše boj než fotbal. Předmět výuky se zúží na osobní souboje. Tlak je až příliš velký.

Když je hřiště příliš velké, obranná činnost se stává velmi obtížnou a tlak na hráče je malý. Tempo hry klesá a hráči mají až moc času pro rozhodování.
Optimální velikost hřiště zajišťuje plynulý průběh hry, přiměřený tlak na hráče – naplňuje účel hry. Velikost se mění podle týmu, typu hry i povrchu. Důležité je, zda velikost hřiště podporuje záměr trenéra. Pokud ne, je třeba změna, jinak je to mrhání časem.

Uspořádání – soulad velikosti a tvaru

Vytvořením kruhového tvaru hřiště místo obdélníkového je pro hráče jednodušší zaujmout správný úhel a hráči se nepletou sobě navzájem tak často. Hra na 4 brankny vyžaduje větší šířku než délku. Hra na protiútoky zase vyžaduje dlouhé úzké hřiště. Příklad z praxe: U10 trénovali na hřišti 55m dlouhém a 12m širokém, po několika trénincích se hra velmi zrychlila a rychlý protiútok se stal silnou zbraní mužstva.

Zóny – specifický záměr

Únik 1

Hra začíná v rozestavění 3v2 v menší zóně a 1v1+B(volitelný) ve větší zóně. Modrý tým se musí dostat z menší zóny kombinací zakončenou přihrávkou na spoluhráče ve větší zóně. Pro všech pět hráčů v malé zóně platí, že ji smí opustit až když míč opustí tuto zónu. Modří tedy musí hledat vhodný okamžik pro přihrávku spoluhráči. Variací muže být, když zavedeme omezení, že malou zónu může opustit maximálně jeden modrý a vytvářet tak situaci 2v1.

Únik 2

Tato průpravná hra v sobě kombinuje modifikaci hřiště, cíle i pravidel. Hraje se 5v4 na hřišti rozděleném do 3 zón. Modrý tým(v početní převaze) skóruje tak, že udrží míč v držení při přesunu z jedné zóny do druhé. Pokud tedy získá míč uprostřed, musí jej nejdříve dopravit do jedné krajní zóny a pak do druhé. Žlutí ( v podčíslení ) získávají bod když získají míč a vyvedou jej mimo vyznačený prostor. Hra se vždy začíná ve středu, kdy míč mají modří. Ve střední zóně se může nacházet jen jeden modrý hráč. Variace:

• omezený počet doteků s míčem hráče ve středu
• míč se nesmí zastavit
• přidat bránícího hráče do střední zóny, což povede k 1v1
• střední pásmo musí být překonáno narážečkou
• další

Vracej se

Před každou brankou je vyznačena zóna. Jestliže padne gól a bránící tým má v zóně méně než dva hráče, platí gól za tři. To vyžaduje aby tým pochopil, že je třeba, aby vždy nějací hráči plnili defenzivní roli a nedávali tak šanci soupeři na získání tří bodů za gól. Pokud však bude jejich přístup příliš defenzivní, budou mít jejich útočící spoluhráči těžkou úlohu - prosadit se v útoku sami. Musí tedy najít rovnováhu mezi podporou útoku a zajišťování soupeřova protiútoku.

Pravidla

„Hráči se nemají snažit hrát lépe, protože to řekl trenér, ale protože to vyžaduje situace ( hra malé formy ).“ Coaching Soccer

Úpravou pravidel může trenér modifikovat nebo zcela změnit kontext hry – její účel. Příkladem modifikace může být přechod od dvoudotykové hry k jednodotykové. Příkladem zásadní změny může být přechod od volné hry k dvoudotykové. Změnou pravidel se vůbec nemění struktura a organizace hry, přesto jsou hráči vystaveni zcela novým problémům. Změnou pravidel se můžeme posunout od fotbalu k průpravným hrám fotbalu podobných. Volná hra 4v4 je fotbal, přidáním pravidla dvou doteků se z ní stává hra podobná fotbalu. Rozdíl spočívá hlavně v prostředcích, které mají hráči k dispozici pro řešení problémů. Pravidla (jejich úprava) mohou být využívána pro zdůraznění určité myšlenky či způsobu řešení. Nesmíme to však přehánět, protože hrozí, že se dostaneme k hrám fotbalu velmi vzdáleným. Pravidlem dvou doteků se ze hry úplně vytratí souboje 1v1.

Není však třeba vymýšlet a připravovat nekonečný seznam úprav pravidel. Dále jsou uvedeny ověřené efektivní úpravy pravidel pro hry malých forem.

Základní formy her

Hry malých forem můžeme rozdělit na s volným průběhem – průpravné hry a s opakovaným průběhem – herní cvičení. Rozdíl spočívá v tom, jakým způsobem se pokračuje ve hře, když je hra přerušena. Každá z uvedených forem má svá pro a proti.

Hry s opakovaným průběhem

Tento formát her se po přerušení neustále vrací do stejné výchozí pozice, nemá souvislý herní děj. Spíše připomíná školní výuku než přístup fotbal na ulici. Centrem dění se jaksi stává trenér a obvykle je to zábavné pro hráče jen krátkou dobu. Výhodou je, že se okamžitě dostáváme k jádru problému a to opakovaně. S výchozí pozicí se dá jednoduše manipulovat a tak přizpůsobovat cvičení podle potřeb řešeného problému.

V této průpravné hře 2v2 na cílovou čáru začínají všichni hráči mimo hřiště. V našem případě je hráč před soupeři, kteří jsou asi 1 m šikmo za ním. Spoluhráč je mimo hřiště na druhé straně a má míč. Hra začíná jakmile hráč s míčem přihraje spoluhráči ( varianta 1 ) nebo vede míč hřištěm ( varianta 2 ). Hra tedy začíná jakmile se míč ocitne uvnitř vymezeného prostoru. Po přerušení ( gól, faul, míč opustí hřiště ) se hra začíná znovu z výše popsaného postavení. Míč může mít žlutý i modrý tým. Koučován může být jak bránící tak útočící tým. Struktura cvičení umožňuje obojí.

Hry s volným průběhem

„Jdeme si zahrát fotbal!“ nebo „Jdeme si dát na dvě!“. To jsou dětmi ty nejočekávanější trenérovi povely na tréninku. Je to příležitost, zahrát si fotbal bez „obtěžování“ trenérem a projevit se sám za sebe. Neexistují žádná „zbytečná“ přerušení, která berou hře emoční náboj. Hry s volným průběhem připomínají normální zápas. Neměl by v nich však chybět element učení.

Všichni za půl

V tomto příkladě se hraje normálně 4v4. Hřiště je rozděleno na dvě poloviny. Gól platí pouze tehdy, pokud je celý tým na polovině soupeře. Smyslem této úpravy pravidel je povzbudit hráče ( hlavně obránce ) v aktivní účasti v útočné fázi mužstva. Děti mívají tendenci zůstávat stát u své branky.


Dále je uvedeno několik námětů, jak volnou hru přeměnit v řízený proces učení.

Přerušení – má je každá hra

Při každé hře existují přerušení. Hry s opakovaným průběhem vlastně tato přerušení využívají pro znovu nastolení daného problému. Trvají jen krátkou dobu. Hry s volným průběhem trvají delší dobu a s minimálními zásahy trenéra. Přesto i zde se vyskytují přerušení, která by měl trenér využít. Podívejme se na již uváděné (v odstavci Počet hráčů) dvě varianty průpravné hry 2v2. V prvním případě jakmile míč opustí hřiště, trenér hází do hry jiný míč. To učí hráče udržovat si koncentraci i při přerušení. V případě druhém opouštějí dva hráči hřiště, aby vytvořili situaci 1v1. To vytváří podmínky pro výuku práce s míčem ve vzduchu pod tlakem. Díky rozdílným pravidlům pro pokračování ve hře po přerušení se tak můžeme zaměřovat na různou problematiku.

Pamatuj, restart hry by měl být co nejjednodušší. Ve hrách malých forem jsou výkopy po vstřelení branky nedůležité. Hra může pokračovat plynule dále bez regulérního výkopu ve středu hřiště. Učením dětí vhazovat aut, můžete zažít mučivě dlouhé chvíle. Je vhazování autu důležitější než techniky ( zpracování míče ) potřebné při hře ? Když chcete pracovat na práci s míčem ve vzduchu, vhazujte nové míče při přerušení hry vysokým obloukem. Tak dosáhnete stejného cíle. Využívej přerušení ve prospěch zdokonalování tvých svěřenců.

Pár obecných způsobů jak začínat hru

Nový míč – jakmile míč opustí hřiště je vhozen další míč. Je dobré aby to byla vždy stejné osoba: brankář, trenér. Umožňuje to udržovat tempo a plynulost hry.

Hráčova volba - hráč, který má míč se rozhodne sám, zda přihraje či povede míč a tak zahájí další hru. Použitelné při volných průpravných hrách 4v4.

První přihrávka volná - používané hlavně ve hrách 5v2 typu bago

Pravidla jako limitující faktor – o co jde ?

Používání pravidel jako limitujícího faktoru znamená, že je zde něco, co hráči musí nebo naopak nesmí. Pravidla omezují jejich možnosti a volby. Běžný příklad je hra „na dva doteky“, kdy je hráči dovoleno mít pouze dva doteky s míče. To povzbuzuje ke hře plné rychlých přihrávek, hledání spoluhráče, nabízení se, vysoké úrovni týmové spolupráce. Smyslem tohoto pravidla je výuka přihrávek, předpokladem je zpracování míče. Využívání pravidel tímto limitujícím způsobem může být v různých případech velmi nápomocno, nesmí se to však přehánět.

Jeden, dva nebo tři doteky

Probráno výše. Variací může být hra, kdy se míč nesmí zastavit. Hráč je nucen prvním dotykem usměrňovat míč smysluplným směrem, musí se rychle rozhodovat.
Gól prvním dotekem

Kolem 65% gólů padá po střele „z první“, tedy jedním dotekem. Zde nutíme hráče k včasnému rozhodnutí před zakončením.
Tři doteky povinně

To je opak jednoho doteku. Vyžadujeme aby se hráč dotknul míče minimálně 3x než vystřelí či přihraje. Tím nahradíme týmové pojetí individuálním přístupem. Hráči budou držet míč a dostávat se do problémů, které budou muset řešit. Vhodné pravidlo pro 5v2.
Gól ze vzduchu

Zde nutíme hráče k centrům, volejům, hlavičkám atd.

Zpět ne

Toto pravidlo zakáže hráčům přihrávat zpět spoluhráči, od kterého jsem přihrávku dostal. Tím eliminujeme možnost narážečky, ale nutíme hráče hledat třetího spoluhráče. Tak generujeme potřebu dlouhých přihrávek a přenášení hry.
Počet přihrávek před zakončením

Stanovením daného počtu přihrávek mezi spoluhráči před možností zakončit eliminujeme možnost rychlého protiútoku a vyžadujeme postupný útok.

Vyrovnávací pravidla – pro rovnováhu sil

Omezení nemusí být použita pro oba týmy stejná. Můžeme tak jednomu týmu dát handicap a druhému výhodu. Příkladem může být hra 3v2. Tři útočníci mohou být schopní skórovat až příliš brzy, příliš jednoduše. Zavedeme pravidlo, že před zakončením musí provést alespoň 4 přihrávky nebo že se každý musí alespoň jednou dotknout míče. To zvýší šance obranné dvojice a vyrovná hru.

Pravidla ovlivňující následek

Doposud jsem se zabývali úpravami pravidel, které je třeba dodržet během hry, omezovali jsem její průběh. Nyní si ukážeme pravidla, která se aplikují až po hře či před vlastní hrou. Nicméně mají za úkol ovlivnit průběh hry. Příklady:

Vítěz zůstává – miniturnaj 3 týmů. Hrají dva týmy proti sobě a vítěz vždy zůstává a hraje proti třetímu týmu.
3 x a dost – staré pravidlo z fotbalu na ulici zní „tři rohy – penalta“. To můžeme použít v různých variacích. Hráči se tak učí držet míč ve hře a ne se míče zbavovat zbytečnými kopy někam pryč.
Poslední minuta cup – je to variace hry Vítěz zůstává. Na začátku dostává jeden tým jednogólový náskok. Jestliže tento náskok tým udrží nebo zvýší je vítězem a hraje další zápas. Délku zápasů volíme velmi krátkou – 1 m. Tak řešíme problém, kdy týmy neumějí změnit styl hry vzhledem k současnému skóre a zbývajícího času. Jestliže tým vede a dokonce utkání zbývá pár minut, držení míče je důležitější než dát další gól. Naopak soupeř musí vše vrhnout do útoku a pokusit se vyrovnat. Tímto pravidlem navozujeme okamžitě potřebnou situaci.

Trestné kolečko – toto pravidlo může být použito v mnoha hrách. V našem příkladě, když hráč ztratí míč ( špatná přihrávka, odebrání míče, byl posledním kdo se dotknul, když míč opustil hřiště - aut, roh pro soupeře, . . . ), musí oběhnout praporek zapíchnutí ve středu hřiště či někde jinde. Tým tak hraje krátký čas v podčíslení a hráč si uvědomuje svoji chybu. Další variantou při 7v7, je vyznačit před brankami zóny, ve kterých dané pravidlo pro útočící tým neplatí.

Vítěz zůstává 2 - 5v2 s třetím obráncem mimo hru. Obránci mají své pořadí 1, 2 a 3 ( to je mimo hru ). Cílem útočníků je uskutečnit 6 přihrávek bez přerušení aniž by se míč dostal mimo vymezený prostor. Když se to povede, obránci se cyklicky posouvají – 1 se stává 3(tedy je mimo hru), 2 se stává 1, 3 se stává 2. Obránci hrají fotbal na čáru – když získá míč a podaří se mu ho vyvést mimo vymezený prostor, útočník, který zapříčinil ztrátu míče se stává místo něj novým obráncem číslo 3. Účelem této hry je držení míče. Je vždy zábavnější útočit – držet míč než bránit. Pokud se chceš bavit, nesmíš dělat chyby.

Míč

„Vůbec ho nemám rád, nikdy nevíte co udělá. To může být dobré pro útočníka, ale mě to většinou přivede do úzkých.“ Kasey Keller ( americký reprezentační brankář působící ve Fulhamu v anglické lize ) o novém Adidas míči během mistrovství světa v roce 2002.

Kvantita

Pro hry malých forem je důležité mít připraveno dostatek náhradních míčů na vhodném místě. To vyžaduje buď mít hodně míčů nebo zajištěno sbírání míčů. Sbírání můžeme zajistit pomocí asistentů, rodičů nebo třetího týmu, který zrovna nehraje. Zajišťování dostatku míčů nesmí narušit plynulost hry:

• vracení míčů přes hřiště naruší průběh hry
• nedostatek míčů hru zastaví

Příklady zajištění dostatku míčů. Ve střelecké průpravné hře budeme pravděpodobně potřebovat sběrače za oběma brankami. Ve hře na jednu velkou a dvě malé branky bude pravděpodobně více míčů utíkat na straně malých branek. Je proto potřeba s tím počítat.

Nahuštění

V praxi bývá mnoho míčů podhuštěných. Asi to bude tím, že se o to nikdo příliš nezajímá. Trenéři jsou zaneprázdněny přípravou TJ a děti mají rády měkké míče. Avšak práce s tvrdým míčem je rychlejší, hlavička se také výrazně liší. Udržuj proto tlak v míči na správné hodnotě. Připravuješ tak hráče na budoucnost.

Velikost

Zatímco během zápasu je velikost míče daná pravidly, při tréninku je prostor na to, pracovat s touto veličinou. Žonglovat s míčem velikosti 2 či 3 má větší nároky na koncentraci a slouží i jako inspirace pro domácí úkoly.

Složení

Mnoho holandských dětí hraje s odlehčeným míčem velikosti 5. Důvodem je myšlenka, že větší míč se lépe ovládá.

Futsálové míče

Futsal je jediný další sport, který uznala FIFA(míněno fotbalového typu). Hraje se v pěti hráčích na hřišti velikosti basketbalového hřiště bez mantinelů. Používá se speciální míč velikosti 3. Je těžší a méně skáče. Použití takového míče poskytuje pomalejší hru, jednodušší kontrolu nad míčem na tvrdém povrchu jako asfalt či tenisový kurt. Je to dobrý nástroj pro výuku poziční hry při 4v4.

Futebols míče

Jsou opakem futsálových míčů. Mají podobnou velikost, ale jsou vyrobeny z gumy. Jsou populární hlavně v Jižní Americe, kde se používají na každém povrchu. Jejich ovládání je náročnější, podivné odskoky jsou běžné. Zatímco jsou velmi živé na krátké vzdálenosti, na dlouhé vzdálenosti nefungují – velmi rychle ztrácí rychlost.

Zavěšené míče

Zavěšené míče jsou vhodné pro získávání zkušeností s míčem ve vzduchu. Používají je i profesionální hráči.

Volejbalové míče

Když se dítě prvně setkává s hrou jako je fotbalový tenis a fotbalový volejbal, míč je pro ně většinou příliš rychlý a těžký. Volejbalový míč nabízí pomalejší a lehčí řešení. To vyřeší nejen technické problémy, ale též eliminuje faktor strachu.

Dotek s míčem je kombinací dotekových a kinestetických smyslů. Získávání citu pro míč znamená pěstování citlivosti těla na míč a prostor. Jedna metoda jak toho dosáhnout je odstranit všechny překážky mezi míčem hráčem. Při hře naboso má tak hráč šanci cítit míč plnými doušky. Pro děti to bude příjemná změna. Není náhodou, že spousta míčových artistů pochází ze zemí, kde jsou boty vzácností a mládež si hraje naboso.

Závěrečná poznámka k míčům.

Rozdíly mezi míči se projevují hlavně v tempu hry. Změnou míče můžeme výrazně ovlivnit charakter hry, stejně jako zavedením pravidla dvou doteků. Může to vyžadovat i úpravu hřiště či pravidel. V každém případě používání různých míčů má své místo ve výchově fotbalové mládeže.