Využití imaginace v tréninku individuálních sportů

Čtvrtek, 27 Leden 2011 15:03

Příspěvek pojednává o možnostech využití imaginace v tréninku alpského lyžování, běžeckého lyžování, cyklistiky, běhu na střední a dlouhé tratě a tenisu. Seznamuje stručně s teoretickými východisky techniky mentálního tréninku imaginace a zásadami použití této techniky. Předkládá příklad možnosti nácviku imaginace v praxi. Využití ve fotbalu pro individuální rozvoj hráče je zajímavý námět.

V našem příspěvku seznámíme s možnostmi využití jedné z technik mentálního tréninku v tréninku individuálních sportů. Domníváme se, že pro pozitivní efekt psychologické intervence je nutné použití kombinace několika metod mentálního tréninku. V úvodu tohoto příspěvku se zaměříme na objasnění důležitosti nácviku metod mentálního tréninku pro optimalizaci výkonu. Dále seznámíme s teoretickým základem a praktickým postupem nácviku imaginace.
Předpokladem dobrého výkonu ve sportu je dobrá připravenost fyzická, technická a taktická. Výkon ve sportu představuje nadstandardní zátěžovou situaci, což vyžaduje také dobrou připravenost psychickou. Na vyšší výkonnostní úrovni představuje oblast psychiky největší rezervu v tréninku. Rozdíly ve fyzické připravenosti závodníků jsou mnohdy velmi, malé psychická připravenost závodníků může hrát důležitou roli.

Mentální trénink vede k ovládnutí mysli. Je-li intenzivně prováděna koncentrace na zvolený objekt, vznikne po odstranění všech zábran a rušivých podnětů stav, v němž mysl spočívá klidně, bez jakéhokoli rušení a úsilí u daného objektu, cvičící přechází ze stavu koncentrace do stavu meditace. Jde především o změny ve stavu myšlení, vnímání a efektivity jako obsahu vědomí. Oproti extázi, tranzu, (ale i kontemplaci a samadhi), je zachována kontrola jednání a ke hlubším změnám vědomí nedochází. Takový stav se cvičením snaží u svých žáků navodit mistři bojových umění Dálného východu. U křesťanských mystiků jde o navození stavu koncentrace a meditace (Hošek, Slepička, Hátlová, 2009, 211).

Další velkou skupinou metod pro zlepšení výkonnosti ve sportu a zlepšení prožívání sportovce jsou metody výcvikové. Sem patří mentální trénink, výcvik mentálních dovedností, různé druhy psychotréninku. Zpravidla jsou založeny na využití principu ideomotoriky….Společnou vlastností je, že sportovec musí konkrétní postup nacvičit, aby ho potom mohl používat i např. v soutěžním napětí (Hošek, Slepička, Hátlová, 2009, 30).

Trénink psychických dovedností (Psychological skills training) je systematický a konzistentní nácvik psychologických dovedností za účelem zlepšení výkonnosti, zlepšení prožitku při sportu nebo dosažení většího sebe-uspokojení při sportu nebo fyzické aktivitě. Obdobně jako u tréninku fyzických dovedností, psychické dovednosti jako udržení zaměření pozornosti, regulace nabuzení, zvyšování sebevědomí, udržení motivace atd., musejí být také systematicky nacvičovány znova a znova velkým počtem opakování. Programy tréninku psychických dovedností vytvářejí vědecký základ pro efektivní rozvoj psychologických dovedností. Efektivní trénink mentálních dovedností vyžaduje prakticky orientované postupy a plány (Weinberg, 2003).
Výzkum ukázal, že efektivní trénink psychických dovedností musí být prováděn systematicky a individualizovaně, postupně, za použití různých psychologických techniky (Meyers, Whelan, & Murphy, 1996 in Weinberg, 2003).

Trénink psychických dovedností vychází ze dvou zdrojů. Jedním ze zdrojů je výzkum realizovaný u elitních sportovců, druhým zdrojem jsou zkušenosti trenérů a sportovců. Mnohé studie srovnávají úspěšné a méně úspěšné sportovce z hlediska jejich psychologických charakteristik a schopností. Williams a Krane (2001 in Weinberg, 2003) vydedukovali, že úspěšní sportovci byli charakterizováni vyšší sebedůvěrou, vyšší seberegulací napětí, lepším zaměřením pozornosti, a vyrovnaným nenuceným postojem, mají věci pod kontrolou; pozitivními myšlenkami a imaginací a větší odhodlaností a odpovědností. Úspěšní sportovci také dosahovali vrcholových výkonů za použití mentálních dovedností stanovování cílů, imaginace, management a kontrola nabuzení, kontrola myšlenek, soutěžní plány, strategie zvládání a rutiny v mentální přípravě. Úspěšní sportovci se liší od méně úspěšných tím, jak rozvinuté jsou jejich psychologické dovednosti.

Například Gould, Tamten, Murphy a May (1991 in Weinberg, 2003) sledovali elitní trenéry a sportovce z olympijského týmu USA. Trenéři a sportovci řadili mezi nejdůležitější techniky trénink relaxace, pozornosti a koncentrace, imaginace, týmové spolupráce, a strategií vnitřní řeči.
Studie provedené s olympioniky realizované Orlickem a Partingtonem, 1998; Gouldem, Guinanem, Greenleafem, Medberym a Petersonem, 1999; Greenleafem, Gouldem a Dieffenbachem, 2001 (in Weinberg, 2003) ukázaly, že sportovci kteří podávají výkon, který se přibližuje jejich potenciálu vypovídají, že tito sportovci si vytvářeli závodní plány, prováděli hodnocení výkonu, a dokázali se vyrovnávat s rušivými vlivy. Dokázali překonávat nepříznivé okolnosti a bloky ve výkonu tím, že se drželi plánů a dokázali pozitivním způsobem zpracovat úzkost a nabuzení. Navíc si také stanovovali cíle, měli vysokou sebedůvěru a praktikovali pozitivní imaginaci. Ti olympionici, kteří dosahovali vrcholových výkonů vykazovali neochvějné odhodlání v dosahovaní dokonalosti, tyto vlastnosti se oproti tomu nevyskytovali u jejich méně úspěšných soupeřů.

Ze souhrnu již provedených výzkumů vyplývá, že trenéři a sportovci považují za užitečné následující techniky psychologické přípravy: regulaci nabuzení, imaginaci. budování sebedůvěry, zvyšování motivace a zodpovědnosti, techniky pro rozvoj schopnosti koncentrace (vnitřní řeč, mentální plány).
Greenfeld a Feltz (1989 in Weinberg, 2003) přezkoumali 23 publikovaných studií zabývajících se efektivitou různých psychologických intervencí (např. vyrovnávání se se stresem, imaginace, relaxace, posílení, systematická desenzitivizace) v závodních podmínkách u lyžování, karate, tenisu, krasobruslení, volejbalu, gymnastiky a basketbalu. Vyvodili závěr, že psychologické intervence založené na učení se psychickým dovednostem příznivě ovlivňují závodní výkon u adolescentů a dospělých sportovců.

Nejnovější studie prokázaly pozitivní efekt psychologických intervencí; pravděpodobně díky hlubšímu víceúrovňovému přístupu, který kombinuje různé typy psychologických metod (např. imaginaci, relaxaci, vnitřní teč, stanovování cílů) ve formě „balíčků“. Sportovní psychologové porozuměli, že pokud má být psychologická intervence efektivní, musí být prováděna individuálním, systematickým přístupem, postupně a měla by obsahovat různé psychologické techniky integrované v jednotném programu (Weinberg, 2003).

Program psychologické intervence se obvykle skládá ze tří důležitých fází: edukační, nácvikové a praktické. V edukační fází jsou sportovci seznámeni s tím ,jak důležité je osvojení si psychických dovedností a jak mohou psychické dovednosti ovlivnit výkon. Důležitým krokem je objasnit účastníkům, jakým způsobem se mohou psychickým dovednostem naučit, obdobně jako u fyzických dovedností. Edukační fáze může trvat jednu hodinu u krátkých programů, u dlouhodobějších i několik hodin. Podle Ravizzy, 2001 (in Weinberg, 2003) je důležitou částí edukační fáze zvýšení uvědomění sportovců o tom, jakou roli hrají psychické dovednosti při výkonu. Nácviková fáze se zaměřuje na strategie a techniky nácviku jednotlivých psychických dovedností. Nácvik se může odehrávat jak během formálních, tak během neformálních setkání. Praktická fáze má 3 primární cíle: (a) zautomatizování psychických dovedností přeučením, (b) naučit sportovce systematicky integrovat psychologické dovednosti do závodních situací a (c) simulovat dovednosti, které budou sportovci používat v závodních situacích.

Hlavním cílem tréninku psychických dovedností je naučit sportovce efektivnímu samostatnému fungování aniž by potřebovaly konstantní vedení trenéra nebo sportovního psychologa. Tudíž, sportovci by měli být schopni regulovat svoje interní psychické funkce žádoucím způsobem, efektivně se vyrovnávat s okolním stresem a úspěšně se přizpůsobovat změnám v okolním světě.

„Mentální tréninkové formy pomáhají utvářet a zrychlovat účinnější učební proces a na druhé straně slouží k zdokonalování umění lépe zvládnout požadavky závodu. K mentálním tréninkovým formám patří mimo jiné: vizualizování, stresové tréninkové formy.“ (Chevalier, 1998, 110).

Velmi důležité je vědět, že mentální síla je trénovatelná a že mentální tréninková práce přitom nemá nic společného s psychoterapií. Kdo pracuje v mentální oblasti není ani nemocný, ani hloupý, nýbrž pochopil, že špičkové výkony nesouvisí jen s materiálem a kondičními a technickými dovednostmi, ale jsou také závislé na „práci hlavou“, tedy na mentálních schopnostech (Chevalier, 1998, 111).

Na základě zkušenosti si zlepšují mnozí závodníci svoji schopnost vedení sebe sama přinejmenším do určitého stupně nebo i dále sami od sebe. Často ovšem k vědomému samořízení chybí ta poslední konsekvence, která by umožnila podat za stávajících podmínek… vynikající výkon. Když jsou tyto schopnosti systematicky budovány, jsou nesrovnatelně dříve k dispozici (Chevalier, 1998, 110).

V ideálním případě by měl být trénink psychických dovedností realizován sportovním psychologem. V některých případech je program iniciován sportovním psychologem, a dále realizován trenéry, kteří jsou instruováni psychologem. Pokud je to možné, zvláště u starších sportovců a na vyšší úrovni, je vhodné aby role trenéra a sportovního psychologa byly oddělené pro co nejlepší fungování programu. Dobrá spolupráce trenéra a psychologa je ovšem nezbytnou podmínkou fungování programu.
Na druhé straně je důležité, aby trenéři, učitelé a ostatní, kteří pracují se sportovci používali znalosti ze sportovní psychologie a učili své svěřence psychickým dovednostem pravidelně v praxi.

Kdy je nejlepší začít s programem mentálního tréninku? Nácvik psychických dovedností je nejlepší zahájit mimo závodní sezónu, tedy v přechodném nebo přípravném období, kdy je více času na učení se novým věcem a sportovci nejsou pod tlakem závodních výsledků. Někteří sportovci uvádějí, že jim trvalo několik měsíců až rok, než plně porozuměli některé z psychologických dovedností a podařilo se jim tuto zakomponovat do vlastního závodu. Mentální trénink je postupný proces který musí být zakomponován průběžně do fyzického tréninku (Weinberg, 2003).

Vizualizování (imaginace) znamená: „Nikdy nebýt ničím překvapen.“ Před závodem nebo v tréninku projíždíme vytyčenou trať v myšlenkách (jako ve filmu). Nejen, že si celou trať se všemi záludnostmi dobře vštípíme do paměti, ale získáme také náskok proti ostatním, protože jsme si ji již jednou „v myšlenkách“ projeli. Přitom pozor na to, abychom se příliš strnule fixovali na tuto linii, neboť v závodě (slalom, super –G) se vyžaduje převážně spontánní, správné jednání. Ve sjezdu, kde můžeme absolvoval více tréninkových jízd, si můžeme ideální linii vštípit exaktně (Chevalier, 1998, 86-87).

Imaginace, tento pojem pochází z latinského imago (napodobit), imaginace spočívá v představení si určité události (pohybu) co možná nejživěji, se záměrem zopakovat tento pohyb v realitě. Tato technika je také používána před závodem, kdy si sportovec představuje správné provedení a žádoucí výsledek. Subjekt musí mít schopnost vytvářet jasné a reálné představy a kontrolovat jejich obsah. Existují 2 perspektivy imaginace, interní, kdy si sportovec představuje sám sebe ve svém těle jak vykonává pohyb, nebo externí, kdy vidí sám sebe jako ve filmu, z pozice jiné osoby. Například sportovec si může představit svůj dřívější výkon, se kterým byl spokojen, a znovuvybavením tohoto výkonu si zopakuje správné provedení dané dovednosti.

Imaginace může přispět ke správnému rozhodnutí ve sportech, které vyžadují rychlé rozhodnutí mezi několika možnostmi provedení akce, tím, že si sportovec představí možné scénáře a vybere to nejefektivnější provedení. Imaginace může rovněž napomoci zrychlení procesu učení novým dovednostem a může napomoci upevnění správného pohybu.

Imaginace může ovlivnit motivaci sportovce. Sportovec si představí závodní situaci a to jak správně provádí určité akce a to mu může dodat energii, může přispět k zaměření pozornosti správným směrem, takže sportovec je pak lépe připraven na závod (Casmore, 2002).

Představivost (imagination) je „schopnost vytvářet představy; množství a souhlasnost s realitou inter- i intraindividuální, rozdílnost též v oblastí typů představivosti; je předpokladem tvořivé činnosti…“ (Hartl, Hartlová, 2004, 464).

Ideomotorický trénink je tréninkem psychomotorických schémat v představách, které jsou přenášeny do provádění konkrétních pohybových struktur. Slouží k nácviku nových nebo korekci stávajících pohybových dovedností. V relaxovaném stavu je nacvičována pohybová představa. Ta je použita při konkrétní pohybové činnosti. Předpokladem je vytvoření kvalitní, přesné představy, která ovlivňuje senzomotorickou aferenci a tím dosahuje změnu v pohybovém vzorci chování. Mentální trénink vede k ovládnutí mysli. Je-li intenzivně prováděna koncentrace na zvolený objekt, vznikne po odstranění všech zábran a rušivých podnětů stav, v němž mysl spočívá klidně, bez jakéhokoli rušení a úsilí u daného objektu (Slepička, Hošek, Hátlová, 2009, 211).
Pro nácvik imaginace je důležité stejně jako u ostatních technik dodržet následující postup: seznámit sportovce s touto technikou, dále nacvičit postupem od nejjednodušších forem představ ke složitějším, dále aplikovat techniku přímo v průběhu tréninku a následně je sportovec schopen využít techniku při soutěži.

Imaginace je nejvíce používaným a univerzálním prostředkem mentálního tréninku.V imaginaci si můžeme představovat sami sebe při dosažení cílů. Představy mohou bát také motivačním prvkem pro udržení vytrvalosti a intenzity v tréninku a závodě. Imaginaci můžeme využít pro kontrolu aktivace, pro nabuzení nebo naopak uklidnění. Dále při učení se novým dovednostem a pro zdokonalování, znovuzamětení pozornosti, přípravu na závod, zotavování ze zraněn, při reagování na nepředvídané.

Imaginace je opravdu široce využitelným univerzálním prostředkem, nelze ji však využít u všech jedinců stejným způsobem, někteří sportovci mají schopnost vytvářet velmi živé představy, u některých je tato schopnost omezená. Někteří sportovci používají představy spontánně, u některých je nutný dlouhodobější nácvik. Důležité je správné seznámení s technikou a způsobem jejího použití. Schopnost imaginace se s pravidelným nácvikem zlepšuje.
Při tvorbě programu nácviku imaginace vycházíme z konceptu Holmese a Collinse (2001), kteří zdůrazňují zapojení následujících aspektů při vytváření představ: fyzického, environmenálního, úkolového, časového,učení, emocionálního a perspektivy. Zjednodušeně můžeme říci, že představa by měla být co nejvíce podobná realitě. Holmes a Collins vycházejí z předpokladu, že mozek ukládá vzpomínky ve formě centrálních obrazů, které jsou zpřístupněny jak fyzickou přípravou tak vlastním vykonáváním pohybů, důležitější jsou však motorické představy spojené s vykonáváním pohybu. Výzkumy podporují názor, že sportovní psychologové by měly brát více v úvahu odpověď sportovce na fyzickou dovednost při doručování imaginace během intervence. Psycholog by tedy měl „navést“ sportovce k tomu, aby se cítil co nejvěrněji jako při samotném vykonávání pohybu. Autoři doporučují například místo v klinické psychologii používané polohy vleže postavit sportovce přímo do polohy podobné pozici při sportu, v některých případech, pokud je to možné, navodit představu příslušných podmínek tím, že je sportovec oblečen např. do dresu, nebo např. hráč basketbalu si může vzít do ruky míč. Máme zkušenost s tím, že sportovci uvádějí, že se nejrychleji dostanou do představy přímo před vlastním vykonáním pohybu. Proto doporučujeme krátkou imaginaci přímo před závodním pokusem.

Pro nácvik imaginace je dle našeho názoru vhodný klidný a relaxovaný stav. Důležité je zapojit do imaginace pokud možno co nejvíce smyslů. Při nácviku imaginace postupujeme od jednodušších prvků ke složitějším. Sportovci se postupně učí kontrolovat Představu. Důležitý je pravidelný nácvik, čím lépe je imaginace zažitá, tím lépe se představy v závodních situacích vybavují.

Pro využití imaginace pro závodní přípravu je důležité, aby si sportovec byl schopen vybavit pocit, který prožívá před závodem a během závodu. Imaginace můžeme využít pro představu závodní situace. Sportovec si může vybavit nejen představu závodní techniky, ale náladu, pocit, rozpoložení, pocit sebedůvěry atd. Imaginace nám může pomoci při vytvoření plánu pro zvládání emocí a pocitů. Imaginaci můžeme využít i pro pocity během tréninku, představíme si psychické rozpoložení a fyzické pocity.

Příklad nácviku imaginace v praxi

Nácvik techniky můžeme provádět jak individuálně, tak skupinově. Prvním krokem při doručení techniky imaginace v psychologické intervenci je obeznámení s technikou. Je důležité sportovcům objasnit, jak imaginace funguje. Proč bychom se vlastně zabývat imaginací, může nám pomoci při tréninku a závodě? Imaginace funguje na základě vytváření nervových spojů pro motorickou činnost v mozku. Při dobře prováděné imaginaci se zapojují v mozku stejná centra jako při reálném provádění úkonu, pouze v menší míře. Imaginaci můžeme využít i když jsme zraněni. Výzkumy ukazují, že vrcholoví sportovci používají mnohem častěji imaginaci než sportovci na nižší úrovni. Do imaginace je třeba zapojit co nejvíce smyslů, zejména kinestetický pocit (cítit sám sebe vlastním těle, svoje svaly, končetiny, trup, hlavu, rovnováhu, polohu vlastního těla, dýchání, tepovou frekvenci atd.) Také je důležité do imaginace zapojit správné rozpoložení pro výkon, nabuzení, soustředěnost, pozitivní vnitřní teč, sebedůvěru. Představu je třeba měnit podle toho, jak se dovednost zlepšuje. Pokud si provádíme imaginaci závodní jízdy, jízdu máme už projetou v hlavě a i tělo může být potom na jízdu lépe připraveno, máme lepší představu, co bude následovat. Imaginaci je třeba nacvičovat, zpočátku co nejčastěji. Pokud se sportovci nedaří vytvářet představy spontánně, zpočátku je vhodné pracovat s paměťovými představami, například promítnout si nedávno absolvovaný trénink. Postupně se sportovec naučí vytvořit si představu činnosti v tréninku, který bude následovat. V imaginaci je důležité také pracovat s cílem akce, například cílem tréninkové jízdy v lyžovaní může být zajet trať co nejlépe technicky, cílem měřené jízdy bude zajet trať co nejrychleji. Cílem pro imaginaci v tenise bude správné umístění míče při servisu, přesné tvrdé údery umístěné na určité místo na dvorci, správný return apod. Příkladem cíle imaginace v golfu může být úder mířící do jamky. Při imaginaci v běžeckém závodě si může běžec představovat správnou techniku běhu, tempo, udržení soupeře apod. Dle naší zkušenosti je dobré do představy zakomponovat nasazení, náladu, bojovnost. V imaginaci tréninku je důležité uvědomit si, jaký je cíl tréninku, co daným tréninkem zlepšujeme. Pro imaginaci závodní jízdy nebo pokusu nedůležité, aby sportovec měl přesnou představu toho, co bude dělat ihned po zahájení výkonu.

V následující části textu uvedeme příklad postupu při samotném nácviku imaginace.

• v první části se nám osvědčuje technika 5 pohromadě autora Mirka Frýby (1996), nazývaná také ukotvení v realitě, kdy si sportovec postupně důkladně uvědomuje všech 5 smyslů.

• dalším krokem je představ známého místa a důkladného uvědomění toho, co vnímáme všemi smysly při představě tohoto místa. Pro příklad uvádíme skript této imaginace: představ si co nejdetailněji pokoj, ve kterém bydlíš, jak vcházíš do dveří, jak se rozhlédneš po tom pokoji, jak vypadá, jaké jsou v něm věci, nábytek, stěny, okno, tvoje postel, židle, jaké má barvy, jestli má nějakou specifickou vůni, představ si, že si sedneš na postel nebo na židli, za svůj stůl, ohmatáš si některé předměty v pokoji, představ si, jak se cítíš, když jsi v tomto pokoji, je to dobrý pocit ze známého místa, máš pocit jistoty, cítíš se v něm příjemně, je to tvůj pokoj u vás doma a máš v něm věci ke kterým máš vztah, cítíš se tady dobře.

Po každém kroku nácviku žádáme sportovce o poskytnutí zpětné vazby o kvalitě představy, pocitu atd.

• následujícím krokem je představa jednoduchých úkonů, aby si sportovec dobře uvědomil představu pohybového úkonu a pocit vlastního těla. První částí cvičení je nejprve provedení několika jednoduchých pohybů a následně představení těchto pohybů, v další části sportovec jednoduché pohybové úkony nejdříve představí a následně provede. Pro příklad uvedeme instrukci jednoduchého pohybového úkonu: „Stůj na obou nohách, ruce volně svěšené. Zvedni pravé koleno co nejvýš. Spusť pravou nohu zpátky a stůj opět na obou nohách. Pohyb znova představ.“

• dalším krokem nácviku imaginace je představa chůze. Chůze je jednoduchým pohybovým úkonem, kterou si většina sportovců je schopna dobře vybavit. Pro příklad uvedeme skript pro nácvik imaginace u chůze: „Pomalu začni kráčet dokola po kruhu. Uvolni se a soustřeď pozornost na svou chůzi, na pohyb nohou a celého těla…Dobře si uvědom, co cítíš při každém kroku… Zvedáš nohu, pokládáš ji na zem před sebou…přenášíš na tuto nohu váhu…zaměř teď pozornost na každou fázi kroku: zvednutí nohy, došlápnutí na zem, přenesení váhy. Jdi pomalu, pečlivě dokonči každý krok, než začneš ten další. Zkus si co nejlépe, co nejpřesněji vybavit pocit z chůze…zvednutí nohy, došlap, přenesení váhy… následuje další krok. Zavři teď oči a pokračuj v chůzi, zaměř pozornost na pocit z chůze. Pokud tvoje myšlenky utíkají jinam, nevadí. Zkus je zase zaměřit zpátky na chůzi, soustřeď se na to, co cítíš při chůzi. Zvednutí nohy, došlap, přenesení váhy…

Zastav se teď na místě, a zkus v mysli pokračovat v chůzi. Představ si sám sebe ve vlastním těle, jak kráčíš po kruhu, zaměř pozornost na pocit při chůzi, soustřeď se na jednotlivé fáze, zvednutí nohy, došlap, přenesení váhy, představ si pohyb nohou, rukou, celého těla, představ si rytmus, pohyb, rovnováhu…ještě chvíli pokračuj v představě chůze…“ (Burton, Raedeke, 2008).
Po té volíme v nácviku pohybový úkon, který sportovci prováděli v nedávném tréninku, měl by to být pohyb, který ovládají a mají dobře zažitý, například jízda na kole, běh, jízda na lyžích klasickou technikou, volná jízda v lyžování, jednotlivé údery v tenise, golfový úder, jízda na in linech apod.
Následně necháme sportovce vybavit dobrý výkon v tréninku nebo závodě se s správnou technikou a dobrým pocitem.
Imaginaci je třeba zařazovat bezprostředně do tréninku, například před jízdou v tréninku vybavit správnou techniku, správné provedení cviku, úderu atd. Dále můžeme začít pracovat i s psychickým naladěním v imaginaci, Například.. Dobré rozpoložení, chuť do tréninku, dobrý pocit z dobře provedeného úkonu atd.

Imaginaci můžeme použít i pro upevnění sebevědomí tak, že sportovce necháme vybavit dobrý pocit a pocit sebedůvěry po úspěšném výkonu. Pro příklad uvedeme skript pro úspěšnou jízdu v lyžování. Nejdříve si pokus co nejlíp zapamatovat celou trať. Rozčleň si ji na úseky, rozdělené nějakými výraznými zapamatovatelnými body (terénní zlom, vlásenka, průjezdná, skála, strom atd.) Vyber stopu, kterou v téhle trati pojedeš. Představ si ji v hlavě, můžeš si představit třeba nakreslený koleje, nebo lyže, jak tou stopu jedou, dobře si to promysli, aby stopa byla pro tebe co nejvýhodnější a nejrychlejší, přemýšlej takticky, jak bude potřeba abys jel v té určité části trati. Promysli si techniku, kterou v který části použiješ, uvědom si na který věci se budeš soustředit. Postav se jakoby do jízdního postavení. Představ si sám sebe ve svém těle, můžeš si představit jak se připravíš, jdeš na start, upravíš si výstroj, připravíš se, projedeš si trať ještě v hlavě, koukni se na první brány před sebou, představ si nabuzení, s jakým budeš startovat, představ si, jak se několikrát zhluboka nadechneš, vydechneš a zaměříš všechnu svoji pozornost na tuhle jízdu. Dýchej zhluboka. Jsi uvolněný, ale soustředěný. Představ si sám sebe ve vlastním těle, jak pojedeš jízdu, představ si jak vyrazíš na trať, pojedeš tu stopu, kterou sis vybral. Představ si svoji stabilní polohu, polohu svého těžiště, polohu hlavy, polohu rukou, trupu a nohou, jízdní postavení, postavení na lyžích, rozložení váhy, pocit lyží ve sněhu, pocit hrany. Představ si pocit jízdy a skluzu. Představ si, že koukáš na trať, dostatečně vpřed, aby tvoje tělo bylo připraveno reagovat na trať. Představ si rytmus jakým pojedeš, rychlost. Jsi uvolněný, soustředěný, věříš si, věříš svému tělu a lyžím. Představ si pocit rytmu jízdy, skluz a pocit síly a nabuzení a radosti z jízdy. Celou jízdu si přesně představ ,jak pojedeš ve svém těle, sníh, brány, důležitá místa na trati, stopu, polohu těla, hlavy, rukou, nohou, svůj pohyb, svoji energii a nabuzení. Projeď si v hlavě celou trať v reálným čase. Pokud ti řekl před jízdou trenér nějakou informaci, nebo víš sám, že jsi na trati udělal nějakou chybu, můžeš zakomponovat správné provedení nebo opravení chyby do představy, představ si svoje tělo, jak vykonává ten správný pohyb. Vyšším stupněm ve schopnosti imaginovat je představa zvládnutí určitého pohybového úkonu, který sportovec ještě neprováděl. například pro lyžaře alpských disciplin je velmi užitečné, pokud si po prohlídce a zapamatování rozestavění bran na trati dokáže vytvořit přesnou představu, jakou stopu bude v tratí volit a jak touto tratí projede. Obdobně může cyklista, běžec nebo lyžař běžec promyslet a představit, jak projede jednotlivými úseky trati. Tenista si může představit po seznámení se se stylem hry soupeře, jaký styl hry a jakou taktiku použije tato.

Nejvyšší formou imaginace v motorickém učení je představa pohybu, který sportovec doposud neprováděl a danému pohybu se teprve učí. Tento druh imaginace se uplatňuje při nácvik nových dovedností a složitějších prvků v tréninku.
Zajímavou možností využití imaginace je tzv. video step in, kdy při sledování videozáznamu daného pokusu nebo jízdy sportovec rozpozná chybu např. v technice a následně tuto chybu v imaginaci opraví a několikrát si představí, jak daný úkon zvládl technicky správně, ve správném rozpoložení či jinou rychlostí.
Domníváme se, že imaginace je velmi užitečným nástrojem mentálního tréninku a lze jej využít jak při nácviku tak při samotném výkonu.

Literatura Burton, D. & Raedeke, T.D.(2008). Sport psychology bor coaches. Champaing, IL: Human Kinetics. Hartl, P. & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál. Holmes, P.S. & Collins, D.J. (2001). The PETTLEP Aproach to Motor Imagery: A functional Equivalence Model for Sport Psychologists. Journal of Applied sport psychology, 13(1), 60-83. Chevalier, P. (1998). Technika a trénink závodního lyžování. Alpské lyžování. Trutnov: APK tisk. Slepička, P., Hošek, V., Hátlová, B. (2009). Psychologie sportu. Praha: Karolinum Weinberg, R.S. Gold, D. (1999). Foundations of sport and exercise psychology (2nd Ed.). Champaing, IL: Human Kinetics.

O autorovi

^{Hana Hřebíčková
Absolvent psychologie na FF UP v Olomouci a Tv na FTK UP v Olomouci, učitelství TV pro SŠ. Asistent na katedře kinantropologie a společenských věd FTK UP v Olomouci, výuka psychologie. Student DSP oboru psychologie sportu. Školní psycholog na částečný úvazek na Sportovním gymnáziu Vrbno pod Pradědem. Privátní poradenství a diagnostika v psychologii sportu.}