Přestupní řád jako náš nástroj péče o fotbalovou mládež 2

Pátek, 25 Březen 2011 10:30

Článek Přestupní řád jako náš nástroj péče o fotbalovou mládež vyvolal plodnou diskuzi. Autor reaguje na všechny komentáře souhrnnou odpovědí ve formě dalšího článku.

Souhrnná odpověď na diskuzní příspěvky

Předně děkuji všem, kteří k přestupnímu řádu zaslali svůj názor. Vyplývá z nich hned několik zajímavostí:

• diskutují jen zástupci menších klubů, což nejspíš jen potvrzuje, kdo je s daným stavem méně spokojený (pomíjím další možné vysvětlení, např. skladbu čtenářů webu)
• mnohem více vás oslovilo téma meziklubového vyrovnání než právo hráče na výběr klubu
• nevadí tolik samotné odcházení talentovaných hráčů na přestup do klubů vyšších soutěží, ale podmínky, za kterých odcházejí – bez náležité finanční kompenzace, která nemusí být hned v plném rozsahu, a bez záruky návratu, když se hráč ve vyšší soutěži neuplatní 
• souhlas s navýšením odstupného za vychovaného hráče
• menším klubům vadí vůbec vztah větších klubů k těm menším.

Začnu od poslední řádky, která nepřímo říká, že přes rozdílnost dílčích, finančních zájmů klubů vyšších a nižších soutěží by se dalo mnohé mezi sebou dojednat lépe, kdyby se ti první chovali k těm druhým důstojněji, více si vážili jejich přínosu pro fotbal. Otázkou tedy je, jak tento vztah napravit.
Jednou z možností je přesvědčování. Přesvědčování a argumentování menších klubů vůči větším jednejte s námi jako s rovnocennými partnery. Takový postup je jistě potřebný, dlouhodobě probíhá a nese i své dílčí ovoce v podobě dohod o místní spolupráci dvou nebo více klubů, obvykle nějakého spádového s menšími v jeho okolí, jinde mívá podobu farmy. Jak ukazuje praxe, na všeobecnou nápravu vztahů jedněch klubů k druhým však nestačí.
Druhou možností je změna ekonomických pravidel v přestupním řádu, kterou by kluby vyšších soutěží uznaly větší zásluhy klubů nižších soutěží a zejména účelnost nových vyšších odměn pro ně samotné v podobě rozsáhlejší péče o děti a mládež menšími kluby, a tím v získávání kvalitnějších hráčů dokonce pravděpodobně i ve větším počtu.
Jak tu změnu zařídit? I tady jsou dvě možnosti. Buď se menších klubů někdo zastane, např. vedení ČMFS, a dokáže změny prosadit, nebo se menší kluby organizovaně spojí a zesílí tím svůj tlak a svoji vyjednávající sílu jak vůči klubům větším, tak vůči svým voleným představitelům v řídících strukturách ČMFS. Jinou možností je už jen pokračování v současném stavu.
Jedním z vedlejších, ale důležitých efektů pro chování se klubů vyšších soutěží, zejména klubů se statutem žákovského nebo dorosteneckého střediska, by bylo i důkladnější a zodpovědnější rozmýšlení se při získávání hráčů z klubů nižší soutěže, protože přestupy (případně i další formy přechodů hráčů – hostování, střídavé starty) by pro ně znamenaly významně dražší investice. Tím by mělo také ubýt onoho častého a zbytečného vysedávání hráčů na lavičce, jak o něm píše hrubaso. Je to argument, kterým se nechají kluby vyšších soutěží přesvědčit?
Nyní k dalším postřehům v jednotlivých příspěvcích.

SARIN

• Zajímalo by mě, proč hráče do 15ti let uvolňujete jen na hostování, nikoli na přestup.
• Narušení trenérovy koncepce odchodem talentovaných hráčů – potřebnou součástí změn v mládeži je také změna pohledu na cíle. Jestliže trenér či klub dává na první místo postupy do vyšších soutěží a nikoli kvalitu výchovy hráče, rozvoj jeho herního umění, pak je to špatně pro ty hráče samotné i pro český fotbal. Jiná věc je, pokud mu odchodem nejlepších hráčů vzniknou existenční potíže pro udržení družstva a chce se po něm, aby nadále produkoval další hráče. To je špatně ze všech úhlů všech možných pohledů.

LOKI

• Téma vztahu fotbalu a futsalu pokud jde o přestupní řád nikdo v jednáních, na kterých jsem byl přítomen, nezmiňuje. Je otázkou, do jaké míry je to téma aktuální pro změny v přestupním řádu pro příští soutěžní ročník a do jaké pro další roky. Můj názor je, že nyní se diskutovat nebude, ale někdy později je i zde nutné obhájit jedno, nebo druhé stanovisko. Sarinovo přirovnání k flórbalu a hokeji myslím úplně není tím správným příkladem, protože jde o dva samostatné sportovní svazy, kdežto futsal je organizován pod fotbalem (ČMFS).  

STAVBYHAVEL

• Požadavek na návrat hráče zdarma (též SEDREW) – na základě jakého argumentu? Vždyť vyšší klub do hráče investoval při jeho získání na přestup (odstupné) a pak do jeho činnosti, čili se na jeho výchově, ať lépe či hůře, také podílel? To, že se v něm hráč neuplatnil, nemusí být vždy vina jen toho klubu, ale také toho hráče nebo ničí (nešťastné okolnosti, zranění apod.).
• Při podpisu smlouvy určovat odstupné tabulkami – není jasné, jakou smlouvu máte na mysli, zda profesionální mezi hráčem a novým klubem, nebo o přestupu hráče mezi dvěma kluby. Odstupné se již určuje tabulkami nyní při opakovaném přestupu. V čem by tedy byla odlišnost Vašeho návrhu? Pokud byste myslel povinnost při všech přestupech, pak se ptám, proč nenechat prostor klubům k dohodě?
• Odměna musí přijít – obávám se, že nemusí, viz moje poznámka výše o možnostech dosažení změn.

HRUBASO

• Vykrádání hráčů se zmírní – z čeho tak usuzujete? Předně menší počet hráčů při utkání neznamená menší počet hráčů v klubu. Nevidím žádnou spojitost na chování klubů vyšších soutěží vůči klubům nižších soutěží, pokud jde o jejich zájem získat dobré hráče.
• Nedostatek dětí  - ano, to je závažný problém celého fotbalu, nejen některých klubů. Jen je třeba o tom přesvědčit i představitele těch klubů, kteří si to nemyslí. Jsou to ti, kteří nebudou chtít uznat potřebnost výrazně vyšších odměn z klubů vyšších soutěží do klubů nižších soutěží za vychovaného hráče.
• Do dorosteneckého věku zrušit přestupy, ponechat pouze hostování – myšlenka jediného mateřského klubu po celý mládežnický věk láká k hlubšímu promyšlení, ovšem i pro i platí požadavek uspokojovat ekonomickou náročnost toho kterého klubu o péči o hráče. Napadá mi např. situace, že hráč bude v nějakém klubu na hostování po celý žákovský věk, pak přejde na střední školu do jiného města a fotbalově do jiného klubu, kde zase stráví celý svůj dorostenecký věk. Po té přestoupí do třetího klubu, který jediný bude jednat s mateřským klubem o odstupném, zatímco předchozí dva vložili do výchovy hráče nemalé prostředky, za něž nedostanou odstupné žádné. Mateřskému klubu tak stačí hráče zaregistrovat, průběžně inkasovat za hostovačky (ještě navíc!) a čekat na odstupné.
• Princip odečítání – diskutuje se, ale lze ho kontrolovat jen u plateb, o kterých má ČMFS přehled, tedy jen u technického hostování. Podmínky hostování se souhlasem mateř. klubu si oba kluby domlouvají jen mezi sebou.  

COACHATEAM

• Dobrý pocit – díky za uznání.
• Trenérská kvalifikace – ano, důležité téma pro kvalitní výchovu hráčů, ale je to jiné téma, tak někdy jindy.
• Pravidla pro výpočet odstupného – osobně s Vámi souhlasím a doufám, že nejsme sami. Při stanovení takových pravidel vidím následující metody, jimiž lze postupovat:

a)    Metoda odhadem a dohodou
Opírá se o vývojovou tradici: včera byla částka tolik, tak dnes dáme tolik. Lze ji použít s navyšováním
-    od oka, podle citu
-    s lineárním navyšováním o rovnoměrně narůstající přírůstek
-    progresivně, zejména u přechodu z krajské do republikové (střediskové) úrovně.
b)    Metoda nákladová
Opírá se o nárok mateřského klubu, aby mu nový klub doplatil na úroveň nákladů, které mateř. klub musel vynaložit na činnost s hráčem (včetně nákladů na příchod hráče do klubu).  Při jejím uplatnění by nový klub získal hráče na přestup proti námitkám pouze v případě, že uhradí mateřskému klubu jeho náklady na výchovu hráče v „plné“ výši.
Její první podoba, totiž že si každý klub povede průkazné, kontrolovatelné a kontrolované účetnictví s výpočtem nákladů na daného hráče a jeho družstvo, je nereálná.
Druhá podoba spočívá v expertním výpočtu průměrných nákladů klubů na činnost jednotlivých věkových kategorií ve 3 výkonnostních úrovních, okresní, krajské, republikové (zemské a celostátní nerozlišovat, týká se jen jednoho ročníku U19). Dá víc práce, ale stojí na reálných číslech. Příjmy mateř. klubu zůstávají mimo výpočet odstupného jako motivační pobídka pro další činnost s mládeží.
Od stolu je třeba rozhodnout, zda je pro stanovení výše odstupného určující
-    náklad na 1 hráče, nebo na jeho družstvo
-    výše soutěže, kterou hraje příslušné družstvo nového klubu, nebo mateřského.
Pokud byste měl zájem – a správce webu by souhlasil – mohu poslat pracovní verze v číslech (lineární navyšování odhadem, nákladovou i progresivní odhadem).
SOGUN1

• Střídavé starty odbourávají dohady o poplatku – zklamu Vás, neodbourávají. Výchova každého hráče něco stojí a někdo ji platí, proto žádná forma přechodu hráče z jednoho do druhého klubu nemůže překrýt reálné ekonomické procesy. Může je buď hůře či lépe vystihovat, a tím je buď zesilovat nebo tlumit. U střídavého startu jde o to, že v zatímní úpravě této formy přechodu hráče a za platnosti současného znění přestupního řádu je znevýhodněn nový klub, který může nést až veškeré náklady na výchovu hráče po řadu let, aniž by měl později nárok na jakékoli odstupné. Paradoxně se ozývají i mateřské kluby, že střídavý start nezískávají žádné finanční prostředky a požadují omezení celkové doby střídavého startu jednoho hráče tak, aby na něj navazovala povinnost přestupu a odstupného.  I tady se k dobrému řešení teprve prodiskutováváme.
• Návrat hráče zpět za stejnou částku, za jakou odcházel – pokud se na tom kluby smluvně dohodnou, pak ano, ale jako povinnost do přestupního řádu to nelze dát, protože ten mateřský klub tolik peněz mít nemusí.
• Další přeprodej se souhlasem mateřského klubu – představte si, že máte hráče, svého hráče, kterého jste získali na přestup za nějaké peníze, další jste investovali do jeho klubové činnosti, a přesto o jeho dalším přestupu nemůžete samostatně rozhodovat, musí vám ho povolovat mateřský klub, v němž už třeba více let nebyl? Co je správnější, aby s přestupem  hráče obchodovali další kluby, nebo mateřský klub?

MILCER

• Přestupy bez souhlasu mateřských klubů – již existují, ale jsou za částky, které jsou převážně hodně pod náklady mateřských klubů, a v omezeném počtu 2 hráčů za kategorii žáků a 2 hráčů za kategorii dorostu za soutěžní ročník kvůli ochraně mateřských klubů. Zvýšení těchto limitů považuji za možné pouze při navýšení odstupného nad (nikoli jen na)úroveň nákladů mateřského klubu na výchovu hráče. Nad proto, že pouhé zaplacení nákladů znamená, že mateřskému klubu se tím odpírá právo na podíl z budoucích přestupů hráče.

Ještě jednou díky všem za aktivitu a doufám, že tím nekončí.
Luděk Procházka